dívám se na to
čím jsme kdysi byli

my dva
slova
co neunesla jedna věta

dvě vichřice
ničící obyčej

dva větrný víry
bloudící propastí světa

byl si vánek
co cuchal lidem vlasy
myšlenky
a jejich příště

v marný snaze
držet tempo tornáda

držet tempo
malýho dítěte
co si dostal na starost

už nejsem dítě
jen nekončící hurikán

rvu životy z kořenů
a odnáším si zbytky

a ty se pořád nejspíš směješ

široce
a na námitky
odvracíš se pryč

vaneš si vstříc všemu
co sis vždycky přál

i já ti to přeju

tak se netrap
a nekoukej zpátky
protože ti odpouštím

všechen pal
i všechny ty zmatky

žij
a žij naplno
jen ve svým zapadlým světě
jako petr pan

bez veršů
bez kapitána hooka
bez starostí o hlavolam

co si nestihl rozluštit