2 - Vzpomínky + PŘEHLED

Všichni se za mnou udiveně otáčeli, když jsem kolem nich procházel.
Leah tu asi není jediná známá.. -pomyslel jsem si.

Prošli jsme dlouhou šedou chodbou, která vyloženě nebyla udržovaná, a vylezli jsme po točitých schodech nahoru.

,,Pamatuj." vztyčila Kate prst. ,,Mluv jen když tě vyzve. Oslovuj ho pane. A v žádném případě se nesmíš smát. "

,,Cože?" divil jsem se. ,,Proč se nesmím smát? "

,,Protože ke smíchu není důvod. A když není důvod, nesmí se nikdo smát. "

,,A je na tom váš šéf psychicky dobře?" úšklíbl jsem se. Avšak po Kateině vražedném pohledu jsem se smát přestal.

,,Promiň. " sykl jsem, ale to už mě Katerine neposlouchala. Zaťukala na dveře a vešla. Naposledy jsem se úšklíbl na prázdnou chodbu a následoval ji.

,,Pane. " pronesla Kate, aby upozornila na naši přítomnost. ,,Katerine Jonesová. Projekt Sežehnutí. Tým NoZ." ohlásila.

,,Co mi chcete? " ozval se hluboký podrážděný hlas zpoza křesla, na které jsme koukali.

,,Přivedla jsem Matthewa Jamese Freemana, pane."

Do křesla jako by uhodil blesk. Otočilo se směrem k nám a během chvilky se před námi tyčil vysoký, zato baculatý chlapík, kterému zřejmě srostlo obočí, protože se moc mračí.

,,Pane." vypadlo že mě.

,,No, aspoň že má drezuru." odsekl. ,,Ale z tohohle chcípáčka vojáka neuděláme."

Už jsem otevíral pusu, že něco namítnu, když v tom jsem si vzpomněl na Kateina slova- ,,Mluv jen když tě vyzve..."

,,To ani nemám v plánu. " hrdě se usmála Kate.

,,A co s ním teda hodláte spáchat, Jonesová?"
Mluvil, jako bych tu nebyl. Tady by měl být spíš zákaz mračení, než smání.

,,Dejme ho do laboratoří. "

,,Do laboratoří? Jako pokusného králíka? " uchechtl se velitel.

,,Ne, pane." zavrtěla Kate hlavou. ,,Jako vědce. "

Velitel se na ní podíval stejně udiveně, jako já.
,,O čem to sakra mluvíte, Jonesová?! "

,,Pane, vždyť je synem Stephena Freemana! Možná má nějaký skrytý potenciál!" řekla nadšeně Kate.

,,Myslíte potenciál ničit svět? O tom pochybuji. " znovu se uchechtl.

,,Pane, všichni tu víme, jaké velké věci Stephen udělal. Ať už špatné, nebo dobré." vymlouvala mu to Kate. ,,Já pevně věřím, že Matthew má stejný potenciál."

,,Já nevím, Jonesová.. "

,,Prosím vás, pane. Nechtě ho to alespoň zkusit."

Velitel nekonečně dlouho těkal pohledem mezi mnou a Kate, až nakonec neochotně přikývl. ,,Dobrá tedy. Ale jestli něco podělá, máte za to zodpovědnost vy. Je to jasné? "

,,Ovšem, pane." přikývla Kate. Viděl jsem, jak jí cukají koutky úst.

,,Zítra chci hlášení, Jonesová. A teď už běžte, ať už vás nevidím. " máchl rukou.

Vyběhli jsme ven, seběhli schody a teprve tehdy jsem se odvážil nadechnout a promluvit.
,,To myslíš vážně? Skrytý potenciál?!"

,,No co. Myslím, že by ti to mohlo jít." pokrčila rameny. ,,Ať už potenciál máš, nebo ne."

,,Ale co když se míliš? "

,,Tak tě zabiju. " řekla lhostejně.

,,Ty jsi tak milá. " úšklíbl jsem se.

,,Že jo?" opětovala mi ho.

