Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Byl jsem zvědavý. Zajímalo mě, co bude vyprávět. „Ne... Zajímá mě to, "usměju se a snažím se nevnímat to kňourámí z ložnice. „Tak šup, začni a žádný sprosťárny."

Pořádně se nadechnu a spustím: "Tento příběh mi vyprávěl otec večer před tím, než umřel, proto neznám konec." Smutně si promnu dlaně. "Kdysi se narodil malý chlapec, rodiče ho možná milovali možná nesnášeli. Mohla to být náhoda nebo úmysl, že ve třech letech zůstal sám v rodném domě a rodiče už nikdy neviděl. Ten chlapec se jmenoval Mason. Trvalo dva roky, než si někdo všiml malého kloučka hopsajícího mezi starými manželi bez domova. Správně, v pěti letech byl Mason umístěn do sirotčince. Za dalších pět let vystřídal mnoho rodin, ale pak přišel do rodiny plné mariňáků. Cvičil, hodně cvičil. Chovali se k němu chladně a odměřeně, ale Mason tu rodinu miloval, tolik ho toho naučila. Už ve dvanácti letech se stal nejmladším tajným agentem." na chvíli se odmlčím a natáhnu se pro sklenici džusu, který Josh přinesl na táce i se snídaní. "A jak to bylo dál? Na jakých byl misích? Co se stalo s jeho pravými rodiči?" Rick už teď má tolik otázek, že mě to donutí k úsměvu.

Nějak... Znělo to tak uvěřitelně, až na toho agenta... To se mi moc nelíbilo. Dál jsem pozorně poslouchal, bylo to k neuvěření. „A nevíš, kde to tvůj táta slyšel? Je to pravdivé? " zeptal jsem se.

"Co se stalo s jeho rodiči nikdo neví a nevím, " odpovím a přemýšlím, jak pokračovat. "Mason byl u tajné jednotky, ale stále se měl co učit. Ještě neměl rozum z toho, co dělal. Měl toho nejlepšího parťáka, jakého si mohl ptát. Byl o jedenáct let starší než on a jmenoval se Finn. Moc si rozuměli, ale na jedné misi se nepohodli. Šlo o nějaký tajný zásach, a Finn se o Masona bál. Něco se tu noc pokazilo a Finn byl kvůli Masonovi zavražděn. Nikdy si to neodpustil. Hodně se obviňoval a ještě víc ho zlomilo, když při jiné akci byla jeho náhradní rodina vydírána a celá vyvražděna. Tehdy se ho ujala jedna velmi zvláštní dívka. Nabídla mu nový začátek, práci, bydlení. Ona věděla o Masonovi úplně všechno, o všech věděla úplně všechno, bylo to až děsivé. Zavedla ho ke své velké rodině a tam zůstal. Se svým týmem byl jeden z nejlepších a plnil plno děsivých misí, které nejsou pro dětské uši. Měl hodně jizev, po kulkách, rozzuřených ženách, bombách a nožích. Jednoho dne dostal svou osudnou misi. Měl za úkol někoho ochránit... Už si nepamatuju koho... A on se musel té osobě vetřít do života a získat její důvěru. Chránil a ta osoba nevěděla, kolikrát byla jen krůček od smrti. Stalo se ale něco, co se stát nemělo, nebylo to v plánu a nejspíš to oběma hodně ublíží, ale Mason se zamiloval do osoby, kterou měl chránit, a ona do něj. Až všechno vyjde na povrch, tak se teprve ukáže, jestli to, co je spojovalo, byla opravdu láska, " ukončím vyprávění. Upřímně je mi malinko do pláče. "A takhle to táta ukončil, teda neukončil, do pokoje vběhla máma, proč ještě nespím. Konec jsem se měl dozvědět další večer, ale nebylo mi přáno." Rick na mě kouká s otevřenou pusou a Josh popravdě taky.

