Bleskově jsme jeli na letiště a vzali si soukromé letadlo. Tedy spíše Klaus si vzal své letadlo. Já tu mám taky jedno, ale přeci nebudu zrovna za něj platit. Nasedli jsme a okamžitě vyletěli směr Austrálie.
V Austrálii jsem už párkrát byla, ale od doby, co jsme se s Thantanou nějak nepohodli jsem tam nevkročila. Kdo by to byl kdy řekl, hezká a sebevědomá upírka se bude bát čarodějky. A kdo by se jí nebál, je velmi mocná a divím se, že si za ní Klaus dovolí jít i bez ohlášení. Nemá ráda, když ji někdo ruší. Bydlí sama a má kolem sebe pár poskoků, kteří jí dojdou do města pro několik bylinek a jídlo, které potřebuje.

Letěli jsme několik hodin a mě od toho věčného sezení zdřevěněl zadek. Musela jsem se několikrát projít po letadle i když mě Klaus furt napomínal jak malé děcko. Měla jsem sto chutí mu urvat hlavu. Ale pak by nám nikdo nemohl pomoct. Za to Gabriel byl nějaký moc tichý. Celou cestu jen koukal z okna a mlčel až mě to nervovalo.

Když jsme přistáli na místě, okamžitě jsem vystřelila ven. Potřebovala jsem se už hýbat a být na vzduchu. A no .. prostě jsem chtěla od těch dvou pryč.
„Kam myslíš že jdeš?" křičel za mnou Klaus.
„Kam asi myslíš, mám hlad," mrkla jsem. A už se chystala někoho zbystřit a zatáhnout si ho do kouta, jenže Klaus mi v tom zabránil. V mžiku stál přede mnou a držel mě za zápěstí.
„Pusť mě!" zaječela jsem na něj a snažila jsem se dostat ze sevření.
„Máme důležitější věci na práci, najíš se až bude vhodná doba." Grr, ten chlap mi pije krev. Nechala jsem to tedy být a šla za Klausem a Gabrielem před letiště a nasedla i když neochotně do auta.
Jeli jsme do rezervace, která je tu jako jediná v Austrálii. Thantana tam bydlí už pěknou dlouhou dobu, nikdy nechtěla být moc vidět. Vždy byla zavřená a měla několik poskoků, kteří skákali, jak ona si pískla.
Jeli jsme asi tak půl hodiny, než jsme vjížděli do rezervace. Bylo tu nádherně. Všude stromy a na samém vrcholku byla obrovská vila. Zahrada kolem ní a kamenná cestička ke dveřím. Zastavili jsme přímo u ní a všichni tři vystoupili. Řidič okamžitě odjel a my jsme vykročili po cestičce ke dveřím.

Klaus zazvonil na domovní zvonek a během sekundy už někdo stál ve dveřích. Jakási mladá dívka, mohlo jí být tak kolem dvaceti let.
„Dobrý den, co si přejete?" zeptala se s milým úsměvem na tváři.
„Zdravím, přišli jsme za Thantanou," opětoval ji úsměv Klaus. Dívka jako by se začala roztékat zevnitř i zvenku, když ho spatřila. Hnus!
„Malý moment," řekla a zavřela za sebou dveře.
„Super, tak jdeme zase zpátky, když nás Thantana nechce vidět a toho kripla zabijeme sami," spráskla jsem rukama a s úsměvem a tváři. V ten moment se otevřeli dveře a v nich stála Thantana.  

Tak je tu zase další pokračování úžasné Katherine :) Doufám, že se vám to líbilo :) Byla bych ráda za nějaký komentář .. snesu i kritiku :) V brzké době mám připravenou novou povídku, která se však nebude týkat TVD ani TO :) Bude to něco jiného .. no tak se vám snad bude líbit :)