"Jo? Už jsi zadaný? Máš vybráno?" Vyzvídal jsem dál a podepřel se rukama. Má tak úúúúžasný oči... "Jo a... asi by jsi ze mě měl slézt. Sice to je příjemný, ale asi bych měl problém." Usmál jsem se omluvně.

,,Já jsem na kluky..." řekl jsem a pevně zavřel oči. Je mi to trapný...už jenom proto, že to skoro všichhni odsuzují. Ale, když se chce být můj kamarád...měl by to asi vědět.
,,J-jo...hned slezu," polknul jsem.

Vykulil jsem oči a chytil ho za předloktí tak, že se zvednout zatím nemohl. "Ty jsi na kluky?" Zvedl jsem obočí a v duchu se usmál. Oh bože, to je dáreček že jo?

,,J-jo... Zjistil jsem to minulý rok...Neodsuzuj mě prosím," zavřel jsem oči a očekával jeho odpověď. Proč se bojím toho, že mě odsoudí, když ho znám teprve den?

Krátce jsem se zasmál a poplácal ho po ruce. "Já myslím že svým chováním jsem dost naznačil že jsem na tom stejně. Takže neboj." Ujistil jsem ho a zároveň jsem se prozradil.

,,T-t-ty taky?" otevřel jsem oči, podíval se na něj a pak zase uhnul pohledem.,,T-to jsem teda nečekal."Najednou je ze mě stydlivá pinda, Aoi! Takový ty nebýváš.

"Já myslel, že s tou tyčkou, co tě šťoucha do zadku jsem to dal dost najevo." Uchechtl jsem se.
"Spíš já jsem to nečekal u tebe."

,,Hm...je to zajímavý," mumlal jsem a pořád koukal na zem. Spíš jsem si myslel, že ta tyčka byla provokace...nepoznal jsem z toho, že je gay.

"Ty už na něco myslííš?" Provokoval jsem.
"Sotva se známe." No, ale je pravda, že já na něco myslím už dávno... 

,,H-he? N-na nic nem-myslím," nafouknul jsem tváře a založil ruce na prsou. Je pravda, že už dlouho chci nějaký vztah, ale pochybuji, že bych byl v nějakým dobrý.

"Jsem pohodlný?" Vyplázl jsem na něj jazyk a trošku se pod ním zavrtěl.

,,U-uhm...samozřejmě, jinak bych na tobě neseděl," zamumla jsem a letmo se na něj podíval. Proč se tváří tak, jak se tváří?

Uchechtl jsem se a pak s výdechem koukl do strany. "Mmmm.... oh. Už jsi ukecal toho bručouna?" Zeptal jsem se. Nebylo by dobrý, kdyby po mě vyjel...

,,Až odpoledne...půjdeme k jezeru. Vezmu tam i tebe. Neboj...budu se tě samozřejmě zastávat," pousmál jsem se a poposedl si.

"Tak jo. To ber-mhh.." Přivřel jsem oči. Teď sedí na nebezpečném místě...

,,V pohodě?" zvedl jsem obočí a dosedl celou vahou. To by mě zajímalo, proč se najednou tak zasekl.

"Mmhh.. proboha..." Zaklonil jsem lehce hlavu ve snaze aspoň na to nemyslet.
"M-Možná až moc..." Špitl jsem pro sebe.
"Víš vůbec... kde sedíš?" Usmál jsem se trochu nervózně.

,,No...na tobě?" naklonil jsem hlabu a trochu poskočil. Pak mi to teprve došlo. Nejradši bych na místě umřel.

"No to an-Ah!" Zavzdychal jsem. Joo... líbilo se mi to. Hodně ale ani nejsme spolu aa... prostě nic. I když bych chtěl.

,,J-já se moc omlouvám!" začal jsem nehorázně rudnout. Je mi trapně, ale pořád se nechci zvedat.

Je... docela roztomilý. A je divný, že se i tak nezvedá. "Rád riskuješ?" Nadzvedl jsem obočí a pánví se lehce pohnul proti němu. Jestli se nezvedne ani teď tak po něm asi skočím...,,Já neto...tamto...a to... eehhh" Když se proti mě prohnul, zakryl jsem si obličej a snažil se nedát na jevo svůj stud.

"Tvá volba.." Šeptl jsem a posadil se. Dal jsem mu ruce na stranu a lehce ho políbil. Divím se, že se ještě držím ale... nechci ho vyděsit. Přeci jen je teď můj jediný kámoš.