„No... Tvůj táta měl zajímavé vypravěčské... Schopnosti. Skoro jako by vyprávěl o tobě a o mně, "zasměju se. Je to opravdu nesmyslené, ale rozhodně to bylo zajímavé. Něžně Luka políbím na rty a on mi polibek okamžitě oplatí. Dokonce začne nový, dravý polibek, kde se mi přesune na klín. Já kolem něj omotám ruce a spokojeně se usměju. „Ehm..." Odkašle si někdo a já zrudnu... „Pane, já... Moje ložnice..."

"Copak, rozžhavili jsme vás tak, že se s námi chcete v té ložnici prohodit?" ušklíbne se nově příchozí Brandon. Nutí mě to se usmívat. "A čím ti připomínám Masona z otcova příběhu?" šeptnu a nedbám pohledů v místnosti a kamer a přitulím se k němu ještě blíž.

„No protože, " začervenám se a schovám mu hlavu do ramene. „Protože se stalo tolik divných chvil a taky... Asi jsem se do tebe... Zamiloval." Usměju se na něj a nervózně si prohrábnu vlasy. „Víš, co by mě ale zajímalo, jestli nejsi třeba ten dole, Joshi. Chováš se teď strašně submisivně." Šlehl jsem po něm pohledem, ale to už jsem viděl, jak jej pan Ross štípá do zadku a Rick zoufale kňučí. Jsou to... Je to povedená rodinka.

On se do mě zamiloval? On se do mě zamiloval! Se slzičkami Joshe chytne za tváře a přitáhnu si ho do krásného polibku. "Sice jsem tu s tebou jen pár dní, ale taky jsem se do tebe zamiloval, " špitnu mu do rtů, když se od sebe odlepíme. "Brandon má pravdu. Hodně brzy tě bude bolet zadek, Joshi, " přitaká Ross.

Když to řekl, nemohl jsem tomu uvěřit. On... On doopravdy. Zazubil jsem se na něj, když jsem ale uslyšel tu poznámku, zrudl jsem. „To ne... Já... Proč... Vy dva taky... Poslouchat vás a předstírat, že se nic neděje, taky to není žádný med. " Ztuhnu nad svou smělostí, ale pan Ross se zasměje. „Uvolni se, Joshi, taky mi tykej. I ty Luke."

"Dobře, Rossi, " usměju se na něj a dál se tisknu k Joshovi. "Co to bylo vlastně za příběh, co jsi vyprávěl?" optá se Brandon a sedne si s Rossem na pohovku. "Tati, to byl příběh o tajném agentovi, který jednou vyprávěl Lukovi jeho otec." usmívá se Rick. "Tati, tati, až vyrostu, budu taky tajný agent." dodá. Brandon se začne šíleně smát. "Dobře Riki, stejně jsem měl v plánu Brandona zapsat na kurzy sebeobrany, tak můžeš chodit s ním, a když tě to bude bavit, tak se budeme bavit o bojových sportech." řekne vážně Ross. "Cože?! Já žádný takový kurz nepotřebuju, " bručí Brandon.

„Potřebuješ, ztloustl jsi. " Řeknu klidně a Brandon vyskočí na nohy. „To není pravda!" Vyhrne si tričko a mně se naskytne pohled na cucfleky a kousance. „Ale jo, malá pneumatička tam je, "škádlím ho a on hraně uraženě pohodí hlavou. „Náhodou se hýbu pravidelně."
„Sex, ale není sport."
„Ale spálí hodně kalorií, "odporuje mi a sedne si na Rossův klín. Ten mu obmotá ruce kolem boků. Začne celkem zajímavá konverzace, ze které mě vyruší domovní zvonek. Zvednu se a jdu otevřít. Všichni jsou hodně zaujati rozhovorem. Otevřu a tam stojí moje... Zlá minulost? „Co tu chceš Tode? " povzdechnu si.

Dobře se bavím, dokud nezazvoní zvonek. Jdu za Joshem jako ocásek a po cestě si z úkrytu vytáhnu pistoli. "Kdo to je Joshi?" zeptám se a čekám na odpověď. Myslím, že toho chlapa znám, ale nevím odkud.

