Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

„Tak tě budu muset umýt já,"oznámím a on na mě vyděšeně vykulí oči. „Umyju ti jen záda a hruď." Pohladím jej po tváři a on sebou cukne. „Otočím se. Ty se svlékni a zalez do vany. " Když jsem po pěti minutách slyšel šplouchnutí, tak jsem se otočil a začal jsem mu mýt žíňkou záda, následovala hruď, kde jsem se vyhýbal ráně. „Chceš umýt i vlasy? "

"Můžeš..." šeptnu stydlivě. Nestydím se za ty jizvy, jsou od toho, jak jsem chránil lidi. Ale stydím se za to, jak reaguju na jeho doteky a na to, jak se ho dotýkám sám. Umyje mě, podá mi ručník a pak se galantně otočí.

Když je oblečen, tak se zase otočím. „Počkáš tu, než se sám umyju, ano? " kývne a já se začnu též svlékat. Zalezu ale do sprchy a v rychlosti se opláchnu teplou vodou. S ručníkem kolem pasu se chystám vyjít ze dveří, ale on mě zarazí zvedlou rukou. „Díky," zamumlám, když mi setře z hrudi pěnu. „Co tedy chceš dnes dělat? "

"Nevím, co děláš rád kromě čtení a koukání na Sherlocka?" zeptám se ho stále celý rudý, když vejdeme do ložnice. Dnes bychom se měli pro jistotu zdržovat jen doma, přeci jen, tady jsou kamery a Sam kousek od nás. Tady je víc v bezpečí než někde venku. "Uvaříme si něco? Co třeba palačinky?"

„Nemám moc koníčků. Hlavně pracuju a klidně si je můžeme udělat," pousměju se. „Ale co ty? Vlastně o tobě pořád nic nevím." Dloubnu do něj a začnu chystat ingredience. Uvážu si kolem sebe zástěru a on se rozesměje jako blázen. „Co? Přece se nezašpiním. " Taky se mírně usměju a jemu podám úplně stejnou zástěru. Odmítavě zavrtí hlavou a tak jsem nucen jej do toho násilím obléknout. „Tak jdeme na to," usměju se a on si odfrkne. Popotáhne si zástěru a začne rozbíjet vajíčka. Už máme těsto. Zrovna jsem se chystal zapnout sporák, když mi na hlavě přistane kus těsta. Zaraženě se na něj podívám a on se provokativně usměje. Netuším, kde se to ve mně vzalo, ale oplatil jsem mu stejnou mincí.

"Já jsem vždycky rád sportoval, můžeme si odpoledne zacvičit, třeba tabatu, " je to skvělé kondiční cvičení. Máme na sobě zástěry a těsto už máme taky hotové a mě nenapadne nic lepšího, než mu stříknout těsto do obličeje. Začne válka, cákáme po sobě těsto a vůbec nám nevadí fakt, že se budeme muset umýt znovu a že zbylo jen minimum těsta na náš oběd.

„Dost!"ukončím to a sednu si se smíchem na zem. Doopravdy se směju a nejde to zastavit. On si sedne vedle mě. Oba dva jsme celý od toho sajrajtu a celá kuchyně taky. Budeme to muset uklidit. Dál se pochechtávám a on mě náhle obejme. Zmateně mu objetí opětuju. „Budeme muset zas do sprchy, "oznámím a on kývne. „Asi doděláme tedy zbytek toho těsta a pak bychom se vykoupali." Kývne a oba se rychle pustíme do práce. Nakonec já v rychlosti uklidím a on udělá palačinky. Byly jen čtyři. Moc se asi nenajíme. „Tak jo. Hurá do sprchy. " Vzal jsem jej do náruče a s úsměvem jsem ho nesl do koupelny.

V jeho náručí se cítím jako princezna. Milovaná, opečovávaná. Tak jsem se v životě necítil. Mám opřenou hlavu o jeho hruď a užívám si ten pocit. To, že mě má rád, protože po tom, co zjistí, že jsem agent a že jsem mu lhal, bude mě nenávidět.

