Současnost

„Takže Gabriel se hned první večer dozvěděl, že jsi upírka?" ptal se Daniel, přikývla jsem.
„Vlastně, mě to ani tolik nepřekvapilo. Samozřejmě byl jsem trochu zaskočený, ale v sídle kolovalo několik zvěstí a vyprávěly se příběhy, že mezi námi žijí noční tvorové, upíři, vlkodlaci. Čarodějky jsme už měli a věřili jsme v to. Ale upíry nikdo zatím nikdy nenašel. Vlastně já jsem objevil jako první Katherine," vyprávěl dál Gabriel.
„A co se stalo pak?" ptal se Daniel. Zdálo se, že ho to vážně zajímá, ale kdo ví. Třeba to je hrál. Neznala jsem ho na to dost dlouho, abych v jeho výrazech něco rozeznala.
„Pak?" zasmál se Gabriel.

O 200 let dříve

„Gabriely, já můžu to vysvětlit," začala jsem koktat. Něco měl ale překvapilo. V jeho očích byl jen malý náznak strachu a vyděšení. Ale on byl hlavně fascinovaný.
„Takže existujete," vydechl s úsměvem na rtech. Trochu jsem se zamračila. „Upíři, vážně existují. A tohle," ukázal na zvíře, které leželo vedle mě. „To je vlkodlak?" přistoupil k němu a klekl si aby si ho mohl pořádně prohlédnout. Nedotkl se ho, jen pokaždé naklonil hlavu na jinou stranu. Chtěla jsem se vypařit, ale Gabriel si toho všiml.
„Katherine, počkejte," chytil mě za ruku. „Chci o Vás vědět víc. Chci vědět, jak se to všechno stalo. Jak se Vám to stalo," řekl se zájmem v očích.
„Myslím, že tohle není dobrý nápad. A není to nic k chlubení. Bude lepší, když se už asi neuvidíme, Gabriely," sklopila jsem hlavu.
„Ale to neříkejte. Jste úžasná, věděl jsem, že ve Vás něco je," chytil mě za bradu a usmál se na mě. Vypadalo, že říká pravdu. Ale nevěděla jsem jestli to někomu neřekne a pak mě nechytí a nezavřou mě někam. Rozhlédla jsem se kolem.
„Dobře, řeknu Vám to, ale musíte jít se mnou. Tady není bezpečno," řekla jsem.
„Dobře," souhlasil a zamířili jsme k vesnici, kde jsem bydlela. Měla jsem jen malou chatku po jakémsi staříkovi. Vešli jsme dovnitř a sedli si k menšímu stolku. Zapálila jsem svíčku abychom měli alespoň trochu světlo.
„Tak tady bydlíte?" zeptal se rozhlédl se po malé místnosti.
„Ano, jsem tu sama," posadili jsme se k malému stolku. „Tak, Gabriely, co by jste chtěl vědět jako první?"
„Jak jste se stala upírem?" zněla jeho první otázka. Všechno jsem mu řekla dopodrobna. A i na ostatní otázky jsem pečlivě odpovídala. Zajímalo ho to, hodně.
„Gabriely, musíte mi slíbit, že o tom nikdy, nikdy nikomu neřeknete, slibte mi to, prosím," prosila jsem ho.
„Nemusíte se bát Katherine, Vaše tajemství je u mě v bezpečí. Pod jednou podmínkou," řekl.

Současnost
„Proměnila mě, a za to jsem ji do dnes vděčný. Pak jsme spolu byli skoro padesát let," usmál se na mě.
„No Katherine, ty se nezdáš," ozval se Daniel.
„Myslím, že už je na další povídání pozdě, jdu si lehnout," řekla jsem a vstala z křesla. Zamířila jsem ke dveřím. Nevím jestli si tam Daniel s Gabrielem ještě povídali, ale já jsem potřebovala být pro teď sama. Chtěla jsem si všechno v hlavě uspořádat.