Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Jsem rád, že to vidí stejně, i když on má mnohem horší důvod k odkládání našemu kompletnímu fyzickému spojení. Chudák. Ale nepřemýšlím nad tím dlouho, protože mě plně zaměstnávají jeho dokonalé rty, kterých se nikdy nenabažím. A ty jeho ruce, které mě prvně hladí všude možně a pak mi ve svých velkých dlaní sevře půlky. Je to úžasné, užívám si každý jeho pohyb a snažím se mu vše oplácet tou nejvyšší mírou, kterou ve svém nynějším stavu dokážu, ale moc mě toho dělat nenechá. Teď sedí obkročmo na mně on a s malým fascinovaným úšklebkem sleduje, jak reaguju na každý dotyk jeho ruky na mém už dost vzrušeném rozkroku. Je už to tak dlouho, co jsem někoho měl. Pomalu mi stahuje kalhoty a stále mi hledí do očí, jakoby čekal, jestli ho nezastavím. Ale to já zatím nemám v plánu. Chytne i za lem boxerek, ale značně znejistí. "Jestli to dělat nechceš, nemusíme, postačí mi, líbání. Chápu tvou nejistotu, jdeme na to rychle. Ale já mám jasno, dokud nepřijde má poslední hodinka, budu jenom tvůj a potom taky..."

Zakroutím hlavou, ale slova se mi zadrhnou v hrdle. Stáhnu mu i boxerky a následně na mě vyskočí jeho ztopořený úd. Nejistě mu olíznu špičku penisu. Hlavou mi probleskne nepěkná vzpomínka, ale tu rychle zaženu. Tohle je Mason. Tohle potěšení je jen a pouze pro něj. Začnu jazykem kmitat po jeho špičce a rukou mu zpracovávám chloubu.

Mé tělo se mírně chvěje vzrušením, které mi způsobuje. Divím se, že to tak dobře umí, netypoval bych ho na to. Mám prsty zapletené v jeho vlasech a užívám si každý jeho úžasný pohyb. Po pár dalších tazích jeho jazyku se s výkřikem udělám. "Promiň... Já, já jsem tě měl upozornit, promiň." začnu se mu omlouvat a utírat mu obličej tričkem.

„Neomlouvej se, "pousměju se slabě a sám si rychle stírám z obličeje jeho sperma. „Bylo to dobré?" souhlasně začal přikyvovat a přitáhnul si mě do polibku. Nečekal jsem, že se bude potom, co jsem měl jeho penis v puse, chtít líbat. Opět jsem jej jemně hladil po bocích. Odtáhl jsem se ale, kdy se rukou dotkl mého rozkroku. „N-ne to. Někdy jindy, až budeš zdravý, teď ještě, ještě prosím ne. " Zašeptal jsem, musel jsem mu být k smíchu.

"Dobře... Chápu tě." obejmu ho a věnuju se alespoň jeho rtům. Kolenem jemně tlačím na jeho rozkrok. Chci mu nějak pomoct, ale nechci ho nějak rozrušit nebo tak něco.

Spolupracuju, ale myšlenkami jsem stále u jeho kolena v mém rozkroku. Nervózně si hryžu ret, taky mi sem tam unikne sten. Nervózně těkám očima po jeho obličeji a je mi hodně trapně. Znovu mi položí ruku na již značně znatelnou bouli v rozkroku a jemně ji hladí. Zprudka se nadechnu. Je to příjemné.

Kontroluji jeho výraz, kdykoliv jsem schopný přestat, kdyby nechtěl nebo se mu to nelíbilo. Hladím mu intimní partie přes vyboulenou látku kalhot. "Mysli jen a jen na mě, " šeptnu, když vidím jeho kladnou, i když vystrašenou odpověď. "Věř mi, bude se ti to líbit, a když ne, tak mi to hlavně dej hned najevo, ano?" opatrně na mě kývne. Má ruka se pomalu přesouvá k rozepínání kalhot. Cítím z něj, že to chce, jen má holt strach. Rozhodnu se si celou jeho pozornost ukrást pro sebe. Nezbude místo na strach.

