„Máš vlastně štěstí, že tě Temný pán dal na starost mně," pronesl Lucius zamyšleně.

„Štěstí?" posměšně vyštěkl Harry. Nemohl si pomoci. Jeho předsevzetí zmizelo jako pára nad hrncem. „To určitě. Spíš nebyl nikdo jiný po ruce."

Ostrá bolest ve tváři ho přinutila vykřiknout. Vůbec si nevšiml ruky, jež ho hřbetem dlaně poslala k zemi. Z tváře mu kapala krev, jak mu ji roztrhl mohutný prsten spletený ze dvou stříbrných hadů. Lucius se beze spěchu postavil a nohou Harryho přetočil na záda, mávaje hůlkou, aby nechal zmizet křeslo.

„Nepoučitelný." Zavrtěl hlavou a bez emocí sledoval, jak mladík prudce dýchá a propaluje ho nenávistným pohledem. „Zvedni se," přikázal tichým hlasem a sepjal ruce za zády. „Pokud ti budu muset pomoci, nebude se ti to líbit."

„Zabij mě," odsekl a vyplivl krev, jež mu stekla z tváře do úst. Zašklebil se z její kovové pachuti.

„Toto přání ti rozhodně splnit nemohu. Pán zla má s tebou jiné plány." Jeho hlas o odstín zesílil. „A teď máš poslední možnost se zvednout sám. Být tebou, využil bych ji."

Harry toužil jen po tom, aby mu dal pokoj, proto se roztřeseně postavil na vratké nohy. „Spokojen?"

Lucius se usmál. „Vidíš, jaké máš štěstí, že jsem tu s tebou já a ne má šílená švagrová, Bellatrix? Ta už by se koupala v tvé krvi." Vrhl po něm zvědavý pohled. „Bolí to?" S podivnou něhou mu otřel krev z tváře.

Harry neodpověděl, jen se znovu zatřásl. Pomyslel si, že muž musí být naprosto šílený a podvolil se tlaku jeho dlaně na prsou, jež ho nutila couvat ke stěně. Ve chvíli, kdy se dotkl zdi, ho neviditelná pouta chytila za zápěstí a kotníky. Oči se mu rozšířily v náhlé panice a pokoušel se škubat končetinami, aby se osvobodil, ale byl připoután tak pevně, že se nemohl ani hnout. Ruce měl doširoka rozevřené a nohy byly taktéž od sebe.

Dech se mu zadrhl, bylo to horší, než kdyby jej svázal Petrificem. „Pusť mě, ty bastarde!" vykřikl.

„Něco si ujasníme, Pottere," řekl ostře. „Budeš mi říkat pane. Nijak jinak. Pokud s tím budeš mít problém, klidně ti ta tvá nevymáchaná ústa zacpu. A nebudeš mi tykat. Jasné?"

Harry zaraženě zamrkal. To bylo poprvé, co ho kdy slyšel zvýšit hlas a překvapilo ho, jaká z něj jde hrůza. Nekřičel, to ani zdaleka, přesto byla v jeho hlasu slyšet temná hrozba. Uvědomoval si, že muž před ním je Smrtijed. Jeden z nejbližších Pánu zla. Muž, jenž se neštítil mučit mudly i kouzelníky. Muž, jenž se jej pokusil poprvé zabít už před pěti lety.

„Ano," špitl. Na tváři mu přistála štiplavá facka. „Ano, pane," opravil se a zasténal, neboť s úderem přišla bolest z rány od zdi, od níž se mu odrazila hlava.

„To je lepší." Pokýval hlavou. „Buď hodný chlapec a budeme spolu vycházet."

„Když budu... hodný, necháte mě být, pane?" Nepředpokládal kladnou odpověď, avšak cítil potřebu se zeptat.

