,,To přece není možný.. " mumlal jsem si a pořád dokola kroutil mikroskopem. ,,To přece-"

,,Čau kluci!" vběhla do místnosti nadšená Kate.

Všichni jsme místo pozdravu jen něco zamumlali a dál se soustředili na práci.

,,Vidím, že mě velmi rádi vidíte. " úšklíbla se Kate. ,,Co máte? "

,,Kate, kde jste vzali ty vzorky VitaSéra?"

,,No," Kate se zamyslela. ,,V laboratořích. Tam, kde jsme vás našli."

,,Jsi si jistá? " konečně jsem zvedl pohled od mikroskopu a podíval se na ni.

,,Na co narážíš, Matthew?" přistoupila ke mě blíž. Odstoupil jsem od mikroskopu a pokynul jí, ať se podívá.

,,Děláš si srandu?" vybuchla. ,,Stůj táta ohrožuje celý svět zálivkou na salát? "

Přikývl jsem. ,,Cukr, voda, ocet. Nic jinýho tam není. "

,,To je nesmysl!" vrtěla Katerine hlavou. ,,Jak by tohle mohlo z tvých přátel udělat zuřivé krvelačné příšery?!"

,,Dík, že mi to připomínáš." úšklíbl jsem se. ,,Ale asi jo. Pokud jste nevzali špatné vzorky."

,,Už zase s tím začínáš?" povzdechla si. ,,Říkám ti, že máme správný vzorky!"

,,Tak jo." rozhodil jsem rukama. ,,Jak dlouho vydrží jeden z mích šílených přátel mimo tu vodu? "

,,No.." zamyslela se Kate znovu. ,,Tak maximálně 10 minut. Bude se postupně rozpouštět. "

,,A jak dlouho bude v bezvědomí? "

,,Víc jak 5 minut ne." zavrtěla Kate hlavou.

,,Tak jo. Budeme si muset pospíšit."

Vběhl jsem do druhé laborky, které dvojčata vtipně říkala pokojíček pro mrtvolky, a poprosil Kate, ať mi odpojí od přístrojů Andyho. S pomocí Jacka a Jerryho jsme ho dali na lůžko a spěchali zpátky do laborky.

,,Tak jo. Uběhly 3 minuty. Za chvíli se začne probouzet." konstatovala Kate.

,,Dobře. Kluci, přivažte ho. Pevně. " poručil jsem a začal si chystat všechny potřebné věcičky.

,,Co chceš dělat? " koukala mi Kate přes rameno.

,,Prozkoumat ten nádor. " zamumlal jsem a rozřízl Andymu kůži na hrudi. Krve naštěstí moc neteklo, jelikož životní funkce byly po zmražení asi zpomalené.

Se znechuceným zamručením jsem vsunul ruku dovnitř a roztáhl otvor.

,,Kate, můžeš? " sykl jsem.

Dívka si i přes svou nechuť natáhla hygienické rukavice a chytla kůži stejně, jako já.

Zahleděl jsem se tam, kde se nacházelo srdce. Opatrně jsem se ho dotkl, abych viděl, co je pod ním.

,,Asi to mám. " řekl jsem tiše při pohledu na malou zářící kuličku, která byla nějakou hadičkou napojena k srdci.

,,Ble." Vyplázla Kate jazyk. ,,Co to je?"

,,Myslim, že to je ten -"

Najednou sebou tělo prudce škublo. Všichni jsme vyděšeně odskočili stranou.

,,Začíná se probouzet." řekl jsem, když se Andy uklidnil. ,,Měli by jsme si pospíšit. "

Vzal jsem si připravenou injekční stříkačku a odebral z nádoru dostatečné množství zelenavé zářící tekutiny.

,,Můžeš to pustit." řekl jsem Kate. Tak s ulevou kůži pustila a odešla si umýt ruce.

Chtěl jsem jít prozkoumat nový vzorek, když v tom mi jeden z dvojčat poklepal na rameno.

,,Kámo, tohle bys-"
,,-měl vidět. "

Prudce jsem se otočil a vykulil oči na výjev, co se mi naskytl.

Kůže, kterou jsem rozřízl se pomalu spojovala, až se úplně zahojila. Nezbyla po ní ani jizva.

,,No.." vydechl jsem. ,,Aspoň to nemusíme zašívat." pokrčil jsem rameny.

,,Ale co když to bude mít nějaký vliv na léčbu? " zeptal se Jerry. Nebo Jack? Sakra, já vážně nevím.

,,To zjistíme. " zamumlal jsem a vyměnil v mikroskopu vzorek VitaSéra za tekutinu z nádoru.

