Pro Pansy byly následující minuty nesmírně matoucí. Ani nestíhala vnímat obrazy, jež se mihotaly ve skleněné kouli, zatímco Parvati u toho poslepu cosi zapisovala. Už chápala, proč její písmo nebylo moc přehledné. Mělo to na svědomí vnitřní oko, které psalo za ni.

Po několika minutách Parvati od koule vstala, popadla popsaný pergamen, chytila Pansy za ruku a aniž by ji byť jediným slovem varovala, s prásknutím je přemístila přímo do obývacího pokoje Harryho Pottera.

Obě černovlásky stanuly uprostřed místnosti, čímž vyrušily Harryho a Teddyho z odpoledního šlofíka, kterého si užívali po vydatném obědě. Dva páry očí na ně vyjukaně koukaly, zatímco Parvati Pansy pustila a kráčela k Harrymu.

Ten se zaskočeně díval na Pansy, která jen pokrčila rameny. Sama nechápala situaci, v níž všichni přítomní právě byli.

„To je on!" ukázala Parvati na chlapečka s modrými vlasy, který se tiskl k Harrymu tak silně, až se mu nehty zarýval do krku. Vyděsily ho, a ačkoliv už Pansy znal, vůbec se necítil dobře. Všeobecně si už od rána stěžoval na divný pocit uvnitř bříška, ale Harry to dával za vinu hladu.

„To dítě?" zalapala vyděšeně po dechu Pansy, které to okamžitě došlo.

„Kdo se o něj stará, když jsou Lupinovi po smrti?" vychrlila Parvati na zmateného Harryho otázku.

„Andromeda Tonksová," odpověděl skoro až tázavě, jelikož mu nedocházelo, oč kráčí. Parvati ho chytila za ruku, silou ho vytáhla na nohy a přísně mu pohlédla do očí. „Co se děje, Parvati?!" vyjel po ní. Nelíbilo se mu to, navíc svým prudkým zvednutím shodil Teddyho, který se pak cítil mnohem hůř. To už si k němu ale pospíšila Pansy a přivinula si ho k sobě do objetí.

„Okamžitě se k ní přenes a zjisti, co s ní je," pokynula mu bývalá spolužačka. Harry vykulil oči. Byl ještě v pyžamu.

„Proč by s ní něco mělo být?"

Parvatina tvář byla zalita červenou barvou. Člověk by si toho na její tmavé pleti nevšiml, ale Harry byl u jejího obličeje tak blízko, že se to zkrátka nedalo přehlédnout.

„Prostě to udělej! A toho malého nech tady, Pansy se o něj postará," oznámila mu ještě. Harry, ač vůbec nerozuměl tomu, co se právě dělo, skutečně obemkl prsty svou hůlku a udělal, co po něm Parvati vyžadovala.

Když ženy v Potterově domě osaměly, Parvati se sklíčeným výrazem klesla na křeslo a chytila se za spánky. Tohle se jí nelíbilo. Zasahovala do toku událostí, které se jí netýkaly, avšak jakmile se mělo jednat o dítě, nemohla jen nečinně stát. A po tom, co ji Pansy informovala o vlastnostech malého modrovláska, měla docela jasno o tom, čeho se její věštby týkaly. Dokonce si už pospojovala i další detaily, o kterých však mluvit nehodlala teď ani později.

„Kam šel Harry?" zajímalo ustrašeného Teddyho. Tiskl se k Pansy a odmítal ji pustit, u čehož si nedůvěřivě prohlížel druhou ženu. Připadala mu podivná s tím, jak na sobě měla všelijaké barevné doplňky, dlouhou sukni, volnou halenku a ve vlasech zastrkaná peříčka všech barev.

„Za chvíli se vrátí," odpověděla mu Parvati.

„Ptal se kam," upřesnila Pansy, která zcela jistě věděla, že by ji na to upozornil i sám Teddy, kdyby nebyl tak vyděšený.

„Podívat se na Andromedu," přiznala Nebelvírka.

„Co je s babičkou?" natahoval klučík. Pansy napruženě nasála vzduch nosem, u čehož častovala kamarádku zamračeným pohledem. Aby jí ukázala, že takhle odpovídat neměla, odložila Teddyho, vstala a popadla Parvati za ruku tak, jako to před tím udělala ona s Harrym.