Pevně jsem zavřel oči... Jsem nejistý... proč si to vlastně nechávám líbit?

Neodstrčil mě... tak jsem polibek prohloubil... Cítím se... není to moc příjemný... proč? Vždyť jsem to tak chtěl... co je špatně?

Uhm...zapojil jsem se do polibku. Je to zvláštní...takový jiný. Ale...čekal jsem od toho víc. By mě zajímalo, proč je to tak divný.

Pomalu jsem se odtálhl a omluvně se usmál. "Promiň. Myslím, že by jsme si měli dát čas a... víc se poznat. Co ty na to?"

,,HM! Souhlasím," usmál jsem se a podrbal se za krkem. Heh, tohle bylo divný.

"Tak jo." Povalil jsem ho. "Tak mi už nesedej na rozkrok prosíím." Usmál jsem se a zvedl. "Chceš pomoct?" Nabídl jsem mu ruku.

,,Promiň," uchechtl jsem se, chytil ho za ruku a zvedl se.,,Chceš tu provést?"

"To nic. A bylo by fajn se tady s tím seznámit." Přikývl jsem.

,,Tak pojď, otevřel jsem dveře, vyšel ven a nadechl se. Vlhký vzduch...nejlepší.

Šel jsem hned za ním a nadechl se toho čerstvého vzduchu. Mmmmm... "Veď mě."

Začal jsem ho pomalu provádět naší mini vesničkou.,,A tady je hospoda...s bráchou sem chodíme na pivo, když je nesnesitelné vedro. Někdy sem můžeme zajít spolu."

"Mmmm hospodaaaa..." Usmál jsem se. "A jak bych si vlastně mohl tady něco vydělat? Jaksi jsem totálně švorc." Uculil jsem se.

,,Je tu docela dost míst, místní farmáři by ocenili nějakou pomoc," uculil jsem se a ukázal na statek, který vyčníval za domy.

"To zní fajn. Co dál?" Zeptal jsem se, když jsem si to všechno v hlavě rychle přebral.

,,Ukážu ti svoje oblíbené místo," chytil jsem ho za zápěstí a táhl ho uličkama pryč.

"Máš nějaké tajné místo plné mučících nástrojů?" Uchechtl jsem se a nechal se jím vést.

,,Eeehh, no samozřejmě. Mám i osobní gilotinu víš co, jako každý vládce vody," uchechtl jsem se a táhl ho do kopečka.

Musel jsem se zasmát. "Takže jsem tvoje oběť. A co uděláš s mojí mrtvolou? oh! Já vím! Jsi tajně nekrofil!" zazubil jsem se.

,,N-nejsem nekrofil, jen rád zakopávám mrtvoly," uchechtl jsem se a začal lézt na skalku.

"Tak takhle budu opravdu do konce života sám." Uchechtl jsem se a lezl za ním. To by mě zajímalo, kam mě vede. Na jeho oblíbené místo. No jo. Ale co si pod tím mám představit?

Vylezl jsem až nahoru a chvilku oddechoval.,,Kde se couráš kameňáku? Skály jsou tvoje parketa ne?" vyplázl jsem jazyk.

"Koukal jsem ti na zadek." Usmál jsem se nevině a teď když jsem zabral jsem byl během chvilky nahoře... Jo. Opravdu jsem mu koukal na zadek.

,,To se ti tak líbí?" uchechtl jsem se a zvedl obočí.

"Jo jo." Broukl jsem a podrbal se pod bradou.

"Nooo? kam teď?"

,,Jsme tady..." vydechl jsem a sedl si na obří kámen.,,Hele, je tu výhled na celý kraj...

"Posadil jsem se k němu a pořádně se rozhlédl. "Páni. Tohle jsem opravdu nečekal." Usmál jsem se a dal si nohy do tureckého sedu.

,,Nejhezčí místo...nikdo mi em nechodí a já mám potm klid," usmál jsem se na něj a podepřel se rukama.

"Mám to brát tak, že chceš abych ti sem lezl já?" Uchechl jsem se a vydechl. "Je to opravdu moc pěkný. Co si pamatuju tak nic tak hezkého jsme u nás neměli..."

,,Jsi první, koho jsem sem zatáhl. Važ si toho," oddechl jsem si a pak se zase rozhlédl.,,Opravdu ne?"