- Druhý pohled -

,,Jste si jistý, že je to dobrý nápad, můj pane?"
,,Ovšem že není! " vybuchl muž. ,,Ten Freemanův bastard může ohrozit celou operaci! Jestli se dostane do laboratoří, tak-"
,,Mám ho zastavit?"
,,Zastavit, odstranit, zničit- cokoliv." zasupěl.

- Zase zpátky -

,,Vojín Jonesová. Žádám o povolení ke vstupu. "

,,To tady máte všude takový zabezpečení? " protočil jsem oči. Ušli jsme sotva 200 metrů a už jsme museli absolvovat nejmíň 5 bezpečnostních opatření. Přestávalo mě to bavit.

,,Vstup povolen." zarachotěl hlas a dveře se otevřeli.

,,Divil by ses, kolik lidí se dokáže dostat do budovy. Už jsme tu měli spoustu útoků- jak zvenku, tak zevnitř. "

,,Takže máte v týmu zrádce?" divil jsem se.

,,To se neví. Možná zrádce, možná oběť. Každopádně už se dlouho nic nestalo, tak už je snad pryč. " řekla Kate bezstarostně, jako by špeh v týmu nic nebyl.

Absolvovali jsme ještě tři bezpečnostní zařízení, než jsme se konečně dostali do laboratoří.

Snažil jsem se slzy, které mě štípaly v očích, zahnat dřív, než si jich dívka všimne, ale jejím bystrým očím zřejmě nic neunikne.

,,Jsi v pohodě? " otázala se mě tedy.

,,Jo, já jen že-" povzdechl jsem si. Nebyl jsem schopný odpovědět. Hlavou mi blýskaly vzpomínky. I ty malé útržky stačili na to, aby mi z oka utekla první neposlušná slza.

,,Promiň. Byl to blbej nápad. Jdeme pryč. "

,,Ne!" zarazil jsem Kate. Utřel jsem si slzy a popotáhl nosem. ,,To je v pohodě. Když jsem zvládl ty pitomí bezpečnostní opatření, zvládnu i tohle."

,,Matthew-"

,,Ne, Kate." opět jsem ji přerušil. ,,Jsem v pohodě, jasný? "

Dívka si povzdechla. ,,Tak dobře. Ale kdyby jsi chtěl jít, tak-"

,,Kate!"

,,Dobře, dobře. Už mlčím. "

---

,,Takže."
,,Tvůj úkol je prostý. "
,,Naprosto jednoduchý. "
,,Smícháš tohle."
,,A pak tohle."
,,Ještě spetka tohohle."
,,A tramtada-"
,,-dadadadá! "
,,Anti-VitaSérum!!!" zvolali Jack a Jerry společně. Po třetí větě jsem přestal koukat, kdo mluví.

,,Jasně. Ta to ještě jednou zopakujte tak, aby to stihlo vůbec dolehnout k mým uším, než začne mluvit další." zamračil jsem se.

,,No, prostě," konečně se do toho vložila Kate. ,,Tvým úkolem je vyrobit nějakej sajrajt, který potlačí VitaSérum 2.0. Jednoduchý. "

,,Jednoduchý? Jednoduchý?! Slyšíš vůbec, co říkáš? " vyjekl jse zoufale. S takovou si můžu jít rovnou kopat hrob.

,,No, pro mě to jednoduchý je. Já se budu jen koukat." úšklíbla se Kate.

,,Ale neboj."
,,Jsem tu já. "
,,A taky já."
,,A mi ti pomůžeme."
,,A navíc, "
,,Máme tohle!"
Jack mu vrazil do ruk skleněnou nádobku plnou modrého světélkujícího slizu.

,,Co to sakra-"

,,VitaSérum. " dořekla za mě Kate. ,,Pobrali jsme pár vzorků z White Toweru. " řekla a ukázala na vitrýnu.

,,Pár vzorků?" vytřeštil jsem oči. ,,Vždyť to je nejmíň-"

,,200 litrů." dořekla zase Kate. ,,Ale nevěř si tolik. Budeš rád, že jich máš tak moc." Poklepala mě po rameni a odešla.

