Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Škubnu sebou. „Co se děje? " vyjeknu a postavím se. „M-mám něco udělat? Nebo já nevím, co mám dělat? " Vezmu jej do náruče. Kdyby mi aspoň nestál.

"Nevím, ale polož mě na zem a nakouknu, jestli někdo není v naší ložnici a pokud ne, jdi k obrazu nad postelí, tipuju, že jsou tam zbraně, " pevně ho obejmu."Vezmi pás s házecíci noži a pistoli, pak se vrať rychle za mnou, " políbím ho na rty.Nesmíme nic nechat náhodě, jestli hrozí nebezpečí, musíme být připraveni.Opatrně mě položí na zem a opře o zeď."Zvládneš to, kdyby to chtělo heslo, tak: ZÍTRA." nechápavě se na mě podívá.Pokrčím rameny, Patriša hold věří v lepší zítřky.

Rychle na sebe navléknu alespoň kalhoty. Bolestně zkřivím obličej. Můj rozkrok...
Jak řekl, tak udělám, v ložnici nikdo není a tak dojdu k obrazu, zadám to pitomé heslo a vykulím oči. Po vteřině váhání vezmu to, co chtěl. Chvilku se na to vše ještě dívám, ale nakonec si vezmu ještě jednu pistoli. Ta bude pro mě. Umím střílet. Celkem. Otec mě nutil chodit na střelnici a pak mě bral s bratrem na lov. Nenáviděl jsem to. Rychle vrátím obraz zpět na místo a vrátím se k Masonovi.

"Asi tě nenapadlo mi taky vzít kalhoty, když jsi se oblékal, co?" povzdechnu si a převezmu od něj zbraně, ale všimnu si, že si taky jednu vzal. "Ty umíš střílet?" kývne na souhlas. "Dobře, ale pokud ti neřeknu, tak nestřílej, ano?" jediný, kdo může spustit ten alarm je Patriša, takže bychom se teoreticky měli dostat k ní, ale já mám jasný cíl. "Musíme najít kluky, " prozradím mu svou myšlenku.

„Promiň, " začervenám se a podám mu alespoň své trenky. Jsou pro něj jako kraťasy. „Nejsi v dobrém stavu," připomenu mu, ale i tak ho zvednu do náruče. „Nechci, aby se ti něco stalo, " zamumlám. Jdu pomalu chodbou. Přijdu si spíš ale jako dopravní prostředek a on je můj řidič. „Tady by měli mít pokoj, " zašeptám. Mason kývne a já si vytáhnu zbraň. Rozkopnu dveře a ztuhnu. Přede mnou stojí Peter a u něj klečí Ross, který vypadá naprosto mimo. Rychle přeletím očima místnost a všimnu si nehybné postavy na zemi. Brandon. Ricka nikde nevidím a to mě děsí ještě víc. „Tak tu zbraň hezky polož,"zašklebí se a pistoli přiloží k Rossově hlavě.

Nemůžu uvěřit svým očím. "Petere! Pusť ho!" zavrčím, když já i Josh bezmocně pustíme zbraně na zem. "A proč bych měl? Než půjdu do vězení, tak si aspoň užiju a nikdo z vás mi v tom nezabrání, " rozesměje se. "Jo, Masone, ten pás s noži si taky sundej, ať se nikomu nic nestane, to bys přece nechtěl." Tak nechutně se šklebí a já jsem nucen si pomalu sundat pás, který zakrývá můj vzrušený rozkrok, kterého si samozřejmě hned všimne. "Heleme se, tebe tato situace až tak vzrušuje, jo? Určitě si představuješ, jak bys byl na jeho místě, viď?" ten jeho slizkej výraz. "Kde je Riki?" prsknu.
"Ten mrňavej? Brečí  támhle v koupelně, támhle ten debil ho tam strčil a zamčkl ve chvíli, kdy jsem sem vlezl, ještě jsem nenašel klíč, možná ho jeden z nich spolknul..." "Nedělej si z toho legraci a řekni, co chceš! Moc dobře víš, že udělám cokoliv, abych své přátele před tebou ochránil."I když Josh nechce a snaží se mi v tom zabránit, spustím nohy z jeho náruče na zem a postavím se tak před něj. "Vždyť jsi vždycky chtěl mě, co si namlouváš? Že tě uspokojí taková skála, nenech se vysmát, vždyť jsi byl vždycky na malé roztomilé chlapečky, jako jsem já." Arogantně se na něj usměju, potřebuju dostat Rosse od té zbraně.

