Rád bych řekl, že mě šokovalo, když Palla se svými bodyguardy vešel, ale pravda byla, že v tu chvíli to konečně začalo dávat smysl.

S myšlenkou, že je všechno ztraceno, jsem si trpce uvědomil dvě věci. Útok se nekoná, žádná pomoc nepřijde, moje zpráva se na velitelství pravděpodobně vůbec nedostala.

A ta druhá věc. Právě moje neopatrná zpráva Pallovi nás dostala do téhle situace. Prozradil jsem mu v ní všechno včetně toho, že Shira je na naší straně. A od něj se to dozvěděl císař.

Jsem takový hlupák.

„Výsosti," začal guvernér svým exaltovaným hlasem, „jsem rád, že jste mi udělil audienci tak..." teprve teď si všiml Shiry a mě, „brzo," dokončil poněkud rozčarovaně viditelně zaskočený, že nás tady vidí.

Musel jsem guvernérovi přiznat, že se z prvotního šoku vzpamatoval rychle. S opětovně nabytou rozvahou se na mě otočil.

„Veliteli Imaro," řekl s falešným úsměvem na rtech. „Popravdě jsem nečekal, že se ještě setkáme. Měl jsem za to, že jste dávno mrtvý. Jaké bylo moje překvapení, když jsem od vás dostal zprávu."

Při těch slovech jsem zachytil Shirův nechápavý výraz a hluboce se zastyděl, že jsem něco takového udělal za jeho zády. Zabijákův pohled se však rychle stočil zpátky na Pallu, když pohrdavě prohodil.

„Myslím, že velitel Imara právě lituje, že jsem vám tehdy nezlomil krk."

Shira vystihl moje pocity přesně. Nikdy jsem si o Pallovi nemyslel nic pěkného, ale nepovažoval jsem ho za zrádce.

„Proč?" vypravil jsem se sebe nenávistně. Co mohl touhle šarádou získat?

„Nemusím se vám zpovídat," odbyl mě a pohlédl na císaře, kterého nastalá situace viditelně pobavila. „Vidím, že jsem vás vyrušil, výsosti, prosím pokračujte."

Než stihl vladař cokoli udělat, Shira se vytrhl dvěma gardistům, co ho doposud drželi, a udělal krok směrem k Pallovi.

„Takže to vaši muži mě přepadli."

Vojáci chtěli černovlasého muže zadržet, ale císařovo jemné zavrtění hlavou je zastavilo. Guvernér ustoupil mezi své dva bodyguardy, a s obavami se zadíval na panovníka, který zaujatě sledoval představení.

Shira udělal ještě několik kroků. Když procházel kolem, nepodíval se na mě, ale jeho prsty krátce, jako kdyby náhodou, přejely po mém předloktí. I ten drobný dotek způsobil, že mi naskočila husí kůže, a já chápal, že mi tím chce dodat odvahy.

Neodvážil se ničeho víc. Věděl, že císař by jakékoli projevy náklonnosti mohl nést nelibě. A znovu ho rozzuřit by mě už s jistotou stálo nějakou důležitou část těla.

„O jakém útoku to mluví?" zeptal se císař a potvrdil tak Shirovu teorii, že on svého oblíbeného bojovníka do pasti neposlal.

Takže to byl opravdu Palla. Ano, na něj to sedělo víc. Intrikán a manipulátor, který za sebe nechá dělat špinavou práci.

Guvernér se ošil a znejistěl. „Výsosti, řekl jste přece, že ho můžu...otestovat."

Panovník si ho prohlížel zpoza přivřených víček a já doufal, že si svojí cholerickou povahu vybije zase na někom jiném. Ale jestli si Shira myslel, že ty dva poštve proti sobě, nevyšlo mu to.

Po chvíli se císař spokojeně usmál a ukázal na svého zabijáka. „Nedostali ho, nemá ani škrábnutí."

Ani škrábnutí. To sotva. Díval jsem se do té jeho rozzářené tváře a bylo mi zle. Vzpomněl jsem si, jak Shira vypadal tu noc po útoku. V duchu jsem viděl dvě kulky, které uvízly v neprůstřelné vestě, i rozervanou krvácející ránu v noze.

Nevím, kdo se mi v tu chvíli hnusil víc, zda Palla nebo císař.

„Je to dokonalý nástroj na zabíjení, bude ho škoda," povzdechl si jako by mluvil o předmětu a ne o živé bytosti.

„Takže šlo o test," oslovil guvernéra znovu Shira, který se očividně snažil udržet konverzaci co nejdéle. Dobře si uvědomoval, co nastane, až hovor skončí. „Nebylo to nic osobního."

„Naposledy ses mě pokusil zabít, ty zvíře," zasyčel Palla. „Ovšemže to bylo osobní."

