,,Maminko, bude se mi dneska zdát nějaký sen?" zeptala se Poppy. ,,Určitě ano, ale když neusneš, nic se ti zdát nebude," odpověděla jí její mamka. Přikryla ji a chvíli ještě seděla na kraji její postele. ,,A o čem se mi bude zdát?" zeptala se po chvíli Poppy ospalým hlasem. ,,To zjistíš, až usneš." Mamka jí pohladila po vlasech, zvedla se a šla pryč. U dveří se ještě naposledy zastavila, řekla ,,Dobrou noc" a se zhasnutím světla odešla. Poppy se dlouhou převalovala z boku na bok, než se jí podařilo usnout.

Chvíli se nic nedělo, a potom se najednou ocitla uprostřed nějakého lesa. Stromy měly pokroucený kmen modré barvy, jejich listy byly růžové s červenými puntíky, houby byly vysoké půl metru, a jejich kloboučky hrály barvami duhy. Poppy si promnula oči. Když zjistila, že vidí správně, rozšířily se jí zorničky. Najednou se jí něco otřelo o nohu, až z toho vyjekla leknutím. Když se potom podívala dolů, uviděla malou kuličku. Přidřepla si a zjistila, že je to kočka. ,,Ahoj maličká, kde ses tu vzala?"

Kočka však jen mňoukla a začala utíkat pryč. ,,Počkej!" zavolala na ni se smíchem Poppy a začala utíkat za ní. Kočka vyskočila na houbu a počkala, než ji Poppy doběhne. Když už Poppy zpomalovala, kočka se znovu rozběhla. ,,Tak na mě chvilku počkej!" zavolala Poppy. Kočka však nevypadala, že by se chtěla zastavit, takže jí nezbývalo nic jiného, než utíkat dál. Za chvíli se kočka zastavila, Poppy ji doběhla, a dívala se na listy před sebou. Dívka se podívala na kočku, a potom listy odhrnula. Zůstala stát s otevřenou pusou, protože se jí naskytl pohled na ten nejbarevnější les, jaký kdy viděla. Musela se usmívat. Její úsměv byl od ucha k uchu. To, co cítila, nešlo popsat.

Podívala se za sebe na kočku, ta šla za ní, a jak procházela mezi listama, postupně se měnila ve fialového draka. Ten se odrazil a skočil na Poppyino rameno. Poppy nechápala, co se děje, ale nakonec to nechala být a šla dál po pěšince. Potom se najednou zastavila a zaposlouchala se. Odněkud se ozývala slabá melodie. Malá dívenka se za ní vydala, něco ji k ní přitahovalo. Fialový dráček letěl vedle její hlavy. Poppy se dala do běhu. Melodie zesilovala, až nakonec byla tak hlasitá, že musela být vedle ní, takže se Poppy zastavila a rozhlédla se kolem sebe, ale stejně nic nenašla. Potom melodie utichla, a za chvíli se znovu rozezněla.

Dívka musela sejít z cesty, aby se k ní dostala. Probíhala vysokou trávou a větve stromů ji šlehaly do tváří. Doběhla k velkému stromu. Byl hodně vysoký, měl tlustý kmen zbarvený do tmavě modré a z koruny stromu visely liány. Před stromem seděla žena v pomněnkových šatech a její světlé dlouhé vlasy se jí skoro dotýkaly země. Od ní se ozývala ta krásná melodie. Měla zavřené oči a vypadala, že hluboce přemýšlí. Poppy se k ní přiblížila tak blízko, že se skoro dotýkaly nosy, a potom se odtáhla. Drak se Poppy usadil na rameno, též se podíval na tu ženu a naklonil hlavu na stranu.

,,Vítej, Poppy," řekla žena, a dívenka skoro spadla leknutím. Žena otevřela oči a zvedla se ze země. ,,Dobrý den," zamumlala dívka a dívala se na ženu. ,,Jak jsem se sem dostala?" zeptala se po chvíli. ,,Pojď, projdeme se," řekla žena místo odpovědi a rozešla se. Poppy se vydala za ní a zopakovala svůj dotaz. ,,To bych se spíš měla zeptat já tebe," otočila se na ni žena a Poppy jí jen věnovala zmatený výraz. ,,Ale já nevím, jak jsem se sem dostala."