„Masone, přestat. Zoufale se jej pokusím obejmout a schovat za sebe. On se ale nenechá. „Nesahej na něj! " rozkřiknu se a on si jen odfrkne. „Pokud nebudeš držet hubu, tak skončíš jako on!" odstoupil od Rosse a silou kopl do Brandonova nehybného těla. „Ty hajzle! " vykřikl Ross a vymrštil se na nohy.
„No no!" přivřel vztekle oči a střídavě na nás opět mířil pistolí. Sem tam na Brandona šlápl nebo kopl. „Víš, Masone, je pravda, že mě představa tvýho zadku přitahuje víc, ale proč bych měl mít jen tebe, když můžu mít tebe i Rossíka, hmm?" zle se uchechtl. Tentokrát k tomu přidal dupnutí do Brandonova obličeje. Ross zoufale zavyl a udělal bezděčný pohyb ke svému manželu, který se asi kvůli bolesti začal probouzet. „Je neuvěřitelný, jak tohohle malýho šmejda nemůžu vystát," zamumlal si pro sebe. „Ale je hezkej," znovu se ušklíbl. „Možná pro něj taky najdu využití, uvidíme. Něco tu ale přebývá." Zamířil pistolí na mě.

Pane bože! Chudák Brandon. Klid Masone, klid. "To neuděláš." pronesu rázně. "A jak si můžeš být tak jistý?"
"Protože, jestli se o to jen pokusíš, zabiju tě," procedím mezi zuby. "A co udělat dohodu, co? Moc dobře víš, že i přes to, že jsem slabý, kvůli svému zranění, tak bych se bránil a vůbec nespolupracoval," na chvíli se odmlčím, vím, že mám teď jeho plnou pozornost. "Copak by se ti nelíbilo, kdybych spolupracoval nebo se aspoň nebránil? Měl by si zaručené, že až tě budu kouřit, tak tě udělám jako ještě nikdy nikoho, bez toho, abych ti ho uhryzl, navíc, moc dobře víš, že jsem ještě análopanic, a to ty přece chceš, být ve mně první až po kořen. Všichni ostatní už nejsou tak úzcí jako já, a ty to víš," škádlím ho svůdným a pevným hlasem. Peter hrdelně zavrčí a já Joshovi, strachem drtím ruku, za kterou mě chtěl strčit za sebe. "Tak pusť je, všechny ostatní. Navíc, když budu nahý, tak nebudu mít u sebe žádné zbraně, ani kdybych je měl.""Ne, Masone, to nemůžeš," vyjekne Ross, ale jeho oči se upírají na jeho milovaného, který kňučí bolestí. "Dobře, ale pustím jen ty osoby, kromě tebe samozřejmě, co se nacházejí v této místnosti." Riki, promiň, ale budeš mi muset věřit. "Dobře, teď jelikož sotva stojím si sednu na zem a doplazím se k tobě a ty ty tři necháš jít, " souhlasím a Peter odstoupí od Brandona a Rosse. Ross se okamžitě vrhne k Brandonovi a vezme ho se slzami do náručí a než zmizí z pokoje, zoufale se podívá směrem ke koupelně. Josh mi odmítá pustit ruku. "Joshi, běž, postarej se o kluky, budu v pořádku." šeptnu a násilně mu vyškubnu ruku a sesunu se k zemi. "Běž Joshi!" zavrčím a on taky se slzami odchází a zavře dveře.

