Běželi jsme s Gabrielem úzkou chodbou hodně dlouho. Už jsem to ani nepočítala. Pak jsme šli po schodech dolů a došli do podzemní garáže. Nevěděla jsem kde jsme. A momentálně jsem se ho na nic nechtěla ptát. Zamířil k nějakému autu. Tedy k černému džípu. Nasedl a já šla hned za ním, nastartoval a vyjel z garáže. Na malý moment mě oslepilo silně zářící slunce.

Jeli jsme neuvěřitelnou rychlostí, že jsem mysle,a že se každou chvílí vybouráme. Ani jeden z nás za tu dobu nepromluvil. Nevěděla jsem kam jedeme a ptát jsem se taky nechtěla. V hlavě jsem měla miliony otázek na Daniela a podobně, ale teď jsem neměla chuť a ani sílu to poslouchat. Proklínala jsem samu sebe, co jsem to udělala za kravinu. Chtěla jsem být jinde než tady.

Za několik hodin jsme zastavili před jakousi restaurací Černá hvězda.
„Půjdeme se najíst?" zeptal se náhle Gabriel. Jen jsem přikývla, vylezla z auta a vešla dovnitř. Sedli jsme si do pravého rohu restaurace a přiběhla k nám servírka.
„Dobrý den, co si dáte?" zeptala se s milým úsměvem. Objednali jsme si červené víno a k tomu dvě sklenky whisky. Servírka nám to do dvou minut přinesla a já jsem do sebe hned kopla sklenku whisky a objednala si další.
„Podívej Katherine, já vysvětlím ti to."
„Není co vysvětlovat Gabrieli," odpověděla jsem mu hned. Nechtěla jsem nic slyšet.
„Ale je a musíš mě poslouchat Katherine. Daniel je zrůda. Půjde po nás a bude nás chtít zabít a bude to trvat klidně staletí než si nás najde. Musíme odsud pryč," řekl zcela vážně.
„A co mí přátelé? Hm? Na těch nezáleží? Chtěl je zabít a půjde po nich, protože ví, že jsou moje slabina a že se mu klidně vydám po druhé místo jejich životů." Gabriel na mě koukal jako na blázna.
„Tvý přátelé budou v pořádku, věř mi. Klidně za nimi pošlu několik upírů aby je tajně hlídali, ale my dva," ukázal prstem mezi námi. „My musíme z tohodle města pryč. Daleko jak jen to jde. Klidně můžeme do Austrálie, mám tam také sídlo. Já mám sídla všude a budeme tam v bezpečí. Katherine, mrzí mě to vážně mě to mrzí a odpovím ti na jakoukoliv otázku, ale musíš mi věřit, že Daniel po nás půjde."
„A to před ním budeme jen pořád utíkat. Gabrieli, já utíkám celý život a už mě to přestává bavit. Utíkala jsem před Původním upírem, Klausem."
„Klaus? Ty ho znáš?" zeptal se zvědavě a zároveň byl překvapený.
„Radši bych byla kdybych ho neznala a neodbýhej od tématu."
„Počkej Katherine. Klaus je Původní upír a ten nemůže být zabit ne?"
„Může, ale jen dřevem z Bílého dubu," řekla jsem a nevěděla jsem kam tím míří.
„Víš, kde je teď Klaus?"
„Nejspíš v Mystic Falls, ale proč, co od něj chceš?"
„Tak je rozhodnuto, jedeme do Mystic Falls za Klausem. Vše ti řeknu po cestě, pojď." Hodil na stůl pár bankovek, chytil mě za ruku a táhl mě ven k autu. Nesedli jsme do něj a vyjeli na letiště.

Zajímalo by mě, co má v plánu a hlavně, proč do toho zatahuje Klause.