Ahoj, omlouvám se, že v pátek nevyšla nová kapitola. Byla jsem odkázaná na data, ale Wattpad odmítal spolupracovat. Proto očekávejte další kapitolu hned zítra a snad se vám dnešní kapitola bude líbit. ^×^

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Už chvilku jsem byl vzhůru a pozoroval jsem jej. Na sucho jsem polkl. „Je čas, " zopakoval jsem po něm tiše a vstal jsem. Zadek už mě ani nebolel, což byla dobrá zpráva. On na tom ale nebyl nejlíp. Viděl jsem to na něm. „Možná bys měl zůstat tu," navrhnu s nadějí v hlase a dopnu si poslední knoflíček na košili.

"Moc dobře víš, že to neudělám," mrknu na něj a se skučením si natáhnu kalhoty. Se zkřiveným obličejem se vydám do našeho pokoje pro nějaké dětské oblečení. Vytáhnu si světle zelené tričko s hlavami králíčků. "Vypadám jako Luke?" zeptám se Joshe, který za mnou šel do pokoje ocásek.

„Jo, "kývnu rychle hlavou. „A já si teď přijdu jako úchyl, co se vyspal s malým dítětem," povzdechnu si a zvednu ho do náruče. „Jsi neskutečně moc roztomilý, " zalichotím mu šišlavým hlasem a zkoumavě se podívám na tu sádru na jeho ruce. „Nepoškodil jsem ti ji včera nějak?"

"Ne, neboj," usměju se na něj a přitulím se k němu. "Tak se jdeme posilnit," špitnu a nechám se odnést do kuchyně. Po cestě potkáme několik agentů, kteří se snaží nezačít se nahlas smát.

„Proč se smějí? " zamračím se naštvaně. Vadí mi to. Ať jdou do háje. Dojdeme do jídelny, kde už je na stole buchta. Naberu sobě i Masonovi, kterého si nadále držím blízko sebe.

No, jo, ještě nikdy mě takhle neviděli, ale smát se opravdu nemuseli. Vžíváme se zpátky do naší, hlavně teda do mé, role. Krmí mě a já se zamilovaně usmívám. "Luke tě má rád, " dám mu malou pusu na tvář a červenám se.

Sklopím oči, ale pak se zazubím. „Takže bych do postele dostal jak Luka tak i Masona? " nadzvednu významně obočí. „Oba jsem nechal, aby se do mě zamilovali?" polechtám jej a ruku mu položím na ploché bříško. Nevím ani jak mě to napadlo, ale v tu chvíli mi hlavou proletěl obrázek těhotného Masona. Tento výjev mě nekontrolovatelně rozesmál.

"Co se tak směješ?! Jak bych tak asi mohl hrát, že tě nesnáším a přitom se tě nepustit, " zamračím se a přesednu si na židli vedle Joshe.

„Ale, Masone," snažím se uklidnit a natáhnu k němu ruku. Je uražený a tak mu, i když nerad, pošeptám do ucha svou myšlenku. „Dovedeš si sebe představit s těhotenským břichem?" zaculím se. Popravdě to je celkem lákavá představa. „Mamča Mason."

"Já? Mamča? Ne, ne, to bys byl ty, tys byl ten první dole," vypláznu na něj jazyk, ale v hlavě se mi objeví obrázek, jak chovám malé dítě.

Zrudnu. „To v tom nehraje roli," začnu se bránit a protestovat. „Navíc já bych matka být nemohl, až budeme mít dítě, tak budu jasný autorativní otec." Zarazím se. „Tedy... Jen jestli budeš dítě chtít. Nechtěl jsem." Zakryju si rukama obličej, abych skryl rozpaky.

Dítě? On chce se mnou dítě! Bože! Jestli tohle oba přežijeme, první, co udělám, bude, že projedu všechny ústavy a babyboxy...Tak moc se myslím, že přestanu vnímat okolí.

„Zlato? " lehce s ním zatřesu. „Samozřejmé ne hned. Nejdřív si hezky užijeme spolu, ale třeba později. Jen když budeš chtít já." Nevím, co říkat. Plantám páté přes deváté a je mi doopravdy moc trapně.

"A bude se jmenovat Luke a když to bude holka, tak to bude Kelly," zasním se. "Už se těším."
"Tak, panstvo! Jedeme! Luke a Josh auto číslo jedna. Tým dva a tři jsou už na cestě a čtyřka jede nenápadně za nimi. Jedem! Jedem!" ozve se Patrišin hlas.

