Jeho víčka se zachvěla, ale oči zatím neotevřel. Vdechoval vanilkovou vůni a s jistým ulehčením si uvědomil, že ho téměř nic nebolí. Ve slabinách ještě cítil zbytkový závan snu, který si nepamatoval, a zhrozil se, když si uvědomil, že leží na boku, objímá něčí tělo a svou znatelnou erekci o něj opírá. V tu chvíli otevřel oči a ztuhl. Díval se Luciusovi do spící tváře a snažil se zkrotit šílený tlukot srdce. Nerozuměl ničemu. Poslední, na co si vzpomínal, bylo sklepení a Bellatrix, která ho málem zabila. Nedokázal pochopit, jak je možné, že najednou leží s Luciusem v posteli, objímají se navzájem a jeho stehno měl mezi nohama.

Neodvažoval se ani hnout, ale nemohl odolat, aby si ho neprohlédl. Tvář měl ve spánku vyhlazenou a překvapivě uvolněnou. Bezchybnou bledou kůži narušovalo jen množství úzkých vrásek okolo očí a dvě silnější okolo sevřených rtů. Překvapila ho tenká růžová jizvička v pravém koutku, tu jistě dříve neměl. S jemným začervenáním sledoval klenuté obočí a přes tváře pokračoval k ostré linii brady, pod kterou zahlédl azkabanské tetování.

Uznal, že v posteli leží s mužem, jenž byl ve svém věku stále velmi krásný a s vystupováním, které ukazoval na veřejnosti, to z něj dělalo uhlazeného a perfektního společníka. Věřil, že v mladším věku musel zlomit desítky srdcí, a zřejmě v tom mohl pokračovat i dál. Kdo by předpokládal, že se za maskou dokonalého džentlmena skrývá Smrtijed se sadistickými sklony? Pro tuto chvíli to však vytěsnil, bylo mu dobře. Líbilo se mu, že ho Lucius objímá okolo pasu a že ho smí on objímat na tom samém místě taktéž. Druhou ruku měl před sebou podél těla a dotýkal se s ní, stejně jako svým stále tvrdým klínem, Luciusovy nohy v saténové látce.

Zrudl, když si uvědomil, že on sám je nahý, ale Lucius měl zřejmě alespoň kalhoty. Platinové vlasy měl rozprostřeny na polštáři a několik pramenů mu spadalo kolem krku na širokou hruď, která byla porostlá jemnými světlými chloupky. Usoudil, že je to snad poprvé, kdy na ni může pohlížet takto zblízka, aniž by byla pokryta jeho vlastní krví. A sám sebe překvapil, když zatoužil přejet konečky prstů po světlé kůži a sledovat křivky jeho svalů, až se za své myšlenky zastyděl a svedl to na rozbouřené hormony a doznívající sen.

„Už ses dostatečně vynadíval?" zeptal se Lucius pobaveným hlasem, aniž by otevřel oči. Harry ztuhl a prvotní reakcí bylo uskočit a odtáhnout se, ale Smrtijed jako kdyby to čekal – sevřel ruku kolem jeho pasu pevněji a přitáhl si ho blíže. „Copak se ti zdálo?" Otevřel oči, ve kterých plápolaly divoké ohníčky, a kolenem lehce zatlačil proti jeho klínu.

„Nevím, pane," zašeptal a zhrozil se, jak moc má chraptivý hlas a jak blízko byl k tomu, aby z jeho úst utekl sten.

„Jaká škoda," poznamenal a koutek úst mu škubl v úsměvu. „Chtěl bys to vědět? Mohu ti to ukázat."

„Ne, pane, radši ne," zamumlal a sklopil oči, neboť nedokázal snést Luciusův posměšný výraz. Navíc se upřímně obával toho, co ve snu viděl, že jej to vzrušilo. A už vůbec nechtěl, aby to věděl Smrtijed.

„Stydíš se?" vydechl Lucius a konečky prstů proběhl přes chlapcovu páteř od krku až po bedra, kde začal líně přejíždět podél začínajících oblin jeho pozadí ze strany na stranu.

„Ano, pane." Harry bezmocně vydal vzdech a zaťal ruce v pěsti, ve snaze zarýt si nehty co nejvíce do kůže.

Nechtěl, aby Luciusovy doteky byly příjemné. Doufal, že bolestí přehluší vzrušující vjemy, kterými mu způsoboval husí kůži a rozléval mravenčení do celého těla, avšak téměř své nehty necítil. Během mučení zažil takovou bolest, že toto bylo jako polechtání peříčkem. Zvažoval, jak by mohl odvést Luciusovu pozornost na něco jiného, ale nedostal k tomu příležitost. Muž měl jednu ruku pod hlavou, nyní ji však vytáhl, a vzal Harryho bradu mezi palec a ukazováček, nutě ho tak zvednout pohled zpět k němu.

Ani ho nemusel pobízet, Harry automaticky spolupracoval, když ho Lucius políbil. Ten polibek se mu zdál dokonalý. Byl jemný, Smrtijed se o jeho ústa otíral s neobvyklou něhou, mazlil se s jeho rty. Harry do polibku zasténal, když přes něj Lucius přehodil pravou nohu a přitiskl se k němu tak blízko, že zřetelně ucítil jeho vzrušení na svém. Saténová látka klouzala po jeho penisu, nutila ho vydávat zvuky, které nechtěl dát najevo a o malý okamžik později se sám přistihl, jak neohrabaně hladí Smrtijedova záda a žádá o vstup do jeho úst. Na údržbu Kulového blesku si ani nevzpomněl.

