Mezi svátky se na Grimmauldově náměstí pohybovala většina členů Fénixova řádu. Kromě stálých hostů se tu každou chvíli někdo zastavil buď s důležitou zprávou nebo jenom tak na kus řeči.

            Poté, co všichni kromě Siriuse navštívili Arthura Weasleyho v nemocnici, vrátil se s nimi na Grimmauldovo náměstí i Mundungus, který jim zajišťoval dopravní prostředek. Jakmile vešli, hnal se za Weasleyovými do kuchyně, ale ještě ve dveřích ho zastavila Molly s utěrkou připravenou k útoku.

            „Dungu! Co tady ještě chceš?" zamračila se na něj podezíravě. Byla mu sice vděčná za odvoz, ale jen nerada ho viděla v blízkosti svých potomků.

            „Ale, jen jsem chtěl chvíli posedět, povykládat tady s omladinou..." začal Mungungus vláčně.

            „Jestli tě ale napadne nějaká levárna, chraň tě hůlka Merlinova!" zpražila ho ještě jedním varovným pohledem a poté šla vařit. Dung kývl na dvojčata, aby s ním šla do salónku.

            „Hele, kluci, proč je na mě vaše máma tak vysazená?" zamumlal.

            „No proč asi? Myslí si, že nás chceš zatáhnout do nějakýho pochybnýho kšeftu," vysvětlil pohotově George.

            „Za koho mě má?" kroutil hlavou Fletcher.

            „Cos nám teda vlastně chtěl?" zeptal se Fred.

            „Bych málem zapomněl... Kluci, mám pro vás super kšeft!" rozzářil se hned.

            „My nechcem žádný oplejtačky se zákonem!" zarazil jeho nadšení George.

            „Kluci, copak jsem padlej na hlavu? Tohle je tutovka. Dobročinná akce," drmolil nadšeně Mundungus. „Loterie na pomoc rodinám obětí Smrtijedů."

            „To zní až podezřele dobře na to, že v tom jedeš ty," zamračil se George.

            „Hele, hoši, je to na losy, kus za dva srpce, hlavní výhra je 200 galeonů, zbytek výtěžku míří rodinám, které ztratily živitele. Ale nikdo nevyhraje, jen my... O zisk se šábnem," líčil Mundungus a nadšeně tahal z kapes malé křiklavě potištěné lístky s pořadovými čísly.

            „A tobě tohle někdo sežral?" začal se chechtat Fred, vesele to ale neznělo.

            „No jasně, jde to na dračku. Jen za hodinu jsem na Příčné prodal padesát losů, jen se zaprášilo. Šest galeonů za takovou chvilku," lákal kluky starý podvodník.

            „Na to ti ještě dva srpce chybí," podotl George, který to rychle spočítal.

            „Jeden los jsem si nechal, ne? Takovou šanci na výhru si nenechám ujít..." prohodil Mundungus přesvědčeně. Kluci jenom protočili panenky. Je to primitiv a ještě k tomu pablb. „Co kdybyste zkusili štěstí ve škole? Tam by se mohla chytit spousta lidí..."

            „Nezájem, kámo..." mávl rukou Fred.

            „Máme nějakou morálku," doplnil ho George.

            „Taťka by se za nás musel stydět a my bychom se v prdeli viděli," navázal Fred.

            „Jo, táta... Nikdy nezapomenu, co mi ten můj řekl, když jsem šel poprvý do lochu," zasnil se na chvíli Dung.

            „A co že ti to řekl?" zeptal se Fred zvědavě.

            „Tak tě tady vítám, chlapče," odvětil Mundungus zasněně, pak se ale vzpamatoval. „Co blbnete, přeci potřebujete prachy, ne? A tohle je jednoduchý, jako facka. Hele, půlka lidí to koupí hned, jak řeknete, že to je na dobročinnost a zbytek potom, co řeknete hlavní výhru."

            „Hele Dungu, kolik tě stálo všechny ty losy vytisknout?" zvedl na něj George obočí.

            „Vrazil jsem do toho deset galeonů," pochlubil se Fletcher.

            „Pche, tak to už jsi čtyři galeony v mínusu," ušklíbl se Fred, který pochopil bratrovu taktiku.

            „Ty vole, to je zlodějna!" rozkřikl se Dung.

            „Jsme rádi, žes to pochopil i ty," přikývli oba bratři unisono a vyrazili od klejícího Mundunguse pryč. Ve dveřích se ale srazili s Pošukem Moodym.

            „Ehm, kolik jste toho slyšel?" zeptal se obezřetně Fred a horečně vymýšlel, jak starého bystrozora přesvědčit, aby je ušetřil a nic z toho neřekl jejich matce.

            „Dost, abyste u mě měli plus," zavrčel Moody. „To se ovšem nedá tvrdit o támhletom mrňavým zmetkovi," dodal a vyrazil, aby si to s tím podvodníkem vyříkal.

            „Alastore, to není, jak to vypadá," vytasil se Mundungus s obranou hned, jak Moody vešel dovnitř.

            „Slyšel jsem všechno a řeknu ti, že máš kliku, že jsem ve výslužbě. Jinak už bych tě táhnul za ucho do Azkabanu, ty špíno," zuřil Pošuk. „To, cos tady rozjel, je hnus, že jsem větší dlouho neviděl!"

            „Ale no tak..." skuhral polapený podvodník.

            „Takže Dungu, ty teď pěkně půjdeš za Molly Weasleyovou a přiznáš se, do čeho jsi chtěl zatáhnout její syny. A já si dám dobrý pozor, abys nezapomněl zdůraznit, že tě s tím poslali ke všem čertům! A jestli budu mít jen pocit, že jsi něco podobného zkusil znova, pošlu Pastorka, aby tě rovnou sebral!" zahromoval Moody a dvojčata ve dveřích jen valila oči. Pošuka brali jako autoritu už jenom díky jeho vzhledu, ale když se rozohnil, šla z něj opravdická hrůza. A ještě zařídil, aby měli u mamky pár plusových bodů. Ten chlap byl k nezaplacení.

            „Je to jasný, pane výherní los?" zahřměl znovu Moody, když se nedočkal odpovědi.      

            „A musí to bejt? Já toho nechám," kroutil se Mundungus.

            „Vyber si! Buď Molly, nebo mozkomor," probodl ho Moody pohledem.

            „To není lehká volba..." povzdechl si Mundungus a za tichého mumlání vyrazil ke kuchyni. Ten koncert, který mu tam Molly zahrála, tenhle dům snad ještě nezažil, a to mu dlouhá léta vládla paní Blacková. Když Molly skončila a odhodila utěrku, kterou o Fletchera omlátila tolikrát, že do tolika ten mizera ani počítat neumí, objala své dva syny. Ať už jim spílala kolikrát chtěla denně, byla na ně hrdá, že nepodlehli vidině tak odporné šance na výdělek. 

Fred a George jsou kvítka z čertovy zahrádky, ale mají svědomí a čest. Jeden z jejich obdivuhodných momentů pro vás připravila Apolena3.