Část 20
To je hold tak, když máte textu na rozdávání...xC
Kývl jsem a s úsměvem mu ukázal palec nahoru. "Ty to určitě zvládneš!" Podporoval jsem ho.
Nadechl jdem se a zeď nad sebe obrovský pramen vody. Zavřel jsem oči a všechnu sílu směrovat do dlaní.
Fascinovaně jsem ho pozoroval a očima hltal každý jeho pohyb, nádech i sebemenší změnu v jeho tváři. On to určitě dá!
Teď! Švihnul jsem rukama prudce nahoru a pak do stran. Za mnou se utvořil drak obrovských rozměrů, který díky odleskům a vlnění vody vypadal, že chrlí vodu. Potom 'přelítl' přese mě a skočil do vody. Zamotala se mi hlava a pak jsem se na něj s oddechováním se na něj usmál.
Doslova jsem vykulil oči když se z vody stal drak jako opravdový. Představoval jsem si... jen něco draku podobného ale že z vody udělá opravdu draka jsem nečekal. Naprosto mě odrovnal a srazil na kolena úžasem. "To... Bylo tak úžasný!!" Vykřikl jsem nadšeně, přiběhl k němu a pevně ho objal. "Já věděl že to zvládneš." Šeptal jsem mu.
Natiskl jsem se na něj a popadl dech.,,Já to...fakt dokázal..." zavřel jsem oči a trochu se uklidnil. Bože...
Zvedl jsem ho do náruče když jsem si všiml, jak ho to vyčerpalo. "Dobrý?" Usmíval jsem se na něj.
,,J-jo...jsem v pohodě, jen se mi trochu motá hlava," usmál jsem se a trochu mě to zapálelo pod šátkem na ruce.
"Ty jsi číslo. Už to tak nepřeháněj. Ale bylo to opravdu úžasný." Políbil jsem ho a došel s ním na břeh kde jsem se i s ním posadil
,,Děkuju...opravdu jsem nevěřil, že by se to mohlo povést," usmál jsem se, přetočil se a lehl si mu hlavou na klín.
"Já děkuju za ten úžasný zážitek. Nikdy jsem neviděl nic podobného." Pohladil jsem ho po hlavě a stále se usmíval. Mmmmmmm... později ho vezmu do lesa a na oplátku ukážu něco z toho, co umím já.
,,Snažil jsem se..." zvedl jsem k němu oči a stále se usmíval. Doma se pak musím podívat, proč mě to tak pálelo.
"V lese ti můžu na oplátku i já ukázat něco z toho, co umím." Šeptl jsem, ale tak aby mě slyšel. Nevím ale jak bych mohl dosáhnout takového víkonu jako on tady. Já umím stvořit jen Golema a pak kameného psa... sice je velký jako kůň ale je to jen pes.
,,To budu rád. Jsem na tebe zvědavý," dal jsem mu ruku na tvář a s úsměvem zavřel oči.
"Můžeš čekat jem tvrdou dřinu." Uchechtl jsem se a jeho ruku na své tváři přidržel.
,,Jak říkám, jsem zvědavý," začal jsem ho palcem hladit. Bude zvláštní vidět vládce země...jinak než v boji.
"Dobře." Zavrněl jsem a zavřel oči když mě hladil palcem. Na oplátku jsem ho začal drbat na hlavě.
Tak...Přesně teď bych zastavil čas. Tahle chvíle je pro mě naprosto dokonalá. ,,Miluju tě," řekl jsem bez rozmyslu.
Chvilku jsem se na něj koukal po tom, co řekl ta krásná slova. Sehl jsem se a políbil ho. "Já tebe taky, Aoi." Šeptl jsem.
Polibek jsem mu oplatil a pak jsem otevřel oči. Nadzvedl jsem se, chytil ho za tvář a věnoval mu ještě pár drobných polibků.
Zavřel jsem oči a polibky mu oplácel... bylo to krásný. Z těch pár polibků jsme zvládli udělat jakousi přestřelku s polibky.
Po chvilce jsem kousl do jeho spodního rtu a zatahal ho. Pak jsem mu do rtu vydechl.
Se zamručením jsem mu prohrábl vlasy a kousnutí do rtu mu oplatil. Cítil jsem se tak uvolněně.Usmál jsem se a natiskl na něj rty. Zabrněly mě konce prstů a pak mnou projela vlna tepla.Chytil jsem si ho za tváře a nepřestával líbat. Nic tak krásného jsem v životě nezažil.
Spokojeně jsem mručel a aktivnější se do líbání zapojil. Rukama jsem se podepíral.
Tahle pozice už mi byla nepříjemná tak jsem se položil a jeho vytáhl na sebe.
Zajel jsem mu rukama do vlasů a jazykem párkrát objel jeho rty.
Zavrněl jsem a jeho jazyk po chvilince vtáhl do svých úst...
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top