„Jen nevím... Můžeme se vykoupat spolu? " zeptám se nejistě a on po zaváhání kývne. Oba dva vlezeme do sprchy. Je tu dost páry, tak stejně není moc vidět. Začnu jej umývat a on se na mě odevzdaně dívá. Tělem mi prostupuje horkost. Dlaní jej pohladím po boku a okamžitě couvnu. Tohle nemůžu dělat. „Hotovo, teď se jen doopláchnu a dáme se do jídla. "

Každé místo, kde se mě dotkne, mravenčí. Je to zvláštní. To, jak pokaždé něco udělá, pak se sám sebe lekne a couvne. "Dobře, tak já se zatím před sprchou osuším." sklopím oči k podlaze. Už jsem suchý a s ručníkem kolem pasu a druhým přes ramena čekám, až bude hotový. Když v tom se otevřou dveře do koupelny a v nich stojí jeho matka. "Jak se opovažuješ zrušit zasnoubení a pak se tu zahazovat s tím ubožákem?!" křičí naštvaně.Ta má takové štěstí, že začala hned křičet a tak jsem poznal, že to není ta hrozba, kterou jsem čekal. Jinak by skončila s Patrišiným nožem v hrdle. I když by si to zasloužila. Posmrknu a vylekaně začnu couvat.

Okamžitě vylezu se sprchy a obléknu si župan. „Matko, tohle. Vysvětlím to. " Na tváři mi přistála facka, až se mi hlava otočila na stranu. Chytil jsem se za pohmožděnou tvář a netečně jsem přijímal její nadávky na mou osobu. „Chtěla mě zdrogovat."
„To jsem jí poradila já! " vykřikla a opět mě udeřila. „Chtěla jsem, abyste měli dítě a vzali se a ty radši spíš s tím děckem! Nahlásím tě na sociálku! Přijdeš o všechno, rozumíš! Ke mně do domu už ani nepáchneš! Nikdy jsi nebyl můj syn. Jsi jen omyl. Přítěž a můj syn. Můj pravý syn kvůli tobě utekl! Jsi nic! Nikoho nemáš i tvá pravá matka se tě chtěla zbavit! " s tím odešla. Jen jsem netečně hleděl na vchodové dveře. „Omlouvám se, že jsi to musel vidět. Dáme si ty palačinky?" Vyděšeně přikývne a já se rozejdu do kuchyně. Není mi to ani líto. To co mi řekla, mě jako by minulo. Já... Nedokážu reagovat. Jako by se to ani netýkalo mě. Zrovna jsem se chystal položit talíře na stůl, ale Luke mě zarazil. Natáhl se k mé tváři a setřel mi slzu. Zmateně jsem si začal stírat slzy, kterých jsem si doteď nevšiml. Pláču? Proč?

Ta ženská je taková mrcha! Co si to k němu dovoluje?Utřu mu stékající slzy. "Neplakej, to co říkala určitě není pravda. Je jen naštvaná, chtěla vnoučátka a co nejdřív, až se uklidní, tak to bude zase v pořádku," snažím se ho utěšit. "A taky nejsi sám, jsem tu já a je tu tvůj šéf a jeho manžel, chovají se k tobě hezky."

Pousměju se. „Já vím. Nemusíš mě utěšovat, sám nevím, proč pláču. " Obejme mě a já jej z nějakého důvodu pevně natisknu na svou hruď. „Děkuju," pošeptám mu do ucha a usměju se. „Ale má pravdu. Vše, co řekla je pravda. Tedy až na to, že spolu spíme. " Prohrábnu mu vlasy a zastavím se pohledem na jeho rtech. Rychle však zamrkám. „Dáme si ty palačinky, co říkáš? "

"Dobře." Už se raději dívám do země. Po našem mini obědě, kde spolu nemluvíme, usne dnes už po druhé na gauči a já napíšu všechny svoje poznatky Sarah. Ta už Joshova bratra hledá, ale nic nemůže najít, což je víc než zvláštní. Taky nechám proklepnout jeho skutečnou i nahradí matku a taky Charlot. Nechci, aby ty dvě zdrogovaly ještě někoho dalšího. Sleduju ho, jak pochrupává.

