Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Nepustili mě za ním. Celý týden jsem ho neviděl. Ze všech výčitek a ze sebe znechucení jsem už paranoidní. Přijde mi, že se mi posmívají, že mnou opovrhují. Je to pravda. Jsem k ničemu. Nedokázal jsem ani ochránit sebe natož Masona. Pohlédnu na obvaz na své noze a poté si ještě prohlédnu stále nateklé zápěstí. Vlastně už ani nevycházím z pokoje. Podle všeho to bylo vše naplánované. Samuel se nechal zajmout schválně, prostě vše. Pak ale nechápu, proč to skončilo takhle. Jsou k ničemu. Naprosto k ničemu. Zabubnuji prsty o parapet. Chci jít za Masonem, ale zároveň se bojím. Musel jsem jej zklamat neuvěřitelným způsobem. K tomu si myslím, že nás chtějí celkově rozdělit. Nějaká agentka mi alespoň jasně řekla, že by to tak bylo pro Masona i pro mě nejlepší. Co ona o tom může vědět?

Ležím na posteli a koukám do stropu, už dobrých deset minut jsem vzhůru ze svého "komatu" a nikdo si mě nevšímá, nikdo tu ani není. Jsem tu v místnosti sám. Obě nohy mi hyzdí těžká sádra. Nejde mi se zvednout, možná bych měl zavolat, ale kdo přijde? Nikdo, zklamal jsem. Tak moc jsem si věřil, podcenil jsem své předchází zranění a díky tomu a mé aroganci je teď Josh bůhví kde s prostřelenou nohou. Proto tu není, proto tu na mě nečeká. Je po všem a já zklamal. Říkal jsem, že ho ochráním. Co to jsem za agenta, když ani neuchráním svého partnera? "...po těch operacích už nebude moc do terénu a on někde za stolem? To si nedokážu představit. Už nemůže dělat tuto práci..." uslyším čiší hlas přes dveře. Ne, ne, ne... Co teď budu dělat? Vždyť oni mě vyhodí! Vždyť já nemám nic kromě práce...a Joshe. Po obličeji se mi začnou kutálet slzy. Toto musí být snad zlý sen.

Velmi pomalu jsem otevřel okno. Slyšel jsem, že se probral. Už to bude asi několik hodin a oni i tak, že musí odpočívat, že musí být v klidu. Přehodil jsem jednu nohu přes parapet. Je tam lišta, po které se dá lézt. S bolestí pokřiveným obličejem jsem dal na ten kus čehosi i druhou nohu. Hlavně se nesmím dívat dolů. „Tak jo, " povzbudil jsem se nahlas a postavil jsem se. Okamžitě jsem myslel, že se vyvrátím, ale rukama jsem se zachytil okapu. Pomalu jsem začal ručkovat.Mohlo mi to trvat už asi hodinu, dobrá zpráva ale byla, že už jsem byl skoro v cíli. S čím jsem ale nepočítal byl fakt, že bude mít zavřené okno. Jsem idiot. Nohou jsem do okna kopl. Znovu a ještě jednou. Asi stála štěstěna na mé straně, ale to zpropadené okno se otevřelo a já vpadl dovnitř jako pytel brambor.

Snažil jsem se dělat, že spím, abych s nikým nemusel mluvit. Když se otevřely dveře ke mně do pokoje, myslel jsem, že je to Josh. Ale k mému zklamání to byla Samantha. "Vím, že nespíš pako."
"Všichni to moc dobře víme, jen nám neleze na mozek, proč děláš, že spíš, " a dál pokračuje. Náhle se ozve tupá rána a za oknem je vidět něčí obvázaná noha. Sam rychle přiskočí a otevře neznámému kolem lezoucímu. Do pokoje tak vpadne Josh! Kdyby i nohy netížily sádry, už bych byl u něj. Mám dokořán otevřené oči i pusu, nevím, co si mám o tom zjevu myslet, že by halucinace?

Bolestně zaskuhrám. Opět se ozvala má žebra. „Masone! " začnu se sápat na nohy, ale Samantha mě zastaví. „Co tu děláš?" začne ječet, ale já si ji nevšímám. Odstrčím ji a dojdu k Masonovi, tedy spíš dokulhám. „Promiň, že jsem přišel až teď, " něžně jej políbím.

"Joshi?" podívám se na něj nechápavě, ale pak začnu strašně křičet jeho jméno a jelikož se nemůžu hnout z lůžka, tak ho obejmu kolem pasu a hlavu zábořím do břicha. "Jak ti je? Co se stalo? Co tě to napadlo lézt oknem a ne dveřmi? Nebolí tě nic?" mumlám mu do trika a on mě hladí po hlavě. "To by stačilo! Josh nemá žádné oprávnění tu být, takže, Joshi, okamžitě odejdi!" otevře si pusu Sam. "Jak jako žádné oprávnění?" vyjeknu.
"Mise skončila, je po všem, je konec."
"Jak konec?"
"Agent nemůže mít milostný vztah s civilistou, který půjde do ochrany svědků!"
"Tak to nevidím a důvod, proč by tu neměl být!"
"A to jako proč?!"
"Protože mě Patriša stejně vyhodí!" rozkřiknu se se slzama v očích a křečovitě si držím Joshe u sebe.

