Každý mistr vám řekne, že bojovat musíte s prázdnou hlavou. Pouze ten, kdo dokáže v zápalu bitvy zachovat absolutní klid, vyjde ze střetu jako vítěz.

Shira byl dokonalým ztělesněním této poučky, vždy chladnokrevný a ledově soustředěný.

Tentokrát však ne.

Jeho každý pohyb prozrazoval bouři emocí, kterou jen obtížně dostával pod kontrolu. Teď když už konečně mohl bojovat, dával do toho všechny pocity, které v něm vřely poslední minuty. Zoufalství, vztek, nenávist, lásku.

Ale nechat se strhnout emocemi znamenalo dělat chyby. I Shira je dělal.

Tu, která ho málem stála život, udělal hned na začátku. Nejprve se vrhl na dva muže u mě, aniž by zaregistroval, že bezprostřední nebezpečí hrozí jemu samotnému úplně odjinud. Střela, která ho měla zabít, ho naštěstí jen škrábla na krku.

Císařovi vojáci chybovali také.

Všude vládl strašný chaos, v nastalém zmatku bylo obtížné se zorientovat. Jak se dalo čekat, pozornost našich nepřátel se soustředila výhradně na černovlasého zabijáka představujícího pro ně tu největší hrozbu.

Na Mayu a Ayako se nikdo neodvážil vystřelit ze strachu, aby nezasáhli císaře, a já byl jen spoutaný zajatec.

Ležíce na zemi jsem se před palbou kryl za nejbližším kusem převráceného nábytku a marně se pokoušel zbavit se pout. Paže zkroucené za zády mě bolely, kovová želízka se mi při každém trhnutí zakousla ještě hlouběji do zápěstí, ale nepovolila ani o kousek.

Kulka zasáhla veliké okno a střepy se vysypaly na podlahu. Uvědomil jsem si, že přestřelka musí přitáhnout pozornost a za chvíli budeme mít na krku celý zbytek císařské armády.

Shira to věděl také, proto pospíchal.

V každé ruce svíral jednu pistoli a během několika okamžiků dokázal, že je s nimi stejně nebezpečný jako se svoji katanou. Byl rychlý, přesný, ale neopatrný. S divoce bušícím srdcem jsem bez dechu sledoval, jak se někdy jen se štěstím vyhýbá spršce kulek. Takhle ho zabijí.

I teď se však projevilo, jak obrovský strach mezi svými bývalými spolubojovníky Shira vzbuzuje. Stálo jich proti němu více než dvacet, s takovou převahou by pro ně mělo být snadné ho dostat. Přece to byl pouze jediný muž. Jenomže v očích svým nepřátel to byl neporazitelný černovlasý démon, v jehož tváři se jasně a čistě odrážela touha po pomstě a krvi.

Dokonce ani když Shiru zradila jeho zraněná noha, zavrávoral a klesl na kolena, nevyužili toho chvilkového zaváhání. A Shira jim více než kratičkou chvíli nedal. Hbitě se převalil po podlaze až ke svému meči, který ležel zapomenutý pod nízkým stolkem, a sevřel jeho jílec.

Jestli z něj předtím měli vojáci strach, tak v okamžiku kdy proti nim stál se svoji legendární katanou, se jim v očích objevila nefalšovaná panika. Někteří z nich se dokonce pokusili uprchnout. Dosud jsem ty příběhy o tom, jak před ním nepřátelé ve strachu odhazují zbraně, měl za přehnané. Teď už jsem jim věřil.

Nikdy jsem nikoho neviděl bojovat tak jako teď jeho. Katanu držel netypicky pouze v jedné ruce, aby se nemusel vzdát pistole v té druhé. Jeho pohyby elegantní a ladné jako pohyby tanečníka. Jen o poznání více smrtící.

Někteří prosili o slitování, Shira jim ho daroval pouze v podobě rychlé smrti. Poháněn čirou nenávistí bylo milosrdenství to jediné, čeho schopen nebyl.

Jako poslední přistoupil k Pallovi, který se roztřeseně krčil v rohu. Jeho dva bodyguardi už leželi na zemi v kaluži krve. Guvernér s vytřeštěnýma očima hleděl na přibližujícího se zabijáka v černém.

„Shiro, to ne!" vyhrkla náhle Maya z druhé strany místnosti, kde se s Ayako snažily spoutat císaře. „Potřebujeme ho, aby..."

Jediné švihnutí meče. Uťatá hlava se skutálela na zem a zakrvácela koberec.

„Nikdy nedělám stejnou chybu dvakrát," řekl ledovým tónem Shira, soudce a kat v jedné osobě.

Díval jsem se na chladnoucí tělo na podlaze a nemohl říct, že bych smrti guvernéra Pally litoval. Po tom, co všechno způsobil, mi pro něj takovýto konec připadal ještě milosrdný.

