Když jsme dojeli na letiště zamířili jsme hned jednomu ze soukromých letadel a okamžitě do něj nasedli. Letuška nám přinesla víno, ale zdálo semi trochu sladší než jindy. Pak jsem zjistila, že je v něm namíchaná lidská krev. Takový luxus jsem dlouho neměla.
Nebylo mi vůbec jasné, proč jedeme za Klausem. Gabriel mi vůbec nic neřekl. A v tenhle moment jsem se ho ani ptát nechtěla. No ani sem nemusela, řekl mi to sám.
„Jde o to, že Klaus je jediný, který ví, jak se zbavit Daniela. Už se s ním jednou setkal. A já vlastně taky." Neodpovídala jsem mu a jen tak jsem se koukala z okna.
„Podívej, Katherine. Vím, že tě to asi ranilo a překvapilo, ale nevěděl jsem, kdy ti to mám říct. Věděl jsem, že přijde a věděl jsem, co má za plán. Jen jsem nevěděl, že v tom budeš i ty. Nechtěl jsem tě vystavit takovému nebezpečí."
„Prosím tě, já už v nebezpečí byla a ve větším než je tohle. Jen nechápu proč zrovna Klaus. Utíkala jsem před ním několik let. A teď za ním mám jednoduše přijít a požádat ho o pomoc? To po mě nemůžeš chtít Gabrieli," začínala jsem se rozčilovat.
„Klid," chytil mě za ruku. „Ty za ním nepůjdeš, to já. Já ho požádám o pomoc. A jsem si jistý, že mi, tedy nám rád pomůže," usmál se.
„Pro mě za mě si dělej, co chceš, ale já v tom být nechci."
„Katherine, ty asi nechápeš, že Daniel teď půjde i po tobě. Víc než když předtím. Budeš muset být se mnou, dokud on nebude mrtvý a zakopaný hluboko do země nebo spálený na popel," na chvíli se odmlčel. „Dobře, teď toho necháme. Budeme to řešit až v Mystic Falls, ok?" jen jsem přikývla a dál se koukala z okna. V Mystic Falls jsme už skoro byli a mě se zmocňovala malá panika. Uvidím znovu Stefana, Damona a ostatní. Budou mě opět nenávidět? Sakra, že já husa sem vůbec jezdila.

Za několik málo minut jsme přistáli na letišti, nasedli do auta a vyjeli. Chtěla jsem se ještě stavit u Salvatorovců, ale Gabriel řekl, že na to teď není čas. Nejdřív se musí za Klausem a až pak na nějaké návštěvy. Ach jo. Tohle mě přestává bavit.

Asi za půl hodiny jsme stáli před Klausovým domem. Vystoupili jsme z auta a šli ke dveřím. Zazvonili jsme, tedy spíše Gabriel já jsem stála o několik metrů dál.

„Gabrieli? Kde ty se tu bereš?" zeptal se překvapeně. Doufám, že mu tyhle kecy nesežere. Odfrkla jsem si a trochu víc nahlas než jsem chtěla. Klaus si mě v ten moment všiml. „Katherine?" široce se usmál.
„Klausi," odpověděla jsem takovým tónem, který říkal, že ho nerada vidím.
„Pojďte dál," pozval nás dovnitř a já sem i když nerada šla hned za Gabrielem.

Je tu další kapitola, no doufám, že se vám líbila a budu ráda za každý komentář který napíšete :)