Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Nesouhlasně se zamračím. Tohle je strašné. „Já... " otočím se na pana Rosse a on si povzdechne. „Zkusili byste... Zkusil bys... Zjistit co se stalo? Já to nezvládám. Brandon v noci brečí a já..." Vypadal skutečně zničeně. „Pokusím se. " Slabě se pousměju. Následně pan Ross zaťuká na koupelnu a rozloučí se s Rickem, který se přinutil vylézt z koupelny a svého otce pevně obejmul. Na to byl pan Ross pryč a já tu zůstal stát s dvěma dětmi, z čehož jedno má psychické problémy a to druhé nenávidí svět.

Taky mě zajímá, co se mezi nimi děje. Vždyť ten kluk nemůže říkat takové věci jen tak. "Ahoj, jsem Luke." natáhnu k Rickovi ruku. "Ty jsi hodně nešikovný, co?" ušklíbne se na mé dlaně pokryté strupy od pořezání od skla. Rychle stáhnu ruku zase k sobě. "Netvař se tak ublíženě, vždyť se nic nestalo, " prskne na mě. Trošku couvnu, to jsem fakt nečekal.

„Ricku, chovej se slušně. " Zavrčím na něj a vezmu si Luka stranou. „Rick je hodně inteligentní a rozhodně se nechová na deset let. Taky není žádný... Vyrůstal na ulici a ti dva se ho ujali. Myslím si, že hlavně v přítomnosti Brandona se choval jako malý kluk, protože Brandon je pořád takové dítě. Pan Ross se vlastně stará o dvě děti... A já... Netuším, co se mohlo stát. Vždy vypadali tak šťastně." Rychle jej políbím na rty. „Hlavně se nenech vyvést z míry."

Poslouchám, co Josh ví o tom klučinovi. Vyrůstal na ulici? Ross s Brandonem jsou moc hodní, že se ho ujali. Třeba, až se udobří, tak mi poví, jak k nim přišel a jak žil předtím... Zajímalo by mě to, myslím, že bych si s ním rozuměl. "Nemohl třeba slyšet, jak si užívají a myslet si něco špatného, nebo ošklivou hádku nebo tak něco?" špitnu, aby mě Rick náhodou neslyšel. "A kdy pojedeme za tou paní?" zeptám se smutně. Vůbec se mi tam nechce, co když se něco stane, zatímco budu s Patrišou a on s Rickem vedle? Může se stát cokoliv... Další bomba... Přepadení... Střelba...

„Pojedeme hned po obědě, "opět mu věnuji polibek a otočím se na Ricka. „Tak, co by sis dal?" Ten jen protočí očima. „Něco k jídlu... Pokud teda už umíš vařit," odsekl posměšně.
„Minule ses mi přimotal do kuchyně. Měl jsi mi podat sůl, ne cukr." Ricky se nad mou odpovědí zaškaredil, ale pak lehce zrudl. Mě jeho štiplavé poznámky z míry nevyvádějí a to myslím, je dost prospěšné. „Zatím si můžeš povídat s Lukem. "

Josh odešel do kuchyně a my zůstali sedět na pohovce, každý na opačné straně. "Takže..." začnu.
"Já si s tebou povídat nechci, " uzemní mě hned a já tedy sklopím hlavu. "Proč jsi takový, vždyť jsem ti nic neudělal?" vzlyknu smutně a on si povzdechne. "To si snad ze mě děláš srandu, že hodláš brečet!" zavrčí a zle se na mě podívá. Popotáhnu a přitáhnu si kolena k bradě. "Nedělej se, jsi stejně prolhaný jako ON a taky využíváš hodné lidi jako je Josh!" prská na mě. Má pravdu, on má zatraceně moc pravdu! "Ale, ale... Já, já... Ne, ne... "
"No, řekni, cos mu nakecal, že tě tu nechal bydlet, a budu hádat, úplně zadarmo?! Po čem jdeš? Po majetku? Penězích? Zničit ho?" Ehm... Připadá mi, že jsem jen rozbuška pro bombu jeho pocitů. Nemůže toho tolik vyčíst jen ze sedmi minut ve stejné místnosti. Asi tu teď nejde o mě, ale jeho vztek na mě mířený je, proto se na plno rozpláču a vyběhnu z bytu na chodbu, kde se posadím na zem.

Vyděšeně upustím hrnek a ten se rozbije. „Luke! " rychle se rozeběhnu za ním a v náruči si jej donesu zpět domů. Položím tu plačící hromádku na gauč a následně pro jistotu zamknu. Na to se vrátím a pevně Luka obejmu. „Omluv se." Řeknu naštvaným hlasem Rickovi. „Nevím, co sis provedl s Brandonem, ale na Lukovi si to vybíjet nebudeš. Nemá nikoho jenom mě. Jeho rodina zemřela a teď žije u mě a je to jen z mé vůle, ne protože musím." Rick se schoulí do sebe a já si ho s povzdechem taky přitáhnu k sobě. Začne taky kňourat a já se to snažím vydržet. Oba dva fňukají, smrkají a já nevím co ještě.

