"To je nějaký nový trend unášet náctileté chlapce?!" Zabrblal otráveně muž s kratšími černými vlasy sestřihnutých do mikáda.

Jeho oči zářily dvěma barvami a ústa zakrývala chirurgická rouška bílé barvy.

Muž seděl za kancelářským stolem a znuděně si hrál se svým policejním odznakem.

Od vedlejšího stolu vykoukla žena s růžovo zelenými vlasy a velmi roztomilým výrazem.

"Ale Obanai-san, náctiletí chlapci jsou jedna z nejroztomilejších věcí na světě. Kdybych byla nějaký psychopat, taky si domů jednoho unesu" rozplývala se a zasněně se podívala do stropu.

Muž si povzdechl "Kdyby vás slyšel někdo jiný než já, Mitsuri-san, měla byste problém..." Zamumlal a unaveně položil hlavu na stůl.

"Já ji slyšel!" Vykřikl vesele muž se žluto oranžovými vlasy, který se tam náhle objevil.

"Kyojuro-san?!" Vykřikla Kanroji, až málem vyskočila ze židle, na které seděla.

Do konverzace se vynuceně přidal i muž dlouhými, černými střapatými vlasy sepnutých do culíku "Našli jsme pár spojitostí v obou případech těch unesených kluků" zamumlal unaveně a položil na stůl kartonovou krabici plnou papíru.

Jediná dáma v místnosti se zvedla a šla krabici omrknout "Tomioka-san, opravdu se tímhle musíme prohrabávat..."

°•°•°•°•

Tanjira vytrhl ze spánku někdo, kdo s ním jemně zatřásl.

Unaveně otevřel ulepené oči a spatřil toho černovlasého kluka, který vedle něj klečel a snažil se ho probudit.

"To jsi ty..." Oddechl si a trochu protáhl své polámané tělo ze spánku.

Černovlásek jen přikývl a k ústům mu přiložil docela ušmudlanou sklenici vody.

Tanjiro zhnuseně přikrčil nos, ale z jeho vážného výrazu v očích pochopil, že nemá na výběr.

Trochu s odporem přitiskl rty ke skleničce a s pomocí druhého chlapce, který sklenici nakláněl se napil.

Voda byla hnusně hořká, ale pomohlo mu to.

Černovlásek už se chtěl opět zvednout, ale Tanjiro ho svázanýma rukama chytil za zápěstí."Počkej prosím!" Vyhrkl a donutil ho si sednout zpět.

Menší chlapec se lehce zamračil, ale rudovlásek si z toho nic nedělal.Navíc musel uznat, že ten jeho výraz byl roztomilý. "Včera jsi mi nedořekl tvé jméno... No jestli to bylo včera" opravil se a pokusil se na chlapce mile usmát.

Černovlásek chvíli mlčel "Tokito Muichiro" špitl po chvíli a upravil si neposedný pramínek černých vlasů, který mu zavazel ve tváři.

Tanjirovi se v tu chvíli rozsvítilo v hlavě.

"Tokito Muichiro?! Jako TEN Tokito Muichiro?!" Vyhrkli nechápavě a prohlédl si ho znovu od hlavy až k patě.

Muichiro nechápavě naklonil hlavu a trochu se odsunul stranou, jakoby se ho štítil.

"Viděl jsem tě ve zprávách! Na plakátech na ulicích! Šestnáctiletý Tokito Muichiro z Tokia se od 1. Února pohřešuje. Tuhle větu jsem v průběhu února viděl nespočetněkrát! To jsi byl celou tu dobu tady?" Zeptal se a soucitně se na něj podíval.

Černovlásek přikývl "Nenapadlo mě, že se to tak moc řešilo... Kolikátého je?" Zeptal se a naléhavě se na něj podíval.

"5. července..."

Muichiro se na něj překvapeně podíval a okamžitě se mu do očí dostaly slzy "5. červenec..." zopakoval si pro sebe a sklonil hlavu.

Tanjiro naklonil hlavu "Jsi v pořádku? Co se ti tehdy stalo?" zeptal se opatrně a trochu se k němu přisunul.

Chlapec si utřel slzy a zvedl hlavu "Š-šel jsem tehdy s maminkou z obchodu, bylo asi půl šesté večer. Byla nám zima, takže jsme to vzali zkratkou domů, jenže z jedné uličky vylezl muž v masce a praštil ji nějakým trámem po hlavě. Svalila se na zem, ale než jsem stihl něco udělat, tak mě někdo chytil za paže a píchl mi do krku nějakou drogu. Pak jsem se probudil tady..." dokončil svůj monolog a snažil se znovu nerozplakat "Co se s maminkou stalo?" zeptal se a se zoufalství v očích se na něj podíval.

Rudovlásek smutně sklopil pohled "Zemřela v nemocnici na následky zranění. Pan Tokito zemřel na otravu alkoholem dva týdny po tvém zmizení..." zamumlal.

Muichiro se na něj nevěřícně podíval "Co-cože...".

Tanjiro se k němu rychle přisunul a přehodil své svázaně ruce přes jeho hlavu, aby nahradil objetí "Hlavně klid, neplač. Bude to dobré..."