Lucius mu ochotně vyhověl, prohloubil polibek, vyšel mu svým jazykem naproti, přitvrdil. Pustil mu bradu, zapletl ruku do jeho vlasů a silně je stiskl, zatímco ho povalil pod sebe na záda a napůl na něj nalehl. Drancoval jeho ústa s nebývalou vervou, platinové vlasy okolo nich spadly jako stříbrný závoj a cíleně pohyboval pánví, aby svým mužstvím dráždil Harryho erekci. Ten bezmocně vzdychal do druhých úst, ruce opatrně nechal bloudit po zádech nad sebou a cítil, že pokud bude Lucius takto pokračovat, za malý okamžik vyvrcholí. V penisu mu bolestivě cukalo, s každým vyklenutím pánve se mu kůžička přetahovala přes naběhlý žalud a hladká látka mužových kalhot studila, jak byla vlhká od preejakulátu. Každý jednotlivý dotek mu do těla přinášel mrazivé jehličky rozkoše a zřetelně cítil tepající krev ve spáncích.

Zakňučel, když vzal Lucius jeho citlivou bradavku mezi prsty a jemně mu s ní zakroutil. Potácel se na okraji a stačilo by málo, aby přes něj přepadl a uvolnil se v bouři orgasmu. V té samé chvíli však Lucius ukončil polibek a slezl z něj, ponechávaje ho zmateně vzdychat a těkat očima. Lehl si vedle něj na bok a ústa přiblížil k jeho uchu.

„Pokud chceš dopřát uvolnění, musíš to udělat sám," zašeptal smyslným hlasem a jazykem přejel po jeho lalůčku, zatímco ukazováčkem obkroužil jeho pootevřené rty a pokračoval přes bradu a krk na hrudník, kde obkresloval jizvy, které mu dříve způsobil. Harry si zaťal nehty do boků a vyděšeně zavrtěl hlavou. Nemohl přece masturbovat před někým jiným, i když ho od vrcholu dělil jen nepatrný kousek. Bojoval sám se sebou, erekce se bolestivě domáhala své pozornosti, a jemu stekla z koutku oka slza bezmoci. „Udělej to pro mě, kocourku," zavrněl Lucius, krouže prstem po mladíkově podbřišku. „Zasloužíš si to. Chci se dívat."

„Nemůžu," zakňoural a frustrovaně si zajel prsty jedné ruky do vlasů.

„Nechceš mě snad potěšit?" Stiskl lalůček mezi zuby a Harry znovu zasténal. „Zapomněl jsi na oslovení. Zamysli se nad svou odpovědí." Nadzdvihl se na lokti a zapíchl své ocelové oči do smaragdů před sebou. „Nebo chceš, abych byl zklamaný?"

„Ne! Chci vás potěšit, pane," vyhrkl Harry ihned a vzlykl, když se tvář druhého muže stahovala do kamenné masky. „Prosím..." Snažil se vyškrábat do sedu, ale ruka na hrudi jej bezpečně přišpendlila k posteli.

„Začni."

Připadal si strašně a bojovaly v něm protichůdné pocity. Na jednu stranu zoufale toužil po tom, aby ho Lucius k ničemu nenutil, nadto k něčemu tak intimnímu. Ačkoliv sám chtěl dosáhnout vyvrcholení, přesto v něm sídlil stud tak silný, že ho nutil prolévat slzy. Bylo to ponižující; už to, že se probudil vzrušený, mu vhánělo červeň do tváří, ale to, že to muž viděl, znásobil a předal do jeho vlastních rukou, bylo k nesnesení. S konečnou platností mu došlo, že se muž neštítí ničeho, aby ho ponížil nebo mučil. Nezáleželo na tom, jaký styl si vybere. Pojídání polévky jako zvíře se zdálo jen jakousi matnou vzpomínkou, a kdyby si mohl vybrat, raději by tak jedl do konce života, než aby se před ním měl uspokojovat.

Na druhou stranu ho bytostně toužil potěšit. Zjistil, že prahne po tom, aby jej viděl spokojeného a vlastní nepohodlí nebo ponížení se upozadilo, když Smrtijed dal najevo nelibost a zklamání. Zavřel oči, když kolem své tepající erekce sevřel dlaň a silně si skousl ret. Prsty na jeho hrudi se opět rozběhly a mapovaly jeho pokožku, zatímco si laskal úd. U ucha cítil Luciusův vzrušený dech, jenž ho dováděl do nepříčetnosti. Byl rozhodnut nevzdychat, ale přesvědčení se vytratilo ihned, co se nad něj Lucius naklonil a usurpoval si jeho ústa k hladovému polibku. Sténal do jeho úst, jejich jazyky se proplétaly ve vášnivém tangu, štíhlé prsty laskaly Harryho bradavku, vlasy jej lechtaly na hrudi. Najednou vše vytěsnil a zcela se nechal pohltit jen tím spalujícím pocitem, který se mu rozléval po těle. Vykřikl, když dokončil poslední tah na svém mužství a Lucius jej při tom silně kousl do rtu.

Svět jako kdyby vybuchl. Před očima mu běhala barevná kola a možná na chvilku ztratil vědomí, nebo jen nevnímal – netušil. V uších mu hučelo a jen matně cítil, jak se od něj muž odtahuje a nechává náhlý chlad ovanout jeho tělo. Omámeně otevřel oči, pustil prostěradlo, které svíral v druhé ruce, aniž by si to uvědomoval, a pocítil hluboké uspokojení poté, co se na něj Lucius nefalšovaně usmál.

„Byl jsi úchvatný, kocourku," pochválil ho a pohladil po vlasech. „Jdi se umýt a obleč se." Rukou ukázal na dveře v záhlaví postele. „Půjdeme se projít."