Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Kurva, to nejde vyjádřit lepším slovem. Marty strhne k zemi Ricka a Sarah Joshe, já rychle sáhnu pro nože ukryté po těle. Blíží se k nám čtyři chlápci, ale jen jeden z nich je Súdánský brácha, toho potřebujeme živého. Každý jde z jedné světové strany, úplně nás obklíčili! Kdy se to stalo?! Zatím nemají vytažené zbraně, možná neví, že tu z pěti lidí jsou tři agenti. Mí parťáci už jsou na nohou a kryjeme si vzájemně záda. Jeden sahá po zbrani a ve stejný okamžik já vrhnu dva nože po muži nejblíž mě, je to zrovna ten súdánec. Zásah obě ruce. Marty se Sarah setřelili další dva. Natáhnu se rychle pro střelnou zbraň, ale ten čtvrtý je pryč, utekl! Kurva! A náš súdánec se o to snaží taky, ale po něm jdou už Sarah s Martym. Nebojím se o ně, spíš o ty dva pod stolem. Dřepnu se a syknu. Co to? Bože! Já se pořezal, jak jsem tak rychle vytahoval ty nože! No, nevadí, víc mě zaráží Josh, který je v bezvědomí a Rick, který na mě vystrašené kouká. "Ricku?"
"Co jsi zač? Co se to děje? Chci domů!"
"Klid, Ricku, všechno bude v pořádku, klídek, klídek, všechno ti vysvětlím, jen se teď musíme i s Joshem dostat do auta, kdyby se ti chlapy vrátili, ano?"
"Kdo jsi, Luku?"
"Jsem tajný agent a mám za úkol chránit Joshe, ale nikdo o tom nesmí vědět, ano?"
"Tajný agent? Hustý, dobře." usměje se na mě a mně se trošku uleví. "Tak pojď, pomůžeš mi s ním do auta?" přikývne mi, tak se zadním vchodem vyplížíme k autu. "Ricki, je to důležité, nesmíš to nikomu říct, ano, vůbec nikomu. Ale neboj se, zvládnu Joshe i tebe ochránit, ano? Věř mi." Sedíme v autě a jedeme směr Joshův dům, jen doufám, že tam nebudou čekat další gorily. "Dobře, věřím ti, ale, když jsi tajný agent, asi se nejmenuješ Luke, že?"
"Správně, jsem Mason, ale říkej mi Luke, ano? Nikdo nesmí vědět, že nejsem to, za co se vydávám ano?"
"Ano, Masone, budu ti říkat Luke." usmívá se na mě od ucha k uchu. "Mám za kamaráda tajného agenta!" vypískne šťastně. "Ano, máš, ale teď si na něj budeš hrát taky, jo? Musíme se domluvit,
co řekněme, že se stalo."
"Jo! Budu jako ti agenti v seriálech a filmech!"
"Jo, teď budeme parťáci, ale ty mě budeš poslouchat!"
"Ano, parťáku."
"Tak, řekněme mu, že... Od někud přilítla ta naštvaná Pamela a Lisa to přehnala s jeho ochranou a on se praštil o stůl a omdlel. Pamelu jsme zvládli, ale rozhodla se házet skleněnými poháry, proto jsem pořezaný a pak nás Harry s Lisou odvezli domů a už odešli, jo?"
"Jo, mám otázku."
"Jakou?"
"Lisa s Harrym jsou taky tajní agenti, že jo?" "Jo, jsou to mí parťáci, kryjí nám záda."Už jsme skoro u domu a já poznával mnoho aut od nás z agentury. Jsme v bezpečí, Patriša poslala tým nebo týmy, aby nás ochránili. Dojedeme před dům, a když vypnu motor, Josh se začne probouzet. Honem si přesednu na místo spolujezdce. "Ano, omdlel jsi a tak nás Harry s Lisou odvezli domů, zrovna před chvilkou odešli." natáhnu se k Joshovi a pohladím ho po tváři. Jsem rád, že se mu nic nestalo, jen ho bude asi bolet od Sarah hlava.

