Běžela jsem lesem, před někým jsem utíkala, ale nevěděla jsem před kým. Utíkalo se mi špatně. Měla jsem na sobě šaty z roku 1864. Musela jsem sukni držet výš, abych si ji nepošlapala a abych sebou nesekla. No nepovedlo se mi to. Zakopla jsem o větev a spadla na zem. Snažila jsem se dostat na nohy, ale něco mi v tom bránilo. Nemohla jsem se ani hnout.

Na rameni jsem ucítila něčí ruku. Prudce mě otočil a já ležela na zádech. Neviděla jsem mu do obličeje. Zvedl pravou ruku a mě se naskytl pohled na zbraň v ní. Dřevěný kolík. Sakra. V poslední minutě jsem zahlédla jeho tvář, Daniel.

„Ááááá," vykřikla jsem ze spaní a v rychlosti se posadila na postel. Byla jsem celá zpocená a horká. Byl to jen sen. Vstala jsem z postele a šla se opláchnout do koupelny.
Pustila jsem ledovou vodu, nabrala si ji do dlaní a opláchla jsem si obličej. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem rudé oči. Popadla jsem ručník a usušila se. Když jsem se znovu podívala do zrcadla, stál za mnou Daniel. Prudce jsem se otočila.
„Co tady děláš?" zeptala jsem se.
„Křičela jsi, šel jsem se podívat. Měla jsi zlý sen?" zeptal se tak divně až mě zamrazilo.
„Co jsi zač, Danieli?" chtěla jsem konečně vědět, co je zač. Nebyl to upír, to vím, ale byl něco jiného. Něco určitě.
„Co myslíš."
„Upír nejsi a ani vlkodlak. Tak co teda jsi?" ptala jsem se dál a v hlavě si srovnávala všechny myšlenky, které mě napadli. Čaroděj. „Ty, ty jsi čaroděj," ukázala jsem na něj prstem.
„Bravo," začal tleskat rukama. „A nejen ten. Jsem jak čaroděj, tak i lovec upírů."
„Ten sen, to jsi udělal ty, že ano," uvědomila jsem si to. Přikývl.
„Takhle dopadneš, když neuděláš, co ti řeknu. Chtěl jsem tě jen trochu postrašit. Ale ty budeš hodná a uděláš přesně, co řeknu," přistoupil ke mě, dal mi pramínek vlasů za ucho a pohladil mě po tváři. „Nezkoušej se z toho vymotat," mrkl na mě a odešel z pokoje.
Znovu jsem se otočila k zrcadlu a po druhé se opláchla. Pak jsem šla zpět do pokoje a podívala se na hodiny, které stáli na mém nočním stolku. Ukazovali přesně 4:00. Po tomhle snu už asi stejně neusnu. Půjdu si asi sednout dolů a dám si něco k pití. Oblékla jsem si černé kalhoty, triko a boty.
Seběhla jsem schody dolů a zamířila do obýváku. Z mini baru jsem si vzala lahev whisky a vzala si ji do kuchyně. Z linky jsem si vzala skleničku a nalila si. Sedla jsem si ke ostrůvku uprostřed kuchyně.
Popíjela jsem asi dvě hodiny sama, když do kuchyně přišel Gabriel. Ani jsem si ho nevšimla, dokud na mě nepromluvil.
„Co tu děláš Katherine, tak brzo?" zeptal se.
„Už jsem vzhůru dlouho, nemohla jsem spát," a pozvedla jsem skleničku s whisky.
„Můžu se přidat?" zeptal se, přikývla jsem. Seděli jsme takhle asi další hodinu, když se mě Gabriel na něco zeptal,: „Děje se něco Katherine? Můžeš mi to říct," vzal mě za ruku. Uvažovala jsem jestli mu to mám říct nebo ne. Chtěla jsem, ale nemohla jsem. Sakra!
„Já, no. O nic nejde," mávla jsem nad tím rukou.
„Katherine," řekl a podíval se mi do očí.   

____________________________________________________

Tak tady je další kapitola. Doufám, že se vám líbila :) Komentáře potěší :)