bylas pro mne hrdinkou
od roků brzkých
od map čistých
od dob
kdy rány nekřičely ortel

ta
jež zdolala škůdce svých dětí
co bral jim jídlo od huby

bylas pro mne hrdinkou
tehdy
kdy fikce žila daleko
a zemdlené záhuby
nevisely na stěně

každý slovo
neslo správnost
a žhavý pouto
spínalo se pevně

POUTA

jen ty mi byly nasazeny
v pleně
po dospělost

od zploditelů
od zhýralých lásek

a já nechci být tebou
ženo bílých masek

nechci zničit dětskou duši
nechci být můrou zlou
svých podobizen

vzala si mi iluze
o rodičích a dětech
teď stírám krev na blatech
a křičím
že bát by se mě začaly!

a přitom jen zlo z pohádek
má tu něhu hnát

nevyhnem se tomu
skončíme jako oni

jako naši tvůrci
jako bídní strážci

chladní hadi
HADI VE FRAKU!

zničíme bláhovost
zničíme sebe
to všechno
čím jsme bývali

s útěchou líbali
a chtěli vidět růst

a žlučovitou ranou nám bude
že naše vědomí
zůstane potlačeno

nebudeme tušit
že mučíme děti
co jsme bez úvah
přivedli na svět