Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Okamžitě mu ruku začnu ošetřevat. Jsem rozrušený, když jsem navíc dlouho neslyšel zvuk nože, tak jsem se šel podívat a on... Jak to mohl. Je to moje chyba. Opět. Odvedu ho na gauč a tak, abych na něj viděl se zase pustím do přípravy jídla. Ruce se mi třesou. Je to moje chyba.

Super, rozhodil jsem teď sebe i Joshe. Koukám zaraženě před sebe. Nechce se mi věřit, že jsem to udělal. Držím si poraněnou ruku a Rick mi mává rukou před obličejem. "Luke? Luke! Luke..." pořád opakuje moje falešné jméno. "Já nechtěl... Já... Já... Ne... " vyjde ze mě a vidím před sebou Patrišin, Samin i Joshův vyčítavý pohled. Já jí, ale řekl, že to nezvládnu, ale toto nebylo schválně.

Vrátil jsem se do obýváku a vysadil jsem si Luka na klín. „Proč jsi to udělal? " zašeptal jsem tiše a on zavrtěl hlavou. „Možná to byla nehoda, jenže by se nestala, kdyby jsi nedal ten nůž takovým směrem. Chtěl jsi to udělat. Sebepoškozování ti nepomůže. Já ti pomůžu, Luku. Přijď za mnou, neotočím se k tobě zády." Usměju se na něj a něžně jej políbím. „Měl jsem dávat pozor."

"Byla to nehoda, já nechtěl..." opakuju stále dokola a přitulím se k němu. Slzy si opět našly cestu. "Ne, naopak, je to moje vina, já, já nevím, co mě to napadlo..." šeptám. Netuším, co mě to napadlo, proč jsem to udělal... Tak moc mě to mrzí. Hladí mě po zádech a snaží se mě nebo možná oba uklidnit.

„Luke, "vydechnu a nosem se mu otřu o citlivé místo na krku, které jsem minule objevil. „Neplakej prosím. Nemůžeš plakat, jsi na to moc hezký." Ozval se smích a já se zahleděl na Ricka. „Najíme se, umyjem se a jdeme spát. " Oznámil jsem rozhodně a tak to pak i vypadalo. Vše proběhlo relativně v klidu. Problém nastal, když Rick trval na tom, že bude spát na zemi. Nakonec jsem mu vyhověl a přitáhl jsem si Luka do objetí.

To, co řekl, mě rozplakalo snad ještě víc. Je na mě tak hodný... A teď, když máme jít spát, Rick se doprošuje toho slíbeného příběhu. "Riki, necháme to na zítra, dnes se mi nechce vzpomínat, jak to bylo." dívám se na něj z postele a on nakonec chápavě kývne. "Dobrou Riki, " zívnu a on se na mě usměje. Uvelebím se u Joshe v náručí a koukám si s ním navzájem do očí. Vezme mě za čerstvě obvazanou ruku a políbí mě na ni. Stydlivě sklopím pohled. "Mrzí mě to, nechtěl jsem tě zklamat."

„Nezklamal jsi mě, to já zklamal sebe, víš? Musím na tebe dávat pozor. Jsi pořád dítě a já... Už takhle ti dělám velmi nepatřičné věci. Klidně by se to mohlo brát jako pedofilie. " Pokusím se pousmát, překvapí mě ale to, že si mi sedl na břicho a vášnivě mě políbil. „Co to děláš?" zašeptám překvapeně a dost omámeně.

"Toto není pedofilie, šestnáct už mi přeci bylo, " usměju se na něj a dlouze ho políbím. Sedím mu na břiše a znovu mu koukám do očí. "Nevím, co přesně, ale věř mi, nedělám nic, co by se mi nelíbilo, " mrknu na něj a začnu mu oplácet jeho péči. Zasypu celou jeho tvář polibky a rty si opravdu vychutnám. Pak se začnu přesouvat na krk. Mokrými polibky se dostanu až k jeho vystouplé klíční kosti, do které ho jemně kousnu. Cítím, jak zadržuje dech, a při tom kousnutí všechen ten vzduch vydechl.