„Samozřejmě, že ne. Pán zla od tebe něco chce. A já se postarám o to, aby to dostal, až přijde správný čas." Přiblížil se k němu na šíři dlaně a Harryho znovu obklopila vanilková vůně. „Ještě poznáš, jak jsem laskavý," zašeptal mu do ucha, až z toho chlapce zamrazilo. Lucius mu dlaní otáčel hlavu, dokud neměl pravou tvář přitisknutou na zdi. „Někdy sem vezmu Bellatrix nebo někoho ze Smrtijedů. Pak uvidíš, jak mírný jsem." Zkrátil i poslední vzdálenost a natiskl se k němu, rty se dotýkaje jeho ucha. „Být tebou, snažím se být vážně moc poslušný. Dokáži tě držet na hranici života a smrti dlouhé týdny. Já nikdy nechybuji, proto Pán zla vybral mě. Ví, že se nemusí obávat, že bych překročil meze toho, co vydržíš."

Znenadání od něj odstoupil a Harry prudce vydechl vzduch z plic. Ani si neuvědomoval, že zadržoval dech.

„Jsem velmi trpělivý," pokračoval Lucius a zamyšleně vytáhl hůlku z kapsy, „a máme spoustu času." Švihl hůlkou a Harry se nadechl v očekávání prudké bolesti, místo toho však cítil, jak na něm mokré oblečení schne a vlasy se přestávají lepit k čelu.

„Děkuji, pane," zamumlal.

„Nechci, abys onemocněl. To by komplikovalo plány." Zabodl do něj pohled. „Rozuměl jsi všemu, co jsem říkal?"

Harry přikývl a okamžitě si uvědomil, že udělal chybu. Znovu pocítil štiplavou bolest na tváři a hlava mu zaduněla o stěnu. V očích se mu zatřpytily slzy. „R-rozuměl, pane," šeptl, v duchu si nadávaje za zbytečnou hloupost.

„To už je lepší." Škubl zápěstím a zpod rukávu košile vypluly stříbrné náramkové hodinky. „No, Pottere, dnes máš štěstí. Draco se bude vracet do školy, půjdu ho doprovodit k vlaku. Zatím můžeš přemýšlet a pokoušet se uniknout." Mávl hůlkou a pouta mírně povolila. „Být tebou, zabýval bych se tím opravdu ze všech sil, aby sis byl jist, že jsi pro to udělal maximum." Nadzdvihl koutek úst a pomalu se otočil, aby důstojnou chůzí odkráčel.

„Nechám ti otevřené dveře, ať máš dostatečnou motivaci. Ach, a musíš být žíznivý," pronesl Lucius bez zájmu. Vyčaroval sklenici vody a odlevitoval ji doprostřed místnosti, aby na ni Harry zřetelně viděl i v pohaslém světle. „Dobrou noc, kocourku."

Jen několik vteřin mu trvalo uvědomit si, že osaměl a ihned poté se začal pokoušet o útěk. Zuřivě se snažil vykroutit z pout, která poté, co je Lucius povolil, nepříjemně řezala do jeho končetin a zhoršovala jeho stabilitu. Neustále musel kontrolovat svůj postoj, neboť byl u zdi tak blízko, že jej vlastní hýždě nutily k předklonu. Neměl šanci si nijak ulevit, nemohl si sednout, nedokázal se vykroutit z pout, jež se mu zakusovala do zápěstí a kotníků. V hlavě mu hučelo od předchozích facek.

Frustrovaně hleděl na otevřené dveře a hystericky lomcoval rukama, dokud se nerozvzlykal zoufalým pláčem. Zápěstí si marnou snahou sedřel do krve a s každým pohybem si jitřil rány víc a víc. Třásl se od vynaložené námahy, pokoušeje se nalézt pohodlnější pozici, avšak marně. Nakonec se do pout vyvěsil, přesto mu to nepřineslo žádnou úlevu, ba naopak.

Cítil neutuchající žízeň a pohled na sklenici s vodou ho nutil polykat naprázdno. Litoval, že ho Lucius osušil, neboť kdyby to neudělal, mohl alespoň nasát nějakou vlhkost z trička. Měl dojem, jako by se jeho hrdlo proměnilo v poušť a v ústech se mu sypal písek. Začalo na něj dopadat vědomí, že zřejmě velmi rychle nastane chvíle, kdy bude žadonit o smrt. Litoval, že svou zbrklostí dostal do nebezpečí i Rona a Hermionu a jen mu zbývalo doufat, že se jim buď podaří utéci a nebo že jim Bellatrix dopřeje rychlou smrt.