Když stály o kus dál, aby je Teddy neslyšel, mohla na ni promluvit.

„Uvědomuješ si, že ten kluk už není mimino? Že mu dojde, co se děje, jakmile budeš odpovídat takhle?"

Parvati se na ni osopila. „A co jsem mu měla říct? Že odešel na houby nebo co?" prskla.

„Ne, prostě jsi mu měla říct, že k ní třeba šel jen pro nějakou věc, promerlina."

„Tak proč jsi mu neodpověděla sama, když přesně víš, co říkat, ty chytrá?" vyjela na ni Parvati. Rozhodně na to měla právo a nehodlala ustupovat, což Pansy chápala. Ji samotnou štvalo, že si vjely do vlasů.

„Promiň," špitla zahanbeně, jakmile si uvědomila, jak se chová. Parvati překvapena její náhlou změnou tónu polevila ve svém tvrdém výraze.

„To nic," pokusila se usmát, „já jen doufám, že jsem se mýlila a Harry se vrátí s dobrou zprávou."

Na dobrou zprávu se načekali a stejně nepřišla. Harry se vrátil po necelých dvou hodinách, během kterých Teddy usnul Pansy v náruči. Obě ženy byly po celou tu dobu neklidné, neboť je s každou uplynulou minutou obklopoval větší a větší strach. Parvati všechno viděla černě a Pansy to raději neviděla nijak, neboť se obávala Harryho návratu.

Vrátil se krbem, což je trochu vyděsilo, ale aspoň to neprobudilo Teddyho. Ten naštěstí spal jako miminko, proto ho Pansy mohla odložit na pohovku a následovat Harryho do kuchyně, kam s nimi šla i Parvati.

„Andromeda Tonksová dnes v noci zemřela na zástavu srdce," oznámil jim. Sám měl skleněné oči, neboť si za ta léta s Andromedou utvořil pevný a skoro až rodinný vztah. Pansy mu položila ruku na rameno a konejšivě mu jej mnula.

„Co bude s malým Teddym?" zajímalo ji.

„Harry je jeho kmotr," usoudila Parvati, které se spojovaly další nitky v jedno pevné lanko.

„Pokud o něj nebude usilovat Narcissa, což rozhodně nebude, měl by zůstat v mojí péči," řekl s hořkostí v hlase, kterou způsobovala jeho vlastní zkušenost. On sám měl jen zatraceně málo času, který by mohl se svým kmotrem trávit. Sirius měl být tím, kdo Harryho vychová, přesto třináct let trávil v Azkabanu a ani poté spolu nemohli trávit zasloužené chvíle. Zapřísáhl se, že tohle se jemu a Teddymu nestane.

„Ale co s tvojí kariérou, Harry?" vyhrkla Pansy. Kdyby Harry nebyl zrovna tak rozhozený tím, co právě zjistil, zcela jistě by se usmál nad tím, že mu konečně řekla křestním jménem.

Ačkoliv už byla pátým kolem u vozu, ozvala se Parvati: „Myslím, že Harry bude potřebovat někoho, kdo mu s tím pomůže," zadívala se na černovlásku. Ta trhla pohledem zpátky k Harrymu.

Netrvalo dlouho, než přikývl.

„To by bylo fajn," uznal a víceméně prosebně se na ni pousmál. „Teddy si tě během těch několika hodin oblíbil, třeba to díky tobě bude snášet líp."

„Jakože tu mám být s vámi?" vytřeštila oči. Tohle si nepředstavovala ani v těch nejbláznivějších snech. Musela se však vrátit pohledem k Parvati. „Ale co náš byt? Jak to tam –"

„Prosím tě," skočila jí do řeči Parvati, „během posledních dnů jsem si na samotu stačila docela rychle zvyknout. A co se týče tvého pokoje, můžeš se tam kdykoliv vrátit. Harry to určitě myslel tak, že pro začátek bude nejspíš nejlepší, když tu zůstaneš."

Harry souhlasně přikývl a chytil Pansy za ruku.

„Prosím, Pansy," promluvil k ní zlomeně. „Já mu to nedokážu ani říct."

