Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Jsem tak rád, když se jeho rty dotknou těch mých. Je to něco úžasného. "Josh má pravdu, co si něco zahrát? Nějakou hru na počítači pro dva, určitě tě porazím," navrhnu a půjčím si Joshův notebook. "Zmrzlinky? Oheň a voda? Výbušní panáčci, kadící bomby?" navrhuju hry, které si pamatuju. Sam je mě nutila hrát strašně dlouho, prý abych si užil dětství.

Ti dva se vesele baví a já je s úsměvem na tváři poslouchám. V klidu krájím zeleninu a maso. Rýže už se dávno vaří a ostřejší omáčka s masem už se taky chýlí ke konci. „Ke stolu! " zavolám na ně a naberu poslední porci.

"Hele, ty mi schválně zavazíš."
"Ne, to ty zavazíš mně!" pokřikujeme na sebe a smějeme se, teda až do té doby než na nás nezavolá Josh a Rickovi v tu chvíli nezakručí v břiše. Sedíme u stolu a dlabeme oběd, když nám Josh oznámí, že si máme pospíšit. "Proč? My někam jedeme?" ptá se Rick s plnou pusou. "Musím k doktorovi, ale pak bychom mohli ještě na zmrzlinu, ne?" otočím se prosebně na Joshe.

„Tak jo... Ale ne, že se přecpeš. " Dojíme a já umyju nádobí. K mému překvapení mi dokonce pomáhají... To bylo doopravdy překvapivé. Na to jsme se naskládali do auta a já se rozjel k tomu... K té budově. Ani nevím, jak to vypadá, je to hodně vzdálená čtvrť.

Jedeme autem a já jsem trošičku nervózní, přeci jen u Patriši člověk nikdy neví. Sedím na zadním sedadle s Rickem, který mi vypráví nevtipné vtipy, které ho naučil táta Brandon. Ross se jim prý vždycky směje a Rick nechápe proč.No, já to chápu, vtipy vůbec nejsou vtipné, ale Ross se směje, protože je vymyslel Brandon a on mu chce udělat radost. Zastavíme před rodinným domkem, no jo, ten se hold lépe hlídá. "Musím tam?" špitnu a podvědomě se dotknu skryté zbraně. Když nebudu s ním, může se cokoliv přihodit,... ale to může, i když s ním budu.

Cestou poslouchám zase ty přisprostlé vtipy, kde pointa jaksi mizí. Dokonce kazí i malé dítě. S povzdechem jsem zaparkoval auto a vystoupil jsem. Ti dva mě okamžitě následovali. Byl jsem nervózní. Budova nevyhlížela dvakrát nádherně. Chytil jsem ty dva za ruce a vydal jsem se k budově. „Zvládneš to. "

Stisknu mu pevně ruku, však připraven se mu kdykoli vytrhnout a chránit oba dva. Vejdeme do tichého domu, kde hned na druhých dveřích je napsáno jméno mé psycholožky. Josh zaklepe a vejde dovnitř. Je tu čekárna a další dveře, za kterými na mě čeká šéfová. Josh jde zaklepat, zatímco já s Rickem si sedneme na lavičku o kousek vedle. "Dobrý den, " vejde do místnosti Sarah za ruku s Martym. Sednou si na lavici vedle a špičkují se spolu.

Je mi nepříjemné poslouchat ten pár. Asi mají manželské problémy, proto sem chodí. Konečně se otevřou dveře a já překvapeně zamrkám. Měl jsem za to, že tato žena je sociální pracovnicí. Couvl jsem. Ona začala rychle mluvit a následně si Luka vtáhla dovnitř. Ani jsem jej nestačil obejmout. Nic. Posadil jsem se tedy k Rickovi. Bohužel se mě ti dva otravní lidé snažili zatáhnout do svého rozhovoru. Odpovídal jsem jim nezaujatě a věnoval jsem se hlavně Rickovi.

