,,Matte, kam jdeš? "

,,Kde je Thomas, Kate?" vychrlil jsem na ni.

,,Na konci chodby doprava. "

Bez dalších slov jsem se rozeběhl daným směrem a pořád za sebou Leah táhnul.

,,Matte, počkej!" volala za mnou Kate. ,,Co chceš dělat?"

Doběhl jsem až k daným dveřím a přečetl si cedulku, co na nich byla:

Thomas Wood
Subjekt A
NAKAŽEN

Uhnul jsem Kate, která teď doběhla, aby si mohla nechat oskenovat duhovku dalším bezpečnostním zařízením.

,,Leah nám dala jednoslovnou odpověď na všechny naše odpovědi. "

,,A to?"

,,Thomas. Řekla jen Thomas." řekl jsem a vešli jsme dovnitř. ,,A já vím proč."

Kate to asi začínalo docházet. ,,Jejich Propojení... "

,,Přesně. " přerušil jsem ji. ,,Možná, že telepatii Leah zvládne. "

Prošli jsme přes další zabezpečené dveře a vešli do modře osvíceného pokoje.

Byl téměř identický s klasickým nemocničním pokojem. Spousta pípajících přístrojů, noční stolek s léky a uschlou kyticí ve váze bez vody a Thomas na lůžku.

,,Jeho stav se zlepšuje. Už zvládne sám dýchat."

,,No, tak snad se to povede. " povzdechl jsem si a popostrčil Leah k lůžku.
Tázavě se na mě podívala.

,,Tak to zkus. " popohnal jsem ji, protože nervozita ve mě stále stoupala.

Leah přistoupila k posteli a s vyděšeným výrazem se na Toma koukala. A ani jsem se jí nedivil.

Thomas byl celý bledý a jeho rty měli nafialovělý odstín. Vypadal přesně jako Leah a spol, když vylezli z těch nádrží. Teď už se jim naštěstí vracela zdravá barva.

Ale oni nejsou zdraví...

Dál jsem pozoroval Leah, která stiskla Thomasovi ruku, která byla oproti jejím obrovská.

Pocítil jsem bodnutí u srdce. Jestli si na nás Leah nepamatuje, tak to znamená, že si zřejmě nepamatuje ani na všechny ty naše společné chvíle. Všechny ty krásné chvíle...
A teď, když jsem viděl, jak láskyplně se o Thomasovi chová zatímco po mě hodila ohnivou kouli, měl jsem strach, že jsem Leah nadobro stratil. Vybere si Toma a já zůstanu na ocet...

,,Heh, hej! Matte dívej! " vrátila mě Kate do reality. Nenápadně jsem zamrkal slzy, které mě štípaly v očích, a přistoupil blíž k posteli.

Leah měla zavřené oči a bolestný výraz v tváři. Všechna znamení jí zářily a poblikávaly.

,,Dává mu sílu. " zkonstatovala Kate. Nic jsem neříkal a jen jsem koukal na to, jak se Thomasovi pomalu vrací barva a jak přístroje nabíhají do norem a jak Leah pomalu slábne.

Z ničeho nic se Thomas prudce posadil.
,,No ty vole...." vydechl. O Thomase už se postará Kate. Já se svezl na zem vedle postele, kam Leah upadla. Muselo ji to hodně vyčerpat.
Stále vážila 20 kg i s postelí, takže jsem ji bez problémů zvedl a odnesl na malý gauč, co tu byl.
Zkontroloval jsem, jestli žije a udělal jí pohodlí a až pak se otočil.

Thomas už seděl na kraji postele a čelo měl nakrčené do nechápavé linie.

,,Vítej mezi živými, brácho." mávl jsem rukou.

,,Nejsi vtipnej. " zabručel.

,,To jsem taky být nechtěl. " úšklíbl jsem se.

,,Co se stalo?'' zeptal se do ticha, když Kate skončila s odpojováním přístrojů. Podíval jsem se na ni a ona mi jen kývla na svolení.

,,Stephen ti napíchl VitaSérum. Ale zřejmě ne dost na to, aby jsi se stal Endemondem. A pak nám tvoji kámoši zachránili prdel."