Začal mě náruživě líbat a já mu polibky zvládal oplácet jen tak tak. Nějak se naše pozice otočili a on na mně skoro ležel. Nepřestával zaměstnávat mé rty a jeho ruka se již dávno obmotala kolem mého penisu. Kňoural jsem mu do polibků a sem tam jsem mu do zadku zaťal prsty. Z očí mi náhle začaly téct slzy a on se vyděsil. Nedovolil jsem mu se ale odtáhnout. „Pokračuj, prosím. "

Snažím se, opravdu moc si dávám záležet, abych ho dokonale zaměstnal a on neměl přemýšlet, vzpomínat, prostě nic. Chci jen, aby cítil ty krásné pocity, které člověk cítí, když se o něj někdo stará. Myslím, že se mi to daří, ale když mu začnou téct slzy, znejistím a přemýšlím, co jsem mohl udělat špatně nebo moc rychle. Chci se odtáhnout, ale nedovolí mi to. Kalhoty i boxerky má už dole a já mu honím. Klidně bych mu i kouřil, ale nevím, jestli by mě nechal a nzspanikařil by, kdybych jeho mysl nezaměstnával náružívými polibky. Když prosí o pokračování, zrychlím pohyby své ruky a vedu ho k vrcholu, při kterém vydechne mé jméno.

Vysíleně vydechuju. Pevně jej objímám a tiše mu děkuju. Opět jej políbím, naše jazyky se o sebe začnou líně otírat. „Miluju tě, " vydechnu s úsměvem a po očištění si obléknu kalhoty. „Mohli bychom se tu porozhlédnout a," mou řeč přerušily dva velmi naštvané hlasy. „Jsi jen žárlivý idiot! "
„A co jsi ty?! Uvědomuješ si, že jsi můj manžel!? Nebo na to jsi už taky zapomněl!? " V tichosti tomu naslouchám. Tohle není dobré. Nikdy jsem je takto neslyšel.

Ten křik, strašný křik plný bolesti, zoufalství a zmatení? Co se mezi těmi dvěma stalo? Může za to Peter? Vůbec bych se nedivil. "Joshi? Bude to s nimi v pořádku?" šeptnu a víc se k němu přitulím. V dětství jsem podobné hádky slýchal často, ale důvodem jsem byl já.

„Já, " normálně bych řekl s naprostou jistotou ano, ale teď? „Snad ano, mají se rádi, milují se, jen pak nechápu, co se to mezi nimi stalo?" zamumlám. Kdosi zaklepe na dveře a vklouzne sem uplakaný Rick. Vyleze si k nám a schoulí se k Masonovi. „Pořád se teď hádají a pak za mnou oba chodí a omlouvají se mi a říkají, že to bude zas dobré, jenže já jim nevěřím. Už ani nespí spolu v jedné ložnici. "

Sotva si oba stihneme natáhnout trenky, když si k nám vleze malý Riki. "Neboj se, my už to nějak zařídíme. Možná vím, proč se hádají. Ale budu potřebovat tvou pomoc parťáku, " usměju se na něj a utřu mu slzy. Zkoumavě se na mě podívá, ale kývne. "Tipuju, že to táta Ross si hodně povídá s agentem Peterem a taťkovi Brandonovi se to nelíbí, viď?" zase kývne a cítím na sobě i Joshův zvědavý pohled. "Budeš tátu Rosse hlídat, protože Peter je strašný slizoun, něco jako ten chlap co se předtím lepil na Brandona, chápeš? Buď s nimi, když tam budeš, Peter Rossovi nic neudělá. Chápeš? S Brandonem si promluví Josh?" otočím se na něj. "Vysvětlíš mu, jak se věci mají, a aby se měl na pozoru. Musíme všechny tři Rosse, Brandona i Rikiho dostat vždy na noc do jednoho pokoje. To stačí, zbytek nechte na mě, " mrknu a psychicky se připravuju na svůj mistrovský kousek, který předvedu za pár dní, až zesílím.