S potěšením jsem zaregistroval, jak ten křivácký zrádce začíná ztrácet svůj klid. Z Shiry měl strach. Přestože na černovlasého muže stále mířilo několik zbraní včetně dvou, které měli v rukou guvernérovi osobní strážci.

„A Taira? Protože on je váš hlavní cíl, ne já. Stejně jako ti ostatní."

Ti ostatní? Co tím Shira myslel? Ostatní...

Posledních pár týdnů nás připravilo o mnoho našich schopných vojáků. Nejprve byl v západní Kashimě zabit velitel Lindberg, nato zmizel generál Feranden, pak to přepadení Riisena, a teď i já.

Byla to všechno Pallova práce?

„Od začátku likvidujete vysoké vojenské představitele odboje. Předáte informace o pohybech povstaleckých sil a na oplátku si objednáte smrt těch, kterých se potřebujete zbavit," vysvětlil Shira a já se musel podivovat, jak rychle si spojil věci dohromady. Ne nadarmo byl jeho otec jeden z nejlepších stratégů císařství. „Vašich politických odpůrců. Těch, kteří by mohli ohrozit váš vliv a moc."

„Vidíte," zasmál se pobaveně císař. „Říkal jsem, že je chytrý. Jako tehdy, když přišel na to, že generál Sato donáší odboji."

S neskrývanou vřelostí se podíval na Shiru, jehož tvář ještě více otekla tam, kde ho předtím udeřil. „Bude mě mrzet, až ho popravíme."

Jako by mluvil o psovi, kterého je třeba utratit.

„Smrt velitele Lindberga, zmizení generála Ferandena, i to přepadení v tunelech," vyjel jsem na Pallu neschopný jen mlčky přihlížet. „To všechno byla vaše práce."

„Máte pravdu," připustil guvernér bez mrknutí oka a škodolibě se usmál. „A vy, veliteli, budete další v řadě."

„Proč já? Nemám žádný politický vliv."

„Podceňujete se," řekl tím svým protivným hlasem. „Mnoho lidí vás má za válečného hrdinu, vzhlížejí k vám, v Radě se o vás neustále mluví. Někoho takového já nepotřebuju."

Zachytil jsem Shirův pohled a jeho sotva znatelné přikývnutí říkající: mluv, zdržuj. Ano pochopil jsem. Ale k čemu nám to bude mi unikalo. Dříve nebo později to císaře omrzí a vrátí se ke své krvavé zábavě.

„Kdybych jenom tušil, jak bude obtížné se vás zbavit," potřásl hlavou guvernér.

„Mrzí mě, že jsem vám způsobil takové těžkosti," můj hlas zazvonil sarkasmem a já po očku sledoval Shiru.

Viděl jsem, jak se nenápadně přesunuje do lepší pozice, znovu si ukládá do paměti rozmístění vojáků, a jeho nečitelný pohled se upíná někam do zadní části místnosti, kde jsem si teprve teď všiml dveří.

Netušil jsem, co chce dělat. Jakýkoli neopatrný pohyb nás mohl stát kulku do hlavy. Nicméně ve světle toho, co mi sliboval císař, pro mě rychlá smrt rapidně získávala na přitažlivosti.

„Nejprve jsem si myslel, že se o vás postará on," kývl Palla hlavou směrem k Shirovi. „Prosadil jsem, aby vám dali vedení výslechu. Jenomže, co se nestalo. Náš vězeň, který do té doby zmrzačil několik dozorců a přizabil Marakina, se k vám začne chovat jako nejlepší kamarád."

„Kouzlo osobnosti," vypravil jsem ze sebe a na okamžik se mi zdálo, že se dveře v zadní části pokoje pohnuly.

„Takže pak co?" pokračoval jsem rychle. „Poslal jste moji jednotku zpátky do bojů a doufal, že se o mě postarají císařovi vojáci?"

„Ano," zašklebil se nepříjemně, „ovšem ani to nezabralo. Nakonec mě Rada přehlasovala a odvolali vás zpátky k výslechu. Tak jsem se rozhodl, že se s tím nájemným zabijákem prostě dohodnu."

Nevěřícně jsem na něj vyvalil oči. To myslí vážně? „Vy jste se chtěl domluvit s naším zajatcem, aby mě zabil?"

„K žádné dohodě jsme se nedostali, protože vězeň nespolupracoval," odsekl guvernér podrážděně.

Shira mu musel hodně ležet v žaludku. Nejenom, že zmařil jeho plán, ale navíc místo toho, aby se pokusil zabít mě, skoro zlomil vaz jemu.

