mé blízko
mé teplo

vzpomínám
na doušky chvil
který vlil si
do temnejch síní

utíkám k tobě
ke světlu
jež držíš
ve zbídačenejch dlaních

možná nejsi
možná budeš

možná jsi jen pouhý
přání

ale jsi můj únik
od krutosti brzkých dálek

já tě vidím
já tě slyším

neboj

tvůj dotek
je ještě pořád
do mojí kůže vrytej

do tý
do níž mě navlíkli
aby ji v průběhu
mohli trhat

nikdo mi nevyvrátí
že tam
tam jsme si ti praví

že tam
na tý rozlehlý pláni
kde ležíš
a čekáš
dokud neuniknu k tobě

že tam jsme
a nevylučujem se
lidskejm mravům

protože skutečnost
nejde vymezit

nejde přirovnat k žádným stavům
nebo věci

pro každýho
je tohle bídný slovo
jiným smyslem

pro mě
seš to ty
a to všechno šero
co se s tím vždycky pojilo