Je to pro mě nové. Já nikdy. Mé tělo se neovladatelně chvěje a polévá mě horko, kdykoliv když se mě dotkne, tak mám pocit, že shořím. Náhle se proti mně pohne boky a mně z úst uteče sten. Zrovna jsem si jej pevněji chytal za boky, když mě vyrušil tenký hlásek a já se vzpamatoval. „Tátové se to alespoň snaží dělat nenápadně. Jim dávám body aspoň za snahu. " Rick... Bože. Já na něj zapomněl. „Ale ani by mě nenapadlo, že tě někdy uvidím takhle, Joshi." Chci se propadnout hanbou.

Tiše se chichotám a svalím se z Joshe na postel. "Ty se moc nesměj Luku. Počkejte, až to řeknu taťkům a Harrymu s Lisou, ty to bude určitě zajímat, " vyskočí k nám na postel a nacpe se mezi nás. "Ale Riki, to by jsi nám přece neudělal, ne?" obejmu ho a Josh nás nakonec obejme oba naráz. Má tak velkou náruč.

Tohle objímání je celkem dost divné. S povzdechem nakonec usnu. Ráno mě probudí šramot a volání Rickova jména. Celý rozespalý ze sebe strhnu obě dvě spící těla a rozejdu se podívat, co se děje. „Vrátili jsme se mnohem dříve, než jsme očekávali. " Usmívá se pan Ross. Za ním stojí usmívající se Brandon. Propaluju ho očima a on se plácne do čela. „Telefon. Zapomněl jsem ho, " Náhle se ozve dupot a z místnosti se vyřítí Rick.

Vzbudí mě chlad a šeptání mého jména. "Luke, Luke, jsou tu pro mě, co mám dělat? Chci tu být s tebou a taky, nepůjdou i po mně, když vám jeden utekl?" strachuje se Rick. "Neboj Riki, postarám se o to, jen buď pořád s otci, aby jste všichni tři byli co nejvíce spolu. Taky zavolám šéfové a řeknu jí o dohledu nad vámi, nemáš se čeho bát, " pohladím ho rozespale po hlavě. "Dobře, ale já ještě neslyšel ten tvůj příběh," špitne tiše.
"Tak přesvědč vaše, ať tu zůstanou na oběd, " mrknu na něj a už sleduju, jak se utíká udobřit s oběma otci. Já zatím píšu Sarah, aby našla Joshova bratra a zjistila všechno o devatenácté Jackson.

Tati, já, já se omlouvám. Myslel jsem, že tátu podvádíš, když se po tobě sápal ten chlap, ale teď vím, že... " Brandon na něj koukal a nebyl schopen slova. „Mu-musel sis mě splést," zasmál se zoufale. Rozčíleně jsem vydechl. „O čem to mluví, Brandone? " Pan Ross se netvářil ani trochu naštvaně. Spíš to vypadalo, že bude brečet? „Takže mě doopravdy podvádíš?" „Ne, Rossi, tak to není!" rozplakal se Brandon a já... Já netušil, co dělat.

Mám hotovo, teď jsou na řadě ti naši milí tatínci. "Pojďte dál a sedněte si, všechno se vysvětlí, že Joshi?" řeknu klidně hned, jak ode dveří zhodnotím situaci. Na Joshovi je vidět, že neví. "Ano, tati a tati, neplačte, prosím." Rick už je táhne k sedačce. "Brandone, zlato, přiznáš barvu sám nebo se to budu muset dozvědět od Ricka?" je vidět, jak to Rosse bolí a jak zvažuje každé slovo. "Já, já, já tě nepodvedl, já, já nechtěl, myslel jsem, že to tentokrát zvládnu..." snaží se vše vysvětlit Brandon, ale přes vzlyky mu není moc rozumět. "Tati, podle toho, co říkal Josh, tak za tátou byl zas nějaký chlap, který mu ublížil." vloží se do toho Rick. Mluví na Rosse, ale leze do náruče Brandonovi.

