Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

„Ne, je mojí povinností se o něj starat," řeknu klidně a začnu si sbírat své věci. „Počkej, tak, tak půjde s námi!" vyjekne v poslední chvíli Charlota a pousměje se tím hezkým nesmělým úsměvem. „Tak dobře,"taky se pousměju, třeba je tenhle výkřik do světa jen šok z otcovi smrti... Nebo to byl právě její otec, co ji držel na uzdě. „Pak to ale není žádná..." Matka zmlkla a zle si Luka přeměřila. „Matko, musím se o něj starat, je to moc milý chlapec. " Dál si nás všechny přeměřuje pohledem a pak pošle všechny, až na mě, pryč. „Joshi, " její tón hlasu je podivný. Nelíbí se mi. „Chápu, že můžeš mít určité choutky, ale tahat se s ním na veřejnosti, když máš snoubenku, která ti může dát vše. Mysli na svou rodinu. Na naši pověst." Nachápavě na ni hledím. „Co? " vypravím ze sebe. „Je to můj vzdálený příbuzný a nemám žádné choutky. Je mu šestnáct, matko. "S tím se zvednu a se slovy sbohem se vydám za těmi dvěma. To si opravdu myslí, že je to můj vydržovaný milenec?

Přešlapuju za zavřenými dveřmi, jsem připraven tam při sebemenším podivném zvuku vtrhnout. "Já jsem Charlot, jak se jmenuješ ty?" zeptá se nesměle. "Luke," špitnu. Na to vyjde naštvaný Josh ze dveří, chytne mě za ruku a s tichým jdeme mě táhne zpátky do auta. "Proč jsi naštvaný?" zeptám se nejistě po chvíli ticha. "Jestli je to kvůli tomu tvému rande, můžu zůstat doma, nic se mi nestane, slibuju."

„Nejsem naštvaný, jen mě něco šokovalo a ne. Půjdeš hezky se mnou." Otevřu mu dveře a Charlot pomohu i nastoupit do auta. „Zajedeme do restaurace?" usměji se na ni a ona kývne. Popotáhne si ten strašný svetřík a já zabočím doleva. Trochu vylekaně sebou cuknu, když mi položí ruku na stehno. „Charlot, myslím, že tohle je velmi nevh..." Začala mi jezdit po stehně nahoru a dolů ve smyslu hlazení. „Charlot," chytím její ruku do své a oddělám její ruku. „Tohle je vskutku nevhodné. "

Takže jsem teď pátý kolo u vozu. Ti dva se věnují jen samy sobě. Teda Charlot Joshovi a on to nechce. Rozhlížím se okolo, jestli tu náhodou není něco podezřelého. Natáhnu se pro jídelní lístek a za ním si přečtu lístek od Sam. 'Máme Colina, ten druhý pláchnul, dávej pozor a všechny kamery jsou na svém místě.' Krátké, ale i tak jí budu muset vyčíst, že to nezašifrovla... Josh se na mě dívá, tak lístek zase schovám s tím, že ho musím pak zničit."Můžu dostat zmrzlinový pohár?" taky k němu zvednu oči a on se zamračí. "Ne, nejím pořád jen zmrzlinu, " taky se zamračím a zkřížím si ruce na hrudi.

„Včera jsi snědl celý kyblík, "dál jej probodávám pohledem a Charlot si povzdechne. „Tak mu to obědnej." Nakonec to vzdám a vyhovím jim. „Je alespoň dobrý? " zeptám se jej ve snaze nějak návazat konverzaci a uniknout tak Charlot. Tohle je vlastně naše první "rande" a upřímně. Absolutně se k sobě nehodíme. Také nemá vůbec přehled, nemá o ničem přehled, leda tak o kosmetice a oblečení. V tom zas nemám ale přehled já. „A nějakou knihu? Čteš ráda? "optám se jí.