Zamrazí mě. Takže se mnou chce zůstat, jen protože mu hrozí vyhazov? ... Nezůstal by se mnou? Nechal by mě jít? To uvědomění mnou projde jako meč, i tak na sobě nedám nic znát. Jak bych mohl. „Do žádné ochrany svědků nepůjdu," oznámím tiše a upřu svůj zrak na Samanthu. „Nemáte právo mi poroučet a Masona nevyhodí. Proč by to dělali?" otočím se na něj. „Jsi nejlepší. "Slabounce se usměju.

"Půjdeš do ochrany svědků, stále nevíme, kdo všechno ví o tom viru nebo co to je, " vydechnu. "A já do ní půjdu s tebou, " vzlyknu. "Nechtějí mě tu kvůli těm zraněním. Prý už bych nesměl do terénu a sedět někde v kanceláři? To není nic pro mne."
"A kdo ti to řekl?"
"Slyšel jsem to říkat Patrišu."

Nepůjdu do ochrany svědků. Odmítám být v ochraně svědků. Být spolu s těmi lidmi, ten týden, kdy u mě nebyl Mason jsem dostal jasně najevo, jak o mně kdo smýšlí. „Dokud to neřeknou přímo tobě, tak nemá cenu vyvádět," řekl jsem klidně. Posadil jsem se na postel a sepnul jsem ruce v klíně.

"To, že jsem to ještě neměl slyšet neznamená, že mi to doopravdy neřeknou. Jen bůh ví, jak ještě dlouho budu mít ty sádry a jak dlouho po tom budu muset rehabilitovat a i potom se nebudu moc plně namáhat. Nemá to cenu." zakvílím a začnu po postely poposedávat, chce se mi na záchod. "A navíc ještě ta rána nad srdcem, kterou jste si tak nepěkně rozerval pane Halle. Doktoři tvrdí, že i když se to zahojí, je 30% možnost, že se to při námaze zase otevře. Nemůžeme dopustit, abyste po každé akci musel do nemocnice." ozve se ode dveří Patriša. V očích mám zase slzy. "Takže opravdu? Opravdu končím?"

Jen sklopím pohled. „Je to pro tvé dobro, Masone. Je mi to líto, mohu ti nabídnout práci jako taktika, ale nic víc pro tebe udělat nemůžu. Možná tak... " zarazí se, ale Mason ji jasně svým výrazem donutí dál mluvit. „Mohla bych tě po zotavení nasadit jako pozotovatele. Budeš informátor. Pracovat ale donášet. To je tak vše." Zadíval jsem se na něj. „Znamenalo by to ale pro tebe rizika a taky naprostou změnu bydliště, prostě všeho." To znamená, že by se mnou už nebyl. Tato myšlenka mi prošla hlavou a chvilku mi trvalo, než jsem vlastně pochopil její význam. Ztratil bych ho.

Informátor, další změna identity, kterou budou následovat další a další. Už to nechci, ne, už ne. "Hej, Patrišo, a nešlo by ještě, že by zajišťoval bezpečnost jim v ochraně svědků? Sama víš, že bude chtít zůstat s tímhle oslem, co sem vlezl okně. Mohl by dělat i soukromou ochranku Joshovi i těm jeho šéfům v práci." o čem to Sam mluví. "No, nevím, muselo by se to probrat s panem Rossem a Brandonem, kteří s ochranou svědků narozdíl od pana Joshe souhlasili."

„A co jejich firmy? Jak se budou řídit?" Otočil jsem se na Patrišu, protože tohle mě rozhodně zajímalo, taky z důvodu, že je to má práce. „Už jsme o tom s nimi mluvili," pronesla Patriša klidně. „Rozhodli se své firmy prodat a začít podnikat společně. Myslím, že v nějaké maličké kavárně. Jak jsem řekla, Joshi. Dostanou nové identity a odjedou pryč." Kývl jsem a zahleděl jsem se z okna. Takže jsem teď bez práce, možná bych našel místo někde jinde, ale nevím.

"Ani to nemusí ve skutečnosti prodávat, stačí, když to přepíší na svou novou identitu, Brandon se toho chtěl zbavit, protože když bys tam s nimi nebyl ty, tak by stejně zkrachoval, " rozesměje se Sam. Bože, jak mě se chce na záchod! "Hmmm... Joshi?" nereaguje. "Sam?" taky nic, jakobych tu vůbec nebyl. "Patříš..."
"Nechápu, proč nechcete také odejít, " zkříží si šéfová ruce na prsou. Hej! Já potřebuju čůrat!