,,Hmm..." přikývl. Jeho další pohled patřil polomrtvé Leah. ,,Bude v pohodě? "

Tentokrát odpověděla Kate. ,,Měla by být. " řekla s pohledem upřeným do nějaké knihy. Všiml jsem si názvu Vládci živlů. Kate pokračovala. ,,Dvojce s Propojením si mezi sebou mohou předávat životodárnou sílu a každý jednotlivec s Propojením si dokáže životní sílu vytvářet sám. " zvedla pohled od knihy.

,,Takže bude živá, ale pořád šílená." konstatoval jsem.

,,Šílená? " divil se Thomas.

,,Jo. Chovají se stejně, jako ten den." pak jsem se zarazil. ,,Teda teď už moc ne. Ale Andy a Leah mě malém usmažili, takže - "

,,A už jste zjistili, co se s tím dá dělat? " Thomas vypadá, že ho moje povídání vůbec nezajímá. Pokynul jsem proto Kate, ať mu vše vysvětlí a odešel z pokoje.

Nechápal jsem, proč se na mě Thomas zlobí. Nic jsem mu neudělal. Je to snad proto, že si Stephen vybral první ho? Nebo Toma nějak poznamenalo VitaSérum?

Byl jsem vážně zoufalí. Tak zahloubaný do svých myšlenek, že jsem ani nepostřehl, jak se kolem mě prohnala tlupa lidí a mířila ven.

,,Hej, kámo! "
Jack a Jerry se vedle mě objevili. Zhluboka dýchali, asi taky běželi.

,,Ty nejdeš?"

Zmateně jsem na Jacka koukal. ,,Kam?"

,,Venku se něco děje. " řekl Jerry a zase se rozběhli. Po chvíli mi to taky došlo a rychle jsem se vydal ven.

***

Na ,,nádvoří'' byl už skoro každý. Všichni si tiše šeptali a ukazovali k obloze.

Prodral jsem se až dopředu, abych lépe viděl. Jasné slunce, které i teď na začátku ledna svítilo, rozehřálo vzduch na tolik, že nikomu nebyla v krátkém rukávu zima. Počasí bylo letos opravdu zvláštní.

Stejně jako ostatní jsem si zastínil oči a vzhlédl k nebi. Tady se opravdu něco děje - pomyslel jsem si.

Asi 20 metrů nad zemí se vznášel vrtulník a skákali z něj lidé. Vždy se držela za ruce skupinka asi 5 lidí a po chvíli volného letu je pohltila velká vzdušná koule. Bylo úchvatné to sledovat. Ve vzduchu létaly desítky koulí a pomalu klesali k zemi. Bylo to jako mýdlové bubliny vznášející se ve vzduchu.
Odtrhl jsem pohled od vrtulníku a podíval se před nás, kde se k zemi právě blížila první koule. Těsně nad zemí se zastavila, jako by na něco čekala.

Všichni v prvních řadách instinktivně couvli, až na jednoho člověka. Až na mě. Pomalu jsem se začal ke kouli přibližovat.

Něco mě k ní táhlo. Něco hodně silného. Měl jsem pocit, že k těm lidem patřím. Že můj život závisí na tom, jestli s nimi budu. Nemohl jsem se tomu pocitu ubránit.
Natáhl jsem ruku a chtěl se koule dotknout. Už to skoro bylo, když v tom mě někdo za ruku popadl a smýkl se mnou o zem.

Bolestně jsem zaskučel a zamžikal do jasného světla, které mi zase svítilo do očí.

,,Teda brácho, ty máš postřeh severské žirafy. "

Zaostřit jsem na smějícího se mladíka, který se nade mnou skláněl.

,,Tylere?" nakrčil jsem čelo.

,,No jasný, koho si čekal? " zasmál se a podal mi ruku.

Zvedl jsem se a začal ze sebe oprašovat prach, který na mě z vyprahlé země ulpěl.

Z davu se vyřítila Kate. ,,Matte, co se to - " při pohledu na mě a nového příchozího se zarazila. ,,Co se to tu sakra děje?! " dala si nahněvaně ruce v bok.

,,Kate, já ti to vysvětlím. To je - "

Chlapík mě však přerušil. ,,Tyler Freeman. Rád vás poznávám, skvostná dámo. " pronesl s úšklebkem a políbil Kate na klouby její ruky.

,,Freeman? To je jako - "

Tyler ji ovšem zase přerušil. ,,Já jsem velkej brácha." řekl a rozházel mi rukou vlasy.