Dělám, že si všímám jen své zmrzliny, ale mám přehled úplně o všem. O tom, jak se Charlot zoufale snaží vymyslet nějaké společné téma i o tom, že o dva stoly dál sedí Marty s rukou obmotanou kolem Samanthyných ramen. "Co televize, jaké máte rádi filmy nebo seriály?" snažím se pomoci Charlot. Joshovi se zaleskne v očích a začne povídat něco o sérii filmů Sherlock Holmes a Charlot se k němu přidá. Děkovně na mě kývne a já dělám, že si jich nevšímám. "Sice jsem viděla jen filmy a seriály, ale ty jsi knihy o Sherlockovi určitě četl. Co se ti zdálo lepší?" usmívá se na něj Charlot.

„Je těžké vybrat jednu část. Je to skvělé všechno. To s jakým zapálením a inteligencí vše řeší. " Dál básním o daném tématu, následně se omluvím, že si zajdu na toalety. Doufám, že Luke nevyvede žádnou blbost. „Omlouvám se," omluvím se muži s nímž se srazím ve dveřích a stoupnu si k pisoáru.

Šel na záchod, kývnu nenápadně na Martyho a ten se zvedne a jde tam taky, pro jistotu. Nejistě se na sebe se Charlot díváme a já k ní přísunu zmrzlinu. "Chceš ochutnat?" mile se usměje a nabere si. "Díky. Jsi moc milý kluk Luke. Řekni mi prosím tě, proč tě Josh všude tahá s sebou?" její pohled ztvrdne a já se ošiju. Naštěstí se Josh vrátí z WC. Charlot má u sebe stále moji zmrzlinu a jí z ní jakoby nic.

„Ty už jsi nechtěl? " zeptal jsem se zmateně a on po chvilce přikývl jako souhlas. „Dobře. Tak asi dojíme a půjdeme, ne?" Charlot se usměje a objedná víno. „Já nepiju, "upozorním ji. „Navíc řídím," dodám a odsunu od sebe sklenku. „Vezmeme si taxíka, prosím. " Zamrká na mě a krouží prstem po okraji sklenice. „Doopravdy nemám alkohol moc rád." Pořád naléhá a já se chystám napít, ale Luke mě zarazí. „Co se děje? " zeptám se zmateně a Charlot po něm hodí zlý pohled. „Nebuď směšný. Proč by mi tam něco házela?" Se zavtěním se napiju a odložím to. Jo, je to hnusný.

Ta holka je podle mě zlatokopka, fakt mu tam něco hodila, ale on mě prostě neposlechl. Je taky možný, že mu tam něco přisypala na něčí přání. Chce se podruhé napít, ale já mu skleničku vyrázím z ruky a ona se s dopadem rozbije. Charlot zle a zároveň překvapeně zamrká a já jen doufám, že ta látka z toho vína není nějaký jed, protože by stačilo jen to malinko. "Ty mi nevěříš... Nevěříš..." rozbrečím se a při zvedání ze židle zakopnu o nastavenou nohu a padnu do hromádky střepů. Slzy se zastaví a já začnu fascinovaně koukat na kapky krve, které tečou po mých dlaních.

Okamžitě vyletím ze židle. „Luke! " opatrně začnu zkoumat jeho ruce. Obsluha mi naštěstí přispěchala na pomoc a jeho ruce byly již obvázány. „Podkopla jsi mu nohy!" obviním Charlot a ona se úplně naježí a začne cosi vykřikovat. „Vaše chování je nevhodné a naprosto se vymyká kontrole. " Přejdu opět na vykání. „A chci Vám sdělit, že ruším zasnoubení." S ledovým nashle vyjdu s Lukem ven a on na mě fascinovaně kouká. Sednu za volant. Byla to jen kapka, bude to v pořádku. „Omlouvám se, musel jsem se teď chovat naprosto nevhodně, " A to nechci ani pomyslet na reakci matky, až se to dozví. Je to ale pravda. Nevezmu si naprosto nevhodně se chovající ženu, která u mě nedovede probudit absolutně nic. Dojedeme domů a já si sednu na židli. Je mi špatně. Nemotorně si začnu sundávat kravatu a rozepínat košili. Nejde mi to a k tomu mám pocit, že se rozteču. Je mi strašné horko

