Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Stará se o můj vztyčený penis, když se domem ozve nepříjemný vysoký tón, který nás má všechny okamžitě svolat k Patriši. "Ne..." zamrmlám, smutně kouknu na Joshe a začnu se znovu oblékat. "Pojď, musíme jít, tento signál zní, jen když dojde k totálnímu zvratu..." chytnu ho za ruku a táhnu ho domem k Patriše. Jdeme a po cestě se k nám přidají i kluci. "Masone? Co to máš mezi nohama?" ozve se škodolibě dětský hlas. Riki... Všichni se na mě otočí a já s rudou tváří pokračuju v cestě, zatím co oni se smějí.

Celou cestu se snažím zadržovat bolestné kňučení. Takhle rychlé pohyby nezvládám, každý krok mi připomíná, co se mnou všechno prováděl. V okamžiku, kdy se ozve Ricky, tak stejně jako Mason naberu červenou barvu. Měl mě nechat, ať ho dodělám. Dorazíme do velkého pokoje a já se vyčerpaně opřu o zeď. Neměl bych být tak unavený, ne? Přece mi nemohl dát tak zabrat. Silou vůle se postavím na vlastní nohy a nijak se už neopírám. „Nastala vážná situace,"spustí Patriša. „Celé to musíme uspíšit, je mi líto, ale zdá se, že to bude ještě nebezpečnější než se původně myslelo." Významně se na mě zadívá, jako bych si to snad mohl rozmyslet.

Josh stále mlčí, ale klepou se mu nohy. Strachem? Obavami? Nebo bolavým zadkem? "Co se stalo Patrišo?" zeptám se zároveň se Sam. "Kontaktovali vaši matku s tím, že vás unesli a vymáhají z ní peníze. Ale náš největší problém je, že Samuela prokoukli a teď ho drží, naštěstí se s tímto sdělením už neobrátili na vaši matku, ale na nás. Chtějí Joshe výměnou za našeho agenta, " dořekne šéfka a všichni v místnosti zalapají po dechu. Oni mají Samuela... Jak? Jak se to stalo?

„Pak není, co řešit, "vyhrknu. Musí dojít k výměně. Je to naprosto jasné. Patriša se už nezmínila o tom, jak je možné, že ho chytili, ale reakce Sam byla velmi... Asi ho má doopravdy ráda, protože se na mě otočila s naprosto prosícím pohledem. „Kdy se ta výměna odehraje?" zeptal jsem se hned na to, ale v tu chvíli se ozvaly nesouhlasné výkřiky a já se cítil celkem dezorientovaně. „Klid!" zahřměla Patriša. „Vše se musí detailně naplánovat. K výměně dojde," významně se zadívala na Masona, jako by říkala, žádné námitky. „A během výměny dojde k zatčení všech hledaných. "

"Budu tam s ním, v tom mi nezabráníš a ty to víš, " upírám svůj pohled na Patrišu, která jen kroutí hlavou. "Nevíme, zda je tvé krytí neodhalené, " protestuje. "Neměl bys..." přidá se k ní Sam. "Nenechám ho tam jít samotného, s tvým požehnáním nebo bez něj." trvám si na svém a Josh už otvírá pusu, že taky něco řekne. "Moc dobře všichni víte, že i kdyby věděli, že jsem agent, budou mě tak podceňovat, že to vyjde tak, jako bych jím ani nebyl. Tak i tak nám to dává alespoň nejmenší moment překvapení."

Nelíbilo se mi to. V mé hlavě mohli nastat jen dvě možné situace. Zraněný Mason, nebo mrtvý Mason, ani jedno se mi nezamlouvalo. „Masone, jsi ještě moc zesláblý, nechci, aby se ti něco stalo, "řeknu tiše a zatahám jej za rukáv. „Mně neublíží, ale tebe mohou klidně rovnou zastřelit a to já... To se nesmí stát." Snažím se mu to, co nejrozumněji vysvětlit, aby od toho svého plánu upustil.