Stále jsem to plně nechápal, ale oba dva, tedy hlavně Rick mi začal vše ochotně líčit. „Omlouvám se za nepříjemnosti, "vypravím ze sebe a oba dva se na mě nechápavě podívají. „Tu zmrzlinu vám vynahradím..." chytím se za hlavu. To doopravdy ohromně bolí. S výdechem jsem vylezl z auta a prohlédl jsem si Lukovi ruce. „Pořád se zraňuješ, "vydechnu a slabě se usměju. „Ale aspoň ti to ošetřili." Společně se vydáme domů. Já se okamžitě svalím na gauč a zavřu oči. Je mi špatně. „Joshi, ty jsi nosil rovnátka a brýle? " zasměje se náhle Rick a já se s povzdechem posadím a kývnu. „Máš nějakou fotku? " S pozvednutým obočím kývnu a vyndám staré album. Jsou tam mé fotky ze školy. Od první třídy, až po maturitu. Jediné fotky mě... Samozřejmě skupinové, jinak nemám žádnou samotnou fotku sebe sama. Luke se ke mně zvědavě naklonil a já mu udělal místo na gauči.

"Jsi v pohodě?" sednu si vedle něj a obejmu ho, zatímco Rick si prohlíží fotky. Já jsem ty fotky už viděl. "Podám ti led na tu hlavu, jo?" špitnu a odcupitám k mrazáku. Konečně najdeš využití mražená kapusto. Zabalím to do utěrky a jdu to Joshovi přidržet na hlavě.

„Děkuju, "usměju se a Rick se zasměje. „Všude máš stejný výraz," Já se zkoumavě podívám na fotky. „Pravda." Odpověděl jsem a pohledem jsem přelétl fotky. Zastavil jsem se na jedné fotce z druhého ročníku na střední. Rick si toho taky všiml a ukázal na můj obličej. „Kdo ti dal takovou ránu do obličeje? " „Byla to nehoda v tělesné výchově, " odpověděl jsem klidně a obejmul jsem Luka kolem útlého pasu. Rick začal vytahovat fotografie zpod fólie. „Nemáš tu žádný podpisy, "upozornil mě a já jen kývl líbaje Luka na krk. Nádherně voněl. „Počkej, tady něco je!" zasmál se a zkoumavě se díval na jednu fotografii. „Co je tam? " zamumlal jsem zmateně, on mi fotografii ale odmítl vydat a podle jeho chování jsem poznal, že znejistěl.

Mám z jeho doteků husí kůži. Jeho rty, jak se jemně otírají o můj krk, a ten pocit, když sedím na jeho klíně a jeho ruce mě objímají. Krása. "Ne, škoda, je to jen šmouha." vydechne a upřeně se na mě podívá. Kývnu na Ricka. "Je tu: Bráško, když budeš v nebezpečí přijď na devatenáctou Jackson." Znovu se na mě podívá a Josh se natáhne pro tu fotku se vzkazem a Rick mu ji konečně dá. "Neříkal jsi, že tvůj brácha odešel?" špitnu, ale v duchu si opakuju adresu, abych ji mohl dát prověřit.

„Jo, odešel. Asi to bude ještě z doby, kdy měl plnou hlavu toho, že z něj bude tajný agent, " zasměju se. „Asi nějaká hra." Pokrčím rameny a Rick si zase vezme album. Já si mezitím víc Luka natisknu na sebe a dál mu pusinkuji a někdy i koušu krk. Líbí se mi to. Horkým dechem mu taky způsobuji třes. Nepřeháním to? Pořád je to dítě a to co dělám je zatraceně moc špatné. Tak moc špatné, jenže nejde přestat.

Tajný agent? Devatenáctá Jackson. Bože! Joshi!! Devatenáctá... Joshi! Ničíš mi soustředění! Jeho rty a zuby a můj krk. Náhle ze mě vyjde podivný zvuk, přesněji tichý vzdech. Vyjeknu a překryju si pusu rukama. Rick si mě s úsměvem dívá, asi to zná od otců, ale i tak. Sakra a Patriša to všechno vidí.