Boj skončil.

Přitočila se ke mně Ayako a začala zápasit s mými pouty.

„Potřebujeme důkaz o Pallově zradě," namítla opatrně Maya. Zdálo se však, že i ona se před Shirou drží zpátky. Nedivil jsem se jí.

Vypadal jako ztělesnění těch nejhorších nočních můr. Na jeho kůži se leskly rudé cákance, havraní vlasy mu neuspořádaně padaly do obličeje a v té děsivě krásné tváři se odráželo vzrušení z boje.

Špičkou boty strčil do telefonu, který vypadl guvernérovi z ruky. „Vaše rozvědka tam jistě najde důkazů víc než dost."

Maya se neodvážila cokoli namítnout a mlčky se shýbla pro Pallův mobil.

Konečně jsem byl bez pout a zvedl se z podlahy.

„Shiro!"

Černovlasý zabiják se otočil po hlase. Ten smrtonosný výraz úplně zmizel, jakmile mě zahlédl.

Usmál se, zakrvácený meč mu vypadl z ruky. Udělal několik rychlých kroků, stáhl mě k sobě a pevně sevřel v náručí.

„Tairo," zašeptal moje jméno překvapivě něžně, horký dech jsem ucítil na tváři. „Tairo, promiň, já..." odmlčel se a ještě pevněji mě k sobě přitiskl.

Netušil jsem, za co se chtěl omluvit, ale to nebylo podstatné. Držel jsem ho, živého a dýchajícího, na tom jediném záleželo. Už jsem nedoufal, že k tomu ještě někdy dostanu příležitost.

Maya ukončila naše rozjímání. V ruce držela vysílačku, kterou musela sebrat některému z padlých vojáků.

„...pakuji...slyšeli jsme střelbu," ozývalo se mezi praskáním. „Odpovězte nebo začneme s útokem."

Se strachem v očích podala vysílačku Shirovi.

Ten ji přebral z jejich prstů a nevzrušeným hlasem odpověděl do mikrofonu.

„Zajali jsme císaře. Pokud sem vtrhnete, zabijeme ho. Okamžitě se stáhněte z budovy a čekejte na moje další pokyny."

Po dlouhém zaraženém tichu se z vysílačky ozvalo: „Nechte mě promluvit s jeho výsostí."

Shira přistoupil k císaři, který seděl spoutaný na podlaze. Tvrdě mu smýkl hlavou a před obličej přistrčil vysílačku. „Řeknete jim, ať se stáhnout z budovy."

Císař zaskřípal zuby, v obličeji se mu odrážel vztek ale i strach. „Ty mizerný zrádce, měl jsem tě nechat popravit."

„Přikažte jim, ať se stáhnou," zopakoval Shira ostře.

„Nebojím se tě, nezabiješ mě," zavrčel. „Byl bys další na řadě. A pak ten tvůj..."

Tvrdá rána do obličeje jeho slova přerušila.

„Můj pane," oslovil ho Shira znovu s předstíranou slušností. „My už nemáme co ztratit. Jestli mi nedáte na vybranou, klidně vás zastřelím a pak zkusím své štěstí proti přesile."

Císař hleděl do tváře svého zabijáka a neviděl tam nic než čistou pravdu. V tu chvíli pochopil, že Shira by ho opravdu bez mrknutí oka odpravil stejně chladnokrevně jako Pallu. Bez výčitek, bez lítosti.

Ještě jednou přejel očima padlé muže a nakonec s rezignací v hlase řekl do mikrofonu: „Stáhněte se."

„Ano, výsosti," ozvalo se z vysílačky a já viděl, jak Maya s úlevou vydechla.

Nesdílel jsem její optimismus. Byl jsem armádní velitel a věděl, jaké jsou vojenské postupy v takovýchto situacích. A ani jeden z nich pro nás nevypadal růžově.

„Budu na příjmu," prohodil Shira do mikrofonu, než hovor ukončil a zasunul si vysílačku za opasek.

Mladá doktorka se s viditelnou radostí v očích podívala na černovlasého muže. „Vyšlo to, poslechli. Jsme v bezpečí."

„Neřekl bych," sfoukl její naději. „Zajistěte dveře dovnitř, jak to půjde. Držte se co nejdál od oken a dohlédněte na císaře," instruoval Mayu s Ayako.

Hleděl jsem na svoji kamarádku a viděl, jak je bledá a lehce se chvěje. To, co dokázala, bylo úžasné. Zachránila nás, ale i ona si začínala uvědomovat, že to ještě neskončilo. Krátce jsem Mayu objal, abych ji dodal odvahy. Na víc nebyl čas.

„Tairo," Shira mi hodil pistoli a sám sebral jednomu z padlých pušku. „Pojď se mnou. Střecha."