Harry byl nervózní a Lucius to silně vnímal. Sledoval, jak chlapci padají věci z rukou a nic se mu nedaří podle jeho představ. Když mu po několikáté spadl nůž, kterým krájel kořínky mnoholistky upejpavé, s nimiž slíbil Severusovi pomoci, a málem se mu zapíchl do nártu bosé nohy, rázně odložil knihu s účetními položkami ministerstva. Vstal, přistoupil k mladíkovi, který se znovu sehnul pro čepel, a sebral mu ji z ruky. Natiskl se na jeho záda, odložil nůž do bezpečné vzdálenosti a ovinul mu ruce kolem pasu. Cítil, jak se třese.

„Co se děje?" zašeptal do jeho ucha podmanivým hlasem a Harry ztuhl.

„Nic," zamumlal nepřesvědčivě a zaťal nehty do jídelního stolu, u kterého oba pracovali. Mohli sice každý využít svou pracovnu, které společně zařídili pár dnů poté, co se do domu Lucius nastěhoval, ale oba raději trávili čas společně. Nepotřebovali u toho mluvit, byli spokojeni čistě z přítomnosti druhého v jedné místnosti.

„Kocourku, víš, že poznám, když nemluvíš pravdu."

Nepoužil to oslovení dva měsíce, od chvíle, kdy odešel z Azkabanu. A v tom samém okamžiku si uvědomil, že udělal chybu. Otevřel ústa, aby mu vysvětlil, že to nemyslel tak, jak to vyznělo, ale překvapeně zaznamenal, že z Harryho hrdla vyšlo zasténání. Pevně jej chytil za boky a prudce otočil tváří k sobě.

„Nic důležitého," upřesnil Harry s pevně semknutými víčky.

Jak by mu mohl říci, co se mu honilo hlavou? Příliš se styděl, než aby mu řekl o své tužbě, jež ho spalovala mrazivým žárem. Nedokázal mu sdělit, že každý jeho dotek, každý úsměv, každé slovo i pohled, mu do těla vysílalo mravenčení a doslova ho trhalo na kusy. Poté, co mu řekl kocourku, už ale nedokázal zadržet vzdech, jenž se mu dral z úst, aniž by si to přál.

Zdálo se mu to zvrácené, vyvolávalo to v něm kruté vzpomínky, ale nejsilnější byly na ten poslední den, co spolu strávili, než začala bitva o Bradavice. Na postelové mazlení a na chuť mužství Smrtijeda ve svých ústech. Ale to mu nemohl říci. V té chvíli by si připadal jako zvrhlík a nechtěl vědět, co by si o něm druhý muž pomyslel. Vlastní tělo ho však zradilo.

Lucius mu vzal bradu do dvou prstů a přiblížil rty k jeho ústům. Pousmál se, když ucítil Harryho odezvu na svém stehně. „Mluv," přikázal sotva slyšitelně, otíraje se o ta sametová ústa, vysílaje tak mladíkovi elektrické vlny až do konečků prstů.

Prsty druhé ruky zaryl do jeho boku. Držel se zuby nehty, aby se ovládl. Nejraději by ho opřel o stůl, strhl z něj kalhoty a na jeden pohyb do něj vstoupil. Ale nebyl mistrem v trpělivosti jen tak pro nic za nic. Chtěl to nechat na něm, počkat, až bude připraven. To, k čemu mezi nimi došlo ještě na panství, se nestalo z Harryho svobodné vůle a Lucius mu nechtěl způsobit další trauma.

Harry místo odpovědi jen vzdychl a lehce zavrtěl hlavou.

„Pořád se mě bojíš?" hlesl Lucius, cítě, jak druhé srdce ohnivě tluče proti jeho hrudníku.

„Já... nevím," vydechl rozpačitě. Ani netušil proč, Lucius byl jako vyměněný a ani jednou mu nedal najevo nic, čím by mu připomněl jejich předchozí vztah pána a vězně, přesto v něm stále zůstávala iracionální zakořeněná obava z trestu.

Lucius mu vzal obě tváře do dlaní a mírně se odtáhl. „Podívej se na mě." Harry neochotně otevřel oči a zůstal lapen v emocemi přetékajícím pohledu. „Kocourku, já už ti neublížím. Příliš tě miluji, než abych ti znovu působil bolest."

Harrymu se roztáhly zornice v šoku. „Tys... to řekl. Poprvé..."

Stáhl nechápavě obočí. „Co myslíš?"

