Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Podám mu skleničku a znovu zalezu do postele. "No, tak se tam vrať a zapracuj na tom znovu. Pořád dokola, jinak se toho nezbavíš. No, ale aspoň víš, co s tebou chtěla dělat a že to musí být opravdu divoška, protože nechci vidět, co bys dělal, kdyby jsi to víno vypil celé, " ušklíbnu se a přiletí mi facka. Slzy se mi nahrnou do očí. Myslím, že tento člověk potřebuje odbornou pomoc ne Luke.

„Myslíš, že je to vtipné? Kdyby mě takhle někdo viděl? Kdyby někdo... Víš, co bych tak způsobil své rodině? " Nepřítomně hledím před sebe. „Už tak jsem pouze nepovedený potomek a tímhle jsem se mohl naprosto zničit." Lehnu si na záda a koukám se do stropu. „Nejsem člověk, který se dokáže starat o děti, udeřil jsem tě. Udeřil jsem dítě a je mi to líto, ale už to nemohu vrátit zpět. Nejlepší bude, když zítra zavolám těm pracovnicím a ony tě odvezou pryč. Za někým více vhodným. "

"Ty mě tu taky nechceš?" špitnu smutně a podívám se, jak jen kouká do stropu a přemýšlí. No, další člověk, co mě u sebe nechce, sice jsem v utajení, ale i tak ho můžu přičíst ke svým třiceti dvěma náhradním rodinám. Nevím, čím to je, možná je to mnou... "Tak já si teda půjdu sbalit, " vzlyknu a znovu se zvednu z postele. Dojdu ke skříni a opřu se o ni. Nemůžu pryč a taky nemůžu spoléhat na to, že ho Sam donutí si mě tady nechat. "Co ti na mně vadí? Nemám mluvit? Budu mlčet? Postarám se sám o sebe a nikdo se nedozví, že se mnou nejseš každou minutu dne..."

„Ty to nechápeš, co? Tady nejde o tvé chování. Tady jde o mé nedostačující chování. Udeřil jsem tě. Nedohlížím na tebe jak mám. Co když se jednou vrátím a ty budeš mrtvý? Bude to kvůli mně. Ohrožuju tě. Nedokážu ventilovat... Nedokážu ti dát, to co potřebuješ. Jsem naprosto neschopný. A teď se ti svěřuju jen ve spodkách s erekcí, které se nedokážu zbavit a k tomu moje tělo křičí, že chce sex. " Zadívám se na něj a on překvapeně kouká. „Zasloužil by sis hezkou milující rodinu, ne muže bez života. Takhle to všichni říkají, víš? Pitomé vyjadřování, pitomý vzhled, pitomé všechno. Nikdo nechápe, že já takhle žiju a jsem spokojený. Pravidla jsou důležit... " Vrazil mi lehkou facku a já na něj nechápavě zíral. „Co to děláš?" Zazubil se a začal se ke mně přibližovat. „Hej? "

"Naštval jsem tě, takže jsi mě udeřil, je to normální. Od smrti mých rodičů jsi byl jediný, kdo se opravdu snažil, byl se mnou, staral se o mě, hlídal mě a objímal mě. To se mi nedostalo od nikoho kromě tebe a mých rodičů, " můj hlas postupně ztrácí na síle. Ve skutečnosti se ke mně tak nechoval nikdo, nikoho to, jak se cítím, nikdy nezajímalo. "Navíc, ty za tu erekci nemůžeš, jasně, kdyby jsi mě poslechl, tak by se to nestalo, ale i tak, " mrknu na něj.

Sklopím pohled a na rozkrok si položím polštář. Stále je to trapné. „Proč se chováš jako psycholog a ne jako psychicky narušený puberťák? " v tu chvíli ztuhne a začne koktat. Rozesměju se a on na mě překvapeně vykulí oči. V okamžiku se uklidním a prohrábnu si vlasy. „Takže se to pokusím nějak zvládnout, ale jakmile to nebude dobré pro tebe, tak se to bude muset řešit." Olíznu si rty a on se ke mně ještě víc přiblíží. „Tak jsem se zasmál. No a? Není to normální lidská reakce?" zeptám se a trochu se odtáhnu, nějak moc se naklání.

Musím si dávat větší pozor, vážně se nechovám zrovna vhodně pro své utajení. "A kdo říká, že jsem psychicky narušený? A když se směješ, víc ti to sluší, " nakloním se k jeho uchu a zašeptám.

Jeho dech mě šimral a zároveň mi tělem projelo vzrušení. Nevím, co z toho bylo horší. Nejsem pedofil... „Snažíš se mě svést? " Jen se zasměje nevinným smíchem a já se uchechtnu. Pravda. Směšné. Sten, který mi vyšel z úst jsem naprosto nečekal. Opřel se o polštář na mém klíně a to zapříčinilo své. Červeň se mi hrnula do tváři čím dál víc. Nechápal jsem to a bylo mi trapněji víc a víc. „Bylo mi řečeno, že jsi psychicky v nepořádku. Prý ses sebepoškozoval." Zase se začal přibližovat a já se od něj zase odtahoval. Přišel jsem si jako kočka a myš. Problém byl, že já byl ta myš.