"Vážím si toho. Stejně jako toho, že jsi se se mnou začal bavit." Usmíval jsem se. Zahřálo mě u srdce, že mi tak věří. "Ne. Nevím, jak tomu bylo jinde na našem území, ale já žil v jeho nehostinné části. Zem byla tvrdá a suchá, všude byli ostré skály. Nebylo to tak barevný a rozmanitý, jako tady. Vím, že s dobytkem jsme museli chodit hodně daleko, aby se napásl."

,,To je zvláštní.. tady si užiješ přírody až až," usmál jsem a začalo pomalu pršet.

"Protože máte všude vodu. Ta je na většině našeho území vzácná..." Usmíval jsem se ale ve skutečnosti jsem posmutněl. Věděl jsem, že jsem utekl do lepšího místa a k tomu je o mě dokonce postaráno, zatím, co většina ostatních z vládců země žijou tvrdý život a k tomu ještě chodí do bojů...

Pokrčil jsem ruku nad hlavu a déšť odkláněl tak, aby na nás voda nepadala.,,Vzácná? To je to tam tak krutý?"

Fascinovaně jsem se podíval nad nás. Na to jak voda padá jinam než má. "U našeho klanu tomu tak bylo. Jinde jsem nebyl, ale z družiny, kde nás učili vím, že asi jen dvacet procent našeho území má dost vody. Třicet má tak akorát a pak to rapidně klesá. Za koncem území jsou pustiny. Jeho začátek hraničí s tím vaším. Proto tam je voda. Nemůžu ti potvrdit jestli to tak opravdu je, ale bylo nám to řečeno." Pokrčil jsem rameny.

,,Hm...Nedokážu si představit, že bych takhle žil. Obdivuji tě."

"Jasně že si to nepředstavíš když si s vodou spjatý." Uchechtl jsem se a dloubl ho do ramene. "Když v tom vyrůstáš, nepříjde ti to zlý dokud nevíš, co je jinde. Není tu nic, co bys mohl obdivovat."

,,Hehh jasně. No... Můj otec vždy říkal, že máme oproti klanu země výhodu. Ale mně to tak nikdy nepřišlo. Myslím třeba...co se týče bojů...," podíval jsem se něj a zase se usmál.

"Výhodu určitě máte ale z mého pohledu jen částečnou. Pokud jde o boje... Opravdu téměř nic nevím..." Povzdechl jsem si.

,,Voda je všude, stejně tak jako zamě. Nikdy jsem si nevšiml extrémmních výhod, který by náš klan měl."

"Záleží na tom jaké máš nápady a jak vedeš boj... Pojď se bavit o něčem jiném!!" Zasmál jsem se.

,,Například?" taky jsem se zasmál a stále odkloňoval déšť.,,Beru každý nápad."

"Tak třeba něco víc o tobě, tvé rodině aa... tak." Uculil jsem se.

,,Moje...rodina? No...Tak, mého bratra už jsi měl tu čest poznat. Je to docela nervák, ale můj vzor. Máma na nás moc čas nemá, takže jsem buďto sám a nebo s Takeruem. Když byl táta ještě s námi, tak jsem byl jenom s ním. Nedal jsem bez něj ani ránu. Pak když umřel, tak jsem si to vynahradil u Takerua. Mám tady jen mámu a bráchu. Babička s dědou dávno migrovali, ani je neznám. A něco o mně? Mám rád zvířata, ideálně opečená," uchechtl jsem se. O tom, jak jsem zjistil, že jsem na kluky, mu radši říkat nebudu.

Pokyvoval jsem hlavou a... Takeru... tamten.. je jeho brácha?! Ouuuu... něco mi říká, že mě nebude mít moc rád, ale bůh ví. "Taky mám rád... asi jakékoliv jídlo. Můžeš mi říkat popelnice." Usmál jsem se.

,,Popelnice?" zachechtal jsem se.Už pomalu přestávalo pršet a tak jsem ruku spustil dolů podél svého těla.

"Sním opravdu snad vše, co se dá." Pokrčil jsem rameny. "Co se ti líbí na klucích?" Musel jsem se zeptat. Zajímalo mě, jak to má on. Jestli máme něco stejné a tak.

,,Když nejsou vybíraví, tak je to nejideálnější," uchechtl jsem se a prohrábl si vlasy. Pak jsem si opřel hlavu o jeho rameno.

A to je všóó :< Dezzin mi zmizel někam pryč a já nevím, kdy se vrátí. Budeme doufat, že brzy c: A vííím, kapitola je trochu delší, protože mě nenpadlo, jak a kde to utnout xD Tak snad se aspoň líbila c: