Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Nedokážu zastavit slzy, prostě to nejde, když vidím, jak dopadl dobrák Brandon, který si jen bránil svou rodinu. Nezvládl jsem to, měl jsem s tou dohodou začít ještě před tím, než do něj začal ten, ten, kterého nedokážou vyjádřit ani všechna sprostá slova světa. Nechápu, jak to mohl udělat... Snažím se nedívat na ty krvavé stopy na Rossovi, na zemi, stěně, na Brandonovi. Ale to taky nejde, nezvládám to, toto ne. Vždycky, když na někom začnu moc lpět, osud zasáhne a vše zničí, obviní z toho mě. Zbaběle se tisknu k Joshovi, který mě ale odkládá na postel, odmítám se ho pustit. Vím, jsem sobec, měl by jít utěšit Rosse a Rikiho, ale já... A to slíbené očištění... Na to je znovu kývnu. "Prosím, zůstaň tu se mnou, nechci tu být sám, " kňuknu a nepouštím se ho.

„Nikam ani nejdu," zašeptám a lehnu si k němu. Svou ruku obmotám kolem jeho pasu a nakonec si ho na sebe položím. Prohrabuju se mu vlasy a tiše mu vyprávím o tom, jak je dokonalý a krásný. Miluju ho a nechci, aby se trápil.

Snažím se usnout, ale nejde to, říká tak hezké věci... "Joshi, ale je to moje chyba, moje chyba, že je v tomto domě, že si našel novou oběť," vzlyknu. "Kdybych, kdybych řekl Patriši, co se stalo, už by tu dávno nebyl, nebrousil by si zuby na Rosse a neublížil jim tak..." vyčítám si to, tak moc si to vyčítám. "Co když, co když se Brandonovi stalo něco hodně vážného? Co když ho střelil, než jsme přišli, to by vysvětlovalo tu krev, a to jak ho kopal a šlapal na hlavu... A já s tím nic neudělal. Jak se teď budu moci podívat Rikimu do očí? Nezabránil jsem Peterovi v tom... A co Ross a co hůř Brandon, budou mě nesnášet a budou se tě snažit ochránit a já už tě nikdy neuvidím, " pláču mu do holé hrudi a v hlavě mi běží všemožné hrůzostrašné scénáře.

„Uklidni se, " řeknu přísně a podívám se mu přímo do očí. „Meleš nesmysly. Sám jsi se nabídl a zůstal jsi tam s ním. Obětoval ses. Brandon bude v pořádku, rozumíš?" Políbím ho. „Jestli je to něčí vinna, tak moje. To kvůli mně se do toho zapletli. Ale to je teď jedno. Zachránil jsi je, lásko. Tolik jsem se o tebe bál," zlomí se mi hlas a se vzlykotem ho obejmu. „Tak moc. "

"Ne, to neříkej, vždyť jsi o ničem ani nevěděl, bratr tě k tomu využil, pokud hledáš vinu, u koho to začalo, tak je to on... A já, je to moje práce,ale já... taky jsem se bál, moc jsem se bál, že mou nabídku nevezme a vystřelí na tebe, že všechny zabije a já se na to budu muset dívat..." oba dva vzlykáme a objímáme se. "Máte pravdu pane Masone, ale je opravdu obdivuhodné, že jste to udělal i ve vašem nynějším stavu. Jen pro příště za mnou přijďte, až vás bude někdo obtěžovat, nechci něco podobné řešit znovu, " ozve se Patrišin hlas ode dveří.

Ochranářsky jej opět obejmu. „Stav pana Brandona je stabilizován, ale má zlomená žebra, zranění nosu, otřes hlavy a. " Odmlčela se. Napjal jsem se. Copak to není vše? „Zlomené žebro narušilo plíci a..." dál nic neříkala. Sám jsem lékařství nerozuměl, ale došlo mi, že má poškozenou plíci. „Bude v pořádku. " Oznámím sebejistě a opět Masona políbím, tentokrát ale do vlasů. „Lékaři dělají co můžou, vám doporučuji odpočívat. "

Poškozená plíce, sakra, tak mě to mrzí. Mám pevně zavřené oči a obličej schovaný v Joshově hrudníku. "Vyřiďte mu, že mě to mrzí, " řeknu rozklepaně a šéfka s tichým samozřejmě odejde. "Joshi? Bojím se, " špitnu. "Že to nebude dobrý, " šeptnu odpověď na jeho otázku, čeho se můžu bát.