Než jsem však stihl zaostřit, Kate vyděšeně vyjekla.

Prudce jsem se otočil a stanul tváří v tvář Andymu. S otevřenými oky vypadal ještě strašidelněji, protože měl duhovku mléčně bílou a z panenky měl jen úzkou štěrbinu.
Celý se třásl a supěl, až mu od úst létaly sliny.

Nikdo se ani nehnul. Všichni jsme na něj jen ochromeně zírali.

,,Emm.. Andy?" zeptal jsem se nejistě. ,,To jsem já. Matthew. Pamatuješ si mě?"

Odpovědí mi bylo jen další zasupění.

,,Tak dobře. Co tře-"

Najednou Andy zařval a vrhl se na mě. Svalil mě na zem a začal mě škrtit.

I přes nedostatek kyslíku jsem dokázal usoudit, že bude zesláblý a biť jen malé kouzlo by ho mohlo zabít. Jestli ještě dokáže rozumně uvažovat, nic takového neudělá. A toho jsem hodlal využít.

Primitivním vzdušným kouzlem jsem ho odhodil stranou.
Andy však neváhal a už se hrabal na nohy. Poslal jsem proti němu další vlnu vzduchu. Narazil do bílé zdi tak prudce, že opadala trocha omítky. Avšak Andy se zase bez sebemenších problémů zvedl a šel proti mě.

,,Vzduch na něj neplatí, Matthew! " křikla Kate.

,,Neříkej! " řekl jsem ironicky. Máchl jsem tedy rukou a Andy se svalil na zem, jak ho přitáhla gravitační síla země. Samozřejmě za malé pomoci zemského kouzla.

Nemohl jsem uvěřit tomu, když se Andy zase zvedl.

,,To není možné... " zamumlal jsem. V té panice, kterou to ve mě vyvolalo, jsem nedokázal přemýšlet. Mrskl jsem po něm to nejsilnější vzdušné kouzlo, které jsem zvládl a Andy odletěl až do vedlejší laborky.
Ozval se tříštivý zvuk. Musel jsem si zacpat uši, protože jsem měl pocit, že ohluchnu.
Byl to zvuk tříštícího se skla. Hodně tříštícího se skla. A taky šum vody, jejímž důkazem bylo i to, že jsem za chvíli stál ve vodě.

Všichni zmateně přešlapovali a rozhlíželi se, co se děje.
Já jsem však jen stál a hleděl na dveře druhé laborky, kde zmizel Andy.

,,Lidi... " hlesl jsem nejistě. ,,Myslím, že by jste měli zmizet. "

,,Cože? Proč? "

,,Vypadněte! " křikl jsem. ,,DĚLEJTE!!!"

Hbitě jsem se vyhnul první ohnivé koulí, pak druhé a třetí se změnila v páru po tom, co narazila do mého vodního štítu.
Útoky přestaly.
I přes všechen strach, co ve mě proudil, jsem nechal štít rozplynout.

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel oči.

I přes to, že jsem to čekal, mě udivil pohled, který se mi naskytl.

Už když jsem uslyšel ten zvuk rozbíjejícího se skla jsem pochopil, že mrštit po Andym tak silnou vzdušnou kouli byla chyba.

Musel narazit do jedné z nádrží a rozbít tak skla, která nás ochraňovala před nebezpečím, které tato čtveřice představovala.

Nebezpečí, kterému se teď já musím postavit...

Nebezpečí, které představovala dívka, kterou jsem kdysi miloval.

Ale miloval jsem Leah Elizabeth Ashwoodovou, ne tuhle polomrtvou dívku, která se ke mě pomalu blížila s šíleným výrazem a ohnivou koulí v ruce...

Páni. Tak to je něco.. :D Přesně 999 slov.. :DDD To se povedlo.. :)
Omlouvám se za dlouhou pauzu, ale myslím, že omílat pořád jednu a tu samou větu, že se musím učit, už nebaví ani vás, ani mě. Prostě víc jak jedna část týdně asi nebude no...:(

Ale jinak co říkáte?? A co složení VitaSéra?? :D to jste určitě nečekali.. Popravdě - ani já ne.. ;D

Jak si myslíte, že si Matt poradí s tlupou svých šílených přátel?? Hmm??

A ještě bych chtěla upozornit, že moje nejdražší úžasná @Turmawen nominovala LK na Best of Wattpad.. :3
Zaprvé ji moc děkuji ( už asi po páté, já vím.. :D) a zadruhé - kdo by se chtěl podívat, určitě ji najdete na mém profilu v knihovnách a nebo si ji najděte a taky někoho nominujte!! Let's go!!

I ♥ you, all.. :3
Vaše El♥