Držel jsem Masona celou dobu za ruku, bylo to hodně stresující, ale on mi to pomáhal zvládat. Hlavně myšlenkami na to, jak pojmenuje naše děti. To bylo dost vtipné. Náhle auto zastavilo. „Jsme na místě, "ozval se řidič. „Od teď půjdete pěšky, budeme vás krýt ze zadu, neotáčejte se. Jen jděte vpřed." Vrhl jsem na Masona rychlý pohled, ale nakonec jsem vylezl z auta. V dálce jsem už viděl náš cíl. Tohle nevypadá dobře.

Když vylezeme z auta, vyděšeně se k němu natisknu. "Já tam nechci! Proč tam jdeš? Proč tam musíme jít?" šeptám plačtivě a křečovitě mu svírám nohu, takže nějakou chvíli jen stojíme na místě. A on mě začne vískat ve vlasech.

Jsem sám dost nervózní, ale jakoby mi přeplo v hlavě. Snažím se jej jen uklidnit a pomalu jdu dál. Pevně držím jeho drobnou ručku v té své. „Bude to dobré, "šeptám a pousměju se, když spatřím, i když trochu zbitého, Samuela.
„Co tu chce on!" vykřikl jeden z těch mužů, co na nás mířil zbraní a nebezpečně se přiblížil k mému pokladu.

"Ne znovu už ne, proč znovu?!" začnu mumlat a přikrčím se k zemi. Ti chlapy na mě nechápavě koukají. "Prohledejte je!" ozve se. Zatím jsem napočítat deset ozbrojených chlapů a Samuela, ale jen bůh ví, kolik jich je v jiných místnostech.

„Nesahejte na něj! " vyjeknu nahlas a pokusím se Masona strčit za sebe. Jeden z nich mě udeřil pažbou zbraně do břicha a já spadl na kolena. Snažil jsem se to nevnímat, ale nešlo to. Taky jsem cítil v puse chuť krve. „Nic u sebe nemaj, šéfe," ozvalo se. Následně mě zase vytáhli na nohy. „Toho spratka zabíte, dohodli jsme se na jednoduché výměně." Vytřeštil jsem oči, vždyť my ani nemáme žádný plán. Tohle byla neskutečná blbost.

Zabít, jé, to je super. "Joshi, Joshi, co se děje?!" začnu se nepředstavitelně třást. "Kdo to je? Co se děje?" vzlykám, dva muži mě drží a další dva mě začnou mlátit do břicha a hlavy. Josh začne křičet, taky ho mlátí, ale méně než mě, protože ho potřebují. "Chlapi, myslím, že toho kloučka si tu necháme na pobavení, " uchechtne se velitel jejich jednotky. "To kňučení mi bude dělat dobře, " ozve se zvučný hlas. Hele, Glin.

Zatmělo se mi před očima. V jednu chvíli jsem byl na zemi a v druhé jsem srazil toho chlapa, co to řekl, k zemi. Mlátil jsem jej do té doby, než se mým tělem ozvala strašná bolest. Chytil jsem se za nohu. Slzy mi vyhkly z očí. Taky se mi okamžitě udělalo špatně z pohledu na krev, která tekla z mé nohy. Proč nikdo nic nedělá? Vždyť nás měli chránit.
„Doprdele, "ozvalo se náhle a já zmateně zvedl uslzený pohled k Samuelovi, který jediným úderem lokte strefil muže, co jej držel, do brady. Víc jsem neviděl kvůli náhlému kouři, který se tu objevil z čista jasna. „Masone!" vykřikl jsem. Nic jiného mě nezajímalo.

Vrhl se na něj, Josh se na něj vrhl a já nestihl reagovat. Postřelili ho! Kvůli mně. Na to nastal obří zmatek, Samuelovi se podařilo odpoutat a všude je kouř. V tu chvíli rozbiju sádru a začnu střílet. "Same! Sam! Odveďte Joshe!" zakřičím. Vím, že tam někde v tom zmatku jsou. Vezmu kulomet, co leží na zemi a zapojím se do obřího masakru.

Někdo mě chytil za ruce a bez problémů si mě přehodil přes rameno. Zoufale jsem sebou mrskal, ale odpovědí mi bylo jen několik tvrdých ran. Byl to obrovský zmatek a já pomalu ztrácel vědomí.Probral jsem se na zemi. Vedle mě ležela mrtvola jakéhosi chlapa. Přímo naproti mně seděl Mason. Slabounce jsem se usmál. „To si mě musel zase zachraňovat? " přivřu unaveně oči. „Jsem hrozný přítel," zablekotám a přikryju si pusu dlaní. Asi se brzy pozvracím. „Sakra, vypadněte oba dva odsud! " objeví se vedle mě  Samuel. V ruce drží zbraň a nepřetržitě střílí. „Notak rychle!"