Zasměju se a cítím horkost v tvářích. Zabořím mu proto obličej mezi rameno a krk. Má tak krásný hlas. Jemný, sametový. Rick nakonec odnese album zpátky a pustí si televizi. Já mezitím pokračoval v pusinkování a kousání jeho krčku. Mé ruce mu také hladily boky a sem tam bříško.

Jen koutkem oka zaznamenám ve zprávách přepadení cukrárny, ale Rick to rychle a duchaplně přepne na jiný program, na kterém jsou pohádky. Je fajn tu mít spojence. "Joshi..." vydechnu, když mu ruce zabloudí pod mé tričko. Chytnu mu je a propletu s ním prsty. Jsem celý rudý a otočím se mu na klíně směrem k němu. Plaše se usměju, políbím ho a pak obličej stydlivě schovám do jeho hrudi.

„Omlouvám se, "zašeptám a omluvně jej políbím. Je neskutečně moc roztomilý a krásný. „Asi bych měl nachystat večeři, takže se asi budete koukat na pohádky, že?" vstanu a rychle Luka ještě políbím na rty.

"Jo." odsouhlasil a sklopím pohled. Rick si přisedne. "Vyprávěl bys mi prosím pak večer o tom, co jsi skutečně zažil, prosím?" škemrá. "Možná, když budeš hodný." mrknu na něj. Po pravdě jsem to čekal. Nepovím mu všechno, jen takovou stručnou linku mého života. Koutkem oka sleduju Joshe kmitajícího po kuchyni. Je tak sexy.

Zrovna se skláním pro hrnec, když se ozve divný zvuk, já rychle zvednu hlavu a praštím se do hlavy. Bolestí se mi zatmí před očima a já jen tak tak nespadnu. Tiše vzlyknu a snažím se vzpamatovat. „Ne, je to v pořádku, "usměju se konejšivě a pokusím se plně narovnat.

V televizi je zrovna nějaká přestřelka a Joshe to asi vyleká. "Jsi v pořádku?" přispěchám k němu a podepřu ho. "Pojď si sednout, dodělám to, " dovleču ho k pohovce. "Co vlastně vaříš?" zeptám se ho. Takže guláš. "To znám, to zvládnu." mrknu na něj, ale on se na mě s obavami dívá. Přeci jen, je tam hodně krájení...

„Ale, Luke... " nelíbila se mi představa, že tam bude sám. Stejně odešel a já neměl dost síly za ním jít. „Čím si chtěl být?" zeptal se mě náhle Rick a já se slabě usmál. „Já... Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, čím chceš být ty? " zeptal jsem se a on radostně vyjekl. „Tajným agentem! " V tu chvíli jsem ztuhnul, ale i tak jsem se donutil k úsměvu.

Poslouchám rozhovor těch dvou, zatím co si krájím cibulku na osmahnutí. Ach, Riki, tajný agent? Těší mě to, ale Josh z toho musí být celý vedle, kvůli bratrovi. Musím ho nechat najít, třeba se vážně stal agentem. Být agentem, co je na tom vlastně dobrého? Lžu, zabíjím, využívám, ubližuju, špatné rozhodnutí a může umřít tolik lidí. Někdy sám sebe děsím. Co všechno musím dělat, čím vším musím být... Na začátku úplně na začátku, byl jsem malé dítě, pořádně jsem nechápal, ale s věkem přišel rozum a špatné myšlenky. A těch jsem se musel nějak zbavit, to jak, bylo na mně. Řezání, špatný nápad, ale i tak jsem do toho po Finnově smrti spadl. Pak ale přišla Patriša a pomohla mi, moc mi pomohla. A tak tato role, bál jsem se a stále bojím, že to jednou nezvládnu a udělám to znovu. Tak, už to bude zbývá nakrájet poslední bramboru. Pohrávám si s nožem v ruce, přiložím si ho k zápěstí, jako kdysi. Ostří příjemně studí, když v tom mi za zády vrzne podlaha. Jak se rychle otočím, nůž projede kůží, a tak místo na vylekaného Joshe zůstanu koukat na krev vytékající z zářezu na mém zápěstí.