„Mám mu to říct já?" vytřeštila opět oči. To se jí snad zdálo. Ještě se dostatečně nedovedla postavit vlastním problémům a už měla na krku Potterův, který musela vyřešit. Na druhou stranu si ale dokázala zcela jasně představit, jaká muka by to byla pro Harryho, kdyby Teddymu musel vysvětlovat, že svou babičku už nikdy neuvidí.

Nakonec souhlasila. Parvati uznala, že už je tam navíc a s příslibem toho, že Pansy do večera přinese její věci, aby se mohla alespoň částečně nastěhovat a chodit v čistém oblečení, Godrikův důl opustila.

Teď už to bylo pouze na Harrym a Pansy, jak si poradí s nepřízní osudu, aniž by viděli budoucnost.

Zpráva o smrti Andromedy Tonksové se ještě toho dne dostala do večerního výtisku Věštce, který mimořádně otiskl slabý plátek s několika smutnými komentáři jejich blízkých. I u Harryho před domem stepovali někteří redaktoři, ale on s nimi odmítal mluvit. Měl zcela jiný problém, který se po několika hodinách probudil.

Usoudil, že Teddymu neřeknou pravdu hned. Dopřáli mu tak klidnou sobotu, během které si Pansy s Teddym hrála, četla mu pohádky a starala se o to, aby chlapci nechybělo vůbec nic včetně teplé večeře. Harry tak měl čas vyřídit korespondenci s Molly Weasleyovou, jíž ta zpráva zlomila stejně jako jeho a s Narcissou Malfoyovou, která ho žádala, aby se o jejího prasynovce dobře postaral.

Jakmile slunce na obloze vystřídal měsíc, Pansy uložila Teddyho do postele a dorazila za Harrym na verandu. Když viděla, že tam s ním seděla i Weasleyová s Nevillem, pocítila v sobě nutkání otočit se a jít raději spát. Nakonec to ale neudělala, mlčky se posadila vedle Harryho a popadla lahev rozpité ohnivé whisky. Na jejím místě dokonce čekala prázdná sklenička, proto si nalila, napila se a až tehdy se podívala zrzce do očí.

„Nehodlám se dohadovat," upozornila ji k jejímu překvapení Ginny. I ona byla smrtí Andromedy otřesená, přeci jen byly nejen vzdálené příbuzné, ale i pro ni byla Andromeda jakousi tetou, ke které přilnula.

„Ani já," souhlasila Pansy polohlasně. Jen co to dořekla, natočila se k Harrymu. „Už spí, ale já asi nezamhouřím oka, když vím, že by se měl zítra vrátit domů."

„Mám mu to vysvětlit?" nabídl se Neville. Přeci jen byl z této čtveřice nejcitlivější a nejopatrnější. Harry zavrtěl hlavou.

„Pansy mu to řekne. Nějakým záhadným způsobem si ji oblíbil," přiznal, čemuž se Ginny podivila, což také dala najevo.

„Oblíbil si tě?" V jejích slovech zazněl žárlivý podtón; ona sama se snažila získat Teddyho přízeň, neboť s Tonksovou byly víceméně dobré kamarádky, ale Teddy s ní moc v kontaktu nechtěl být, raději vyhledával Harryho.

Pansy pokrčila rameny. Nijak to nevnímala, prostě si od ní nechával číst pohádky, naslouchal jí, ale ona to nebrala jako nějaké bláznivé oblíbení, to vůbec. Naopak se domnívala, že děti jako on snadno přilnou k jakékoliv ženě, když ve svém životě pozbývaly matku.

„Taky jsem se tomu na první dobrou divil, ale i když je Pansy někdy ostrá jako Sectumsempra, umí být hodná a laskavá," oznámil Harry. Pansy čekala, že se tomu Ginny třeba zasměje, ale ta se na ni jen neutrálně podívala, než se na židli opřela a položila si ruce na břicho.

Na krátkou chvíli mezi čtveřicí nastalo trapné ticho, které Harry i Pansy využili k tomu, aby se napili. Ginny zkoumala své obrovské břicho a v duchu přemítala nad tím, jestli je uvnitř jen jedno dítě. Už pár dní měla pocit, že tomu tak není, ale bála se zjistit pravdu. Netušila, jestli je připravena na dvojí mateřství, hlavně proto že se měl Neville koncem léta vrátit do Bradavic.