"Neříkám, že nemám žádné hezké jizvy, " on znovu vzdychne, protože mu přitlačím polštář na rozkrok. "Měl by sis to jít zase vyřešit a pak půjdeme spát, jo?" špitnu. On se ke mně nahne, chytne mě za zápěstí a vyhrne mi rukáv. Opravdu jsem tam měl jizvy, ne jen od řezání.

Prohlížím si jeho ruce. Nevím proč jsem to udělal, možná to bylo z toho důvodu, že jsem byl tvrdý jako kámen. Políbil jsem každou jizvu, co měl na rukou. „Už to neuděláš. " Poté se zvednu a zavřu se v koupelně, kde se během pár minut udělám. Steny jsem tlumil o ten hloupý polštář, takže nic nešlo slyšet. Když jsem se vrátil, tak jsem mu popřál dobrou noc a lehl jsem si na madraci na zem.

Mám husí kůži z toho, co udělal. Jak mě líbal na ty jizvy. Cítil jsem se tak divně. Ležím na posteli a koukám do stropu. Masone, to udělala ta droga v jeho těle, ne on. Snažím se uklidnit. Je to poprvé, co jsem si s někým takhle blízko, byť je to v utajení. Popřejeme si dobrou noc a on se vyčerpaně svalí na madraci vedle postele. Snažím se spát, ale do snů se mi vloudí výjevy z misí, kdy jsem byl nucen v sebeobraně zabít člověka. O tom, kolik lidí umřelo kvůli mně. Ubíjí mě to, a Patriša to ví, ví, co se stalo při mém posledním utajení. Ze snu sebou škubu a někdy nad ránem se s výkřikem probudím. Tváře mám mokré od slz. Kouknu se na madraci kousek ode mě, kde se v klidu oddychuje Josh. Ho ochráním, musím zvládnout ochránit aspoň jeho.

Probudí mě vzlykot. „Luke? " zamumlám rozespale, když ale spozoruju, že pláče, tak se k němu natáhnu a konejšivě jej obejmu. „Shhh. Noční můra?" kývne a zaboří svou tvář do mé holé hrudi. No jo. Nevzal jsem si své pyžamo. „Notak. Nebreč. " Snažím se znít mile. Doopravdy se snažím. „Byl to jen sen a... " zaraženě otočím hlavu za hlukem a setkám se s obličejem svého zaměstnavatele a jeho manžela. Pan Finnian držel kytici. Ano... Mělo mi dojít, že jej jeho manžel donutí se omluvit, ale... Tváří se oba. Ne. Tenhle úchylný úšklebek znám. Snad si nemyslí, že jsem... Že jsem s ním spal?! Ne... Určitě si to myslí. Jsem jen v boxerkách a objímám ho. Musím to vysvětlit. Tohle je jedno velké nedorozumění.

V pokoji se náhle objeví dva muži a já mám chuť mlátit hlavou o stěnu, kdyby to byli ti zločinci, už bychom tu leželi oba dva mrtví. "Joshi, kdo to je? A co dělají v pět ráno u tebe v ložnici?" šeptnu mu do ucha a odmítám se ho pustit. Říkal, že to byl jen sen, jen sen, kdyby jen věděl, že je to má minulost, přítomní i budoucnost. "No, upřímně, myslel jsem si, že jsi robot a nikdy nespíš Joshi, " vyjde z toho menšího s kytkou v ruce. "A teď nám řekni, copak to tady máš za kolouška, " dodá a ten vysoký vedle něj zrudné studem.

„Pane Finniane, " rychle se postavím a on se dál usmívá. „Doopravdy jsem si myslel, že nemáš žádný sexuální život, ale ty zatím ojíždíš mlad..." „Proboha, Brandone. " Pan Ross mu zacpal ústa a při tom jej hladil po boku. „No jo, no jo. Omlouvám se a omlouvám se i za tamto... Ty víš, co myslím. " Začal koktat a vrazil mi do ruky kytku. „Ale to týdenní volno platí, stejně máš, co na práci." Významně zamrkal a já se konečně zmohl na odpověď. „Je to můj vzdálený příbuzný a je mu jen šestnáct. Starám se o něj a... " „Staráš se o něj evidentně dobře," zasmál se pan Finnian a jeho manželovi též zacukaly koutky. „A kecáš. Nechápu proč, ale mu šestnáct není. Koukej na něj. Má stejnej blbej problém jako já, vypadá na míň, než mu je. „Omlouváme se." Skočila mu do řeči jeho rozumná polovička a začala jej táhnout ke dveřím. „A omlouváme se za vyrušení. " S tím zmizeli a já ještě mohl slyšet jak se na chodbě dohadují a následně mu pan Ross jasně dá najevo, co budou dělat u nich doma. Otočím se na Luka. „To... Nebudeme to řešit."

Bylo by to vtipné, kdyby se to netýkalo i mě. "Dobře, " skloním hlavu a natáhnu k němu ruce, aby mě znovu objal. On ale zakroutí hlavou a vytáhne mě z postele. "Co budeme dělat? Vždyť je chvilku po páté ráno, " zívnu, Josh mě zabalí do deky a společně si sedneme na pohovku do obýváku. Josh zapne televizi, kde zrovna jedou zprávy. "Včera v obchodním centru policie zadržela hledaného nájemného vraha, který už přes sedm let utíkal spravedlnosti, " ozve se hlas reportérky z televize. Jsou tam ukázány amatérské záběry, jak Colina policie odvádí.