Dveře se za mnou zavřely a hned jsem musel dát Patriše podrobnou zprávu o tom, co jsem zjistil a co se dělo. O nevlastním bratrovi, děsném chování Joshovi matky a Charlot, taky o mém jednání během všech tří nebezpečných situacích a mém krytím. "Pane Halle, nemyslím si, že je pro vás dobré v této misi pokračovat. Pan Josh se pro vás stal velmi důležitým, nechci vás vidět utrápeného, až bude konec, " její pohled trošku zjihl a konejšivě mě pohladila po rameni. "Já vím, vím to, Patrišo, a proto ho musím ochránit, i když mě potom bude nejspíš nenávidět."

„Myslím, že do toho vám dvěma nic není, "zavrčím už celkem nepříjemně. Nebaví mě to. Ať si své problémy řeší sami. Taky Rick mi už lezl celkem na nervy. Už jsem chtěl mít Lukeho u sebe. Konečně se otevřely dveře a já se s úsměvem postavil. „Mohu si teď promluvit s vámi?" zvedl jsem pohled k oné ženě a kývl jsem. Vešel jsem dovnitř a posadil jsem se na pohovku. „Mám obavy, že nejste pro Luka dostatečně správným pěstounem." Měla pravdu. Nejsem dost... Vždyť s ním provozuji tak nepřípustné věci... I tak jsem se začal obhajovat. Nemohl jsem o něj přijít.

Nečekal jsem, že si ho taky zavolá, ale... S Patrišou je v bezpečí, je ta nejlepší. "Kdy už půjdeme na tu zmrzlinu?" mručí už hodně nepříjemně Rick. "Neboj, za chvilku půjdeme, jakou si dáš?" snažím se ho rozptýlit než Patriša Joshe pustí. Nebojím se, že by udělala něco, co by ohrozilo mě nebo misi, možná jen zkouší, jak moc pak bude bolet Joshe, až zjistí, že jsem agent.

„Záleží Vám na něm? " „Ano, moc mi na něm záleží," vydechnu bez přemýšlení a mám pocit, jako bych to, co jsem řekl, bylo špatně. Aspoň tak se tvářila. Nemohl jí něco říct, ne? Co když ale ano? „To bude vše, děkuji. " Celý zmatený jsem vyšel ze dveří. „Půjdem na tu zmrzlinu?" usměju se na ty dva.

Takže Rick si dá čokoládovou a jahodovou, velmi dobrá kombinace. "Já si dám pomeranč a citrón." zaculím se a s otázkou se podívám na Joshe. "Vy jdete na zmrzlinu? Můžeme jít s vámi? Tady Harry dnes ještě neměl svou dávku té mražené dobroty, " usměje se na nás mile Sarah a Marty se na ni mírně zamračí. "Ale chci pistáciovou a šmoulovou."

Jen tak tak zabráním zoufalému zaskučení. „Vždyť jste ještě nebyli uvnitř, ne? " zeptám se s nadějí v hlase. „Ale kdeže!" vyjekla ta šílená ženská a chytila mě za paži. Dělá si ze mě legraci? Tohle nemůže být pravda. Právě jsem seděl za stolem, Luke jedl zmrzlinu, Rick jedl zmrzlinu a ti dva lidé... Oni taky jedli zmrzlinu. Zmučeně jsem si líznul své vanilkové zmrzliny. „Budete si přát ještě něco? " zeptala se mě s úsměvem servírka a já záporně zavrtěl hlavou. „Ne, děkuji."

Bože, ti dva spolu, kdybych mohl, smál bych se. Já i Rick máme pusu celou upatlanou od zmrzliny a navzájem se smějeme tomu druhému. "Máš hezkou čokoládovou bradku." uznale se dívám na Ricka. "A ty citronový knírek, být tmavší, ladí ti k vlasům." oplací mi to. Vážně je mu deset? Takový prďola a chová se tak na můj hraný věk. Na té ulici opravdu vyspěl. "Joshi, jste fajn chlap, Kdepak máte mamku těch roztomilých dětí?" zeptá se Sarah, ale Josh nevypadá, že by jí chtěl odpovědět něco hezkého.