S povzdechem se otočím na Rosse. „Pamatujete si na toho muže se zákazem přiblížení? " Nechápavě kývl. „Před měsícem Brandona opět napadl a kdybych nezasáhl, tak si myslím, že by jej znásilnil. Skončil ale hodně zbitý proto ta cesta a teď se ukázalo, že opět chtěl zamlčovat, že ten člověk... Pořádně nevím, co se stalo." Zmlknu a podívám se na Brandona. „Je to pravda, lásko?"zašeptal pan Ross a Brandon mlčky kývl. „Já... Já. Nic mi tentokrát neudělal jen... Jen pár modřin a..." Sklopil pohled. „Zvládl bych to. Nejsem žena... Já. Já jsem chlap. "

"Ale lásko! Proč, proč jsi mi to neřekl? Já, já si myslel, že jsi naštvaný, když jsi nechtěl, ale ty jsi jen nechtěl, abych viděl ty modřiny, bože! Měl jsem to vědět, poznat, nenechat tě samotného... Je to moje vina, " pomalu hysterčí Ross, zrychleně dýchá a klepou se mu ruce. "Není to vaše vina Rossi, a Brandone, každý občas potřebuje pomoc a zvlášť v takových případech. Je naprosto jedno jestli jste žena nebo muž, máte manžela, svou polovičku, které můžete důvěřovat a nejste na nic sám, " řeknu a až pak mi dojde, že vůbec nezním jako puberťák. Všichni se na mě udiveně koukají a já se nervózně ošiju. "Luke má pravdu tati, nebo se nauč ninja triky."strhne na sebe pozornost Rick. Zvednu se a mám v plánu jít na záchod, ale Josh mě zastaví. "Neboj se, ani ne za pět minut jsem z WC zpět u tebe, zatím příprav snídani, hosti a já máme určitě hlad." políbím ho a odkráčím na záchod. Chová se trošku jak pomatenec a to jsem se jen trošku víc řízl.

Ta Lukova řeč... Zněl tak. Tak všeznale. Ohromil mě, ale pak chtěl odejít a to mě vyděsilo. Nakonec jsem se rozhodl udělat to, co po mně chtěl. Ti tři si tam všechno výříkávali. Nemám potřebu se do toho plantat. Když jsem se vrátil do obýváku s jídlem, tak jsem zastihl Luka a Ricka jak si spolu zaujatě povídají. „Kde jsou? " zeptal jsem se zmateně, když v tom mi to došlo. Zoufale jsem se zadíval na dveře své ložnice. „Ne, ne, ne..." Zoufale jsem natáhl ruku ke dveřím. „Vždyť už jsem musel měnit pracovní stůl v kanceláři. "

Rick mi zrovna děkuje, když se k nám přidá Josh. "Táta Ross říkal něco o očištění, co nepočká a táta Brandon něco o jeho neděli nebo tak něco, " řekne Rick a Joshovi se zkřivý tvář pochopením. "Joshi, Luke mi zrovna bude vyprávět příběh, budeš poslouchat se mnou?" zapiští Rick. "Ne, to je dobrý, to by tě nebavilo." snažím se ho odehnat a nervózně si skousnu ret. Jedna věc je vyprávět o svém životě malému klukovi, který ví, že je to skutečnost a druhá věc je povídat to někomu, kdo si myslí, že je to nereálný příběh. Co kdyby se mi smál? Vážně Masone? Josh a smát se sám od sebe? Josh si opravdu sedne a s odůvodnění, že musí zkontrolovat, jestli Rickovi nebudu povídat něco nepřístupného nebo zakázaného. Dělá, jakobych chtěl Rikiho zkazit.