Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Zmateně hledím na tu změnu. Takhle jsem to nemyslel. „J-já... " rychle Masona zakryju a trochu zrudnu. „Nemyslel jsem to tak, tak jak to asi vyznělo. Jen, jen chci, aby sis uvědomil jak skvělý jsi, jen, jen nechci, aby ses trápil. Klidně se mi svěřuj, chci tě utěšovat, chci, abys jen mě ukazoval tuhle stránku a na ostatní byl tvrďák. Miluju tě takového jaký jsi, mám o tebe jen strach. " Zachvěju se. Pokazil jsem to. Nechtěl jsem. „Děkuju vám, hlavně tobě Masone. " Ozve se Ross po chvilce ticha a sklopí hlavu. „Já. Stalo se to hrozně rychle. Hráli jsme hru a pak se tam objevil on s pistolí. Rickyho jsme stihli schovat, ale pak ten hajzl přišel s tím návrhem a Brandon on, " vzlykl. „Ten můj idiot na něj začal ječet a bylo mu úplně jedno, že na něj míří zbraní." Rozbrečel se, ale jakmile začal popotahovat i Ricky, tak se zase usmál. „Bude v pořádku. "

"Ne, máš pravdu, neměl bych být pořád zalezlí v bezpečí tvé náruče, vždyť jsem chlap, že? A ještě k tomu agent, " zachvěju se a pokusím se donutit se ho pustit. Jde to těžko, ale nakonec se k tomu přinutím myšlenkou, že třeba nechce, abych ho objímal. "Neděkuj mi Rossi, to byla samozřejmost, ty bys to udělal taky. A určitě bude v pořádku a za chvilku tu bude zpátky a necelou tuto vilu budou slyšet vaše vzdychy, nemám pravdu?" usměju se na něj a na Rikiho."Jsi hrdina, zase jsi nás všechny zachránil, " culí se na mě Riki. "Až budu velký, budu jako ty. Budu zachraňovat muže v nesnázích."

Pustí mě a mě to zabolí. Snažím se to na sobě nedat znát, ale moc to nejde. Pousměju se. „Ženy ne? " dloubnu do Ricka a on se zahihňá. „Nevím. Asi je to jedno." Pohladím ho po hlavě a on se usměje ještě víc.

"Budu zachraňovat všechny v nesnázích a budu dělat taťkům ochranku. A pak se budou stávat věci jako v té cukrárně a já všechny postřílím, zachraním, vyjdu z toho bez zranění a pak nás všechny odvezu domů. Taky vymyslím bezvadnou krycí historku a budu prostě boží, " mele a mele Riki. "Prostě jako ty, " skočí na mě a já malinko zakňučím kvůli bolesti v rameni. "Ty jeden malý agente, to bys nesměl mít tak prořízlou pusu a všechno hned vykecat, " začnu ho lechtat. "Měl jsi ho tati a Joshi vidět, jak po těch chlapech vrhal nože, vůbec se nezalekl, když se o něj při vyndávání pořezal." Ten toho prostě nenechá. Josh má zvednuté obočí a poslouchá. "A víš, kde jsi celou dobu byl ty?" ukáže Rick na Joshe, který zakroutí hlavou. "Se mnou pod stolem." Zatleská ručičkama a mně teď dojde, že asi není lechtivý, nebo něco dělám špatně.

Jen se usmívám. Jako vždy. Mimo nebezpečí. Mimo všechno. „Tak pojď, ty malej agente." Chytí ho Ross do náruče a foukne mu na krk. Rick naštvaně zaječí. „Nedělej to! Je to nechutný!" Znovu mu foukne na krk a Ricky mu to začne oplácet. S rozloučením oba odejdou a my dva osamníme. Natáhnu k němu ruce s tím, že ho chci obejmout, ale on zavrtí hlavou s tím, že chce cvičit. Jen kývnu.

Musím cvičit, musím zesílit, musím se alespoň částečně stát tím, kým mě vidí Riki. Silným, neohroženým ochráncem. Vím, že bych měl odpočívat, ale potom snu už neusnu. Obléknu se do bílého trika s krátkým rukávem a do tepláků, které mi dobře vykreslují zadek a nechám se Joshem odvést do tělocvičny. Vytáhne mi žíněnku, na které se rozcvičím a on si sedne opodál. Schválně jsem otočený tak, aby měl dobrý výhled na můj zadek. Nějakou dobu, kdy už se mi daří stát bez opory, začnu se snažit dělat výpady v před, v zad a do stran. Různě se u toho kymácím, jak se snažím nespadnout. I přes mé snahy pokaždé tvrdě spadnu a jsem Joshovi vděčný, že dělá, že to nevidí, a nesnaží se mě zvedat. Musím to zvládnout sám. "Agent Masone Halle!" zahřmí tělocvičnou po dvou hodinách přísný a mírně naštvaný hlas. "Co jste nepochopil na tom, že máte v klidu odpočívat?" a už si to k mé žíněnce šine děsivě vypadající Patriša.

Sleduju jeho zadek. Možná bych si to i užíval, kdybych neviděl, jak ho to bolí. Když sem vtrhne ta žena, sám sklopím provinile hlavu. Jak jsem čekal, začala mě zahrnovat výčitkami. Jen jsem to v tichosti snášel, měla pravdu. Když odešla upřel jsem svůj pohled zpět na Masona. „Půjdeme na pokoj? " Netváří se nadšeně. „Má pravdu, Masone. Měl bys odpočívat. Stále nemáš dost sil, ublížíš si."