Z myšlenek ji vytrhl až Neville, který se nahlas zamyslel nad věcí, kterou jim Harry řekl, než přišla Pansy ven.

„Prý tu budeš nějakou dobu bydlet," podotkl s úsměvem na rtech.

Ten chlap byl dobrák od kosti, to už Pansy zjistila, a nesmírně se styděla, že to nepoznala dřív. Teď by ale byla raději, kdyby mlčel, protože to ještě nestihla pořádně probrat s Harrym, ale už to věděli oni dva a dokonce měla v obývacím pokoji dvě tašky, do nichž jí Parvati sbalila.

„Bylo mi to nařízeno," odpověděla Pansy a oplatila mu úsměv. Pořád se u toho ale nejistě ohlížela po Ginny, která vytušila její nervozitu.

„Nekoukej na mě furt, já tě nekousnu za to, že jsi nám ukradla Harryho," podotkla asi tím nejklidnějším tónem, na jaký se kdy zmohla. Pansy to překvapilo.

„Neukradla," zamítl místo Pansy Harry. „Je to ryze dobrovolný... Co to vlastně je?"

Vážně to chce řešit před nimi?

„Rodičovství na zkoušku?" nadhodila s nevinným výrazem. „Ale ne, krom téhle naprosto katastrofální a hlavně nešťastné situace, jsi mě ještě ani nepozval na rande a už ti mám vychovávat kmotřence," vyčinila mu a na důraz toho pozvedla výhružně prst. Ginny její gesto napodobila.

„Věštec tvrdí, že jste už rande měli!"

Věděla, že Denního věštce musí brát na lehkou váhu, ale popravdě i ji zajímalo, jak to ti dva mezi sebou mají. Krom toho, že se Harry poslední dny usmíval jako měsíček na hnoji, i Parkinsonová působila jako nový člověk. A popravdě to Ginny trochu trápilo, neboť ona sice vedla nový a vcelku harmonický vztah, ale pořád ji trápilo vidět Harryho s jinou.

Holt byl její první láskou a na ty se nezapomíná. Jemu jedinému dokázala složit báseň a navíc mu dlužila život, jelikož on ten její zachránil v Tajemné komnatě. Byla by naprosto nenormální, kdyby k němu pořád nechovala jisté city, ale na druhou stranu nemohla najít vnímavějšího a dokonalejšího muže než Nevilla, toho jí seslal snad sám Merlin.

„Neměli."

„Měli," tvrdil Harry. Oba se na sebe s Pansy podívali, u čehož si vyměnili úsměvy.

„Tak měli."

„Tak neměli," odpověděl ve stejnou chvíli Harry. Ginny už opět přemýšlela, že půjde zvracet, zatímco ti dva se rozesmáli.

„Nebylo to zrovna rande, ale asi mělo být, ne?" pohlédla na něj Pansy. „Začalo to tak, skončilo to tak, ale Cormac nám do toho vhodil vidle."

„Cormac je kretén," zkonstatovala Ginny, aby ty dva nemusela poslouchat, co dělali a co nedělali.

S tím museli souhlasit všichni. McLaggen byl pro většinu bývalých studentů zkrátka jen arogantní blbec, se kterým se nedalo kloudně mluvit. Hermiona to sice zkoušela, ale když zjistila, že Cormac mluví jen o sobě a o ničem jiném, velmi rychle ji to omrzelo.

Ještě chvíli na Cormaca nadávali, než Neville s Ginny rozhodli, že je načase odejít domů. Než k tomu však došlo, Harry navrhnul, aby si společně připili. Ginny vytáhla z batůžku obyčejnou vodu, jelikož si netroufala loknout ohnivé whisky, ale přiťukla si s nimi.

A tak se alespoň část ulice v Godrikově dole rozloučila s další vyhaslou hvězdou rodu Blacků, na kterou budou vždy vzpomínat s úsměvem na rtech. Andromeda Tonksová si totiž získala jejich obdiv, lásku a byla jim všem tou nejlepší propůjčenou tetičkou, na jakou mohli narazit.