„Tak jak jste se vy dva tedy poznali," ukázal na nás Danielem prstem. Všichni tři jsme už seděli u stolu a večeřeli.
„Vlastně poznali jsme se na jednom, jak bych to řekl, bále. Byl jsem tam se svou rodinou a Katherine tam byla sama. Vypadala tak roztomile a smutně, šel jsem k ní."

O 200 let dříve

„Co tak mladou dívku přivádí na bál jako je tento?" zaslechla jsem příjemný mužský hlas za mnou. Otočila jsem se a spatřila překrásného muže, usmála jsem se.
„Přišla jsem si zatančit, ale ještě se nenašel nikdo, kdo by byl ochotný," usmál se na mě.
„Tak tedy, zatančíte si? Ehm?"
„Katherine, Katherine Pierce," uklonila jsem se. Políbil mi ruku.
„Rád Vás poznávám Katherine. Jmenuji se Gabriel Rush," hned jak se mi představil, šli jsme si zatančit.
„Odkud jste Katherine?" zeptal se mě.
„To místo jistě neznáte. Je to taková malá vesnička, kam moc lidi nechodí."
„Straší snad u Vás?" zeptal se se smíchem.
„I tak by se to dalo říct," zasmála jsem se. Celou noc jsme spolu protančili. Dokonce jsme se šli projít i do menší zahrady, která byla kolem pevnosti, ve které jsme byli. Zdálo se mi jako bych Gabriela znala celý život.

„Pověste Katherine, poctila by jste mě zítra svou návštěvou?" zeptal se mě. Cítila jsem, jak mi tváře zčervenali.
„Velmi ráda, Gabriely," souhlasila jsem.
„Budu se na Vás těšit," políbil mi znovu ruku.
„Už je dost pozdě, měla bych se vrátit," řekla jsem trochu zklamaně.
„Doprovodím Vás, alespoň kousek. A to není otázka," usmál se. Cestou k mé vesnici jsme si pořád povídali. Ale pak jsme šli cestičkou kolem lesa.
„Gabriely, už by jste se měl vrátit. Jsme daleko, abyste nezabloudil. Já už trefím," řekla jsem. A najednou za námi v lese něco zachrastilo. Prudce jsme se oba otočili.
„Co to bylo?" zeptala jsem se vystrašeně. Gabriel tasil svůj meč, ani jsem si nevšimla, že ho měl. Jak nenápadné.
„Katherine, schovejte se za mě," řekl a stoupl si přede mě. Chtěl mě chránit vlastním tělem. Šlechetné.
„Gabriely, to nemusíte. Já se o sebe umím postarat. Nejsem taková jak vypadám," uvažovala jsem, jestli mu mám říct pravdu. Najednou to znovu zachrastilo. Blížilo se to. Gabriel mě v nejmenším neposlouchal a stál pořád přede mnou. Z křoví vyskočila jakási příšera se žlutými oči a skočila přímo na mě.. Instinktivně jsem se bránila a zakousla jsem se mu do krku. Slyšela jsem Gabriela zakřičet. Zvíře pode mnou se během několika vteřin přestalo hýbat. Když jsem se ujistila, že je mrtvé stoupla jsem si a otočila se ke Gabrielovi zády. Musela jsem si utřít krev. Nemohl mě takhle vidět.
„Katherine," vydechl Gabriel. „Katherine, jak?" ptal se.
„Říkala jsem Vám, že nejsem taková jak vypadám," ucítila jsem jeho ruku na mém rameni. Otočil mě čelem k němu. Věděla jsem, že jsem se neproměnila. Tak či tak, by to jednou zjistil. Zůstala jsem tedy, tak jak jsem byla.
„Panebože," vydechl.

Tak je tu další kapitola, no doufám, že se líbila a budu ráda za jakýkoliv komentář, nebo vůbec za nějaký .. mám pocit, že to z vás nikdo nečte a to mě mrzí :(