Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

„Máme štěstí, že jsme odešli včas, " řeknu překvapeně. „Do tohohle by se neměl nikdo zaplést, takový lidé jsou strašně nebezpeční," sdělím mu své osobní názory a pohodlněji se opřu o sedačku. Pomalu se mi začínají klížit oči, až nakonec, i když nechci, usnu.

Spadl na mě a usnul. Na mě, teda na můj klín. Strašně jsem se lekl. Leží, spí a slintá na můj rozkrok, pane bože! Náhle uslyším kroky, a které se blíží ke vstupním dveřím. Jednu zbraň mám schovanou v ohybu sedačky, takže se pro ni natáhnu připraven ji použít. Tiše a svižně položím Joshe na pohovku a čapnu mobil, na kterém svítí nouzová zpráva. Ten druhý z toho obchoďáku je tady. V ruce mám zbraň a přemístím se do výklenku vedle dveří. Ten chlap mě nemá šanci vidět. Podle všeho je profík, protože si neslyšně otevře dveře. V tu chvíli ho ale překvapím a ze zadu na něj skočím. Vytlačím ho ven na chodbu a pak i celkově ven, ještě, že má byt v přízemí. Okamžitě se se mnou začne prát. Josh má opravdu tvrdý spánek, protože přes okno vidím, jak se jen párkrát přetočí a spí dál. V jednu chvíli mi útočník vezme mou zbraň v podobě nože a začne mě s ním ohrožovat. Kurva, kde je ta Sam nebo Jack s Martym, když je člověk potřebuje. Mrštně uhýbám noži, ale jednou se mi to nepovede a trošku mě škrábne do hrudi. Snažím se na to nemyslet a nůž mu vykopnu. On si sáhne za pás a v tu chvíli se ozve výstřel. Za mnou stojí rozcuchaná Sam s ještě napřaženou pistolí. Ten chlap je na místě mrvý a ten výstřel bohužel probudil i Joshe. Podívám se na Sam a ta na mě mrkne. Stočím se rychle na zemi do klubíčka a pláču. Ve dveřích se objeví Josh se šokovaným pohledem. "Dobré ráno pane Leekere, jsem agentka Sam R. máte velké štěstí, že jsem přijela včas, tento muž vás chtěl okrást a také zranil vašeho svěřence." informuje ho a on zděšeně kouká na toho mrtvého chlapa před sebou. Jakobych tu vůbec nebyl.

„C-co a-ale to. Luke! " vyjeknu a zohnu se k schoulenému chlapci. „Ublížil ti?" snažím se nedívat na na tu mrtvolu. Luke se mě pevně chytí a tiše pláče. Zadívám se na tu ženu. „Ale Vy jste Vivian," vybleptnu a ona se zasměje. „To je má sestra." Jen kývnu a víc si natisknu Luka na sebe. Nedívej se na tu krev, nedívej se na tu krev. Nesnáším pohled na krev. Ten chlap je mrtvý. Právě se tu stala vražda! Je mrtvý! Brzy je tu policie a mě i Luka vyslechnou. Celou dobu jsem u něj a uklidňuju ho. Musí to pro něj být skutečně šok.

Přijela policie v podobě převlečených agentů od nás. Toto je případ NCIS, takže se snažíme od toho ostatní držet dál. Vyslýchají mě a já jim v podstatě nic neřeknu jen něco nesrozumitelně mrmlu a nepouštím se Joshe. Ani nevnímá, jak mi krev teče po hrudníku a vsakuje se do trička. Chtěli mě ošetřit, ale to by mě prvně museli odlepit od mého objektu ochrany. Josh není zrovna nadšený, mám pocit, že mu buď vadí to, jak se k němu tisknu nebo ta krev. Viditelně si oddechl, když mrtvého muže naložili a odvezli. Jsem celkem zvědavý, kdo to je. "Doporučila bych vám zlepšit zabezpečení a zámky v bytě, aby se toto už neopakovalo. Kdyby se něco dělo, tak mi zavolejte, " oznámí mu Sam a všichni odjedou. Sam samozřejmě jen na oko a dál mi dělá zálohu o dva bloky dál, kde má auto s počítačem, na kterém sleduje obraz z kamer v a okolo domu.