,,Já tě tak rád vidím." pronesl jsem ironicky a zase si je spravil.

Tyler mezitím došel zpět ke kouli, že které vylezl, a strčil do ní hlavu.

Ozvala se přidušená věta, jako by mluvil přeze sklo. ,,Hej lidi, padejte ven, je tu čisto. "

Že všech koulí, které mezitím zmatkem přistály, se začali vynořovat lidé. Byli všech možných tvarů a velikostí. Od bělochů přes šikmooké až po lidi s tmavou pletí. Přes vyhublé holky po baculaté mužíky. Od malých dětí po seniory. Všichni byli naprosto odlišní, ale přitom úplně stejní.

,,Národ vzduchu. " pronesl jsem.

,,Přesně tak, bráško." objevil se mi po boku Tyler. ,,Všichni vládci živlů, původem vzduchu, z USA. Během týdne by měla dorazit i Kanada A Jižní Amerika, zítra tu máme asi lidí z Británie - moc jich tam není."

,,A co ostatní národy?"

,,Tak to nevím. Vím jen o iarech." pokrčil rameny a zmizel v dauv nově příchozích.

,,Neřekl jsi, že máš bratra."

Nadskočil jsem leknutím. Kate se vedle mě zjevila jako duch. ,,Neptala jsi se."

Kate na mě chvíli jen mlčky zírala, než se konečně odvážila vyslovit její otázku, která ji vyloženě zžírala zevnitř.

,,Co to je s tebou a Thomasem? Co to mezi vámi je?"

Tentokrát jsem mlčky zíral já. Těkal jsem pohledem mezi lidmi z národu vzduchu a čekal, že to Kate vzdá a půjde si po svých. Ale její výraz mluvil za vše. Je neoblomná.

Povzdechl jsem si. ,,Leah."

,,Aha." protáhla Katerine. ,,Máte ji rádi oba."

,,Ale ona si zřejmě vzpomíná jen na něj."

,,To mě mrzí." šeptla Kate. Konečně jsem se na ni podíval. Vypadalo to, že to myslí upřímně. Nedokázal jsem však vydržet její pohled. Proto jsem z ní své oči odtrhl a odešel zpět do laboratoří.

***

Seděl jsem u stolu a zapisoval něco do bloku, když si za mnou někdo odkašlal.

,,Jestli na mě hodláš být zase hnusnej, tak rovnou zařaď zpátečku." odsekl jsem a pokračoval v psaní.

,,Přišel jsem se omluvit."

Pero se zarazilo uprostřed slova a inkoust začal na papíře tvořit kaňku. Otočil jsem se na židli a podíval se na zmrzačeného Thomase, který sotva stál na nohou, ale přesto se sem dobelhal jen kvůli mě.

,,A za co? Za to, že moje životní láska si mě nepamatuje? Za to, že mi můj otec zničil život? Za to, že se celý svět řítí do záhuby a můžeme za to mi? Že osud všech vládců mám v rukou já?" vybuchl jsem. Dusil jsem to v sobě už tak dlouho, že jsem byl najednou úplně prázdný. Neměl jsem nad čím přemýšlet, nad čím uvažovat a čím se zaobírat. Prostě to bylo najednou všechno pryč a jediné, na co jsem se zmohl, bylo složit si hlavu do dlaní.

,,Promiň." sykl jsem.

,,Kate a Leah mi všechno řekli." začal Thomas do ticha. ,,Že tvojí zásluhou jsou všichni při vědomí a nejspíš i na živu."

,,Ne, naživu jsou díky tobě."

,,Ale ty jsi ten, co se odvážil prozkoumat nějakej ten orgán. Nebo nádor? Co to vlastně je?"

,,Nádor. Je to nádor." povzdechl jsem si.

,,A přišel jsi už na něco?" přistoupil blíž.

,,Na nic převratného." pokrčil jsem rameny. ,,Jen na to, že můj otec ničí svět díky zálivce na salát."

,,Děláš si srandu?" uchechtl se a ztěžka dopadl na židli.

,,Ne. VitaSérum se skládá z vody, octu a cukru. Asi nějak reaguje s tekutinou v nádoru."

,,A co to je za tekutinu?"

,,No, na to se teď snažím přijít."