,,Takže, čím začnem?" zeptal jsem se a už se chystal na smršť slov, ktere na mě J&J vychrlí.

,,Já nevím."
,,Já taky ne."
,,Ty jsi tu šéf. "
,,Takže se ptáme mi-"
,,Čím začnem? "

,,Paráda. Vážně paráda." povzdechl jsem si. ,,Já měl z chemie 4 a ona mě šoupne sem." mumlal jsem si.

,,Ale ve škole jsi neměl žádnou velkou motivaci. "
,,A teď ji rozhodně máš."

,,O čem to mluvíte? " nechápal jsem.

J&J mě popadli každý z jedné strany a odtáhli druhými dveřmi do jiné laboratoře.

Tahle ale byla jiná. Místo chemikálií a různých roztoků tu byly tlakové lahve s kyslíkem a spousta velkých přístrojů. Celá místnost byla ozářená UV světlem.

,,Tohle je tvá motivace." řekli jednohlasně.

Podíval jsem se směrem, kterým ukazovali a nemohl jsem uvěřit svým očím.

Byli tam čtyři velké nádrže s vodou a v každé z nich jeden člověk. Nebyl to nikdo jiný, než moji kamarádi. Moji šílení kamarádi.

Vznášeli se ve vodě, jako by létali.
Měli zavřené oči a mrtvolně bledou pokožku. Černé žíly jim vystupovali z pokožky a z konečků prstů jim odkapávala černá tekutina.

,,Proboha..."

,,Jo."
,,Museli jsme je zmrazit, aby jsme s nimi mohli pracovat."
,,Ale neboj. Jsou živý a skoro zdraví. "

Slova dvojčat jakoby se ztrácela ve víru zapomnění.

Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného, než na ni.
Jak moc mi chyběl pohled do jejích modrých očí. Její milý úsměv. A její vždy přítomný sarkasmus.

Všechno mi to strašně chybělo. A všechny ty vzpomínky ve mě vzbouřily vlnu adrenalinu, která se mi okamžitě nahrnula do žil.

Bez otálení jsem vyběhl z jedné laborky do druhé a začal si chystat pomůcky.

,,Takže to byla dostatečná motivace?" uchechtl se Jack. Nebo snad Jerry?

,,To si piš." vzdorovitě jsem přikývl. ,,Začneme tím, že zjistíme složení VitaSéra 1.0 i 2.0. Chci vědět, jaký je mezi nimi rozdíl. "

,,Jasně -"
,,- šéfe! "

Táák, konečně další část. Jsem ráda, že jste si dalšího dílu konečně všimli. Už jsem byla zoufalá, tak snad vám vsunková kapitola LK nevadila.
Každopádně bylo řečeno, že máte v ději miš - máš. Tak tu je přehled, co se vlastně stalo:
Na konci LK naše hrdiny zachránili členové týmu NoZ a odvezli je do hlavního střediska (tak něco), které se nachází ve městě, kde dřív ( v ČO) žili Matt, Leah atd.
Po tom, co se však město vzbouřilo, ho Stephen pomocí slunečního záření spálil na popel, takže je z něj jen vyprahlá pustina ( kdo uhádne, jakou knihou jsem se inspirovala, má u mě věnování).
Všichni postiženi VitaSérem (Leah, Andy, Amanda, Carry) jsou momentálně zmražení a v mikrospánku. Co je s Tomem se dozvíte.
Matthew má za úkol vyrobit sérum, které udělá z jeho šílených přátel zase jen přátele.. :)
Už to všichni chápou?? Snad jsem to shrnula pochopitelně.. ;)
Co říkáte na velitele??
A kdo si myslíte, že vystupoval v -druhém pohledu -??

Ještě jedna věc: tato kapitolka je jednoznačně věnována @Turmawen za psychickou újmu, kterou jsem jí způsobila a taky za hezké zprávy, které mi poslala.. :) Děkuji.. ;)

Všechny dotazy sem!!

Vaše El ♥

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top