"Jsem dost silný!" vykřiknu naštvaně. Sice mě ještě zlobí ta rána, ale to není nic hrozného, zvládnu to, jednou jsem Joshův přítel a osobní strážce, takže je má povinnost ho chránit a při nejmenším se o to alespoň pokusit. "Dobře, Masone, ale musí se vymyslet krycí historka toho, co se stalo, jak se do domu dostali policisté a tak. Chápeme se všichni, že? Ty jako Joshův malý chráněnec a přítel budeš po tom útoku na pokraji zhroucení, takže se od něj nebudeš chtít hnout a Josh od tebe taky ne protože si jen jednou bez tebe odskočil na záchod, a když se vrátil, našel tě, jak si chceš podřezat žíly. Na tu ruku taky dostaneš něco jako sádru, pod kterou bude schovaná zbraň. Vaši přátelé zůstanou tady a nebudou se o nic pokoušet."
"Samozřejmě, šéfko!" zasalutuje Brandon a ostatním cuknou koutky k úsměvu.

Nesouhlasně jsem se mračil. Nechci, aby to udělal. To mě nikdo neposlouchá?„Akce proběhne už zítra," řekne Patriša jako odpověď Rossovi. „Je to opravdu narychlo, že?" neodpustím si poznámku a promnu si unaveně oči. Nechci, aby se komukoli něco stalo kvůli někomu jako jsem já. Je to zbytečné. Samuel je mnohem prospěšnější světu než já... Tohle nemá, měl bych tam jít sám. Takhle by to mohlo být nejlepší, všichni budou v bezpečí.

Už? To není moc času, musí se všechno připravit. Makáme všichni celou noc, máme příběh o tom, že po tom, co na nás zaútočili v cukrárně, tak nás dali sledovat a při útoku na dům se všichni stihli až na mě úkryt a já to schytal do ramene a celý vystrašený se sesypal. Právě mi Felixa, specialistka na ukrývání zbraní zavolaná Patrišou, na ruku umisťuje sádru s pistolí. Josh sedí na židli vedle mě a usíná. Je naštaný a taky se bojí, vím, že se trouba nebojí o sebe, ale v tomto s ním nesouhlasím. Nemůžu riskovat, že se mu něco stane a já nebudu moc tomu nijak zabránit.

Nesouhlasně jsem se díval na Masona. Oči se mi nezastavitelně zavíraly a to mě dovádělo k šílenství. Škubnu sebou, když uvidím Sam jak na mě nenápadně mává. Nejistě se za ní rozejdu. „Tak hele, ty ani já nechceme, aby se Samuelovi a Masonovi něco stalo, " vypadlo z ní okamžitě a já rychle přikývl. „Mám nápad, který by mohl vyjít... Snad." Pozorně jsem ji poslouchal a následně jsem sebou znovu vyděšeně cukl, když se mi u nohy objevil Rick. „To nesmíte, " vyjekl. „Nemůžete jet napřed."

Máme se jít ještě před akcí vyspat, tak jdu najít Joshe, chci s ním ještě strávit noc, když nevíme, co bude za pár hodin. Najdu ho na chodbě před kuchyní, je na něm nalepený Riki a strašně brečí a křičí. "Tatínek, tatínkové ti to zakážou, řeknu jim to a oni to řeknou Páťi a Masonovi! Ne, Masonovi to řeknu hned!""Riki, neboj, je to takové překvape..." "Jaké překvapení? O čem nemám vědět?" přeruším trošku naštvaně Sam, která zlostně propaluje toho malého pohledem.

„Chtěli jsme... " vybleptnu. Masonovi nedokážu lhát, nejde to. „Malé překvapení pro tebe, blíží se ti narozeniny, ne?" chytí Sam Ricka, takže on nemůže mluvit. Já se však dále snažím vyhnout Masonovi pohledem. Tohle praskne, i když jde o jeho bezpečí, nedovedu mu lhát do očí.

