zůstala jen mlha
s chatrným promítáním
a jedním divákem

přání
a šepoty k výši
ustaly a mlčí

mělo to bejt jinak
doufala jsem v jinak
jenže furt prší
a pod víčky je sucho

a mně zůstal jen sáček tužeb
který smotala jsem do kuličky

vhodím ho do šuplíku
tomu
komu právem náleží

vždyť
to já jsem tím divákem
co znaveně leží
a kouká na životy
všech svých předtím

a ani v jednom
ani v jednom jediném
není stopy
po zaslouženém sáčku

já je dávám
já je půjčuju
já je hážu prudce do života
jak plyšovou hračku
na parket světa

ale pro mě
pro mě ani jeden jediný