,,A zřejmě ti to nejde."

,,Ne."

,,A proto jsme ti přišli pomoc."

,,Mi?"

Zpoza rohu v chodbě vykoukla blonďatá kštice a poťouchle se usmála.

,,Telepatii zvládá výborně." Řekl Thomas.

,,Vážně? Řekla ti něco?" vyhrkl jsem v čekávání.

,,Hej, hej, klid!" zasmál se Tom. ,,Neraduj se tolik. Nic moc si nepamatuje. Ale rozhodně už není šílená."

Oddechl jsem si. ,,Aspoň, že tak."

Nastalo takové to trapné ticho. Hleděl jsem do země, stejně jako Thomas, a Leah mezi námi dvěma těkala pohledem. Zřejmě už to nevydržela a asi něco řekla Tomovi, protože nadskočil leknutím.

,,Jo, jasně." Zamumlal. ,,A co už máš?"

,,No..." podal jsem mu blok, do kterého jsem zapisoval vše, co jsem zatím ,,vyzkoumal". ,,Nějaké stopy po kyselině chlorovodíkové, troška hélia a nepatrné množství dusíku. Ale převažuje neon - proto nádor světélkuje."

,,Ty seš vážně šprt, co?"

,,Kdybych byl šprt, už bych dávno přišel na to, jak to zneutralizovat." Povzdechl jsem si.

,,Na to přijdeme." Povzbuzoval Thomas a s Leah po boku se dobelhal ke stolu, za kterým jsem seděl. Sebral mi tužku z ruky a nalistoval čistý papír v bloku. Nakreslil něco, co vypadalo, jako žlučník a pak injekční stříkačku. Od toho něčeho jako žlučník udělal šipku dolů. ,,Takže. Tohle je nádor - "

,,To jako vážně?" vybuchl jsem smíchy.

,,Hej, notak! Nejsme ve výtvarce." Napomenul mě, ale nakonec se stejně rozesmál. I Leah cukali koutky.

,,Dobře, tak dost." Ukončil chvilkovou radost. ,,Říkal jsi, že v nádoru je nějaký ta kyselina, ne?"

,,Kyselina chlorovodíková."

,,To je jedno, Je to kyselina." Máchl rukou. ,,Zálivka na salát je taky kyselá ne? Což znamená, že tekutina v nádoru i VitaSérum jsou naředěné kyseliny."

Rozšířily se mi zorničky. Konečně mi to začínalo docházet. ,,Kyselost a zásaditost!"

,,Stačí změřit a vypočítat průměrnou kyselost obou tekutin - "

,, - namíchat tekutinu se stejnou hodnotou zásaditosti - "

,, - a ta tekutiny zneutralizuje!"

„Bože, Thomasi, ty jsi génius!" vykřikl jsem a měl jsem sto chutí dát Tomovi pusu, ale naštěstí jsem se udržel a místo toho odběhl do malé kuchyňky, co bylo na chodbě. Zanedlouho jsem se vrátil. Leah a Tom mezitím nalili obě tekutiny do malých porcelánových mističek a změřili jejich průměrnou kyselost pomocí identifikačních ph papírků. Zatímco jsme s Thomasem míchali nové AntiVitaSérum, Leah doběhla pro Andyho, který se ode dneška stává mým pokusným králíkem. Uvedli jsme ho do umělého spánku a udělali jsme to samé, co s Kate, ale tentokrát jsem tekutinu neodebíral, naopak jí přidával.

,,Tak jo, hotovo." Vydechl jsem dlouho zadržovaný vzduch. Thomas pustil Andyho kůži, která se stejně jako předtím sama zahojila. Stále mi to přišlo úchvatné.

,,Takže už stačí jen čekat, že?"

Přikývl jsem.

,,Snad se to povede." Povzdechl jsem si a sedl se ke stolu k ostatním.

Další část za námi.. :) Omlouvám se, že jsem ji slibovala už v neděli, ale byla jsem vážně unavená a nebylo mi nejlíp, takže je až dnes. Ale zato je dlouhá.. ;) C o říkáte na národ vzduchu? A na naší trojku M&L&T ?? A co Mattův starší brácha Tyler?? Mám spoustu otázek.. :D

Tahle kapitolka není opravená, takže se omlouvám za všechny vzniklé chyby.. :(

Vaše El :3