„Řekl jsi, že mě miluješ."

Povytáhl jedno obočí. „Myslel jsem, že to víš."

„Vědět to ze Severusových vzpomínek a slyšet to od tebe je rozdíl," vysvětlil a nesměle se usmál.

„Budu se snažit ti to občas připomenout," prohlásil pobaveně a lehce ho políbil.

A pro Harryho jako kdyby to byl signál – ruce, jež měl do té doby svěšené podél těla, vystřelil do platinových vlasů a zapletl je do nich, aby ten jemný polibek změnil v dravější. Hladově se přisál na druhá ústa a spokojeně zamručel, když ho Lucius chytil kolem pasu a vyzdvihl na stůl, jako by nic nevážil, nedbaje ingrediencí, které tak rozmetal.

Lucius tvrdě drtil druhé rty, zatímco se vmáčkl mezi Harryho stehna a prsty zarýval do štíhlých boků. Chtěl ho tak moc, až měl dojem, že mu vzrušení roztrhne napjaté kalhoty a prudce vydechl, když vnikl do pootevřených úst. Plenil je s divokou vervou, válčil s druhým jazykem, zkoumal a objevoval zákoutí ústní dutiny, jako kdyby ho líbal poprvé. Harryho tlumené sténání a ruce, které nesměle zkoumaly jeho záda, jej přiváděly k nepříčetnosti. Zalitoval, že nemůže použít hůlku a zbavit je oblečení jedním mávnutím.

Neochotně se od něj odtrhl, vlastní touha se odrazila od smaragdových duhovek, jež byly zastřené stejně jako ty jeho, a chytil ho za ruku.

„Pojď," řekl sametovým hlasem, ze kterého Harry málem upadl.

Jako ve snách ho následoval do obývacího pokoje, kde se Lucius posadil na pohovku a stáhl ho na sebe. Zakňučel, jak ucítil mužovo vzrušení pod svým zadkem, ale to už sotva stihl popadnout dech, neboť Lucius opět zaútočil na jeho ústa. Zručně hbitými prsty rozepnul mladíkovu košili a nechal ji sklouznout na zem. Harryho pokryla husí kůže, jak náhlý chlad ovanul jeho pokožku a horké ruce bloudily po obnažené kůži.

Sám nezahálel, ač v něm sice ještě dlel počáteční stud, tužba nad ním získávala kontrolu. Luciusovi košili rozepl o poznání pomaleji, zvlášť když se kroutil pod polibky, jimiž byl pokrýván na krku a ramenou, ale v nitru zajásal, když i poslední knoflík opustil své stanoviště, a s nadšením objevoval svaly, které se pod látkou ukrývaly. O malou chvilku později se ocitl na nohách a překvapeně hleděl na muže před sebou.

„Svlékni se, kocourku." Luciusův hlas byl podbarven potlačovanou touhou a neobsahoval v sobě nic z dřívějšího Smrtijeda, přesto Harry automaticky poslechl a nechal kalhoty i spodní prádlo spadnout na koberec. Líce mu znachověly, když ho Lucius hltal pohledem, ale vydržel zůstat stát na klepajících se nohách. „Jsi úchvatný," zapředl Lucius spokojeně a natáhl se, aby si posadil mladíka zpět na klín.

Zapletl jednu ruku do jeho vlasů a stiskl je do pěsti, druhou bloudil po jeho nahém těle, vychutnávaje si každý kousek kůže, jež se mu odkryla. Užíval si vzdechy, jimiž ho Harry odměňoval a sám mu věnoval ty své. Chlapec se k němu tiskl, zatínal mu nehty do zad, s jistou neobratností mu oplácel dotyky a polibky. Lucius nemusel být nitrozpytec, aby mu bylo jasné, jak nevinný Harry je. Hřálo jej vědomí, že se chce odevzdat právě jemu. A i přes to, že byl nezkušený, jeho váhavé hlazení ho přivádělo do extáze. V náhlém popudu Harryho kousl do ramene a shodil ze sebe na pohovku. Než se stihl vzpamatovat, sedl si mu na stehna a ruce přišpendlil vedle těla.

Harry slabě vykřikl, když se ocitl v jeho naprosté moci. Dlouhé vlasy jej lechtaly na hrudi, horké rty a jazyk si razily cestu po jeho čelisti a pokračovaly přes krk až na hrudník. Srdce mu splašeně ubíhalo. Kousal se do rtu, vzrušení jej zcela polapilo do svých spárů. Toužil mu to oplatit, ochutnat jeho kůži, ale všechno vytěsnil ve chvíli, kdy Lucius nasál jednu bradavku do úst a stiskl ji mezi zuby, laskaje její vrchol jazykem. Zaťal nehty do dlaní a zavřel oči, zvrátil hlavu dozadu.

