Na Grimmauldově náměstí se konala velice rušná porada Fénixova řádu. Dostavil se na ni i Albus Brumbál, který se rozhodl opustit svůj úkryt. Hned na začátku si kvůli tomu pořádně vjeli do vlasů se Siriusem, kterému totéž celý rok zakazoval. Jejich divoké vášně nakonec utnula profesorka McGonagallová, která jim vyčinila oběma a nechala se slyšet, že na zbytečné hádky nemá vzhledem k dění ve škole čas ani náladu. Nenápadně tak upozornila Albuse, že s jeho někdejším odchodem ne právě souhlasí. Na rozumové úrovni jeho tehdejší rozhodnutí chápala, ale nic to neměnilo na faktu, že ve škole vládla ta růžová pohroma, která stejným dílem terorizovala žáky i učitele.

            „Takže rychle k poradě," shrnul situaci Alastor a demonstrativně poklepal holí, aby se všichni konečně usadili.

            „Takže, jaké máme novinky z úzkého kruhu?" zeptal se Brumbál a podíval se na Severuse.

            „Nemám přesné zprávy, řediteli, na poslední dvě setkání jsem nebyl povolán. Ale doneslo se ke mně, že Pán zla usiluje o získání věštby a pověřil tím Luciuse Malfoye a několik dalších vybraných, včetně Bellatrix," vypočítával Severus a v duchu se připravil na Blackův projev o své zbytečnosti.

            „Ta aby u něčeho chyběla," odfrkl si Sirius na adresu své nenáviděné příbuzné a svou zášť k lektvaristovi pro jednou vypustil. Evidentně ho momentálně víc zajímal vztek na Brumbála.

            „Víme ještě něco?" zeptala se Molly.

            „Víc nic, všichni o tom mlčí. Pán zla si evidentně nepřál zasvětit nikoho, kdo se akce nemá přímo účastnit. Je stále ještě opatrný, vyhovuje mu, že téměř nikdo nevěří, že se vrátil," pokračoval Severus.

            „Parchant jeden křivácká," odfrkl si pohrdavě Sirius. Z ničeho nic se rozrazily dveře a do kuchyně, jako jarní povodeň, vletěla Tonksová.

            „Sorry, že jdu pozdě, ale mám fakt žhavou novinku!" hučela za běhu místo pozdravu a jak se řítila ke stolu, neubrzdila to a přistála Severusovi hlavou v klíně.

            „No, tak tohle je opravdu žhavá novinka," zašklebil se uličnicky Sirius. „Čekal jsem, že máš lepší vkus. Jsem znechucen," dodal.

            „Ty jsi hlavně vemeno," zaškaredila se na něj Tonksová, poté co ji ze sebe Severus shodil. Chtěla mu spěšně začít omlouvat, ale když si všimla jeho vražedného pohledu, radši jen sklopila oči. Rozhostilo se rozpačité ticho.

            „Tak co jsi nám to vlastně chtěla říct před tou nehodou?" zeptal se Artur, aby se z toho trapného momentu někam posunuli.

            „A jo!" plácla se Tonksová do čela. „Já, blbá, na to málem zapomněla. Pověsila jsem na paty Macnairovi, který byl v Obrtlé a byl nenápadnej jak troll na baletu. Docela hlasitě tam vyzvídal, kde by pro kamarády mohl sehnat nějakou ku... ehm... společnici," opravila se rychle, aby nedostala záhlavec od Pošuka a přednášku od své někdejší profesorky.

            „A co tě na tom tak šokuje? Ta banda si v Azkabanu moc neužila, tak se není moc čemu divit. Pořád jsou to chlapi," zkusil to Moody smést ze stolu, než se debata stočí někam, odkud už ji nedostanou.

            „Vy nechápete ten potenciál?" zvedla na ně Tonksová obočí.