„Nejsou to mí synové, zas tak starý nejsem, "pousměju se falešně. „Luka mám v péči kvůli rodině a Ricka teď hlídám." Chystal jsem se dál mluvit a trochu jsem i zmírnil tón hlasu. V polovině věty mě ale kolem ramen obajmula paže a do ucha mě udeřil ten odporný zvuk, který jsem doopravdy nechtěl zase slyšet. „No to snad ne! Jsi to ty! Pamatuješ si na mě? Střední škola. Pamela! " Zatnul jsem čelist. „Jak bych mohl zapomenout?" na tváři se mi usídlil křečovitý úsměv. Tenhle den doopravdy nemůže být horší. „Páni, ty ses doopravdy změnil. Nemáš už ani rovnátka ani ty hrozné brýle. " Párkrát jsem zamrkal. „Jo... Už nejsem dítě." Střední škola. Doopravdy nejhorší období mého života. Nenáviděl jsem to.

Strašně jsem se tý ženský lekl, ještě víc, než když po mě někdo začne znenadání střílet. "Dobrý den Střední školo Pamelo." upozorním na sebe i nás ostatní a nadhodím nevinný výraz, že se Rick, Sarah a Marty snaží nesmát. "Máte podivné jméno, jste ředitelkou nějaké střední školy Střední školo Pamelo?" nakloním hlavu a zamrkám, totálně jsem ji zmátl a vykolejil. "Co je to za blbečka?" slyším, jak šeptá Pamela Joshovi do ucha. "Pardón, ale já se nejmenuji Blbeček, ale Luke, " zářivě se usměju.

Lehce se usměju. „To je můj... Přítel. " Všichni u stolu zmlkli a Luke překvapeně zamrkal očima a pootevřel pusu. Pamela se překvapeně narovnala a pak se znechuceně ušklíbla. „Takže jsi teplej... Bylo jasné, že nikdy nebudeš normální, hnusný šprt s idiotským žvaněním, lituju, že ti nedávali víc, ty záchodová děv..." „Rád jsem tě zas viděl, Pamelo. Rozhodně se držíš zlatého pravidla, po dvacítce kila nahoru. Snad se už nepotkáme." Otočila se na podpatku a s nadávkami odkráčela, připomínala rozzuřeného býka. Já se mezitím omluvně pousmál na ty ostatní. „Omlouvám se. Neodešla by a mně je její přítomnost velmi... Nepříjemná." Znovu jsem se pustil do své zmrzliny. Snad se Luke nezlobí. Ale... Co vlastně jsme?

Jsem Joshův přítel? Jsem Joshův přítel! Nebo to řekl jen tak, aby se jí zbavil? Ne! Nebo ano? Možná od každého trochu. Jsem Joshův přítel! Ale radost mi nevydrží moc dlouho, protože ta Střední škola začne znechuceně prskat. Ale Josh ji dobře odpálkoval, jinak bych po ní skočil asi já. Grr! To jak o Joshovi mluvila! Nejraději bych se za ní rozběhl a seškrábal jí ten její obličej. Josh se pustil se sklopeným pohledem do zmrzliny a Rick se nechápavě dívá okolo. "Kam všichni zmizeli?" zeptá se a na to spolu se Sarah a Martym zbystříme.

Zmateně zvednu hlavu. Jak zmizeli? Náhle mě ta ženská chytí za ruku a strhne mě pod stůl. Vyjeknu. Nechápu, co se to děje, na to přišla strašná bolest v mé hlavě a mně se zatmělo před očima. Když jsem oči zase otevřel já, Rick i Luke jsme byli v mém autě. „Co se to... " jsem naprosto dezorientovaný a zmatený. „Omdlel jsi," zamumlal Rick a zkoumavě pohlédl na celkem pobledlého Luka. „A-aha. "