To jen dokazovalo, jak málo toho Palla o našem zajatci doopravdy věděl. Shira nebyl tupý násilník, který skočí po každé příležitosti někoho zamordovat, což si o něm guvernér asi myslel. On se řídil vlastní hlavou, dělal jen to, co sám chtěl.

Vzpomněl jsem si na Riisena a jeho krvavý konec. Už tehdy se Shira bez zaváhání postavil proti přání samotného císaře, když to považoval za správné.

Také jsem ho nikdy neviděl v uniformě. Zdálo se to jako drobnost, ale i tím se odlišoval od ostatních. Nechtěl bych mít někoho takového pod svým velením. Voják musí bez otázek okamžitě uposlechnout rozkaz svého nadřízeného, jen tak může armáda fungovat. Shira takovým vojákem nikdy nebyl.

To všechno mělo nejen Pallovi ale hlavně panovníkovi naznačit, že s tímhle nástrojem se musí zacházet velice opatrně.

Mrkl jsem na císaře, kterého už dlouhý rozhovor začínal nudit. Přesto jsem se snažil rychle v něm pokračovat, abych získal dalších pár minut.

„A ta mapa?" obrátil jsem se znovu na Pallu. „Využil jste ji k tomu, abyste tam poslal Riisena a jeho lidi. Poslal jste je do pasti."

„Dal jste mi do ruky dokonalou zbraň. A když jste se za nimi pak chtěl mermomocí vypravit, co bych to byl za člověka, kdybych vám bránil v záchranné misi?"

„Dovolil jste mi osvobodit Shiru."

„Jistě a všichni na velitelství teď ví, že jste zrádce, který pomohl k útěku našemu nejcennějšímu vězni," vysmál se Palla mojí naivitě. „Nebojte, veliteli, nedožijete se toho, aby vás soudili za zradu."

„Myslím, že zdvořilé konverzace už bylo dost," přerušil nás netrpělivě císař a já ztuhl.

V tu chvíli se jako na povel zadní dveře otevřely a dovnitř potichu proklouzla Ayako.

Stará žena nehnula ani brvou, nenechala se ničím rozhodit, asi za svůj život ledacos zažila. Pouze potichu a skoro neviditelná položila na stolek vedle kožené sedačky podnos a dala se do servírování čaje.

„Výborně," pousmál se císař, když spatřil, jak z bílé konvičky rozlévá čaj do malých misek.

Ano, výborně, není nad odpolední čaj a popravu k tomu.

Za Ayako do pokoje vplula další žena. Trvalo mi dobrých deset vteřin, než jsem ji poznal.

Maya.

Nevím, jestli jsem svoji kamarádku někdy viděl v šatech a hlavně v šatech takhle odhalujících. Rudých, krajkových, se stříbrnou výšivkou a výstřihem tak hlubokým, že nenechával moc prostoru pro fantazii. Výrazné líčení zvýrazňovalo její souměrné rysy a velké hnědé oči.

Nepodívala se na mě ani na Shiru, nereagovala, pouze jako další loutka v pozadí přistoupila k Ayako a pomohla jí s prostíráním.

Trochu ve mně zatrnulo, bál jsem se, aby ji Palla nepoznal. Ale ten, i když po jejích křivkách přejel zálibným pohledem, se nezdálo, že by pod nánosem make-upu a lascivním oblečením odhalil vojenskou doktorku Mayu Saarovou.

Shira využil chvilkového rozptýlení a opět se pohnul. Tentokrát jsem jeho záměr pochopil. Snažil se dostat do postavení, aby mě mohl v případě střetu chránit.

Byl jsem prakticky bezbranný, ruce spoutané za zády, vedle stáli dva vojáci. Jeden z nich mě měl stále na mušce, přestože jeho soustředění během dlouhého rozhovoru polevilo.

Co se to tady děje?

Maya se sklopeným zrakem a lehce se chvějícíma rukama podávala šálek čaje císaři. Ten vytrhl z jejích prstů podávaný nápoj, až se rozlil po podlaze, stáhl ji neurvale k sobě a tvrdě políbil.

Podcenit tuto ženu byla poslední chyba, kterou měl ve svém životě udělat.

Maya se k němu naklonila ještě více, její rty sjely k císařově uchu jako by mu chtěla něco pošeptat. V dlani se jí zalesklo krátké ostří a než panovník pochopil, co se děje, nůž se mu zakousl do krku a drobná lékařka vyštěkla:

„Odhoďte zbraně nebo zemře!"

Vojáci ztuhli. Nikdo se nepohnul, nikdo nevěděl co dělat. Teď nastala ta chvíle, kdy se misky vah mohly překlopit na kteroukoli stranu. Kdyby někdo z nich začal střílet, všichni bychom zemřeli. Vojáci však zaváhali.

Ta vteřina zaváhání Shirovi stačila.