„Nikdo, "rozhodnu se zavřít dveře, ale on tam strčí nohu. „Notak, Joshi, promluvme si. Už mě nebaví, jak se mi pořád vyhýbáš. Nejde mi na tebe prostě zapomenout. Pochop to." Znechuceně jsem se na něj díval. „Byl to omyl, to pochop zas ty. Tvé chování je nevhodné a tvé návrhy ještě víc. Znechucuješ mě." Zasyčel jsem mu do obličeje. „A ty mě pořád rozpaluješ. Víš, jak moc by se mi líbilo vidět tě klečet, před tím jsi to udělal milerád. „Je to asi sedm let, Tode!" Nechtěl jsem, aby tu byl. „Ale notak... Naše poslední shledání bylo před měsícem. Nedělej se. Schováváš se za tu nedostupnou masku, ale jakmile někdo zařve, tak uděláš, co člověk chce." Šokovaně jsem zamrkal a následně jsem zavrtěl hlavou. „Mlč." Ruce se mi lehce roztřásly. „N-nic se nestalo... " jen někdy mám noční můry... Jsou to jen noční můry.

Na to se nedovedu jen nečinně koukat. Stoupnu si před Joshe a založím si ruce na hrudi. "Pokud jste, pane, neslyšel, tak vás tady můj přítel nechce!" zavrčím na toho chlápka. Musí to vypadat vtipně. Jsem z těch dvou nejmenší, ale za to, kdyby došlo na rvačku, jsem to já, kdo by vyhrál. Nade mnou se tyčí opravdu vysoký chlap. Je o hlavu vyšší než Josh, takže já jsem menší o dvě hlavy, super. "Co to povídáš skrčku? Tvůj přítel? To určitě, " zašišlá jako na malé dítě. "Pane, já vám říkám, odejděte!" vyštěknu. "Takže z tebe je teď pedofil, jo? Už aspoň víš, proč tak zbožňuju být v tobě." Já snad po tom chlapovi skočím.

Vzpamatuju se, když se tu objeví Luke. Jen se mě snaží vyprovokovat. Je nemyslitelné, aby se něco takového dělo. Schovám si Luka za sebe právě včas. Moc jsem nevnímal, co říkali, ale kdybych Luka neodstrčil, tak by schytal dost tvrdou ránu. Takhle jsem ji schytal akorát tak já. Na to jsem zabouchl dveře a zamkl jsem. Přidržoval jsem si ruku u nosu a řev Toda jsem nevnímal.

"Co se to tu děje?" přiletí k nám Ross s Brandonem. Já jen koukám na krev, která teče z Joshova nosu. Bože! On, já, proč? Já měl schytat tu ránu! Ne on! Nechápu, co toho chlapa vyprovokovalo, vždyť jsem jen opakoval, aby odešel... Nepřestává mlátit do dveří, tak to, abych mu otevřel. Ross odvádí Joshe k sedačce a já si odemču a otevřu dveře dokořán. "Říkal jsem, ať vypadnete!" zaječím a jelikož nedosáhne na jeho hlavu ani čelist, tak se snížím k něčemu hodně neprofesionálnímu. Kopnu toho chlapka do rozkroku, a když se začne v bolestech šinout k zemi, tak má pěst nalezne jeho nos, až to křupne. "A už se nevracej, jinak za sebe neručím!" vyprsknu, ale to už mě něčí ruce vztahují zpátky do domu. Dveře se zavřou a slyším i zvuk zámku.

„Kde je Luk? " znérvózním, ale Ross mi nedovoluje vstát. Naopak mi ošetřuje nos, když konečně spatřím Luka, tak se trochu uklidním. „Co se to stalo?" zeptá se Ross a já pokrčím rameny. Nechci o tom mluvit.

Byl to Brandon, dotáhl mě zpátky do obýváku. "Joshi, myslím, že už se ten chlap nevrátí." uchechtne se Brandon. "Cože? jak to?" diví se Ross a nechápavě si vymění pohled s Joshem. "Řekněme, že tvůj malý přítel má pořádnou ránu."