„Někdo se musí postarat o matku, " řekl jsem s klidem. „A nechci se stěhovat někam do neznáma bez kohokoli vedle sebe." Otočil jsem se na Masona a zmateně jsem nakrčil obočí. „Aha, " vypadlo ze mě po chvilce. „Jak ti mám... Teď tě s tou nohou neunesu," zamumlám nervózně. Nechci, aby to pustil do kalhot.

"Támhle... Vozík..." řeknu vysokým přiškrceným hláskem. "A nebyl bys tam sám pane bože, byl bys tam s Rossem, Brandonem a tím malým agentíkem, " zabručí Sam, jelikož ji Josh evidentně nepochopil. "Navíc jsme teď mluvily o tom, že by tam s tebou skončil i Mason jako vaše osobní ochranka, místo nějakého jiného agenta, teda pokud chce Mason stále zůstat u nás." I Patriša se začíná tvářit nespokojeně, kvůli jeho nechápavosti. "Joshi... Prosím... Ten vozík..." škemrám, když všichni jen stojí a dívají se na sebe.

Rychle Masona odvezu na toaletu, kde mu pomůžu i na záchod. Pak se k němu otočím zády. Jak vodopád. „Ale ta ženská mi tvrdila, že už nikoho z vás neuvidím, "zamumlám nejistě, když jej vezu pomalu zpět. „Ta agentka, co mi nechtěla dovolit za tebou jít. Je to nepříjemná, blonďatá ženská." Popíšu mu ji a nevynechám ani tu odpornou hučku na její hlavě.

Konečně. Taková úleva. "To byla Mel. Kdybys jen ty přijal ochranu svědků, tak by to bylo přesně tak, ale jelikož jste s klukama skoro jako rodina, rozhodla se Patriša vás v zájmu bezpečí ponechat spolu, aby ses necítil sám a nevolal já nevím mamince, což nemůžeš. Byl a možná i bude to velký nový začátek, nové jméno, nová země, pro mě nová práce. Uvidíme, jestli mě Patriša protlačí na funkci ochránce této skupiny svědků. Ale jasné je toto. Buď bych tam jel s vámi jako osobní ochranka místo jiných agentů, nebo bych jel jako svědek v ochraně a hledal si novou práci, ano?" ukončím svůj monolog zrovna, když vjedeme zpět do pokoje.

Snažím se, co nejrychleji zpracovat informace, které mi teď řekl. Některé věci mi prostě někdy nedojdou dost rychle, navíc jsem se doopravdy bál, že je už neuvidím. Nikoho jsem nesměl vidět, prostě nic. Netušil jsem, co se děje. „Tak já tedy ten program beru, "oznámím Patriše, která se už chystala promluvit. Překvapeně se zarazila, ale to už se ozvala Sam směrem k Masonovi. „To jsi mu ho vykouřil, že najednou souhlasí?"

Zčervenám a najedu Sam vozíkem na nohu. "Mlč!" syknu. "Dobře, vše zařídím, Sam, nech sem dovést ještě jednu postel, ať se nemačkají na jedné, " usměje se na nás.

Slabě se taky usměju a sednu si, protože se mi zase začala točit hlava. Brzy už je vše zařízené a já Masona položím do postele. Pohladím jej po tváři. „Omlouvám se. Zkazil jsem ti tvůj sen. "

"Ale prosím tě, jaký sen?" uchechtnu se. Přetočím se na bok a zadívám se na něj. "Můj sen nikdy nebyl sloužit v armádě nebo být agentem." taky ho pohľadím a následně přitáhnu do polibku.

„Nechci, aby jsi byl kvůli mně nešťastný, " snažím se mu to podat, co nejrozumněji. Mírně jej zatahám za spodní ret. „Nechci být překážkou." Vážně se na něj dívám, ale pak se zaculím. „Jaký je tvůj sen? "

"Můj sen?" začervenám se a schovám obličej do dlaní. "Mít velkou rodinu, milujícího manžela a žít společně v rodinném domě s velkou zahradou na grilovačky, hřiště pro děti možná i trampolínu a bazén..."

„Ten dům... Vydělám na něj a... " začnu koktat. „Děti, budeme mít děti. Kolik jen budeš chtít," tlumeně se zahihňám. „A a bude to dokonalé," láskyplně jej políbím. „Miluju tě."

"Já tebe taky, a mám hodně našetřených peněz, nebylo za co to utrácet, " směju se. Přitulím se k Joshovi a zavřu oči. "Budeš mi popisovat, jak to u nás bude vypadat?"