Odešla, konečně odešla a já hlupák myslel, že budu pokračovat. "Když budu pořád odpočívat, budu spát, a to já nechci. Měl bych cvičit a posílit ty ztuhlé svaly. Měl jsem začít hned, jak jsme dojeli. Člověk neví, kdy se znovu může něco stát a já pak nebudu schopen nic udělat, ani utéct jako zbabělec, " nesouhlasně mlasknu, když se zvedne a s podivným pohledem kráčí ke mně. "Prosím, nenuť mě jít spát, já se tam nechci vrátit, " kňuknu ublíženě. Když usnu, zase se vrátím mezi ty mrtvoly a na ten stůl, a to tak moc nechci.

„Nemusíš jít spát, jen nebudeš cvičit. Ublížíš si, " oznámím mu nekompromisně a vezmu jej do náruče. S čím jsem nepočítal byl fakt, že se bude bránit. „Chováš se jako dítě, jen chci tvoje dobro." Snažím se mu domluvit, ale jakoby byl slepý a hluchý. To jak se chová, jakoby mě ani nepotřeboval. Nestál o mě. Bolí to a způsobil jsem to já. Měl jsem mlčet. Lepší je mlčet." Položím ho na postel a zapnu televizi. „Na co by ses chtěl dívat? "

Nechtěl jsem, upřímně jsem měl v plánu umučit své svaly ukrutnou bolestí a pak někde plakat v koutě. Stále se cítím odporně, za to, že se nezvládnou udržet a za chvíli budu Joshovi zase fňukat v náručí, nechci ho tím obtěžovat. V televizi zrovna jedou zprávy, zprávy o tom, že matka pohřešuje svého syna, protože jí prý něco odcizil. "Nemůžeme si spíš něco zahrát?" povzdechnu si nad svou neschopností.

„Tak jo, co by jsi chtěl? " usměju se a on se mi vyhoupne na klín. „Co blázníš?" zasměju se. „Myslel jsem, že myslíš normální hry hele... Třeba já n-nev... " hlas se mi zadrhne v hrdlu, když se mi zhoupne na klíně. „Musíš odpočívat, Masone." Sundám ho ze sebe. Je doopravdy jediné štěstí, že je jako malá panenka a já ho v pohodě uzvednu. Náhle se ocitnu pod ním. „Masone? " nadzvednu obočí. „Neblbni."

"Chci si tě taky očistit, copak to nemůžu?" leží pode mnou, ale nedržím ho tam pořádně, vím o tom, kdyby chtěl, tak mě ze sebe okamžitě shodí. "Toto není přece vůbec namáhavá činnost, je to relax, " argumentuji a pohnu boky proti jeho rozkroku. "Neříkej mi, že nechceš, moc dobře vím, že ses mi při cvičení díval celou dobu na zadek. Chceš mě a to je v pořádku, taky tě chci, " řeknu pevným hlasem a políbím ho. "Miluješ mě a já tebe, chceš, abych byl v bezpečí, to stejné chci i já pro tebe. Chceš se ráno probouzet se mnou po svém boku a já chci usínat u tebe v objetí, " špitnu tiše, nevím, proč to říkám, možná mi bylo blbý nechat větu chci tě, chceš mě, o samotě. Zněla až moc jé sex, hrrr, na něj. A to já nechci, jen toužím, aby se pod mými dotyky kroutil stejně jako já pod těmi jeho.

Odvrátím tvář. Má pravdu. Mé tváře jsou jako svítící žárovky. „N-nejsi zdravý. Musíš odpočívat, "zachraptím, ale můj hlas, nebo spíš tón hlasu mě zrazuje. Chci ho. Vzrušuje mě a já se nemohu nabažit pohledu na něj. Znovu se zhoupne v bocích a já opět vzdychnu.

Chce to, moc to chce, ale jeho pusa se snaží tvrdit něco jiného. "Pomoz mi sundat ti kalhoty, " nakloním se k jeho uchu a jemně mu ho olíznu. Jen na mě zaraženě kouká, tak tedy začnu od horní poloviny jeho těla. Každý kousíček jeho pokožku obdařím dlouhými mokrými polibky.

Rozrušeně na něj hledím. Nedovedu se na nic soustředit. Mám husí kůži, ale jakoby se mé tělo mělo roztavit pod ohromným žárem. „Chtěli jsme počkat, až budeš zdravý. " Rukou se dostal pod mé kalhoty a já tiše kňoural. „Prosím. Chci, chci počkat, až budeš v pořádku." Políbil mě a já omámeně přivřel oči.

"Vždyť já vím, jen ti chci oplatit tu krásnou očistu, kterou jsi mi dopřál po tom incidentu. Neboj se, prosím," špitnu mu do rtů. Kalhoty zatím nesundávám a dál postupuju v líbání každého kousku jeho těla, zatímco má ruka honí jeho chloubu. Pomalu ale jistě se za jeho slastného kňourání dostanu k lemu kalhot. Zvednu k němu oči a pomalu mu je i s boxerkama stáhnu. Vyskočí na mě jeho ztopořený penis a já mu daruju pusinku na špičku, ale dál si ho nevšímám. Líbám jeho třísla, vnitřní strany stehen. Jen pobaveně sleduju, jak se "nenápadně" snaží dostat svou vlastní ruku na penis, aby si mohl ulevit a nemusel už déle čekat. "Ne, ne, žádné takové, já sám, " zavrčím mu do ouška, když mu ruku razantně odstrčím od klína.