Alastor Moody si spokojeně promnul ruce. Měl právě v zadržovací cele na Ministerstvu kouzel pana Borgina. Načapal ho při pašování několika akromantulích vajec. Jen Merlin ví, co s tím chtěl ten budižkničemu dělat. Pošuka to ale ani v nejmenším nezajímalo. Jednalo se o neobchodovatelné zboží kategorie A, a to znamenalo kriminál. Měl tak Borgina dokonale v hrsti. A Borgin byl poddajný jako deka z plyše. Alastor, byť se mu to příčilo, mu nabídl dohodu. Věděl, že ten pazdrát má dost na to, aby mu předhodil Luciuse Malfoye.

            Jestli se Pošukovi opravdu hnusila nějaká forma života, nebyly to ani akromantule, ani pětinohové, ale Smrtijedi, kteří se vyhnuli Azkabanu. Když už tam Malfoye nedostal za Smrtijedství, hodlal ho tam poslat za nelegální kšefty. A Borgin mu ho mohl naservírovat na zlatém podnosu, s třešničkou za uchem.

            Tohle ovšem muselo proběhnout nejen rychle, ale také dokonale čistě. Žádné „hup na krávu, už je tele". Všechno pěkně podle předpisů. V procesu se nesmí objevit jediná chybička, jestli ten slizký had nemá vyklouznout.

            Když Alastor předchozího večera Borgina zadržel i s důkazy a Borgin kývnul na dohodu, strčil ho cely na Ministerstvu, která sloužila pouze pro krátkodobá zadržení, než se rozhodlo, co se s provinilcem stane. Hned potom přepadl vedoucího oddělení bystrozorů, Rufuse Brouska, v jeho kanceláři a vyžádal si formuláře k povolení k použití veritaséra. Hned je také vyplnil a jako oběžník je poslal Amélii Bonesové, která je jako vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů musela schválit. Další oběžníky pak poslal několika dalším bystrozorům, včetně Pastorka a také několika členům Starostolce. K výslechu chtěl mít co nejvíc nezpochybnitelných svědků. I madam Bonesovou požádal o osobní účast.

            Sotva se ale nyní stihl spokojeně pousmát. Právě vyšel z krbu v hale Ministerstva, když si všiml, že v tom vedlejším zmizel Borgin. Jednou rukou mu mával a v druhé  svíral poměrně velký balík. Moodymu bylo jasné, že jsou to důkazy, díky kterým ho měl v hrsti.

            Pošuk vztekle dorázval do kanceláře Brouska, ani se neobtěžoval klepáním.

            „Kdo u všech Merlinových kouzel toho šmejda pustil?" rozkřikl se místo pozdravu.

            „Dobré ráno, Alastore," ignoroval jeho vzteklý výlev Brousek.

            „Tohle ráno je všechno možný, ale dobrý teda rozhodně ne," zavrčel Moody, ale ubral na decibelech.

            „To je pravda," povzdechl si Brousek. „Tady máš odpovědi," dodal a ukázal na obrovskou kupu oběžníků na svém psacím stole. „Abys to nemusel všechno číst, shrnu ti to v kostce. Tvoje včerejší žádosti se k adresátům vůbec nedostaly. Ale zato stráž dostala příkaz Borgina pustit, byl zproštěn obvinění. Na rozkazu bylo jméno madam Bonesové, ta ale nevěděla ani to, že jsi ho zadržel. Podpis se tomu jejímu podobal jen vzdáleně. Strážím to nepřišlo jako oběžník, ale přinesl jim to mladý Duck, co běžně prodává v kantýně. Tvrdil, že mu to dal někdo, kdo měl na jmenovce napsáno Macnair. Ten byl ale viděn, jak odsud odešel nejméně tři hodiny před tebou. A neměl s sebou sekeru, takže už šel domů. Podle popisu to navíc nemohl být on ani náhodou. Abych to zkrátil, mezi několika odbory se tu vystřídalo na 50 oběžníků a příkazů. Mezi nimi je i ten, který udává, že ta akromantulí vejce, která jsi zajistil, jsou pouze věrohodné atrapy sloužící jako mejdanové dekorace. Takže si je Borgin může vzít a odnést. A než začneš ječet, tohle podepsal nějaký Yaxley, ten je ale podle záznamů už týden doma, v pracovní neschopnosti. Má něco s pravým zápěstím, tady je i kopie zprávy od Munga, a je vyloučeno, aby vzal brk do ruky. A ano, porovnal jsem podpisy, je to podobné Yaxleyho podpisu, ale není to jeho rukopis. A ne, odhalovací kouzla nic neukázala..." dokončil Brousek.

            „Jasně, takže nevíme nic a jsme za pitomce. Ten parchant Malfoy to prostě nějak dokázal a vykroutil se z toho. Je nad slunce jasnější, že tu má informátora," navázal na jeho projev Moody. „Ale neříkej, že nemáme stopy. Macnair přeci byl vyšetřovaný jako Smrtijed a já ti říkám, že je to Smrtijed. A to, že tu nebyl, nic neznamená. A Yaxley má švagra Smrtijeda. Víš, že ta jeho krasotinka byla za svobodna Mulciberová. Vsadím druhý oko, že je s Malfoyem jedna ruka."

            „Druhý oko si nechej," povzdechl si Brousek. „Nemáme nic. Ty oběžníky se vydaly na cestu tak spletitými kanály, že i všemohoucí by na to potřeboval atlas a velkého panáka whisky."

            „Víš co? Tak se na to prostě vykašli, jako vždycky. Pro mě, za mě, to všechno ulož do análů těch tvejch komunikačních kanálů..." vyprskl Moody. Nedokázal pochopit, že se ten chlap před ním prostě vzdal.

            „Nechceš mi snad nějakým sofistikovaným způsobem naznačit, že si ty oběžníky mám strčit..."

            „Já nic nenaznačuju. Klidně si seď na řiti v kanclu. Já už Malfoye dostanu. A klidně sám," rozohnil se Pošuk.

            „Neblbni, Alastore, dám ti na to lidi. Uděláme na něj zátah. To by bylo, abychom v tom jeho sídle něco neobjevili. Půjdeme na základě anonymního udání. Klidně ho sám napíšu," chopil se Brousek konečně iniciativy.

            „To ani náhodou. Já znám tyhle ministerský akce. Obklíčíte stodolu, proženete skrz ní celou kavalerii a najdete tam hovno! Já si ho pěkně dostanu sám..."

            „A co když ti to zakážu, dokud se tohle nevyšetří?" nadhodil Brousek zcela vážně. Nechtěl, aby ho nakonec Malfoy ještě žaloval za obtěžování a zbavil místa. Zvlášť teď, když ho konečně přesvědčili, aby se věnoval výcviku nováčků.

            „Tak tě neposlechnu," odpověděl Moody klidně.

            „Dám ti přímý rozkaz," pokračoval Brousek nesmlouvavě.

            „Skvěle, takový jsem od tebe ještě nikdy neignoroval," ušklíbl se Pošuk a sbíral se k odchodu. Pomalu si sumíroval plán, jak toho blonďatého zmetka polapí a ještě na tom potrénuje své žáky. Jak tak odcházel, mávl hůlkou a za ním se na povel vznesla celá ta kupa oběžníků. Nechá je svým adeptům prostudovat a roztřídit. A bude udělovat body těm, co z toho něco vyčenichají. Tím je pár dní zabaví a bude se moci věnovat plánu na internaci Luciuse Malfoye v Azkabanu. A tentokrát se osobně postará, aby mu už neproklouzl.

Za dnešní dobrůtku vděčíte opět Apoleně3.