Žena se dívala před sebe a usmívala se. Její úsměv byl sice příjemný, ale Poppy to začínalo děsit. Najednou se žena přestala usmívat a rozsvítily se jí oči. Poppy od ní udělala krok dozadu. Žena se zastavila a otočila se na Poppy. Drak zaťal drápy do Poppyiného ramene, až z toho dívka sykla bolestí. Žena natáhla ruku a drak přeletěl k ní.

,,Poppy," řekla žena skřípavým hlasem. Její šaty se zbravily do červena a její vlasy byly najednou černé. Dívka se dala do běhu. Barevný pohádkový les se jí měnil před očima. Poppy utíkala co jí nohy stačily. ,,Mně neutečeš," slyšela za sebou dívka skřehotavý hlas. Poppy začaly téct slzy, takže přes ně skoro neviděla na cestu, ale to bylo to poslední, co jí trápilo. Utíkala jak nejrychleji nejrychleji mohla. Podívala se za sebe, ale to neměla dělat, protože zakopla o kořen stromu a s křikem dopadla na zem. Byla celá od bláta a dlaně s kolenama měla sedřené do krve.

Lesem se rozléhal smích ženy, ze kterého běhal mráz po zádech. Poppy se zvedla a znovu se rozutekla pryč, ale daleko se nedostala, protože spadla do díry a jako po skluzavce jela po zadku někam pryč. Poppy ječela a snažila se chytit kořenů po stranách tunelu, aby se zastavila. Tunel najednou skončil a Poppy spadla do řeky, přičemž se nalokala vody. Proud ji unášel pryč a dívka se snažila dostat blíž ke břehu. Kolem ní proplaval kus klády, tak se ho chytila, ale zničehonic vyletěla do vzduchu a dopadla na zem v lese vedle řeky. Poppy měla promočené oblečení, byla špinavá až na tváři, vlasy měla rozcuchané jako ráno, když vstane, a z očí jí tekly slzy.

,,Kdo jsi?" pronesl za ní hluboký hlas. Poppy sebou trhla a otočila se. Uviděla kentaura, který měl fialovou barvu. Dívka na něj mlčky hleděla a utřela si nos do rukávu. ,,Tak odpovíš mi?" řekl kentaur a zamračil se na dívku. ,,Poppy," špitla v odpověď. ,,Nemáš tu co dělat, odejdi." ,,Ale já nevím jak." Kentaur se na Poppy ještě chvíli díval a potom vytáhl luk a šíp, který na ni namířil. Ta se na něj s hrůzou v očích podívala. ,,Jdi, nebo vystřelím," pronesl kentaur. Poppy se chtěla zvednout ze země a utíkat, ale nešlo to, nemohla se zvednout, jako by byla přilepená. Kentaur natáhl tětivu a vystřelil.

Dívenka zaječela a očekávala bolest, ale nic se nestalo, protože otevřela oči. Její srdce div nepuklo a její dech byl rychlejší než obvykle. Venku za oknem byla bouřka a foukal silný vítr. Poppy se posadila a začala brečet. ,,Poppy?" vešla do pokoje její mamka a rozsvítila světlo. ,,Co se stalo? Měla jsi zlý sen?" zeptala se starostlivě. Poppy přikývla hlavou a obejmula mamku, která si sedla na kraj postele. Ta ji hladila po zádech a snažila se ji utišit. ,,Maminko, zůstaneš tu se mnou?" zeptala se Poppy tiše. ,,Když si zase lehneš," odpověděla mamka, ,,tak ano." Poppy si lehla zpátky, mamka zhasla světlo a šla za Poppy. Dívka se k ní namáčkla co nejvíc mohla a po chvíli obě usnuly.

---

Do soutěže pro El145horse
Téma: Sen
Počet slov: 1094