            „Snad se nesnažíte naznačit, slečno Tonksová, že byste tam za tímhle účelem chtěla poslat někoho, kdo by kromě dané práce ještě přinesl nějaké informace?!" zhrozila se Minerva. Už debata o Smrtijedech a jejich potřebách jí nebyla právě po chuti, ale tohle bylo přespříliš.

            „Je to výborná šance, při sexu nebudou tak opatrní," nadhodil Kingsley, který se nad tím právě zamyslel.

            „To je nepřípustné!" vykřikla Minerva. „Už takhle té dotyčné dost možná půjde o život. Nemůžeme tam nikoho poslat. Je to příliš riskantní a nemorální!"

            „A já nechápu, že s takovým zvěrstvem přijdeš zrovna ty," dodala Molly a nesouhlasně na Tonksovou zahlížela. Vždyť byla taky žena, tak jak ji to vůbec mohlo napadnout?

            „A ty snad, Molly, myslíš, že mě z toho není zle? Je to hnus, ale je válka. Taková šance na infiltraci se nemusí opakovat," rozohnila se Tonksová.

            „Ale nemůžete snad po nikom z venku chtít takovouhle věc!" utrhla se na ni Minerva, taktéž znechucená.

            „Do háje, klidně bych tam šla sama, kdyby to pomohlo!" vyštěkla Tonksová, kterou spravedlivě naštvalo, jak s ní obě starší ženy mluví.

            „Zapomeň!" vyštěkli naráz Pošuk, Sirius, Artur a Remus.

            „To vám opravdu nedovolím," dodal hned po nich Brumbál.

            „Taky bych se nikoho z vás nemusela ptát," našpulila uraženě pusu mladá bystrozorka, přestože jí bylo jasné, že nikam nejde.

            „Klidně tě na dva dny přivážu za nohu tady ke stolu," zavrčel jejím směrem Moody.

            „A já mu s tím pomůžu," doplnil to Sirius.

            „Takže se shodneme, že se na plánu infiltrace neshodneme," uzavřel to Brumbál a pokračoval dalšími plánovanými body schůze.

            Hned po skončení hlavní části schůze se Severus odebral zpět do Bradavic a Remus vyrazil na hlídku. Molly se ujala přípravy večeře a Minerva jí nabídla pomoc. Mužské osazenstvo se rozptýlilo po domě a Tonksová během pár minut vyrazila za nimi. I kdyby na ni obě starší ženy nebyly pořád ještě naštvané, stejně by jim moc nepomohla. Kuchyně nebyla její doména.

            Muže našla srocené v podkrovním pokoji, ze kterého pro potřebu soukromé porady vystrkali Klofana na chodbu, aby věděli o případném vetřelci ženského pohlaví. Než ho stihla přesvědčit, že ho dostatečně respektuje, otevřel Sirius dveře.

            „To už je jídlo?" zeptal se se zdviženým obočím.

            „Prd, ale v kuchyni jim nebudu moc platná a navíc se ty dvě chystaly udělat mi kázání," zavrtěla hlavou Tonksová.

            „Hele mladá, najdi si schovku někde jinde, tady se teď baví dospělí," pošťouchl ji Sirius.

            „Trhni si nohou, ty dospělej strejdo, beztak je mi jasný, že řešíte tu spolupráci se štětkou," zabodla mu ukazováček do hrudi.

            „Do toho se nám nepleť, stačí, že za to shoříme v pekle my," přidal se k Siriusovi Artur.

            „Kamaráde, ty se ještě budeš modlit za peklo, jestli ti na tohle přijde Molly," popíchl ho Kingsley.

            „Můžeme se vrátit k tomu podstatnému?" zavrčel Moody podrážděně. „Nemáme na ten plán zrovna moc času."

            „A já bych si klidně vsadila, že nemáte ani tu ku... volavku," odfrkla si Tonksová.

            „A ty snad nějakou máš?" zašklebil se na ni povýšeně Sirius.

            „Jo," odsekla mu Tonksová.

            „Jestli hodláš zase začít s tím nesmyslem, že se jim prodáš sama..." začal nabírat Sirius, ale Tonksová mu do toho vpadla.