„Musí se to ošetřit, "vybreptnu a zavedu jej do bytu. Mí jediní sousedi, co bydlí nade mnou jsou momentálně na dovolené, takže tu alespoň není takový humbuk. Sundám mu tričko a zhluboka oddechuju. Pořád mám před sebou obličej toho muže. Vatičkou mu čistím ranku. Takové zranění mi nevadí. Vadí mi velká zranění a velká množství krve. „Štípe to?" kníkl na souhlas a já jej políbil na zalepenou ranku. „Teď už nebude," usměju se a on na mě zaraženě kouká.

Koukám mu zaraženě do očí a pak ho zase s pláčem obejmu. Tak moc bych chtěl, abych měl ve svém skutečném životě někoho jako on. Kdo mi pofouká zranění a řekne, že to bude dobré. Někdo, kdo by mě objímal a já jeho. Práce mi to bohužel ale nedovoluje. Hladí mě po zádech a říká mi, abych to ze sebe dostal, a že pak, až přestanu plakat, dostanu zmrzlinu.

„Museli se to na něm skutečně podepsat. Na kom taky ne? „Tady je tvá zmrzlina. " Začnu jej krmit a on spokojeně polyká. Ocumlává lžičku a upřeně se mi dívá do očí. Znervózňuje mě to. „Dneska zůstaneme doma a můžeme si povídat. Lépe se poznávat a pak bychom si mohli zahrát šachy nebo..." Vyprskne smíchy a já se zamračím. „Co je? Šachy jsou skvělé."

"Nemám rád šachy, protože mi nejdou, " uchechtnu se. "A nevím, o čem bych ti měl povídat, nejsem zajímavý. A jak se ti vlastně v noci spalo? Bylo to pak už v pohodě?"Mluvím na něj a on zas ne mě. Leží na pohovce a já natisklý na něm. "Ne, nechci o tom mluvit." vyjeknu, když se zeptá asi na to, co ho nejvíc zajímá.

„Dobře, omlouvám se. " Pohladím jej po tváři a on se k mé ruce natiskne jako kočka. Dál se s ním snažím nějak komunikovat a on kupodivu reaguje a směje se. Jeho smích je takový pisklavý, ale je roztomilý. „A co vztahy? Měl jsi někdy nějakou holku?" začervená se a já se opět usměju. Mám dobrou náladu. Když neodpovídá, tak do něj šťouchnu. „Nebo kluka?"

Jsem celý rudý, o tomto nerad mluvím a vymýšlím si. "Měl jsem jed-jednoho kluka, " špitnu a podívám se jinam. Neměl jsem nikoho, kde bych vzal čas? Ale panic nejsem, neměl jsem nikdy vztah, ale sex ano. Je to podle Patriši nejlepší uvolňovací technika, takže jsem si prostě musel s někým vrznout, jinak by se o to postarala ona, brr. Určitě by mi vybrala nějakou nechtěnou agentku. "Nevadí ti to?" podívám se mu nakonec do očí.

„Proč by mělo? " usměju se a počechrám mu vlasy. „Já?" poškrábu se na ruce. „Ta událost je důvodem, proč nepiju. Můj mladší bratr mě ještě na střední vytáhl na jednu párty. Moje první párty. " Znechuceně se zašklebím. „Lili do mě jednu skleničku za druhou, druhý den jsem se probudil mezi asi pěti lidmi úplně nahý, proto nemám sebemenší právo tě odsuzovat."

Mladší bratr? To musím dát prověřit, třeba se chytnul špatný bandy a... Zahihňám se. "Ty máš mladšího brášku?" zeptám se zvídavě. "Máš nějakou fotku? Kolik mu je? Přijede sem?" září mi oči, ale Josh posmutněl. "Řekl jsem něco špatně?"