„Hmm, co to? " pokusím se posadit, ale zjistím, že to nejde. Cosi mě tíží na hrudi a já si uvědomím, že jsem usnul a Luke mi z nějakého důvodu leží na hrudi. Chytím jej kolem boků a posadím ho. Rozespale zamrká, stále byl ve vzduchu a asi to pro něj byl šok, protože vykřikl a smýkl sebou. To zapříčinilo to, že jsem spadl nad něj. Jeho nohy byly obmotané kolem mých boků a celková situace byla zavádějící. „Omlouvám se, "breptl jsem a pokusil jsem se z něj slézt.

Po hodině sledování jsem byl taky unavený, myslel jsem, že když si na něj lehnu, tak mě případný útok vzbudí a já budu fungovat jako živý štít. Uvelebil jsem se na jeho velkém hrudníku a usl. Vzbudí mě až pohyb ze strany Joshe. Ani to nepostřehnu a on leží na mně. "Jo, já promiň, bál jsem se, že by znovu přišel nějaký lupič, " špitnu a dělám, že se stydím. No, opravdu se stydím, protože podvědomě využívám všechny možné prostředky, abych se ho mohl dotýkat, i když bych nemusel.

Díval se na mě tak smutně a opuštěně. Dech se mi lehce zrychlil a já se naklonil k jeho obličeji. On na mě koukal. Nic nedělal. „Omlouvám se! " vyjeknu a zase se odtáhnu. Slezu z něj a posadím se. „Nechápu, co to se mnou je."

"Ne, to já promiň." kdybych se k tobě tak netulil a neměl, toto by se nedělo... "Co budeme dělat?"

Raději už se k tomu nijak nevyjadřuju a postavím se. „Budem dělat tu divnou věc, o které jsi mluvil? Nějaké cvičení, ne? " pousměju se a on kývne. „Nevím ale vůbec, co to je. Jen aby bylo jasno." Políbil bych ho. Kdybych se neovládl. Políbil bych ho.

"Ano, tabatu, " usměju se na něj. "To je takové kondiční cvičení, co jsem cvičil s mamkou, jde o to, že dvacet sekund děláš cvik na plný výkon, pak deset vteřin přestávka a pak dalších dvacet jiný cvik. Takto se čtyřikrát prostřídají dva cviky. Je to tak jedna série a takhle se jich cvičí šest, pokaždé jiné cviky." informuji ho. "Půjčíš mi notebook, abych na YouTube mohl najít časovač?" zeptám se nevině.

„Jo, "usměju se na něj a podám mu svůj počítač. Zní to zajímavě. Brzy mi již říká, co mám dělat a já si celý upocený neodpustím poznámku, že jsme měli cvičit oba. Náhle mě zasedne a já se rozhodnu dělat mrtvolu.

Zatím, co on cvičí, jsem mu do počítače strčil flešku od Sarah a stáhl vše, co tam má. "Já jsem zraněný, já nemůžu cvičit, " vymlouvám se s úsměvem. Když to nejmíň čeká, tak na něj skočím a povalím ho na zem. Sedím mu na hrudi a on se náhle přestane hýbat a má zavřené oči. "Joshi? Joshi!.... Toto není sranda, hej Joshi?!" třepu s ním, ale on nereaguje. Vím, že žije, dýchá, ale i tak. "Pane bože! Já ho zabil!" vyjeknu hraně a dám si ruce vystrašeně před pusu. "Ne, ne, ne..." zoufám si a nechám si stéct další slzy.

„Ne! " vyjeknu a otevřu oči. Hrál to. Dojde mi po chvilce a začnu jej lechtat. Začneme se prát a já jej nakonec dostanu pod sebe. Jsme oba zadýchaní a on je tak blízko. Tak moc blízko. Mé srdce buší jak splašené. Stačil by kousek, abych jej políbil, ale nedokážu se přinutit zdolat tu milimetrovou mezeru.

Zrychleně dýcháme, koukáme si do očí. Jsme tak blízko, tak moc blízko, sakra, tak už to udělej! Prosím! Já nemůžu být ten, kdo udělá první krok. Pak bys mi vyčetl, že jsem tě jen využil. Prosím, spoj naše rty, ať už Sam nad monitorem zatajuje dech sebe víc. Prosím, udělej to. Ne, neudělal to a rychle se ze mě zvedl. Posmutním a sednu si zpátky na pohovku."A co bude teď? Nemáš hlad? Uděláme se třeba topinky?" snažím se nedat najevo své zklamání.