Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Pustil jsem Rickovi tu hru a sám se z vozíku sesunul na zem. Protahuju si ztuhlé svaly, snažím se to dělat opatrně, ale má hlava myslí jen na tu zodpovědnost a hrozbu od Petera. Chci pomstít Rosse s Brandonem, mezi které se nacpal, a taky musím být schopný se ubránit, až to zkusí znovu na mě. Sedím na žíněnce, nohy mám roztažené od sebe, jak nejvíce to jde, a protahují se v něčem, co má být placka, ale vždycky jsem měl zkrácené vazy. "Už se těším až budeš takto roztahovat nohy pro mě, " ozve se mi tiše u ucha. Rychle se otočím a uvidím toho slizáka. Akorát mu někdo vylepšil fasádu. Vybarvuje se mu modřina pod okem. Koukám na něj s otevřenou pusou. Ušklíbne se, otočí se a odchází pryč. Mé tělo se z něj malinko klepe.

Ani jsem nestačil zareagovat. Brandon byl jako blesk. Nevím ani, kdy se dokázal tak rychle pohnout, ale následně se ozval výkřik. „Dej pryč pracky z mýho manžela! " vyjeveně jsem sledoval Brandona, který ranami rozhodně nešetřil. Rychle jsem se ho rozeběhl odtrhnout, tohle nemohlo skončit dobře. Nestihl jsem to. Peter chytil Brandona pod límcem a chystal se jej udeřit, ale všechny nás vyrušil hlas mého bratra. „Agente? Co to má znamenat?" V tu chvíli Peter Brandona pustil a s odfrknutím a znechuceným pohledem si změřil mě i bratra. „Jen výměna názorů." V tu chvíli Brandona udeřil do nosu a odešel z místnosti.

Rikiho ta hra opravdu zaujala. Chvíli ho sleduju, jak zkouší dávat pěstičkama rány imaginárnímu nepříteli. Má dobrý postoj, myslím si, že mu ta sebeobrana půjde až ho tam Rosa přihlásí. "Agente Masone, můžu s vámi mluvit?" objeví se v tělocvičně Joshův bratr a netváří se zrovna nadšeně. "Samozřejmě a tykej mi, jsem jen o rok starší." poplácám na místo vedle sebe na žíněnce a on si tam s kývnutím sedne. "Jde o agenta Petera, před chvílí zlomil Brandonovi nos a já netuší proč, nikdo mi to nechce říct, ale i tak je Peterovo chování nepřípustné, takto se nemůže chovat. Proto bych vás... Tebe chtěl poprosit, jestli bys s ním nepromluvil. Budeme tu společně nějakou dobu a nechci vidět Patrišin výraz, kdybychom to nechali být, chápeš mě, že?" vychrlí na mě a já se to snažím co nejrychleji zpracovat.

„Brandone, musí se to ošetřit. " Snažím se ho zastavit, ale on běhá po domě jako blázen a hledá Rosse. „Potom," znovu zamumlá. „Rossi! " vyjekne a rozeběhne se k němu. Přímo mu skočí do náruče. Rozhlédnu se po místnosti. Jsme v tělocvičně. Je tu i Mason, Ricky a bratr. Pomalu dojdu k Masonovi. „Co Ross? "

Sotva stihnu Samuelovi sdělit, co vím, a co si myslím, když do tělocvičny vběhne uplakaný Ross. "Rossi, pojď k nám prosím." zavolám na něj, ale on začne křičet :"Já to nechtěl udělat! Nikdy bych to Brandonovi neudělal! Ale, ale podvedl jsem ho!" Skoro si trhá z hlavy vlasy, jak je rozrušený. "Já ho miluju, nechci o něj ani o Rikiho přijít. Jakmile se to dozví, neodpustí mi! Podá rozvodové papíry! Opustí mě! Jak jsem mu to mohl udělat?! Měl jsem ho poslouchat!" chce běžet na zahradu, ale do tělocvičny vletí Brandon, kterému se po obličeji valí krev, Josh, který za ním pospíchá s lékárničkou, Riki na všechno jen vyděšeně kouká. Brandon okamžitě skočí po ubrečeném a zoufalém Rossovi. "Jsi v pořádku?!" položí si navzájem stejnou otázku a Ross vystrašeně kouká na krev, kterou mu Brandon utřel do bílého trika. "Vysvětloval jsem tomu debilovi, že jsi můj manžel, " usměje se na něj Brandon a políbí Rosse na rty. Přišel, křičel, zhroutil se, ale myslím, že si ho dá Brandon do pořádku. Teď asi dej Rossovi tu lékárničku, jelikož to vypadá, že za chvilku zešílí a zavolá záchranku, " drbnu do Joshe a sleduju, jak se Ross omlouvá a snaží se Brandona ošetřit a do toho všeho na ně skočí i Rick. Super, teď jsou všichni tři od krve... Prostě šťastná rodina.

