pátrám

pořád pátrám po ztracených dílcích
po kouskách předtím
po mapě pochopení

vracel se

i po opuštění
stísněné kobky
v zapadlé pražské ulici

byly mi dva
byly mi tři
bylo mi i víc
a panák pící
se nedal odklidit

pak odjel do zelených míst
a utekl všemu
co do výšek vzrostlo

touha popovídat si
a nepochopení
v averzi mdlé existence
a v město
kam už se nechci vydat

otec
táta
tatínek

střeva i žaludek obrací se
při zmínce
nositele těch převleků

FOTR
BASTARD
KŘIVÁK

a taky loutkář
který ze mne stvořil
svého pinokia v úleku

loutka darem
v jednom roce života
jako talisman
kterým jsem se stala
a dodnes jím jsem

ať už odveta shora
nebo pro něj zpátky

a přitom byl slovem prvním
vždyť po odklopení zátky
vyřkla má ústa

TÁTA

hrdina batolete
které se zabavilo samo
a nechtělo zůstat
na jednom místě

které v pouhém roce
ohmatávalo knížky
s touhou si je přečíst
a najít odpověď
na spadané cestě

AUVAJS

slovo druhé
které přišlo znenadáni
bez kontextu

TÁTA
AUVAJS

táta není hrdina
táta je fotr
co ztrácí se v textu
a plíží se po bytě
kam nebyl pozvaný

a já skrytě
ve svým zázemí
před cinkotem klíčů
co mu už nepatří

před pikolou za pikolou...

v koupelně je tma
bílé těsno
tam mě nespatří
a vyhraju

anebo pod postel?

nikdo nesmí stát...

není proč se bát!
vtěsnám se za pračku
já
se svým tělíčkem
tam mě nenajde
a vyhraju

nebo nebudu hrát...

myslím
že mě našel

měla jsem se radši
pod postel schovat