„Můj bratr. " Postavil jsem se přešel jsem k malému šuplíku. Vyndal jsem z alba fotografii. „Tohle je naše jediná fotka, co zbyla. Mně bylo tehdy dvanáct, jemu bylo osm." Podám mu fotografii. „V osmnácti odešel z domu a víc jsem o něm neslyšel. "

Nechá mi fotku v ruce a jde do kuchyně. Toho využiju a rychle ji vyfotím mobilem. Odešlu ji Sarah s popiskem. 'Najdi všechno o jeho mladším bráchovi, na fotce na levo.'Vrátí se zpátky ke mně na gauč a podá mi do ruky jakýsi koláč. "Díky, " zamumlu s plnou pusou. "Stýská se ti po něm? Proč odešel? Neměl tě rád, nebo mu tvá mamka nutila nějakou ženu?" hraju si dál na zvědavé dítě. "Měl jsi ho moc rád, že? Měli jste určitě společné zájmy a třeba tátovi rozmontovávali auto? Byli jste takoví ti bratři z televize?"

Lehce se zamračím. Dělá si ze mě legraci? „Ne. Myslel jsem, že jsme si blízcí, ale očividně jsme si blízcí nebyli. Nemám nikoho blízkého. Nejsem jejich dítě. " Zarazím se a uhnu pohledem. Zmateně na mě kouká. „Jsem otcův levoboček," lehce se pousměju. „Za to, že si mě vůbec nechali se jim snažím být dobrým synem, stejně jsem ale zklamání. Bratr... Je to jedno. Vždy si mohl dělat, co chtěl a i tak nakonec utekl, protože jeho život prý nestál za nic. Šel si za svým snem. Neřekl mi ani slovo. "

Otcův levoboček? Takže nevlastní bratr? Bože! Nechci se slyšet, až to budu Patriši vysvětlovat. "To je smutný." nechám stéct slzu, která ukazuje na Lukovu přehnanou citlivost. "Já měl mít sestřičku, ale umřela spolu s rodiči, " vzlyknu a obejmu se rukama. Navodím mírný třes, jakobych si vzpomněl na tu událost.

„Ne, ne. Nebreč. " Pevně jej obejmu.„Je to dobré. Jsem tady. Máš teď mě." Vasadím si ho na klín a on mi omotá nohy kolem boků. Jsme na sebe natisklí a já mohu vnímat jeho drobné tělíčko. Něco mě náhle zatlačí do boku. Mírně od sebe Luka odtáhnu, abych zjistil, co to je. „Ty máš něco pod tepláky?" Se zamračením se chci podívat, ale on mě povalí pod sebe a z nějakého důvodu si schová hlavu pod mé tričko. „Luke. Luke, klid." Konejšivě jej hladím a mírně se otřesu, když ucítím horkost na své hrudi.

Tisknu se k němu a brečím, teď už doopravdy, abych se rozbrečel, vybavil jsem si ten dnešní sen. Když asi náhle ucítí nůž, který mám připevněný pro všechny případě ke stehnu. Podobá se kuchyňskému noži a dobře se s ním hází, proto jsem ho předtím nepoužil, je od Patriši a nechci ho ztratit. Potřebuju, aby se zaměřil na něco jiného, tak se mu schovám pod tričko. Úplně slyším, jak se Sam u obrazovky řechtá. Můj dech dopadá na jeho kůži a já vdechuji jeho vůni. Jemně mě hladí po zádech a já se ještě víc přilepím k jeho holé pokožce. "Já mám tebe a ty máš mě?" špitnu mu pod tričkem.

„A-ano, "vykoktám zaraženě a on vyleze z pod mého trička. Usměju se na něj a on se na mě opět tak překvapeně dívá. Palcem mu setřu slzy, které mu zbyly na tváři a pak sjedu palcem k jeho pootevřeným rtům. Něžně přejedu po spodní linii rtu. Hned na to se rychle odtáhnu. „Měl bych začít chystat... Ne. Měl bych se umýt a ty taky. " Vezmu ho za ruku a stále lehce vyveden z míry ze svého chování, se s ním vydám do koupelny.

Oba jsme rozhození z toho, jak se mě dotýkal a já se nechám omámeně odtáhnout do koupelny. "Ale já se nechci koupat, " kňuknu. "Bude to štípat." ukážu na obvázané ruce a hrudník. Navíc před ním budu muset být nahý. Uvidí jizvy a taky, jak si budu oddělávat nůž od nohy, kurva fix.