Nevěděla jsem kam mám jít. Nechtěla jsem Stefana a Damona dostat do problému. Ale musím jím to nějak říct. Nějak nenápadně, ale jak když mám za zády ty gorily. Tedy neviděla jsem je nikde, ale věděla jsem, že jsou blízko. Cítila jsem je.
Zamířila jsem k sídlu Salvatorovců. Vím, že tu nejsem vítána, ale tohle musí vědět. Zaklepala jsem, přišel mi otevřít Stefan.
„Katherine," vydechl. „Co tu děláš?"
„Taky tě opět ráda vidím, můžu jít dál?" přikývl. Vešla jsem rychlím krokem dovnitř. „Půjč mi kus papíru," řekla jsem a všimla jsem si Stefanova výrazu. No bez zbytečných otázek mi našel kus papíru a tužku. Na papír jsem rychle něco napsala.
„Co si dneska někam vyjít?" zeptala jsem se se širokým úsměvem.
„O co jde Katherine?" zeptal se.
„O nic, chci si jen někam vyjít a popovídat si. Ale se všemi," zamrkala jsem.
„Damon s tebou nikam nepůjde to víš," namítl.
„Ale s tebou ano, přemluv je a sejdeme se v půl sedmý v Grillu, ano," přistoupila jsem k němu, políbila ho na tvář a nenápadně mu dala do ruky papírek se vzkazem. Pak jsem rychle odešla. Nechtěla jsem aby se mě ptal na to, co to má znamenat. Jen co jsem vyšla z domu zahlédla jsem ty dvě gorily, co mě sledujou. Otočila jsem se na podpatku a zamířila do nejbližšího krámu. Chtěla jsem ze sebe strhat už tohle oblečení, které na sobě mám bez mála tři dny. A navíc je od krve.
Vešla jsem do malého butiku a koupila si kalhoty, triko, bundu a úžasné kozačky na podpatku. Jo seklo mi to.
Zbytek dne jsem strávila v byte, který jsem si tu našla a pronajala.
Když bylo něco málo před půl sedmou, vyrazila jsem ke Grillu, doufala jsem, že tam Stefan i ostatní přijdou. Jsem mrcha, vím to, ale nechci aby skončili jako něčí trofej.
Vešla jsem do baru a u baru jsem zahlédla Stefana a Caroline. Super, to je jako všechno? Já jim chci zachránit ty jejich zadky a oni si sem přijdou jen dva? Že já jsem to neudělala tak jak chtěl ten Daniel. Ale ne mě musí rupnout v hlavě a musím být hodná.
„Kde je zbytek?" zeptala jsem se trochu naštvaně.
„Přijdou, snad," odpověděl Stefan. „Co měl."
„Ne," zarazila jsem ho. Nechtěla jsem aby o tom mluvil. „Můžeme jít někam, kde je méně lidí a kde by nás nikdo nemohl odposlouchávat?" Oba dva se na mě podívali nechápavým pohledem. „Tak?" popíchla jsem je.
„Jo, můžeme jít ke mně," navrhla Caroline.
„Skvělé tak jdeme, pak vám to všechno řeknu. A bylo by dobré kdyby přišli i ostatní."
„ Zkusím je sehnat," řekl Stefana vytáhl mobil aby mohl zavolat zbytku. Super, že by konečně měl někdo v tomhle městě mozek?

Když jsme byli u Caroline, ujistila jsem se, že kolem domu nikdo není, že všechny okna jsou zavřená a že nikde není žádný odposlouchávací čip a podobně.
„Co to děláš?" ptala se mě nechápavě Caroline.
„Co, nic. Kde jsou teda ostatní?"
„Jsme tady, tak co jste chtěli?" slyšela jsem Damonův hlas za sebou. Otočila jsem se na něj a hned jak mě uviděl změnil se mu výraz ve tváři z šťastného na naprosto nenávistivého. „Co ta tady zase děla?" ukázal na mě prstem
„Jdu ti zachránit zadek," vyštěkla jsem po něm.
„ Ty a abys nám zachránila zadek? Před kým? Sama před sebou?"
„Přestaň žertovat Damone," napomenul ho Stefan. „Co měl znamenat ten vzkaz Katherine?" zeptal se.
„Ve městě je nový lovec upíru, jmenuje se Daniel."
„Tak Daniel a není to náhodou nějakej tvůj bejvalej, kterýho si přeměnila a posléze nechala? A teď tě chce zabít?" Měla jsem chuť tomu blbci urvat hlavu, ale udržela jsem se.
„Ne! Je to ten kluk z baru," podívala jsem se na Stefana a ten okamžitě pochopil o koho se jedná.