Se zoufalým vzlykotem praštím do stěny. To nemůže udělat! Nemůže! „Brandone, lásko, Brandy, miláčku, " slyším zoufalého Rosse. „Ricky, můj Ricky," začne na to kvílet a já jen zoufale hledím před sebe. Nemůžu. Chystám se vzít za kliku, ale můj bratr mi v tom zabrání. „Klid. " Naznačí ústy a sám se připraví k výpadu.

Dveře se zavřely a on blbec odhodil ostražitost, jakoby nás jako první při situaci s rukojnými neučili dostat jich co nejvíce pryč vyjednáváním, aby se zabránilo větším ztrátám. Teď je hlavní ho udržet od koupelny. "Zvedneš si mě na postel, nebo zůstaneme na zemi?" zeptám se otráveně, aby neměl nějaké pochyby o tom, že se teď na to tak těším.
"No, když už jsi se tak obětoval, tak o své poprvé ti dovolím přijít na posteli, ty moje kurvičko." Proč je tolik lidí v mém okolí teplých? Nemusel bych se zbavovat takových hajzlů. Zvedne mé tělo do vzduchu, s bolestí dopadnu na postel a on hned na mě. Okamžitě mi strhne boxerky a začne vzrušovat můj už povadlý penis. Hraně zrychlím svůj dech a ruce mu přemístím na záda, šmátrám s nimi kde se dá a čekám na správný okamžik, abych mu sebral zbraň. Nemusím čekat dlouhou, během chvíle uslyším zvuk vykopnutí dveří a já na nic nečekám a odhodím ukořistěnou zbraň pryč. "Co to..." vyjekne jen a já ho praštím pěstí, taky si neodpustí pár ran, ale k mé smůle míří na mou nejvíce poškoditelnou oblast, kterou je penis a neobvázaná rána. Snažím se ignorovat bolest. "Je konec Petere! Vzdej se, " ozve se Samuelův hlas, je mi jasné, že míří na jeho záda.

Vběhnu okamžitě za Samuelem. Bez zaváhání Peterovi zasadím doopravdy velkou ránu a následně si k sobě natisknu Masona. Starostlivě hledím na jeho rameno. „Tohle už nikdy nedělej! " vykřiknu a zoufale jej políbím.
„Nikdy," zašeptám zoufale. Do pokoje se náhle vřítí Ross a přímo vyrazí dveře od koupelny. Následně vyjde s Rickym v náručí. Ricky je celý červený a opuchlý. Musel plakat celou dobu. Pohled mi padne za dveře. Nad Brandonovým tělem se kdosi sklání a kontroluje mu tep. „Musí do nemocnice, "zaslechnu a jen tak tak chytím Rosse. Celý se chvěje a zoufale k sobě tiskne svého syna.

Snažím se vnímat jen Joshovu náruč, ale nejde to. Musím se dívat na zoufalého Rosse, uplakaného Ricka a dobitého, bezduchého Brandona. Je mi jich tak moc líto. Nechci ani uvažovat nad tím, co by se stalo, kdybych se nerozhodl jít prvně sem... Navíc je to moje vina, kdybych dokázal mluvit o tom, co mi chtěl Peter udělat, tak by už seděl a tohle by se nestalo. Zavrtám hlavu do Joshova ramene a nechám stékat slzy bezmoci a viny. "Vezmu ho tam a zůstanu tam s ním, budu vás informovat. Bude to v pořádku..." slyším Samin hlas, jak mluví hlavně na Rosse. I tak vím, že mě po očku kontroluje.

Pevně Masona objímám. „Odnesu tě do naší ložnice. Musíš si lehnout a odpočinout si. " Něžně jej políbím a potichu odejdu. Ještě zahlédnu Brandona na nosítkách. Nevypadá, nevypadá to dobře. Žaludek se mi sevře, když si všimnu velké louže krve. Rychle se obrátím a jdu do ložnice. „Dotýkal se tě?" zašeptám a něžně jej položím na postel. Kývne. „Kde se tě dotýkal?" Zrudne a nic neříká. „Až se prospíš, tak... už chápu to očištění."