S nejistotou to sleduju. Jsou strašně... Divocí a hluční a prostě... Jsou to cvoci. „Budu tě muset očistit, " zaslechnu ještě šeptat Brandona, než se ti tři vydají pryč. Doufám, že to "čištění "nebudou provozovat před Rickym. „Ach jo. Taky si chci zašukat," povzdechne si Samuel a já protočím očima. „Brácho a ty bys nechtěl? S Masonem a se mnou? " zamrká a já zděšeně vytřeštím oči. „Jen návrh!" zasměje se a zvedne ruce v obranném gestu ruce.

Malinko se zamračím nad Samuelovým vtipem. "To je dobrý Same, my už jsme si dnes užili, " mrknu spiklenecky na Joshe, který zrudne. "Vážně?!" vyjekne Samuel, ale to mu zazvoní mobil a on si to musí jít vyřídit jinam. "Budu si muset promluvit s Peterem, proto musím zase zesílit, abych se mu dokázal v klidu ubránit, pomůžeš mi?" šeptnu a pohled stočím na Joshe, který přešlapuje kousek ode mě. "Potřeboval bych, abys mi dělal záchranu, pokud by ti to nevadilo." když je tu se mnou, tak proč toho nevyužít? Vždyť je o tolik lepší padat do něčí náruče než na zem, byť je tam žíněnka. "Vždycky mě postavíš, pak mě pustíš a já se budu snažit co nejdéle stát sám a až mi to půjde, tak se budu snažit udělat pár kroků. A když začnu padat, tak mě chytneš, " vysvětlím mu princip tohoto cvičení. Je to i vlastně o mé důvěře v to, že mě chytí, a já věřím, že mě nenechá spadnout.

„Dobře, " zakývám hlavou a po zbytek dne cvičí a já jej pokaždé chytnu. I tak nemám v plánu nechat ho s Peterem samotného. Na to se o něj až příliš bojím. „Měli bychom jít na jídlo," pošeptám mu tiše do ucha a otřu se o jeho ucho svými rty. Taky mu omotám ruce kolem boků.

Jsem z toho stálého stání a padání unavený, hodně unavený. Oči se mi téměř samy zavírají. "Dobře." špitnu, on se nají a já usnu v jeho náručí. Tak zní můj geniální plán. Josh kašle na vozík a na rukou mě odnese do jídelny, kde mu podřimuju na klíně, zatímco on se nají a pak se snaží nakrmit mě. To se mu ale nepovede, protože se už definitivně propadám do světa snů. Poslední, co slyším je hlas Brandona, který nejspíš vchází za námi do jídelny. "Rossi, zlato, už se neomlouvej, vím, že mě nadevše miluješ..."

Jen tak tak jsem zabránil Masonovu pádu na stůl. Pevněji jsem ho objal kolem boku a sledoval jsem ty dva. „A já zkurveně moc miluju tebe a taky tvýho ptáka, " zasmál se Brandon a já zakroutil hlavou. Ross akorát zrudl a šťastně si na sebe natiskl manželovo tělo. Ricky už asi spal. Doufám, že nebudu muset poslouchat ty zvuky. „Děkuji, Joshi." Usmál se na mě nakonec Brandon a Ross kývl. „To Mason věděl, co je ten chlap zač." Vypravím ze sebe a pak sklopím hlavu. „Omlouvám se. Je má vina, že jste tu zavření a... "
„Ale prosím tě!" zasmál se Ross a chytil Brandona za zadek. „Jsme si teď ještě bližší. Dokonce zvažujeme, že bychom v posteli trochu experimentovali s třet..." Brandon mu okamžitě zacpal pusu a celý zrudl. „Jdeme nahoru." Zamumlal a oba rychle odešli. Já se za nimi díval a pak jsem Masona odnesl do ložnice. Nejistě jsem postával u postele. Ne. Osprchuju se až ráno, nenechám ho tu tak bezbranného. Lehl jsem si k němu a kousnul jsem se do rtu. Přitahuje mě. Neskutečně moc.

Spím a celou dobu se tisknu k Joshovi, teda doufám, že je to on. Asi by mě trefil šlak, kdybych se ráno vzbudil a vedle mě ležel Peter. Brr. Když se ráno probouzím, mám pocit, jakoby mě někdo pozoroval. Ve chvíli, kdy otevřu oči, opravdu mě málem klepne. Vedle mě sice spí Josh, ale nad mým obličejem se sklání Patriša."Dobré ráno pane Masone." pronese a narovná se. "Co se děje? Potřebujete něco?"
"Ne, agente, copak vás nemůžu přijet zkontrolovat, když se dozvím, že Peter zlomil našemu svědkovi v ochranné vazbě nos? Chci zjistit, co se tu děje. Nemůžeme tu přece nechat poletovat agenta, co svádí a mlátí vaše kamarády."

Zavrtím sebou a unaveně otevřu oči. Vyděšeně se rozhlédnu po místnosti. Nikdo tu není, kde je Mason!? Vystřelím z postele a ve dveřích se srazím ze Samuelem. „Klid, brácha. Je v pořádku, právě teď je Peter na koberečku, " zahihňá se a obejme mě kolem pasu. „Co to děláš?" zamračím se ale on neodpoví a vede mě do nějakého pokoje.

Všem vám přejeme pěkné prázdniny a doufáme, že vysvědčení dopadlo dobře! 😄😄