Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Překvapeně se zadívám na Luka. „A neublížil sis? " zeptám se starostlivě a on si až zoufale povzdechne a dojde ke mně. Následně mě políbí. „Je jedno, kdo to byl," zamumlám. „Ha!" vykřikl Brandon. „Určitě jsi byl v nějakém gangu!" zasměju se. „Samozřejmě, že ne. Jen jsem... Poslechl svého mladšího bratra."

"Tobě mladší bratr řekl, aby ses vyspal s takovým kreténem?" optal Ross. "A já myslel, že má sestra je ta nejhorší."
"Joshi..." pevně ho obejmu. "Ten chlap už tě nebude obtěžovat..." vydechnu. "Taky bude muset na plastiku nosu a možná i koulí. A může zapomenout na děti, " řehtá se Brandon.

„Proboha to ne! " zasměju se. „Poslechl jsem ho a šel jsem na jednu párty. První a poslední v životě, nikdy by nechtěl," opět se rozesměju. „A no... Děkuju, " bleptnu.
„Cha! Temná minulost!" zasměje se Brandon. „K neuvěření! " Jen protočím očima. Náhle se mě Luk zeptá na to s tím před měsícem. Znejistím. „Mám někdy noční můry... Že... " zavrtím hlavou. „Je to nesmysl."

Na párty, která se zvrtla... "Joshi, co se stalo před měsícem?" zeptám se ho starostlivě, ale téměř nic z něj nedostanu. "Zlato... Co se stalo?" pohladím ho jemně po tváři a podívám se mu do očí. "Nám, mně to přece můžeš říct, " naléhám, chci mu pomoct.

„Jen se mi zdál sen, někdy se mi zdává o Todovi a o mně... Není to hezké, " zamumlám. „Je to jen sen, takže se uklidněte," sjedu je pohledem. „Takže... Můžeme to nechat... Necháme to. Je jedno jestli mám takové nebo makové sny. " Podívám se na ty tři a nakonec mě dorazí Rick, který na mě upřeně zírá, jako by věděl něco co já ne.

"Ale když to jsou noční můry, jak o nich věděl ten chlap?" zeptá se s pozvednutým obočím Rick. Vzal mi tu otázku z pusy."Ano, jak to?" zajímáme se všichni v místnosti. Za tím je podle mě něco víc. Třeba byl do něj zamilovaný, ale on ho zničil nebo tak.

Nechápu o co jim jde. Vstanu, ale oni mě zatlačí zpět. „Co chcete slyšet? " zakroutím nechápavě hlavou. „Nevím, jak to ví. Párkrát jsme se náhodou potkali. Třeba jsem se zmínil." Nelíbilo se mi to, jakým směrem to celé směřovalo. „Já s ním nic nemám. Jednou jsem s ním asi spal, ale nepamatuju si to. Nepamatuju si nic z té noci. Je to minulost a ta není důležitá." Řeknu celkem zostra, ale pak se omluvím. Nechci být hrubý, ale oni dělají, jakoby mezi mnou a Todem byl nějaký milenecký vztah. „Tak si ho prověřte, vy detektivové, " pokroutím hlavou.

"A proč by ses před ním o něčem takovém zmiňoval? Vždyť to nedává smysl, " zamyslí se Brandon. "A neboj, my si to prověříme, " zářivě se usměje Rick. Určitě se teď cítí jako správný malý detektiv. A já? Nechám toho Toda opravdu prověřit. Vždyť toto není možný, je to moc velká náhoda, že se tu objevil právě teď.

Jen protočím očima. „Je to směšné... Prostě na sebe vždy narazíme a pak mám ten sen, to je celý... Asi mi připomíná zlou minulost. " Tím to ukončím a zavedu téma jinam. I tak si ale všímám, že jsou duchem mimo a nejvíc Luk. Navíc začal cosi klikat na telefonu.