"Sam, moc dobře víš, že narozeniny neslavím a že je mám až za půl roku!" zavrčím na ni a ona o krok couvne. "Co se tu děje?!" zeptám se rozčileně, ale všichni mlčí. "Tak odpoví mi někdo?!" podívám se Joshovi do očí a tam vidím strach. Strach z toho, co bude nebo strach ze mě, protože na něj právě křičím? Nevím. "Ty my to ještě rád řekneš Otče..." šeptnu mu do ucha a za ruku ho začnu táhnout pryč. "S tebou si to ještě vyřídím, Samantho!"

Mé tváře nabraly rudý nádech. „Notak, Masone, neblbni, "snažím se ho uklidnit ale moc se mi to nedaří. „Lásko, nech to být," usmívám se nervózně a sednu si na postel. Zamkl za sebou a já jej s obavou pozoroval. „Nic ti neřeknu. "

Jsme v pokoji, před tím jsem měl v plánu mu dát sebe, ale když hodlá zlobit, tak má smůlu. Přivážu ho k posteli tak, aby se nemohl pohnout. Hra začíná. "No, tak když nechceš, hmm... Tak to asi nedostaneš mé překvapení a já si budu muset hrát sám se sebou sám. Jak mě bude líto, že se na mě budeš jen dívat." mrknu na něj a začnu se před ním pomalu svlékat. "Stačí jen říct, co Sam řekla a já tě pustím, " olíznu si rty a schválně se k němu otočím zády, aby viděl, jak kroutím zadkem.

Zoufale zakňourám, ale stále mlčím. Jen jej hltám očima a sem tam zacloumám rukama. Konečně byl celý nahý a mně se pomalu začala tvořit boule v kalhotách. Dotýkal se sám sebe a když začal vzdychat mé jméno, bylo toho prostě moc. „Nehraješ fér, " zašeptal jsem a prohnul jsem se v zádech. Nemohl jsem si sundat ani ty blbé kalhoty. „Dobře, já, já to řeknu, ale nenaštveš se!"

"To ti nemůžu slíbit, " zasténám, když mé vlastní prsty doputují k mému otvoru. Natočím se tak, aby měl ten nejlepší výhled. "Já čekám..." špitnu a pohltím do sebe dva prsty naráz.

Kousnu se do rtu tak moc, až ucítím krev ve své puse. Fascinovaně jej sleduju. V hrdle mám sucho a můj rozkrok jasně říká, chci ho. Chci ho hned teď. „Sam, Sam mi navrhla, " znovu se ozval jeho sten. „A já... Nechci, aby se ti něco stalo, pochop já. Chci, aby jsi byl v bezpečí," dál koktám a sleduju ho.

"Ta asi stále není to, co chci slyšet, co? Protože tohle vím zlatóó..." zasténám nahlas a začnu prsty různě kroutit a druhou rukou si při tom honit. "HM... Když my to nechceš říct, neviděl jsi tu nějakou okurku nebo tak něco, co bych mohl pak vyměnit za prsty?" s vytřeštěnýma očima zakroutí hlavou. "Ne? Já myslím, že by něco mohlo být v té krabici, co ti dala Patriša, ne?" on ještě víc zbledne a začne sebou házet.

Nechci, aby si to dělal těmi věcmi. Tedy, aby si to dělal sám. Tohle má dělat se mnou a ne. Rozumné uvažování nahradil chtíč a touha po jeho těle a já mu to vyklopil. Přivřel jsem oči. „Měl jsem tam prostě jet dřív, aby se ti nic nestalo. "

"Ahá, ale doufám, že sis to už rozmyslel." řeknu mile, ale ve mně to vře. Jak mohla ta blbka něco takového navrhnout! Vždyť to by byla jasná sebevražedná akce. Nic na sobě nenechám znát a vytáhnu ze sebe prstíky. "HM... No nevím, jestli si mě, po tom, cos řekl, zasloužíš, " zatvářím se zamyšleně a sednu si mu na klín.