Ráno mě probudil šok. Někdo mě polil ledovou vodou. Šokem jsem lapala po dechu.
„Zbláznil ses!" začala jsem ječet na dotyčného, který to měl na svědomí.
„Probuď se! Musíš se připravit. Šéf na tebe už čeká." V ten moment se otočil a chtěl odejít.
„Počkej, musíš mě snad rozvázat," všimla jsem si jeho pochybného pohledu. „Nic ti neudělám," mrkla jsem na něj. Kývl na někoho, kdo byl u dveří. Toho koho jsem viděla jsem se začínala bát. Byl to vysoký černoch a byl hodně, ale hodně svalnatý. Stoupl si za mě a doslova přetrhl provaz, který mi svazoval ruce. Pak si mě hodil přes rameno a nesl mě kamsi do nějaké místnosti.
„Hej," vyjekla jsem, když mě hodil na postel.
„Tamhle je skříň, vyber si něco sexy. Aby ses líbila šéfovi," mrkl na mě ten druhý menší. Pak za sebou zavřeli dveře. Rozhlédla jsem po místnosti, byla veliká. Hodně veliká, ale jen jednu vadu měla. Nebylo tu žádné okno. Jen obrovské světlo, které ozařovalo celou místnost. Postel, na kterou by se vešlo nejméně pět lidí a velká skříň. Když jsem ji otevřela, naskytl se mi pohled na několik párů bot, šatů, kalhoty triček a bund. Bylo toho tady hodně a já si z toho měla něco vybrat. Tak pokud pojedeme, tam kam mám já namířeno, budu toho potřebovat víc než jen jedny boty a podobně. Ve skříni byla i cestovní taška, naházela jsem do ní několik věcí sebou.
Vedle místnosti byla i koupelna, opláchla jsem se pod sprchou abych si nedělala ostudu.
No a nakonec jsem na sebe jsem hodila tmavě modré šaty a boty na podpatku.
„Fajn," řekla jsem pro sebe potichu a vzala za kliku u dveří. Hned před nimi stál Daniel.
„Jsem rád, že už jsi připravená," usmál se a pohled mu sklouzl na tašku v mé ruce.
„Co je? Potřebuju oblečení na cesty." Nic nenamítal a poukázal mi rukou abych šla před ním. Pohodila jsem vlasy, jak bylo mým zvykem a vykročila jsem. Šli jsme dlouhou chodbou, dvakrát zatočili a vyšli jsme na velkém parkovišti.
„To je tvoje?" ukázala jsem na malé soukromé letadlo před námi, přikývl. „To ujde," usmála jsem se.
„Když někdo létá skoro každý z jednoho místa tam a zpátky jako já, měl by mít své letadlo. Pojď," pokynul mi a my nastoupili do luxusního letadla. Sedla jsem si hned napravo k okénku. Daniel si sedl naproti mně.
„Vítám Vás pane Darku. Mohu Vám a slečně nabídnout něco k pití?" zeptala se nás letuška, která okamžitě přicupitala, jakmile spatřila Daniela.
„Jo dáme si víno, červené to nejlepší, co tady v letadle máme," usmál se na ni. Blonďatá letuška hned odběhla někam za roh.
„Dark? Ty se jmenuješ Daniel Dark?" zeptala jsem se zvědavě, přikývl. „Hmm."
Za několik málo minut jsme už vzlétávali a já si v klidu popíjela víno. Doufám, že to nebude dlouhý a nepříjemný let. Nechtěla bych tu s Danielem strávit víc jak tři hodiny. Vlastně já ani nevím kam letíme a to bych měla vědět, když letíme za upíry, které chce Daniel zabít a jen já vím, kde jsou.
„Neměla bych ti náhodou říct, lam letět?" ozvala jsem se.
„Ani nemusíš, vím kam letíme. Tam určitě taky znáš nějaké upíry." Kam letíme mi ale neřekl. Takže to bude asi překvapení.