Muž přesně věděl, jak mu působit potěšení. Cokoliv, co udělal, kam sáhl, kde se jej dotkl zuby nebo jazykem, odnášelo Harryho na vlnách slasti a vysílalo mu do těla miliony elektrických jehliček, které se z páteře rozbíhaly do celého těla. Lucius toužil být něžný. Chtěl zlíbat každou jizvu, kterou mu vytvořil a omluvit se mu tak za všechno, co mu způsobil, ale zdrceně si uvědomil, že to nedokáže tak, jak by to Harry potřeboval. Nezvládal se krotit úplně. Potřeboval mít kontrolu, cítit převahu. A s každým dalším obtiskem zubů překvapeně zjišťoval, že se mladíkovi jeho dominance líbí.

Harryho oči planuly tužbou, rty měl červené a opuchlé z jejich neustálého okusování a jen zbytečky sebeovládání a studu mu zabraňovaly v tom, aby Luciuse žádal o ošukání. Líbil se mu tvrdý způsob, s jistou zvráceností si přiznal, že se mu líbí i ta bezmoc, se kterou nemohl nic dělat. Tentokrát si byl jist, že kdyby to chtěl zastavit, muž by mu vyhověl. On však nechtěl nic zastavovat, chtěl to dovést až do sladkého konce.

Lucius mu střídavě laskal obě bradavky, zápěstí mu tlačil do měkkého čalounění stejně silně, jako kdyby měl na nich pouta a on klouzal svou erekcí po jeho hrudi pokaždé, když se naklonil. Cítil, že je jeho vrchol na dosah a roztřásl se, neboť druhý muž se začal sunout níž. Věnoval mu několik silných kousanců na vnitřní strany stehen a svými vlasy mu je vzápětí pošimral.

Měl dojem, že umře. Vnímal, jak to Lucius natahuje, viděl šibalské ohníčky v ocelových očích a měl chuť ho za to mučení kopnout, ale nohy měl stejně přikované k pohovce jako ruce. Z úst mu vycházely hlasité steny, půlměsíce nehtů pokrývaly celé jeho dlaně, čelo se mu lesklo potem, v penisu mu bolestivě cukalo.

A pak se jeho chlouby dotkla dokonalost. Žhavá ústa obemkla naběhlý žalud, jazyk polaskal uzdičku, horký dech ovanul jeho klín. Vyvrcholil téměř okamžitě, vykřikl z dosud nepoznané slasti, naplnil Luciusova ústa svým teplým spermatem. Před očima mu běhala rudá kola, hrudník se mu namáhavě zvedal a sotva vnímal, že tíha ze stehen zmizela a zápěstí se uvolnila.

Automatickým pohybem si zabořil prsty do vlasů a vzápětí ochutnal sám sebe, když se k němu Lucius vrátil a překvapivě jemně jej políbil. Zdálo se mu to zvláštní, ale příliš nad tím nedumal. Lucius jej nasměroval na sebe, sám si lehl na záda a přidržoval mu boky. Harry mu začal oplácet vše, co od něj dostal a ani si nestačil všimnout, kdy se svlékl. Položil se na něj, opíraje se jednou rukou o pohovku, líbal ho, vytvářel vlhké cestičky jazykem, opatrně zkoumal citlivá místa svými zuby na krku. Zavrněl, když na svém zadku ucítil teplé dlaně a vyjekl, když jeden prst pohladil jeho vstup, a zajel dovnitř.

„Mám přestat?" hlesl Lucius zastřeně a pomalými pohyby kroužil v jeho nitru.

„Ne," vzdychl a nasál do úst bradavku, za což mu Lucius odpověděl hrdelním zvukem a vystrčením pánve proti němu. Jejich mužství byla zaklesnutá mezi těly a třela se o sebe. „Jen mě to překvapilo."

Byl to divný pocit, vnímat v sobě Luciusův prst, ale nebylo to nepříjemné, pouze zvláštní. O malou chvilku později v sobě ucítil druhý a pocit plnosti se zvýšil. Opět začínal tvrdnout, zatímco laskal tělo pod sebou všude, kde dosáhl, aniž by Luciusovi znemožnil přístup. Zakňučel a silně zaťal nehty do jeho boků, když se ho muž dotkl na citlivém místě. Nic takového dosud nezažil. Třásl se, pokrýval rozpálenou pokožku polibky, ochutnával ji jazykem, prohýbal se pod nehty na zádech. S každým pohybem se jejich penisy o sebe třely, vzdechy a hlasité sténání zaplňovaly místnost.