Den nakonec plynul celkem rychle, udělal jsem oběd, obsloužil je a zbytek dne jsme hráli jakousi pochybnou hru, kde mě nutili předvádět pantomimu i kreslit. Nenávidím pantomimu, navíc jsem byl jedno kolo v týmu s Brandonem, který nemá absolutně žádný smysl pro hádání. Nakonec jsem hru vzdal a sledoval jsem je, jak hrají. Rickovi to šlo snad nejlépe a Luk celý zářil. „Půjdu si už lehnout, "zívnu unaveně a vydám se s jejich rozloučením do své ložnice. Osprchuju se ráno. Unaveně padnu do peřin, ještě slyším smích přes stěnu, na to zavřu oči a pokouším se usnout. Chci se zrovna převalit, když za sebou ucítím tělo. Vyděšeně vytřeštím oči.

Jelikož jsem jako malé dítě zažil jen vojenský výcvik, a když jsem měl štěstí, tak kreslení, strašně moc jsem si užíval hry, které jsme hráli. Moc dobře jsem se bavil, ale když sebou začne Josh šít, začnu se připravovat na konec. Josh už zalezl do postele, tak se s Rickem, Brandonem a Rossem začnu loučit. Náhle se ozve křik, zoufalý a vyděšený. Rozrazím dveře a všimnu si Joshe krčícího se v koutě pod otevřeným oknem a vysoké postavy ležící na posteli. Proboha. "Ricku?" zavolám si ho. "Zaveď tatínky do koupelny, dovedu k vám Joshe a pak se tam zamknete, " dám mu instrukce a on opravdu čapne kluky za ruce. "Joshi, Joshi, zlato, nedívej se na tu postel, ano? Dívej se na mě, na mě se dívej, " kleknu si před něj a chytnu ho za ruce. "Teď tě zavedu do bezpečí, ano?" mluvím na něj pomalu. Má tak vyděšené oči a bledou tvář. "Zlato..." ozve se hlasitá rána, nevím odkud, ale jednám rychle. "Joshi!" vrazím mu facku a on se aspoň malinko vzpamatuje. Vytáhnu ho na nohy a sprintuju s ním do bezpečí. "Klíč! Riki, klíč!" křiknu. Ross a Brandon netuší, co se děje. "Postarejte se mi o něj, za žádnou cenu odtud nevylézejte!" s klíčem v ruce mizím z koupelny. "Joshi? Pamatuj si, že tě miluju." zabouchnu a zamknu za sebou dveře, právě v čas. Do domu vbíhají mí kolegové. Sam, Marty, Jack a Erick. "Co se stalo?"
"Někdo vyšachoval kamery!"
"V ložnici je tělo."
"Koho?"
"Toda, toho, co otravoval na začátku odpoledne."
"Toho? Dobře jsi ho sejmul."
"Díky, ale..."Stane se to rychle, moc rychle. Všude začnou létat kulky.

Snažil jsem se dostat z pod té osoby, ale nešlo to. Držel mě a zároveň mi šeptal do ucha ty odporné věci. Jak si zase užije, jak na to tentokrát nezapomenu, protože mi nedá drogu, že tentokrát to bude jiné, že za mě dostane velké prachy. Z úst mi vyjde přidušený vzlyk. Celý roztřesený sebou začnu zmítat a kopat. Moc nevím, co se dělo dál... Měl nůž a já... Já... Já mu ho vyrazil z ruky a bodl jsem ho... Bodl? Nevím. Všude bylo tolik krve, bylo mi zle. Chtěl jsem pryč. Pryč, co nejdál. V mém zorném poli se náhle objevil Luk, neslyšel jsem jeho slova. Nevím, co říkal, nedokázal jsem vnímat. Probrala mě až facka a jeho doteky na mé kůži. Zavedl mě do koupelny, kde jsem si zalezl do rohu. Ruce i nohy se mi třásly. Všichni měli tolik otázek a mě třeštila hlava víc a víc. Zprvu jsem si ani neuvědomil, že slyším výstřel. Upozornil na to až Rick. Brandon se taky rozbrečel a přitiskl si Ricka na sebe. Ross je oba objal a já se snažil zastavit své vzlyky. Pohlédl jsem na své ruce a žaludek mi opět udělal kotrmelec. Tolik krve. Tolik krve.
„My tu umřeme? " zeptal se náhle Rick. „Ne, ne, zlatíčko, co blázníš." Ross začal všechny uklidňovat, ale já se uklidnit nedokázal, došlo mi totiž, že tu není Luk. Můj maličký, bezbranný Luke.