Alastor Moody a Kingsley Pastorek seděli v Brouskově kanceláři a pracovali na strategii. Dawlish zase jednou něco kolosálně zvrtal. Celé působení toho chlapa v bystrozorském výcviku byla jedna velká katastrofa. Navštěvoval výcvik už několik let, a stejně to k ničemu nevedlo. Jeho posledním přešlapem bylo, že přivedl bezúhonného obchodníka s lektvary kvůli tomu, že se mu nezdály jeho průvodní dokumenty.

            „Ten člověk je beznadějný hlupák a navíc nevyléčitelně neschopný," hřímal Moody. Jako jeden z nejtvrdších a nejschopnějších bystrozorů, kteří kdy pro úřad pracovali, měl na starost velkou část výcviku nováčků. Tam, kde práce s nadanými mladými lidmi, jako byla například Tonsková, přinášela radost, bylo pachtění s neschopným Dawlishem utrpením i pro tak ostříleného zasloužilého veterána, jakým byl Alastor Moody.

            „Souhlasím," dodal svým klidným hlubokým hlasem Kingsley Pastorek a unaveně si protřel oči. „Polovinu své pracovní doby trávím tím, že se snažím Dawlishe uklidit někam, kde napáchá co nejméně škody..." Nějak neměl, co by k tomu víc řekl.

            „Můžete mi říct, Rufusi, jak se někdo takový vůbec mohl dostat do výcviku?" zeptal se Moody svého nadřízeného.

            „Co můžu dělat, Alastore, nejsou lidi," odpověděl Brousek rezignovaně. Podobnou debatu se svými kolegy neabsolvoval poprvé.

            „Jak, nejsou lidi?" ptal se Kingsley.

            „No, jednoduše, od té doby, co je profesorem lektvarů v Bradavicích Snape, jen minimum studentů dokáže projít zkouškami OVCE z lektvarů. A ne každý z toho mála, co projde, se hlásí k nám," vysvětloval Brousek.

            „Já toho chlapa snad zatknu," prohlásil Moody rozčileně, v hloubi duše však věděl, že je to nesmysl. Budou se zkrátka muset modlit ke všem čtyřem zakladatelům za více nováčků, jako je mladá Tonksová, a doufat, že v nejbližší době nebude válka.

Dnešní laskominu jsem pro vás uvařila já, snad vám chutnalo.