Nevěděla jsem jak, ale Gabrielovi to budu muset říct.
„Máš kus papíru?" zeptala jsem. Nechápal, ale dal mi papír i tužku. Rychle jsem na něj napsala malej vzkaz. V ten moment do kuchyně přišel Daniel. Papírek jsem schovala.
„Zdravím, tak, co je dnes v plánu?" zeptal se nás.
„Napadlo mě, že bych vám tu něco ukázal. Tedy spíše tobě, Katherine to zná," podíval se na mě s úsměvem. Věděla jsem, kam chtěl jít. Do města. Tedy spíše za město.
„No jistě, půjdeme rádi," přetvařoval se Daniel.
„Dobře, tak se běžte převléci, venku je docela chladno," upozornil nás Gabriel.

Vyběhla jsem schody nahoru a zamířila do svého pokoje. Otevřela skříň a vytáhla něco elegantního a sexy. Takže černé úzké kalhoty, černé tričko, černou koženou bundičku a boty na podpatku. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a mohli jsme vyrazit. Daniel s Gabrielem už čekali dole.
Šli jsme pěšky, jelikož to bylo kousek. Šli jsme zkratkou. Je to sice kratší, ale o to horší cesta. Nevadilo mi to, tuhle cestičku už mám našlapanou hodně krát.
Za několik málo minut jsme byli na paloučku u vysokého dubu. Byl tu dokonalý výhled na město, které bylo pod námi.
„Dneska večer," zašeptal mi do ucha Daniel. Leknutím jsem nadskočila.
„Tak jsme tu," prohlásil vítězně Gabriel, když se vysoukal na kopec. Musela jsem se pousmát nad tím, jak odfukoval. Ta cesta ho nějak zmohla. Teď byl nejvyšší čas, předat Gabrielovi vzkaz.
„Gabriely?"
„Ano, Katherine?" otočil se na mě s úsměvem.
„Můžeme si promluvit?" udělala jsem očka.
„Přede mnou nemusíš nic skrývat, Katherine. To víš," ozval se Daniel. Určitě tušil, že mu chci něco říct.
„Jenže, tohle je trochu osobní," mrkla jsem na něj a chytila Gabriela za ruku a táhla ho o několik metrů dál.
„O čem jsi chtěla mluvit?" zeptal se.
„Chtěla bych ti něco dát," snažila jsem se mluvit potichu. Daniel není upír, takže neslyší nic. Díky bohu. Chytila jsem Gabriela za druhou ruku a dala mu vzkaz. Objala jsem ho a zašeptala mu do ucha, : „Schastlivo. Ty v opasnosti." přitom jsem poklepala prstem na jeho ruku, ve které svíral vzkaz. Jen přikývl.
„Nevěděl jsem, že umíš rusky," usmál se.
„To mám od tebe," pak jsem ho políbila na tvář aby to nevypadalo, že jsem si s ním něco domlouvala. Šli jsme zpět k Danielovi, ten si mě měřil divným pohledem.
Na kopci jsme byli asi dvě hodiny než nás Gabriel pozval na oběd. Zašli jsme do místní luxusní restaurace. Objednali si nejlepší víno a číšník nám doporučil místní specialitu.
'Snad to vyjde.' řekla jsem si v duchu.

______________________________________________________________________________

Další kapitola je tu, no doufám, že se vám líbila .. komentujte ! :)