Pocítil hmatatelnou ztrátu, když byl znovu prázdný a Lucius mu dlaní naznačoval, aby se posadil, ale pak mu padl zrak na impozantní velikost jeho erekce a nervózně polkl. Pokud se cítil plně se dvěma prsty, jak, pro Merlina, by se mu do zadku měl vejít on? Na chvilku si pomyslel, že vycouve, ale nedostal příležitost. Ani nevěděl jak, najednou ležel na břiše, Lucius mu za boky přidržoval hýždě ve vzduchu a jazykem mu laskal otvor.

„Merline..." vydechl roztouženě a zaťal nehty do čalounění.

„Líbí?" Vnikl dovnitř špičkou jazyka a zaznamenal, jak se Harry zachvěl.

„Mmm..." Nebyl schopen slova, sotva dokázal zamručet. Oči měl zavřené, penis opět v pozoru, mravenčení ho zachvacovalo až do konečků prstů. Ovanul ho chlad, když horký dech opustil jeho hýždě, zaslechl nějaký šramot a vzápětí se otřásl zimou. Na vstupu ucítil něco studeného, co se vytrvale sunulo dovnitř. Bolelo to, ale oproti tomu, co mu Lucius způsoboval v zajetí, to nebylo ani zdaleka tak nepříjemné.

„Uvolni se," zašeptal Lucius a mírným tlakem stále postupoval vpřed. Sám se třásl námahou, aby do něj nevtrhl najednou. Přál si mu působit rozkoš, chtěl, aby se mu to líbilo. „Jsi tak úzký," vrněl zadýchaně a táhle vydechl, když byl konečně uvnitř až nadoraz, cítě, jak se prstenec svalů okolo něj stahuje s mučivou intenzitou. Padl na Harryho záda, vtiskl mu polibek na lopatku, zasunul pravou ruku pod jeho břicho, kde mu jedna dlaň přišla naproti, a silně ji stiskla.

„Jsi úžasný, kocourku," šeptal a líbal ho na zádech, poslouchal jeho trhané nádechy a čekal, až se stisk na jeho ruce povolí. Nemusel čekat dlouho a zanechal otisk zubů na rameni, když se mladík zavrtěl.

Harry vzdychl, když se v něm poprvé pohnul a znovu jeho dlaň silně sevřel. Pocit plnosti náhle získal úplně jiný význam. Stačilo, aby Lucius několikrát zopakoval pohyb, a mladík uzarděle zjišťoval, že hlasité sténání je jeho vlastní stejně jako mužovo. Bylo to dokonalé, a když se dostatečně uvolnil, a Lucius zrychlil, zjistil, jak skvělé to může být. Jedna ruka mu tvrdě drtila bok, druhá prsty, penis si razil cestu čím dál hlouběji a dlouhé vlasy jej lechtaly na zádech. Lucius mu vzdychal do ucha, vlhké rty mu klouzaly po kůži a sám automaticky začal vycházet jeho pohybům vstříc.

Náhle Lucius zastavil, svezl se na bok a Harryho přitáhl zády k sobě. Jednu nohu mu přehodil přes vlastní boky, ruku, kterou do té doby svíral Harryho dlaň, posunul pod jeho krk a přitáhl si ho k hladovému polibku. Harry se pravou rukou zapíral o okraj gauče, druhou ovinul Luciusovi okolo týla, opětoval polibek a lapal po dechu. Změnou polohy se i směr pronikání vychýlil z původní cesty a s každým dalším přírazem byla zasažena Harryho prostata. Už nedokázali udýchat polibky, jejich rty po sobě klouzaly, mužova volná ruka dráždila Harryho bradavku, platinové vlasy se jim pletly do úst, ale ani jeden z nich to nedbal.

Lucius ucítil, že se blíží k vrcholu, proto pevně obemknul Harryho mužství a sladil tempo ruky s vlastním tvrdým přirážením. Sklonil hlavu do jeho ramene a neudržel se, hlasitě zasténal, zakousl se do zpocené kůže, když naplnil Harryho nitro spermatem. Ten ho následoval o chvilku později a s bolestivým zatnutím nehtů do Luciusova boku pokryl břicho a gauč svou horkou tekutinou. V hrudi se mu rozlil pocit štěstí a spokojenosti, když si rozechvělého chlapce přitáhl do něžného polibku.