Tisknu se k Joshovi a Rick se k němu tiskne z druhé strany. Oběma nám tečou slzy a já si jsem jist, že to nehraje, že ho to opravdu mrzí. "Proč jsi takový, když jsem ti nic neudělal?" opakuju svou otázku. "Já nevím." Rick se rozbrečí snad ještě víc. Začnu šplhat přes Joshe k Rickovi, abych ho mohl obejmout. "Já jen nechci, aby Brandon ublížil tátovi Rossovi, " šeptne si spíš sám pro sebe než nám. Přivinu si ho k sobě blíž. "Vždyť on mu nechce ublížit, " konejším ho. "Ale chce! Kdyby nechtěl, nelíbá se s nikým jiným!" vyjekne zoufale a podle Joshova pohledu tuším, že on už asi ví, která bije.

Luke se přeze mne začal sápat a já zalapal po dechu. To se nedalo. Nemohl jsem dýchat a navíc se zapřel o můj rozkrok. Konečně mě přelezl a já se zhluboka nadechl. Poslouchal jsem jejich rozhovor a začal jsem se mračit. „A jak ten někdo vypadal? " zeptám se ledově klidným hlasem a Rick ke mně zvedne uslzený pohled. „Byl vysoký a měl stejně černé vlasy jako táta Ross... Chvilku jsem si myslel, že to je on, ale pak se otočili a..." zmlkl a zase se rozplakal. Pohladil jsem ho po vlasech. „A teď mi upřímně řekni, jestli si myslíš, že by toho byl tvůj táta schopný." Zatvrzele přikývl a já si povzdechl, byl jsem ale naštvaný. Jasně jsem mu přeci řekl, že mi má okamžitě oznámit, kdyby se tu zase objevil ten chlap.

Musím nad ním jen kroutit hlavou. "Ale prosím tě... Ani nevíš, jak byl včera smutný, když nám říkal, co jsi mu řekl a jak se k němu chováš. Myslíš, že by jen tak ronil slzy?" mrknu na něj.
"Možná..."
"Navíc takové věci se neříkají jen tak. Řekneš: Nenávidím tě! A další ošklivé věci, něco se stane a ty to už nebudeš moct vzít zpátky, nikdy. A to pak bolí..." hlas mi postupně ubírá na intenzitě, až se úplně zlomí.

Konejšivě Luka políbím na krk. „Ricky... A co jsi přesně viděl?" Zeptám se s klidem. „Viděl jsem HO, jak je namáčklý na pracovní stůl a ten chlap jej líbá a ON má ruce na jeho hrudi." Vychrlil to ze sebe. „Pak jsem se zase schoval... Nechtěl jsem to vidět. Nevěděl, že tam vůbec jsem. " Zadíval jsem se na něj a posléze jsem vyndal z kapsy telefon, kde jsem mu ukázal fotku toho chlapa. Celý se napjal a kývnul. „Tenhle... Člověk, "zavrčel jsem naštvaně. „Má zákaz přiblížení k tvěmu otci a víš proč?" Zmateně sklopil pohled a já mu ukázal další fotku. Tentokrát ale pěkně zbitého a ubrečeného Brandona. „Aby se tohle už neopakovalo. Víš, tvůj táta vždy tvrdí, jak vše zvládá, nechce pomoct a pak to dopadá takhle. Pokud si vzpomínáš, tak před rokem jel na dvoutýdenní pracovní cestu. Hádej proč. Nepřál si, abych to panu Rossovi řekl. Dovolil mi jen zalarmovat policii." Dál už jsem nemluvil. Je to dítě, ale tohle je realita. Ani nechci myslet na to, co by se stalo, kdybych tam nepřišel. Byl svázaný a ten chlap se chystal... Bože. Bylo to poprvé, co jsem se porval. „A teď se ten chlap vrátil a on si zas mlčí a tutlá to pro sebe! "

"Ale proč? Proč?" je na Rickovi vidět, jak moc se to snaží pochopit a všechno zpracovat. Slzy, které se mu před chvílí zastavily, se znovu spustily, ale bylo jich dvakrát víc. Josh se od nás zvedne a s mobilem u ucha se zavře v ložnici. Asi ho čeká dlouhý a ne zrovna příjemný rozhovor s tatínky malého Ricka. "Ricku, to bude dobrý, všechno bude v pořádku, Josh to vyřeší." snažím se ho uklidnit. "Já byl na tátu Brandona tak zlý a ono je to takto. Určitě mě už nemá rád, jsem strašný syn."
"Ne, nejsi, já bych reagoval stejně, ale příště aspoň někomu řekni, co se stalo, jednomu z tátů nebo Joshovi. Až se ti dva vrátí, tak se prostě omluvíš a pořádně ho obejmeš, " radím mu a on jen kýve do mého hrudníku.

Nezvedá mi to a panu Rossovi volat ještě nebudu. Chci dát Brandonovi šanci, aby mu to řekl sám. Nezvedá to... Jestli si zas nechal telefon doma. Potěš Pánbůh... Nechám mu alespoň několik naštvaných esemesek a rovnou ještě informuji policii, aby ho začali zase hlídat. Je v podmínce a tohle...S povzdechem se vrátím do pokoje. „Asi je o tom budeme muset informovat, až se vrátí. " Pohlédnu na Ricka. „Nebreč. On je tak moc... Natvrdlý, že se stejně obviňuje on." Prohrábnu mu vlasy a Luka rychle políbím. Musím udělat oběd a pak pojedeme.