            „Ne! To v plánu nemám. Ale jedna šlapka mi dělá informátorku. Mám ji v hrsti za to, že jsem ji už dvakrát nesebrala," zvedla na všechny přítomné vítězně obočí.

            „Tak buď trochu potichu a pojď dovnitř," zamručel Alastor a Sirius za ní rychle zavřel dveře.

            „Akorát to má jeden háček," přiznala Tonksová. „Ona má zrovna mononukleózu."

            „No, tak je holt nebude zbytečně líbat," mávl nad tím rukou Kingsley. Když už byl schopný akceptovat, že tam pošlou civila, tohle ho z klidu nevyvedlo.

            „A nebo by je právě měla líbat, a to pořádně," zamyslel se Brumbál nahlas.

            „Myslíš prostitutka jako biologická zbraň?" zvedl na něj Moody obočí nad zdravým okem.

            „To je děsná představa," konstatoval Artur.

            „A trestný čin," dodal Kingsley.

            „Právě tady řešíme doručení prostitutky bandě Smrtijedů, kteří jen tak mimochodem, utekli z Azkabanu. Fakt máš morální dilema ohledně šíření nemoci?" zeptal se ho naprosto vážně Moody.

            „Navíc chystají vpád na Odbor záhad. Hromadná nemoc by jim to mohla na nějakou dobu překazit," dodal Brumbál.

            „Tonksová, jak rychle ji můžeš sehnat?" zeptal se Alastor své někdejší žačky.

            „Dejte mi deset minut," pokrčila rameny jmenovaná a vyrazila spěšně ven. Netrvalo dlouho a vrátila se spolu s tajemnou osobou skrytou pod Zastíracím kouzlem. Jakmile kouzlo sňala, objevila se před přítomnými štíhlá zrzka s kroužkem v nose a velice nápadným výstřihem.

            „Tohle je ten slíbenej kšeft? Tak to je fakt úlet," postěžovala si volavka, když sjela očima přítomnou pětici mužů a zastavila se pohledem na Moodym.

            „My nejsme klienti, ale zadavatelé, slečno," odpověděl taktně Brumbál, pokynul jí, aby se usadila a spěšně jí vysvětlil celý úkol včetně toho, že jí kromě Smrtijedů vyplatí tučnou částku také oni.

            „A jak mi zaručíte, že nepřijdu o kejhák?" zvedla na ně tázavě obočí. Vidina dvou platů za jednu akci byla lákavá, ale pěkně to smrdělo.

            „Dáme vám s sebou přenášedlo, které aktivujete jediným slovem. Okamžitě vás dostane do bezpečí," ujistil ji Moody.

            „Tak to by mě zajímalo, kam si ho při hromadný akci asi tak strčím..." zapochybovala společnice.

            „Co takhle náušnice, nebo ten váš kroužek v nose?" nadhodil Artur.

            „Mám těch kroužků poněkud víc na výběr," odpověděla mu laškovně a bez varování si sundala blůzku. Další stříbrný kroužek se jí houpal v pupíku.

            „Ty další už vystrkovat nemusíš," varovala Tonksová nejen svou volavku, ale i všechny přítomné.

            „Ona ho má..." začal Sirius až nevychovaně zvědavě.

            „Až tam..." přitakala Tonksová.

            „Ten na břiše bude ideální," utnul další debatu Brumbál. „Možná to bude maličko lechtat," dodal, poklekl před slečnu a vytáhl hůlku, aby na její piercing zakouzlil Portus.

            Pak už jenom stačilo doladit podrobnosti onoho riskantního plánu s krycím jménem „Podprsenka", jak celou akci se svým typickým taktem pojmenoval Sirius. Přítomným členům Fénixova řádu bylo jasné, že za tohle budou opravdu jednou hořet v pekle, ačkoli jejich spojenkyně do toho jde dobrovolně. Zoufalá doba si žádá zoufalé činy. Všichni z celého srdce doufali, že jejich „tajná agentka" z celého dobrodružství vyvázne živá a zdravá, ostatně udělali maximum pro to, aby se tak skutečně stalo. Morální stránku celé operace si mohou srovnat se svým svědomím později.