***

Deset let uteklo rychleji, než se nadáli. Během jejich soužití proběhly chvíle plné spokojenosti, stejně jako dny, kdy se navzájem pečlivě vyhýbali, aby v hádce neřekli něco, čeho by mohli litovat. V těch chvílích, kdy radši každý trávil svůj čas v místnosti na druhém konci domu, často přicházel Draco se svým synem Scorpiusem nebo Severus, jenž Harrymu přiváděl Teddyho, jeho kmotřence, s nímž se, kvůli svému dobrovolnému uvěznění, vídal méně, než by si přál. Rozptýlení obvykle zabralo a vyléčilo ponorkovou nemoc.

Nikdy se ani jeden neomluvil, nebylo to třeba. Jejich usmíření se uskutečnilo v pokoji, kde se konečně po několika dnech setkali, a omluvy zůstaly nevyřčené ve vášnivém objetí, kdy z nich oblečení padalo rychlostí kulového blesku.

Čím rychleji se však blížil konec Luciusova trestu, tím více byl Harry podrážděnější a mlčenlivější. Vyhýbal se druhému muži, odpovídal pouze na otázky, a Lucius z toho byl čím dál více frustrovaný. Den před vypršením jeho trestu se konečně odhodlal ke konfrontaci. Razantně za ním vstoupil do pracovny, do níž Harry po iracionálním výbuchu vzteku zmizel. Rozhlédl se, spatřil ho se skloněnou hlavou u parapetu okna. Došel až k němu, prudce ho otočil čelem k sobě, pevně chytil ramena a přiblížil svou tvář k jeho obličeji.

„Mluv."

Harry si skousl ret a uhnul pohledem. Uvědomoval si, že se chová jako idiot, ale obavy, že až trest vyprší, tak Lucius odejde, mu srdce svíraly v železné pěsti. Za ty roky si na jeho přítomnost zvykl, láska k němu se prohloubila a nedokázal si představit, že by o něj měl přijít. Jistě, měl své mouchy, nebylo snadné s ním vyjít, ale společně se spolu naučili koexistovat tak, aby byli spokojeni.

„Pusť mě," požádal ho unaveně.

„Ne, dokud mi neřekneš, co se zase děje. Poslední týdny se chováš jako někdo jiný. Dochází mi trpělivost," zavrčel a nechal do svého hlasu problesknout mírný chlad, který Harryho obvykle donutil vyjít s pravdou ven.

Harry zdvihl pohled a v očích se mu zatřpytily neprolité slzy. Zvedl ruce a objal muže okolo pasu, zabořil si hlavu do jeho hrudi. Vdechoval vanilkovou vůni a snažil se uklidnit natolik, aby se mu netřásl hlas. Lucius povolil stisk a hladil mu záda. Čekal s bradou opřenou do vlasů, jež zůstávaly i po letech rozčepýřené jako vrabčí hnízdo.

„Zítra ti vrátí hůlku," zašeptal někam do jeho košile.

„Ano," přitakal klidně, nevěda, co více by k tomu měl dodat.

„Domácí vězení skončí. Budeš zase volný," šeptl a zjišťoval, že se mu láme hlas.

„No a?" zeptal se nechápavě.

„Už se mnou nebudeš muset zůstávat," špitl a pevně sevřel oční víčka k sobě.

„Pravda," prohlásil chladně poté, co mu došlo, kam tím Harry míří a povzdychl si, když se vzlyk utopil v jeho košili. „Zůstávat s tebou je totiž to nejhorší utrpení, jaké jsem kdy zažil," řekl pobaveně a zavrtěl hlavou. Odtáhl ho od sebe a s úsměvem se podíval do uslzených očí. „Kocourku, já nechci odejít. Jsem bývalý Smrtijed, na nepohodlí a utrpení jsem zvyklý." Harrymu se pohled o něco vyjasnil, když mu pomalu docházel význam slov. Lucius ho políbil do vlasů. „Myslím, že jsem schopen se mu vystavovat dobrovolně i v následujících letech," ujistil ho tiše a do očí promítl veškerou lásku, kterou k mladému muži cítil.

Smaragdy se rozzářily, polapily ho do svých tenat a nezabránil úsměvu, když Harry radostně spojil jejich rty v jedny.

KONEC