Ošetřili mi ruce a on se pohádal se Charlot. Ta látka, co mu nasypala do vína asi začala působit až u něj doma. Zrychleně dýchá, má zhoršenou motoriku a je mu vedro. Měl toho málo, ale i tak musím zajistit, aby se mu nic nestalo. "Mám ti pomoct?" dřepnu si před něj a opřu si bradu o jeho koleno. Jen trhvě kývne. Opatrně rozvážu kravatu, kterou následně úhledně položím na stůl. To stejné udělám s jeho sakem i tričkem. S každým letmým dotekem zjišťuji, že celý hoří."Nechceš si jít dát studenou sprchu? Třeba ti pomůže," špitnu.

Zakývám hlavou a s jeho pomocí se dostanu do koupelny, kde vlezu pod sprchu. Ledová voda mě trochu probere, jenže on mě vytáhne ven a já zjistím, že mi zuby drkotají o sebe. Začnu si sundávat kalhoty, protože se na mě nepříjemně lepí. „Ona mi t-tam fakt něco dala, že? " zakýval vyčítavě hlavou a já se zoufale zašklebil a opřel jsem se zády o stěnu. „Co je to se mnou?" vydechnu rozrušeně a přejedu si po hrudi. Otřesu se. Každý dotyk cítím mnohem víc. Jsem mnohem víc... Citlivý. Chytne mě za ruku a já se mu vysmeknu. „Nech mě." Přivřu oči. Stále mi tělem prostupuje teplo a to, co mě děsí je to, že se to teplo přemisťuje do mé spodní části.

"Já se ti jenom snažím pomoct, " kňuknu a smutně raději odejdu. Vypadá to jen na nějakou látku, která má člověka nabudit a udělat nadrženým. Jak já jsem si oddechl, že to není jed. Ale i tak jsem mu měl tu skleničku z ruky vyrazit ještě před tím, než se napil. Zvoral jsem to, mám jediné štěstí, že to byla asi látka podobná viagře. V drogách jsem se nikdy nevyznal. Stále je zalezlý v koupelně, odkud jsou slyšet vzdychy. Sepíšu hlášení a konečně zničím zprávu od Sam, když v tom se Josh objeví ve dveřích a skočí ke mně na postel.

Zrychleně oddechuju. „Co mi to dala?" schoulím se do klubka a snažím se nevnímat svůj tepající klín. Cuknu sebou, když si ho všimnu. Kde jinde by taky byl? Popravdě jsem na něj zapomněl. „Hah." Vyjde mi z úst ten odpudivý zvuk a já si přikryju ústa a zabalím se do deky. On do mě začne rýpat, ať si ho prostě vyhoním. Je tak sprostý a neomalený. „To by se ti líbilo, že?" odpovím sarkasticky a on překvapeně zamrká. Zavřu oči a snažím se to nějak vydýchávat. „Ty se mě doopravdy ptáš na to, kdy jsem naposledy souložil?" zeptám se nevěřícně a on se zasměje. „Co ty vůbec můžeš vědět o sexu, je ti šestnáct. "

Nelíbí se mi, jak se mnou mluví. "Alespoň si narozdíl od tebe umím vyhonit, " vypláznu na něj jazyk a odejdu do kuchyně, kde nám naliju do skleniček něco k pití. Joshovi vodu a sobě džus, co jsem našel v lednici.

Snažím se na něj nereagovat, ale potom, co mi oznámí, že si neumím vyhonit a odejde, tak to nevydržím. Když se konečně vrátí, tak se na něj zle podívám. „A co myslíš, že jsem v té koupelně dělal?! Nepomáhá to. " Opět vydechnu a snažím se moc nehýbat kvůli tření.