Zmateně zamrkám. „Co máš v plánu? A co vůbec. Ross by se přeci nenechal, "poznamenám a nejistě poposednu. „Tak se třeba rozvedem!" ozve se naprosto děsivý výkřik Rosse a na to se ozve hromové prásknutí dveří. Ricky se znovu rozpláče, ale já ho začnu lechtat. „To by neudělali, " zasměju se. „Zahrajeme si nějakou hru a pak si půjdu promluvit s Brandonem, mezitím co vy dva budete pokračovat ve hře."

Snažíme se s Joshem Rikiho co nejvíce zabavit, aby na ty dva nemyslel, aby ho nenapadlo si to dávat za vinu nebo tak. "Mě už ty stolní hry nebaví, chci hrát na honěnou nebo na schovku, " zakňučí prosebně, když nás Josh už po dvanácté porazí v kartách. Předtím jsme hráli člověče nezlob se a monopoli, ale Patriša nemá dům vybavený hrama pro děti. "Dobře, ale víš, že nemůžu pořádně chodit, nebylo by to fér, ale mohl bys mě dotlačit do tělocvičny a já bych ti na oplátku mohl pustit konzoli přizpůsobeno na výcvik agentů, " lákám ho na hru, která ho určitě zabaví na několik dní. Začne prudce kývat hlavou. "Joshi, pomůžeš mi na vozík? My budeme v tělocvičně, až si to s Brandonem vyřídíš, tak přijď, " pohladím ho po ruce a začnu se natahovat z postele pro vozík. Skoro z té postele po hlavě sletím na zem, ale chytnou mě Joshovi silné ruce. "Díky."

„Není za co, " usměju se a jemně jej políbím na nos. „Buďte opatrní." Pomalým krokem se rozejdu k asi Brandonovu pokoji. Tak mi to alespoň popsal Rick. Zaklepu a už se chystám vzít za kliku, když se dveře otevřou a do mé hrudi to napálí Brandon. Zapotácí se a já jej chytím. Vypadá hrozně. Obličej má celý napuchlý a oči rudé. „Teď ne, Joshi, musím se omluvit Rossovi, já, já to posral. Řekl jsem takovou hovadinu. " Znovu se mu skutálely po tvářích slzy. „Řekl jsem mu, že se můžem rozvíst a on, rozbrečel se a a já. Co jsem to provedl? " Škytavě se nadechoval. „Nemůžu ho ztratit, chápeš? On a Ricky jsou moje všechno a já, nemůžu." Sesypal se na zem a já jej konejšil. „Ale on je tak blbej, že nevidí, jak na něj ten chlap zírá. Nevěří mi, ani mi nevěřil, že ho ten chlap osahává. Nesnesu to, co když, co když." Zase se nedokázal nadechnout a já mu utíral slzy. „Bude to dobrý, Brandone. Oba jste se k sobě chovali špatně, ale ničí vás to samotné. Vyříkáte si to a bude to dobré." Usměju se a pomohu mu na nohy. Společně se rozejdeme asi k Rossově pokoji. Brandon se celý klepal a nervozita z něj jen čišela. Snažil jsem se mu alespoň něco málo sdělit o Peterovi, to ho aspoň dohnalo trochu ke vzteku. Otevřel jsem dveře a oba jsme ztuhli na místě překvapenín. Peter seděl Rossovi na klíně a líbal jej. Ross nic nedělal. Tedy prvních pár sekund nic nedělal. Následně ho ze sebe přímo shodil. Alespoň se o to snažil, ale Peter se jej nechtěl pustit, připomínal mi klíště, které se nakonec ale pustilo a Ross přímo utekl z místnosti držeje se za pusu.