***

            Macnair se už hodnou chvíli motal po Obrtlé ulici a stále nebyl o nic blíž splnění svého úkolu. Byl tak zamyšlený, že si vůbec nevšiml Tonksové. Mladá bystrozorka se pro tuto příležitost namaskovala za naprosto nevýraznou hnědovlasou ženu středního věku. Sledovala Macnaira jako stín a přestože se jí tentokrát jako zázrakem podařilo nepoutat na sebe pozornost, byla strašně nervózní. Měla pocit, že už se na něj věší příliš dlouho a že si jí musí každou chvíli všimnout, ale on vypadal, že vůbec nevnímá své okolí. Tonksová si pomyslela, že v tomhle stavu je snad schopen přehlédnout i najatou volavku, která se právě teď objevila na scéně.

            Macnair málem vrazil do vysoké štíhlé zrzky, která se před ním objevila jakoby odnikud. Zamumlal omluvu a chtěl jít dál, žena mu ale položila ruku na předloktí.

            „Slyšela jsem, že sháníš společnost na večer, fešáku. Shodou okolností mám večer volno..."

Macnair na ni vyvalil oči. Vůbec nechápal, která bije.

            „To bude nějaký omyl," začal koktat, žena ho ale přerušila.

            „Věř mi, že jsem pro tebe přesně ta pravá," řekla koketně a mrkla. Špičkou jazyka si přejela po horním rtu a jemně kousla do spodního. Zároveň rukou, kterou měla stále položenou na Macnairově předloktí, přejela po celé paži až na jeho hrudník v jednoznačném gestu. Macnairovi konečně začínalo zapalovat, že má před sebou nejspíš tu profesionálku, kterou tak usilovně hledal. Měl by se o tom přesvědčit.

            „Vypadáš, že by s tebou mohla bejt zábava. Co kdybych tě představil svým kamarádům?"

            „To záleží na tom, jestli si moji společnost můžou dovolit," usmála se na něj zrzka vyzývavě.

            „Neboj, peníze nejsou problém," odpověděl Macnair přímo, tyhle slovní hry ho trochu unavovaly.

            „Vidíš, jak pěkně si rozumíme, říkala jsem ti, že jsem přesně ta pravá," odpověděla mu žena taktéž věcně.

            „V tom případě, prosím," odpověděl Macnair a chytil ji za paži. Otočil se na místě a Přemístil se s ní neznámo kam.

            „To vyšlo," řekla si polohlasně Tonksová a zamířila pryč z Obrtlé ulice. Jakmile byla z dohledu, změnila svůj vzhled zpátky na její obvyklé já. Měla z celé akce velice smíšené pocity, ale už se nedalo nic dělat. Vytáhla hůlku a skryta v koutě vyslala hned několik Patronů za sebou, aby předala zprávu všem zúčastněným.

***

            Artur právě dopíjel čaj, když se v kuchyni zjevil stříbrný králík.

            „Podprsenka je na šňůře, opakuji, podprsenka je na šňůře," promluvil Patron hlasem mladé bystrozorky a zmizel. Artur vyprskl poslední doušek čaje. Ta Tonksová je fakt číslo. A mělo být hůř. Za jeho zády se totiž ozval nezaměnitelný hlas.

            „Arture?!"

            Jmenovaný polkl a otočil se. Jeho lepší polovička stála mezi dveřmi s rukama v bok a tvářila se jako bohyně pomsty. Artur tušil, že tohle si vypije...

Tato kapitola se prolíná s dalším naším dílem - a sice s knihou V hlavních rolích: Smrtijedi!, se kterými jsme si tuto epizodu už prožili, a nyní vám s Apolenou přinášíme pohled na stejnou situaci z druhé strany.