Celou třídu naplňovalo hrobové ticho až na škrábání propisek o papír, na kterém byl test. Všichni se plně soustředili na důležité testy. Dokonce i vždy nepozorný Nick se snažil.
,,Máte ještě dvě minuty." Přejel mi mráz po zádech, když se ozval ostrý hlas profesorky Woodové.
,,Sakra..." Zaklel Simon, který seděl přede mnou. Okamžitě jsem zrychlila tempo psaní. I někteří ostatní zrychlili. Další otázka. Tak těžká... Jako by se čas zastavil. Zvedla jsem hlavu a pohled zabodla do zad jednoho kluka, Johnyho.
,,Konec!" Začala si profesorka vybírat papíry. Pohledy ostatních dávali jasně najevo, že se žáci moc neučili, nebo něco nevyplnili. Akorát se ozval školní zvonek a všichni vstali až na Saula, který seděl a rychle opisoval od Janet.
,,Ale, pan Summers si zaslouží nula bodů." Saul zvedl hlavu, nad ním stála profesorka.
,,N-ne-"
,,Odevzdat. Nula bodů." Vytrhla mu papír z ruky a odešla. Tašku jsem si dala na záda a prohlédla jsem na Simona, který už šel s Nickem ke dveřím.
,,Cos napsala k tý trojce?" Vyhrkla Janet, když mě objala kolem krku.
,,Vynechala jsem ji." S úsměvem jsem pokrčila rameny došla jsem ke skříňce, kam jsem zadala otisk prstu, abych ji mohla otevřít. Ale jen to zasvítilo červeně.
,,Ale notak, zas to nefunguje." Postěžovala jsem si a nakopla bílou skříňku.
,,Kdybys o hodině nejedla pizzu a neměla mastné prsty, třeba by to šlo." Zasmál se Nick a svou skříňku vedle mě odemkl. Jen jsem zavrtěla hlavou a utřela si prst do trička. Pak jsem jej konečně zase přiložila na skříňku a otevřela ji.
Chodbu zaplňovalo stále více žáků. Každý na někoho křičel a houkal.
,,Nicku! Držte mi místo!" Zavolala jsem na Nicka a snažila se davem prodrat do jídelny. Vrážela jsem do lidí a nakonec se prorvala až do jídelny, kde jsem si stoupla na špičky, abych našla Nicka a jeho partu, což se mi po chvilce povedlo. S úsměvem jsem si to zamířila až k nim, přičemž jsem stále vrážela do spolužáků.
,,Dávej pozor, Valentine!" Obořil se na mě jeden z mladšího ročníku. Nad jeho poznámkou jsem jen protočila oči a posadila se vedle Simona.
,,Jak se mají moji oblíbenci?" Zeptala se Janet s úsměvem.
,,Bylo lépe." Zamumlal Simon a podepřel si rukou obličej.
,,Copak? Zase tě odmítl nějaký kluk?" Nadzvedla jsem obočí a soucitně se na něj podívala. Simon vzal mojí hlavu o odstrčil jí dál, protože jsem jí naklonila k němu, abych mu viděla do obličeje.
,,To taky, ale ten test... Ty zkoušky, ajajaj..." Zabědoval a zavřel oči.
Janet se začala smát. Ach, já naší partu tak miluji.
,,Už jste to slyšeli?" Přiběhl k našemu stolu Alan, který je v naší třídě. Je to ten nejhloupější kluk, ale strašná slepice. Nic nezůstane v utajení déle než den.
,,Oliver zas utekl z domova!" Vyjekl Alan opět a sedl si na náš stůl. Svůj tác jsem odsunula k Simonovi.
,,Už zase?" Plácl se Nick do hlavy a nechápavě se podíval na Alana.
,,A ty se mu divíš? Já být na jeho místě, udělala bych to dávno." Mávla jsem rukou. Olivera totiž rodiče pořád bili.
,,To je také pravda." Ozval se jeden žák od vedlejšího stolu.
Simon jen mávl rukou a podíval se na Nicka.
,,Eh, Simone, budeš to jíst?" Poukázal jsem prstem na jeho hranolky. Upřímně, od začátku oběda nemyslím na noc jiného, než na jeho hranolky.
,,Jasně." Protočil Simon otráveně oči a posunul svůj tác i s mým ke mě. Už úplně šťastná jsem se pustila do svého, i jeho, teď už mého jídla. Janet se na mě podívala a udělala ošklebek.
,,Víš kolik je v tom tuku a kalorií?" Poukázal na hranolky. Janet matka je totiž zdravotnice a Janet se nakazila jejím zdravým stylem.
,,Dost na to, abych se najedla a chutnalo mi to." Jen jsem se mile usmála a začala jsem znovu jíst.
Simon mě dloubl do břicha.
,,Stejně je hubená jako koza." Zasmál se a já ho bouchla rukou do hlavy.
,,Nebij ho do hlavy, bude hloupej!" Zasmála se Janet.
,,To už je i tak." Řekl tiše Nick, ale hned na to schytal kopanec do holeně od Simona.
,,Dnes bychom mohli jít všichni do kina a podívat se na nějaký horor." Řekl Nick jakoby tajemně a přikrčil se. Vypadal opravdu vtipně.
,,A nebo bych vám mohla někoho představit." Zasmála se Janet ďábelsky.
,,A koho? Tvého nového přítele, co se jmenuje James Bond?" Dloubl do ní Nick s myšlenkou, že má opravdu přítele.
,,A i kdyby, tak co." Obořila se hned na něj a já se podívala na Simona, který bubnoval prsty do stolu.
,,Co se děje?" Šeptla jsem směrem k němu.
,,Řeknu ti to pak." Mávl rukou.
,,Alane, vypadni." Strčila jsme ho ze stolu, a ten konečně odešel.
Nikdo z nás už nevěděl, co říct,  tak u našeho stolu panovalo ticho.
,,Uvidíme se doma." Usmála jsem se a pomalu se vydala pryč. Tentokrát už jsem se na ostatní nemačkala, protože většina dětí seděla.
,,Rádoby doprovod?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se na svého přítele, se kterým chodím už dva roky. Má hnědé krátké vlasy, které nosí sčesané do vlny. Snaží se být in a frajer, ale spíše je všem pro smích. Fotbal hraje, to ano, ale není v tom obvzlášťe dobrý.
,,Doprovod by se hodil." Úsměv se mi rozšířil, když mě chytil za ruku a vedl ven.
,,Včera jsem byla v kině a viděla jsem tě tam..." Jakoby se vše začalo hroutit a zase mě naplnil vztek jako včera, když jsem ho tam viděla s jedním feťákem.
,,Asi se ti to jen zdálo." Mávl nervózně rukou. Musela jsem se na něj dívat ironicky, protože jsem věděla, že mi lhal. Zase.
,,Vážně? Byl jsi tam s Tomem, Newte!" Obořila jsem se na něj a naštvaně jsem odešla.