„Neříkej, že to nebude dobré, když to tak není. " Usměju se a ubezpečuju jak jeho tak sebe. „Zvládneš usnout?" zavrtěl hlavou a já tedy přikývl. „Tak dobře. " Stáhl jsem z něj peřinu. „Kde, že se tě teda dotýkal?" chci ho unavit a odvést jeho myšlenky bokem. „Tady? " políbím jeho špičku penisu. „Nikdo na tebe už takhle nesáhne. Nikdo jiný, slibuju, lásko."

"Na tebe taky ne, " kňuknu se slzami na krajíčku. On se o mě tak hezky stará a co jsem mu do života přinesl já? Jen strach a nebezpečí. Josh, jeho rty, ruce, on celý, je tak moc dokonalý. Jemně mi rty masíruje každičký kousíček té věci, kterou bych si nejraději ufiknul, když jen pomyslím, že ji to hovado mělo v puse a celkově se mě dotýkal a oslintal. Jak může někdo tak moc slintat, brr. "Joshi... Joshi..." opakuju pořád dokola plačtivě. Chce se odtáhnout, ale v tom mu zabráním. Obmotám mu nohy kolem pasu a přitáhnu si ho blíž.

Vylekal mě, ale poté jsem se uklidnil. Opět jsem začal pečovat o jeho chloubu. Jemně jsem po ní přejížděl jazykem. Nakonec jsem mu rychle honil a svým jazykem jsem obšťastňoval jeho varlata. Celý se chvěl a třásl se. Ale sténal a to se mi líbilo. Chtěl jsem ho slyšet víc. Chtěl jsem to poslouchat navždy. Udělal se a já se spokojeně odtáhl, i když mi po bradě teklo jeho sperma. Náhle jsem uslyšel potlesk. Rychle jsem se otočil a celý jsem zrudl.
„Moc hezký, brácha, chtěl jsem se podívat jestli jste v pohodě a vy takhle. " Zakryl jsem Masona a rychle jsem si začal utírat pusu.

S vyvrcholením se mi začnou zavírat oči, ale já to nechci, chci Joshe taky obšťastnit, taky ho tak hezky a příjemně očistit. Jen matně slyším, že je někdo v pokoji s námi a že mě Josh přikrývá peřinou. Jen zapomněl, že ho stále až křečovitě držím u sebe nohama. Ještě chvilku, nesmím usnout..."Je roztomilé vidět jednoho z nejlepších agentů NCIS se pod někým tak kroutit. S tebou vypadá tak bezbraně, brácha, nenech ostatní, aby ho takto mohli vidět. Tuto stránku ukazuje jen tobě..." Co? Jak to? Kdo?
"No, řekněme, že jsem se sblížil s jeho parťačkou..."Samantho! Oči se mi zavřely a uši asi taky, protože nic neslyším. A je to tady, spánek.

„Proč sem vůbec lezeš! " vyštěknu, ale pak se ztiším. Odtáhnu se od Masona a políbím ho na čelo. Usnul. „Nikdy bych to nikomu nedovolil," zamumlám tiše a protáhnu si záda. „A jak moc sblížil? " nadzvednu obočí a on zrudne a zazubí se. „Jako celkem dost." Na to dojde ke mně a poplácá mě po hlavě jako psa. „Doopravdy jsi mi chyběl a omlouvám se... Sice to nic nezpraví, ale tolik mě to mrzí." Jen jsem protočil očima. „Odkdy si vylíváš srdíčko?"
„Nediv se, právě jsem viděl svého velkého bráchu, jak má v puse péro jinýho chlapa. " Na to odvrátím pohled a tváře mi zahoří studem. „Máš klepat."
„Klepal jsem. "
„Dej mi pokoj," odseknu a pak se oba zasmějeme.