Snažil jsem se dostat ven, ale po cestě jsem narazil do nějakého chlapa, který někoho nesl. Byl to Glin a nesl mého Joshe. Ten pohled mi zatemnil mozek, viděl jsem rudě a nemyslel jsem na následky. Nemohl jsem střílel, trefil bych Joshe, tak jsem po něm skočil a všichni tři jsme skončili na zemi. Strhla se velká rvačka, ale dokázal jsem nás odkulit kousek od Joshe. Je silný, silnější než já, ale já jsem hbitější. Bylo to tak rychlé a on měl nůž, neuvědomil jsem si, že ho chceme živého. Bodl jsem ho, bodal jsem ho. Už byl mrtví, ale já se nedokázal zastavit. Takový hajzl, musí zaplatit! Nebylo nic, jen já a ta mrtvola. Až ve chvíli, kdy jsem ucítítil tah na hrudi, tak jsem přestal a rozhlédl se okolo. Všude ještě zuřil boj, já byl od krve, Glin byl mrtvý a na zemi ležel nehybný Josh. Dokážu jen koukat, Josh se probudil, ale já... Já nejsem ničeho schopný. Samuel na nás začal křičet a já začal vidět rozmazaně. I tak jsem se snažil zvednout a spolu se Samuelem dostat Joshe pryč. Náhle se ozvala rána, velká, nějaký výbuch, až se zachvěla podlaha. Strop staré budovy se začal bortit a já uviděl po své pravé ruce pohyb. Pane bože! Sam! "Samueli, odveď ho ven, já pomůžu Sam!" křiknu. "Cože?! Ne, vezmu ji, vem Joshe!"
"Já Joshe neunesu, ale Sam ano, Samueli, prosím, já tvou milou dostanu ven, teď se postarej o brat..." než to dořeknu, spadne strop, sotva stihnu odskočit, aby mě to nezavalilo.

Snažil jsem se. Doopravdy jsem se snažil kulhat jak nejrychleji to šlo, ale vše se mi rozmazávalo. Vše mě neuvěřitelně moc bolelo. Momentálně jsem si ze všeho nejvíc přál prostě zmizet. „Mas... " ozval se výbuch a já vyděšeně vyjekl. Strop se začal bortit a já jakobych zkameněl. Náhle jsem byl zvednut do vzduchu. Samuel. Přes prach jsem nic neviděl. Nikdy jsem neviděl Masona. Začal jsem panikařit, kde je?Zavřel jsem oči a když jsem je zase otevřel, byl jsem v dodávce. „Kde je Mason!? " to byla první slova, která jsem ze sebe dostal.„Klid, je v jiné dodávce." Ozval se jakýsi muž. „S doktorem, " dodal po chvíli a začal zkoumat mou nohu.

Co teď? Sakra! Doběhnu k Sam a s úlevou zjistím, že je jen omráčena. Alespoň se jí nic nestalo, a to si myslela, že by to tu celé zvládla sama...Zvednu ji a kvůli bolesti na hrudi si ji položím na záda, jinak bych ji nesl v náručí. Okolo je ticho a zároveň strašný hluk, už nejsou slyšet výstřely, dobré znamení? Snažím se pohybovat rychle, ale kousek od okna, vysněného východu se znovu otřásla zem a tentokrát celý dům se začal bortit. Prokočil jsem oknem a ošklivě dopadl na nohy. Nedokážu se zvednout, ale to už se k nám ženou agenti ze záložních jednotek spolu s doktory. "Sam, prvně Sam!" stejně ji musí zvednou ze mě, aby se dostali ke mně.
"Agentka v pořádku, auto číslo pět bezvědomí a otevřená zlomenina levé ruky!" slyším matně. Zase začínám usínat. Když jsem schytal tu kulku u Joshe doma, taky jsem usínal. "Agent ztrácí vědomí! Otevření téměř uzdraveného průstřelu! Ztráta krve, práva noha podle odhadu dvakrát zlomená, tady a tady, levá jednou."
"Ale má štěstí, že stilhl vyskočit, sice to bylo z prvního patra se zátěží velmi riskantní, ale jinak by byli oba zaručeně mrtví..." to je Patriša? Nevím... Kde ta se tu vzala? Kde jsem já? Už chci v klidu spát, ale nezapomněl jsem na něco? Určitě ne, chci jen spát...Ještě předtím, než plně ztratím vědomí, v mysli mi vyskočí obraz vysokého, krásného chlapa, je rozmazaný a daleko, ale volá na mě. Říká, že bude vše v pořádku, z nějakého důvodu mu věřím a pak.... Tma.