Černovlásek okamžitě spustil slzy a opřel se o rameno druhého chlapce "Mami...Tati..." zavzlykal

Rudovlásek se snažil upevnit své provizorní objetí, moc mu to však nevycházelo.

Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vešel vysoký svalnatý muž s tmavými vlasy a vytetovanými pruhy na zápěstí.

Muichiro se rychle vyvlekl a vyskočil na nohy "A-akaza-san, J-já..." Zakoktal se a ochranářsky se postavil před Tanjira.

"Dej pokoj párátko, Muzan tu není, takže si ho vypůjčím. Kliď se z cesty!" Zavrčel vytočeně a sebejistými kroky se k nim přibližoval.

Černovlásek zavrtěl hlavou "Muzan-sama bude naštvaný..." Namítal vyděšeně a odmítal se pohnout z místa.

Akaza se zamračil "Párátko... Máš na to dvě vteřiny. Víš jak to dopadlo minule..." Vyprskl a zastavil se má půl stopy od roztřeseným chlapcem.

"Muichiro..." Vydechl nejistě a sledoval tu napjatou situaci.

Muichiro znovu jen zavrtěl hlavou zatímco se jeho tělíčko z párátek třáslo strachem.

Akaza se pohrdavě ušklíbl "Řekl sis o to..." Sykl a hrubě popadl černovláska za paži.

"Muichiro!" vyhrkl Tanjiro pohotově, ale kvůli svázaným rukám se nedokázal postavit.

Menší chlapec bolestivě zaskučel a volnou rukou začal slabou pěstičkou bouchat do toho hromotluka.

Muž ho odvlekl ven z místnosti a dveře za sebou s naštvaným prásknutím zavřel.

Tanjiro se vyškrábal na nohy a začal lomcovat s klikou "Muichiro! nechte ho být!" křičel, zatímco bušil do dveří.

Zpoza dveří se ozývaly bolestné výkřiky a skučení, přičemž byl slyšet i zlověstný a posměvný smích.

°•°•°•°•

"Takžee" povzdechla si Mitsuri a otevřela spis "Kamado Tanjiro, sedmnáct let, unesen 4. července. Podle bezdomovce, jež incident spatřil ho přepadli a píchli mu do krku nějakou drogu, která ho okamžitě uspala. Poté ho odtáhli z dosahu všech kamer, čili nevíme nic" přečetla celý výkaz a zvedla hlavu k ostatním.

"Půl roku starý případ. Tokito Muichiro, šestnáct let je nezvěstný od 1. února. Přepadli ho dva maskovaní muži, když se spolu s matkou vraceli domů. Matku praštili kovou tyčí a chlapce též uspali nám neznámou drogou, kterou mu aplikovali do krku. Naložili ho do auta a po cestě se ztratili z dohledu všech kamer. Celé to natočila bezpečnostní kamera večerky, která se nacházela přes ulici. Zachytila i SPZ auta. Patří postaršímu muži, který koncem prosince nahlásil jeho krádež. Matka Muichira zemřela o dva dny později v nemocnici a její manžel se za pár týdnu otrávil alkoholem. Z rodiny zbyl jen jeho dvojče Yuichiro, student policejní akademie v Tokiu. Po třech měsících se případ uzavřel" dokončil Tomioka svůj monolog a spis znuděně hodil na stůl.

Obanai naklonil hlavu a pochybně přimhouřil oči "Takže vedení je přesvědčené, že mezi těmito případy je spojitost..." zamumlal otráveně.

"Zastávám názor vedení!" vykřikl motivovaně Kyojuro "Je na nás najít něco, co naší kolegové minule přehlédli!".

Tomioka obrátil oči v sloup "To se lehce řekne..." pronesl znuděně.

Mitsuri vstala a praštila rukou do stolu "Jakožto policie Tokia máme povinnost všechny chránit a ty dva nebohé chlapce najít! Dáme do toho všechno!" vypískla hystericky a všechny tři projela sebejistým pohledem.

"Pošleme technikům znovu oblečení paní Tokito! Třeba něco najdou!" navrhl Kyojuro vesele.

"Dobře... zavolám tam" Povzdechl si Obanai, popadl služební telefon a odebral se do vedlejší místnosti.

°•°•°•°•

Bolestné skučení, které Tanjirovi rvalo duši najednou utichlo.

Dveře se začaly otevírat a opět v nich nestál nikdo jiný, než Akaza.

Na tváři měl pobavený výraz a na rukou čerstvou krev, která však očividně nepatřila jemu.

"Neboj chlapečku, teď nás nikdo nebude rušit" ušklíbl se a chytil Tanjira za krk.

"Co jste mu udělal?!" Vyprskl rudovlásek sebejistě.

Akaza Tanjira přirazil ke zdi "To co udělám i tobě, když nebudeš hodný..." Zavrčel a kolenem přitlačil na jeho rozkrok.

Muichiro mezitím ležel za dveřmi, celý pomlácený. Na tvářích i rukou se barvily hnusné monokly a z úst i nosu mu tekla čerstvá krev. Zvedl hlavu a ihned se hlasitě rozkašlal. Opřel se o zeď a zničeně se podíval na zamčené dveře. "Tanjiro..." Špitl soucitně.Schoval se do klubíčka a zacpal si uši jakoby věděl co bude následovat.