Ležím někde na zemi, v nějakém vlhku. Když otočím hlavu na levo, vidím Brandonovu bledou podlitinami zbarvenou tvář bez života. Cuknu sebou a podívám se na opačnou stranu. Finn... Finnův obličej bez očí, které leží na zemi u něj. Celý se klepu, co se to děje? Kam se podívám, tam je něčí mrtvola. Sam, Samuel, Patriša, Ross v obětí s Rikim a mnoho dalších. Všichni jsou nějak zohaveni, nemají končetiny, nebo jsou rovnou vykuchaní. A v tom mi to dojde... To vlhko, to, to není voda, to je lepkavá krev všech okolo. Špatně se mi dýchá, vymrštím se do sedu a chci utéct, už vidím dveře, ale v nich někdo stojí, nevidím mu do tváře. "Všechny jsi je zabil ty! Je to tvoje vina! Měl bys už konečně chcípnout. Hodně pomalu a bolestivě, abys věděl, co prožívali..." náhle jsem v bílém pokoji, je tu strašně moc světla, a jsem připoutaný k operačnímu stolu. Kolem mě jsou vyskládány stovky nožů, bičů, zbraní a mučících nástrojů...

Vyděšeně začnu s Masonem lomcovat. „Zlato! Zlato, prosím. " Křičí a mlátí kolem sebe pěstmi. Jednu ránu schytám i do obličeje. „Masone!" Nic. Nakonec se uchýlím k nehezkému rozhodnutí. Vlepím mu facku a on konečně otevře uslzené oči. „Lásko, "konejším ho. On se mě křečivitě drží a nesrozumitelně mumlá. „Už je dobře, jsem u tebe."

Bože, ten doktor, ten doktor, co tam pak vlezl, Peter, jednoznačně Peter. Když se vzbudím, bolí mě tvář a Josh se nade mnou sklání. Ihned se ho chytnu jako záchranného lana a tisknu se k němu. "Je to moje vina... Všichni kvůli mně umřou... On si mě najde, najde a zničí mě..." mumlám pořád dokola. Cítím se jako v křeči, nedokážu se pohnout, jen se ho pevně držím a nehýbám se.Někdo zaklepe na dveře a já sebou vyděšeně trhnu pryč od dveří. Zrychleně dýchám a moc se snažím poslouchat ta pěkná slova vycházející z Joshových úst.

„Lásko, není se čeho bát. " Snažím se znít mile, ale pak mi dojde, že to takhle nepůjde. „Masone, jsi agent. Tajný agent. Moc dobře víš, že to byl jen zlý sen." Vyjeveně se na mě zadívá. „Jsi silný, nezávislý chlap, který si do kalhot nenadělá s takového dementního chlapa s tak malým pérem." Dál na mě kouká. „Jsi úžasný člověk a taky jsi zatraceně moc nebezpečný a dokážeš svou práci dělat skvěle. " Do místnosti vejde Ricky a rozeběhne se k Masonovi. Za ním přijde Ross. Má červený obličej, ale slabě se usmívá. „Má pravdu, Masone. "

On se na mě zlobí, nechce se starat o takovou fňuknu jako jsem já. To já jsem ten vycvičený, co by se neměl ničeho bát a chránit Joshe, ne naopak. Zase jsem to pokazit, tak se stydím. I tak nejsem schopný se Joshe pustit. Riki se mi nalepí na záda a já jsem celý rudý, protože jsem stále nahý. "Já se omlouvám, moc se omlouvám, polepším se, " špitnu. Moc jsem si zvykl, že je tu se mnou a že mi pomůže, že jsem snad už zapomněl, jak jsem se vypořádával s problémy předtím. Předtím se dalo dělat, že žádné problémy nejsou, prostě je zavřít na zámek. Bude lepší, když se k tomu vrátím, budu pak lepším přítelem i agentem. "Ehm... Joshi? Ty si svého přítele nezakryješ? Jako Riki je zvyklí na ledasco, ale nazí před ním opravdu nechodíme." ozve se Ross, který se usadil na židli vedle postele.